Jste firma, škola, školka, instituce nebo obec a netřídíte bioodpad? Tak to zpozorněte. Nový zákon o odpadech vám může vyměřit až 25 milionovou pokutu!
Pokud jste právnická nebo podnikající fyzická osoba, máte podle nového zákona o odpadech (§ 118 zákona č. 541/2020 Sb.) povinnost třídit odpad podle jeho druhu a kategorie.
Jestliže toto nařízení porušíte a vyhodíte například zbytek nedojedené pizzy do hnědé popelnice u vašeho domu, hrozí vám pokuta až 10 milionů korun.
Ještě větší pokuta vás čeká v případě, že s odpadem nenakládáte dle jeho skutečných vlastností, třeba když papír vyhodíte do plastu. To nám vysvětluje § 4 a 5 vyhlášky č. 8/2021 Sb.
Každý odpad má pro své zařazení šestimístné číslo, (někdy dokonce i osmimístné) určené podle tzv. Podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němž odpad vzniká, musíte nejprve najít odpovídající skupinu. Poté je nutné najít také vhodnou podskupinu a nakonec druh, případně i poddruh odpadu. Například hliníkové plechovky patří do kontejneru na kovy.
Čtěte také: Výfukové emise a norma EURO 7
Klasický bioodpad, jako je ohryzek od jablka nebo zeleninové zbytky, najdete ve skupině 20: 20 KOMUNÁLNÍ ODPADY (ODPADY Z DOMÁCNOSTÍ A PODOBNÉ ŽIVNOSTENSKÉ, PRŮMYSLOVÉ ODPADY A ODPADY Z ÚŘADŮ), VČETNĚ SLOŽEK Z ODDĚLENÉHO SBĚRU. Odpadu přiřadíte tento poddruh ale pouze tehdy, pokud se rozhodnete pro jeho oddělené třídění.
Tady je to jednoduché. § 6 a 7 vyhlášky č. 8/2021 Sb. Oba dva základní druhy bioodpadu (20 01 08 a 20 02 01) spadají do kategorie „ostatní odpad“.
Pokuty ve výši 10 milionů vám mohou být uloženy podle nového odpadového zákona (§ 121 zákona č. Podle § 122 zákona č.
Obec je povinna zajistit splnění stanoveného podílu odděleně soustřeďované recyklovatelné složky z celkového množství komunálních odpadů (§ 59 odst. 3). Pokud dané kvóty nesplní, může jí být uložena pokuta až ve výši 200 tisíc korun. Obec také musí informovat o způsobu a rozsahu odděleného soustřeďování komunálního odpadu, jeho využití, odstranění, o možnostech prevence a minimalizace vzniku.
Jestliže nechcete platit pokutu v řádech desítek milionů korun, je třeba se pustit do třídění bioodpadu a gastroodpadu a zároveň to umožnit i svým zaměstnancům, klientům či občanům. Stále si lámete hlavu nad novým odpadovým zákonem a nevíte, jak začít?
Čtěte také: Omezení emisí dopravních letadel
Nový zákon o ochraně ovzduší, který nabyl účinnosti v září loňského roku, používá nový pojem "tepelné zpracování odpadu". Pod pojmem tepelné zpracování odpadu je v zákoně o ovzduší zahrnuto jak spalování, tak spoluspalování odpadu ve smyslu předchozího zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.
Za tepelné zpracování odpadu zákon považuje (dle § 2 písm. o) oxidaci odpadu nebo jeho zpracování jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu.
Tato terminologická změna by měla vyloučit situaci, aby byla za spalovny odpadu považována zařízení, jež se od běžných spaloven odlišují zcela zásadně technicky i svým vlivem na životní prostředí - např. některá zařízení na principu pyrolýzy nebo plazmových procesů.
Podle nového zákona je tak například omezena platnost povolení zdroje tepelně zpracovávajícího odpad na 25 let, u spaloven odpadu (jakožto zdrojů uvedených v příloze č. 2 a označených ve všech sloupcích A až C) je v průběhu správního řízení o vydání povolení provozu vyžadováno vypracování rozptylové studie, schválení provozního řádu, a při splnění příslušných podmínek se u nich uplatní kompenzační opatření (viz § 11 odst.
Zcela zásadní je z hlediska ochrany ovzduší povinnost zjišťování úrovně znečišťování (měření emisí). Měření emisí se provádí u zdrojů a pro znečišťující látky, pokud je tak stanoveno v příloze č. 4 k zákonu (bez ohledu na stanovení emisního limitu), nebo u nichž je stanoven emisní limit prováděcím právním předpisem či povolením provozu.
Čtěte také: Oxid uhelnatý v ČR
Platí, že emisní limity stanovené v povolení provozu nesmí být stejné nebo vyšší než specifické emisní limity stanovené v prováděcím právním předpisu pro daný stacionární zdroj.
Zákon o ochraně ovzduší nedefinuje pojem odpad - za odpad je považováno vše, co je odpadem podle zákona o odpadech. Nedefinuje rovněž pojem alternativní palivo.
V praxi bývá tímto pojmem nejčastěji nazýván odpad, respektive palivo pocházející z odpadu, jenž byl mechanicky, biologicky či jinak upraven za účelem jeho následného spálení s využitím jeho energetického potenciálu. Palivo z odpadů je pro účely ochrany ovzduší stále odpadem, který má své katalogové číslo podle odpadové legislativy národní i evropské (19 12 10).
Spalování tuhých alternativních paliv vyrobených z odpadu mimo režim tepelného zpracování odpadu neumožňuje ani vydání certifikace, ať je vydána certifikačními orgány dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, na základě vnitropodnikových (právně nezávazných) norem, na základě požadavků legislativy kladených na běžná paliva (např. biomasa, uhlí) či na základě technických norem týkajících se přímo tuhých alternativních paliv (ČSN EN 15357 až ČSN EN 15359).
Zpracovatelé nebo provozovatelé zdrojů, které nejsou spalovnami odpadů ani zařízeními ke spoluspalování, často prohlašují, že jejich paliva nejsou odpady, protože naplnila podmínky paragrafu § 3 zákona o odpadech, zejména odstavce 6. Ten vymezuje podmínky, za nichž odpad přestává být odpadem (věc se běžně využívá ke konkrétním účelům, existuje pro ni trh nebo poptávka a splňuje technické požadavky pro konkrétní účely).
Není možné opomenout skutečnost, že podmínky stanovené pro odpady, které přestávají být odpadem, vychází z podmínek evropské směrnice o odpadech (čl. 6 odst. 1 písm. a) až d) směrnice 2008/98/ES), jež předpokládá, že k vynětí z režimu odpadů může dojít tehdy, kdy jsou splněna zvláštní kritéria vydaná na úrovni Společenství. Tato kritéria však doposud vydána nebyla, ani Komise zatím v dohledné době o vydání takovýchto kritérií neuvažuje.
Směrnice umožňuje, aby členské státy v jednotlivých případech rozhodly, zda určitý odpad přestal být odpadem s přihlédnutím k platné judikatuře Evropského soudního dvora.
Taková rozhodnutí jsou členské státy povinné oznámit Komisi v rámci technické notifikace. Jelikož Česká republika zatím nevydala rozhodnutí (nebo nenavrhla právní předpis) za účelem možnosti vynětí paliv z odpadů z režimu odpadů a Komise nebyla o posouzení takovéhoto postupu požádána, není možné s palivy z odpadů nakládat jinak, než jak bylo uvedeno v tomto článku.
V současné době je v notifikačním řízení italský předpis, který stanovuje podrobná kritéria pro vynětí odpadových paliv z režimu odpadu (notifikace je vedena pod číslem 2012/480/IT. Dokument je volně dohledatelný v databázi Evropské komise pro technické notifikace TRIS).
Návrh italského předpisu předpokládá, že i pro odpady vyjmuté z odpadové legislativy jsou stanoveny požadavky na skladování, manipulaci, výrobu a přepravu. Jejich využití je limitováno pouze na výrobu tepla nebo elektrické energie v cementárnách a spalovacích zařízeních (elektrárnách) s příkonem nad 50 MW.
Podle Katalogu odpadů je stanoven taxativní výčet odpadů, které nesmí být použity pro jejich výrobu. Výrobci paliv z odpadů musí zasílat každoroční hlášení o zpracovaných odpadech, množství vyrobených paliv, výsledcích šaržovitých analýz a konkrétních odběratelích (uživatelích) paliva.
Stejně tak uživatelé paliva musí zasílat každoroční hlášení o výrobcích, od nichž palivo odebrali, analýzách daných vzorků, míře náhrady fosilních paliv s popisem a kvantitativním vyjádřením snížení emisí, včetně emisí skleníkových plynů.
Na povrchu terénu je možno využít odpad, který splní požadavky vyhlášky 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady uvedené v přílohách č. 5 a 6.
Typickými odpady, které je možno využít na povrchu terénu jsou vytěžená zemina, hlušina, štěrk, stavební recykláty, sedimenty a struska. Pokud daný materiál splní požadavky uvedené v této vyhlášce, pak jej není nutno vyvážet na skládky, čímž lze významně ušetřit nejen životní prostředí či přírodní zdroje ale také finanční prostředky jinak vynaložené za skládkovací poplatky.
Odpad, který má být uložen na povrch terénu v souladu s vyhláškou 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady musí splnit následující požadavky a limity:
Vláda nařizuje podle § 55 odst. 1 zákona č. (1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství1) stanoví emisní limity, podmínky provozování a způsob zařazování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší podle § 4 odst.
Definice pojmů:
(1) Kategorie vyjmenovaných zdrojů, specifické emisní limity a technické podmínky jejich provozu jsou uvedeny v příloze č. 1 nebo č. 2 k tomuto nařízení.
(2) Pro vyjmenované zdroje platí specifické emisní limity a technické podmínky jejich provozu uvedené v příloze č. 1 nebo č. 2 k tomuto nařízení a dále lze uplatnit obecné emisní limity u znečišťujících látek, pro které nejsou specifické emisní limity stanoveny. Obecné emisní limity se uplatňují postupem podle § 9 odst.
Na zdroje, které nejsou vyjmenovány v příloze č. 1 nebo č. 2 k tomuto nařízení, se vztahují obecné emisní limity stanovené zvláštním právním předpisem.5) Kategorizace nevyjmenovaných zdrojů se stanoví podle § 2 písm.
a) stanoví obecné emisní limity těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, u nichž činí při nejvyšším projektovaném výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci odpovídající jejich obecnému emisnímu limitu vypočtený roční hmotnostní tok více než 4 % hodnoty ročních hmotnostních toků znečišťujících látek uvedených v § 2 písm.
b) stanoví obecné emisní limity jiných látek, jejichž emise lze u zdroje prokazatelně předpokládat a které mají významný vliv na kvalitu ovzduší v místě působení zdroje, především jedná-li se o oblast podle § 7 odst.
(2) Od plnění stanovených emisních limitů podle odstavce 1 písm.
Při vydávání povolení podle § 17 odst. pokud pro tyto znečišťující látky nejsou v příloze č. 1 nebo č.
Pro účely zpoplatňování emisí znečišťujících látek podle § 19 zákona a vedení provozní evidence podle § 13 zákona se považuje soubor všech zdrojů znečišťování ovzduší téhož provozovatele, které jsou umístěny v jediném provozním celku nebo areálu, za společný zdroj. Kategorii společného zdroje určuje kategorie zdroje, která je podle § 4 odst. 4 písm.
(1) Splnění zpřísněných nebo nově uložených specifických emisních limitů u všech zdrojů, kterým je toto nařízení stanoví, zajistí provozovatelé nejpozději do 1. ledna 2005. Do té doby provozovatelé dodržují emisní limity platné do dne nabytí účinnosti tohoto nařízení a postupují podle bodu 0.4. přílohy č. 1 k tomuto nařízení.
(2) Pokud zákon zakládá u již provozovaného zdroje povinnost změnit nebo nově zpracovat soubor technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření (provozní řád) podle § 11 odst.
Obsah Plánu:
Podmínky:
Poznámky:
tags: #limity #koncentrace #odpadu