Nástroje environmentální politiky patří mezi formalizované prostředky, jež v environmentální politice používáme k dosažení vytýčených cílů v ochraně a v péči o životní prostředí. Ve srovnání s ostatními prostředky environmentální politiky, jako jsou koncepce, plány, proklamační programy a strategie, které působí v oblasti plánování a vytyčují základní trendy, způsoby postupu a krátkodobé či dlouhodobé cíle, jsou nástroje konkrétní metody nebo postupy, jež subjekty buď používají anebo jsou jimi ovlivňovány s cílem změnit chování a činnosti tak, aby se snížil negativní dopad jejich aktivit na životní prostředí.
Je důležité si uvědomit, že jedna a táž koncepce, strategie či plán environmentální politiky mohou být v praxi realizovány různými nástroji, jejichž výběr může značně ovlivnit úspěšnost dané koncepce, strategie či plánu.
Pro současnou environmentální politiku je charakteristické využívání kombinace různých druhů nástrojů.
Pro dosažení cílů environmentální politiky České republiky Ministerstvo životního prostředí zajišťuje a podporuje její specifické nástroje. Ty mají zajistit udržení a další zlepšování kvality životního prostředí jako celku i jeho složek a součástí. Takového vývoje lze dosáhnout celospolečenským osvětovým a motivačním působením vedoucím k uplatňování principů udržitelného rozvoje, pokračování integrace hlediska životního prostředí do sektorových politik a ke zvyšování ekonomické efektivnosti a sociální přijatelnosti environmentálních programů, projektů a činností. Neméně důležitým nástrojem je i prevence znečištění a narušení životního prostředí a podpora výzkumu a technologického vývoje a inovací.
Systém environmentálního managementu je systematický přístup k ochraně životního prostředí ve všech aspektech činnosti organizace vztahujících se k životnímu prostředí. Je jedním ze subsystémů vrcholového řízení, který je (na rozdíl od ostatních subsystémů), orientovaných především na působení uvnitř organizace - např. Interní a externí informovanost, komunikace, výroční zpráva o životním prostředí - tzv.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Organizace se k zavádění EMS rozhodují dobrovolně, aniž by ji k tomu donucoval stát. Povinnost zavést EMS není totiž zakotvena v žádném zákonném předpisu. Je to činnost cyklická viz. zlepšování vlivu organizací na životní prostředí.
Vypracovává se postup identifikace a přístupu k příslušným právním požadavkům. Organizace musí zajistit, aby k těmto požadavkům bylo přihlédnuto. Požadovaná plná shoda s platnými právními předpisy.
Otevřená komunikace s veřejností. Vyžadováno zlepšování negativního vlivu na ŽP po etapách, doba mezi jednotlivými kroky ke zlepšení není definovaná. Požadavek na každoroční aktualizaci environmentálního prohlášení.
Vedení podniku přezkoumá vliv řízení na životní prostředí. Nezpracovává se však audit. Vedení podniku provádí širší přezkoumání vlivu řízení na životní prostředí. Probíhá kontrola aktualizací environmentální politiky. Není však výslovně vyžadována pravidelně.
Ověřovatel schvaluje jednou ročně aktualizace environmentálního prohlášení. Vždy jednou za 3 roky znovu schvaluje všechny prvky environmentální politiky tzv.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) je označení pro proces, jehož cílem je získat představu o vlivu stavby na životní prostředí. Výsledkem je vyhodnocení, zda je vhodné investici realizovat, resp. za jakých podmínek je realizace akceptovatelná.
Studii EIA musí být přiložena k žádosti o realizaci všech velkých staveb a všech podniků s výrazným dopadem na přírodu (továrny, spalovny atd.). EIA byla v českém zákonodárství poprvé zavedena zákonem České národní rady č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí. V současné době ji upravuje zákon č. 100/2001 Sb.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
tags: #environmentální #politika #nástroje