Ekologické Srovnání Skleněných a PET Lahví

Možná to znáte, stojíte v obchodě a rozhodujete se, jestli si svůj oblíbený nápoj koupíte v lehké a odolné PET lahvi nebo raději sáhnete po skleněném obalu, který je sice těžký a snadno se rozbije, ale je přece mnohem ekologičtější. Opravdu je to tak?!

Koncept ekologické stopy (ES) umožňuje nový přístup k hodnocení vlivu odpadů na životní prostředí, neboť převádí spotřebované zdroje a vyprodukované odpady na plochu ekologicky produktivní země. Výborný datový podklad pro její stanovení poskytuje analýza životního cyklu (Life Cycle Assesment, LCA).

Podobně ekologická stopa výrobku je celková plocha ekologicky produktivní země, nutná k zajištění surovin, materiálů, energie a asimilaci odpadů ze všech fází životního cyklu výrobku. Prvním krokem při kalkulaci ekologické stopy výrobku je odhad plochy země na výrobek odpovídající každé fázi životního cyklu výrobku. Tuto plochu získáme vydělením průměrné spotřeby zdroje průměrnou roční produktivitou nebo výnosem zdroje.

Druhým krokem je výpočet celkové ekologické stopy na výrobek. Energetická země je plocha odpovídající přímé spotřebě energie a energii obsažené ve jednotlivých fázích životního cyklu výrobku a je daná plochou lesa nutného k asimilaci oxidu uhličitého vzniklého spalováním fosilních paliv. Existují i alternativní metody přepočtu spotřeby fosilní energie na plochu, ale metoda asimilace CO2 poskytuje nejmenší ekologickou stopu vzhledem k jednotkovému množství fosilního paliva.

Ekologická stopa umožňuje hlubší agregaci dat a je vhodná pro stanovení vlivu výrobku na životní prostředí (ale i vlivu určité činnosti, města, regionu či celého státu), který se projevuje daleko od místa původu (a právě tyto vlivy nabývají v globalizované ekonomice na významu).

Čtěte také: České supermarkety a bio

Domníváme se, že ekologická stopa, vzhledem k tomu, že vychází z přepracovaného konceptu nosné kapacity prostředí, může v určitých případech představovat onen racionální argument, společný jmenovatel, na nějž převádíme různé typy spotřeby, respektive znečištění.

Jedním z klíčových argumentů je, že LCA přes svoji detailnost a nákladnost nemusí nakonec dojít k žádnému reálnému doporučení, který typ zátěže určitého výrobku je z hlediska životního prostředí prioritní. Ekologická stopa může pomoci překonat některá omezení, které vytkl LCA Zbyněk Kozel v článku "Skleněné versus PET lahve" (Odpady 2/2000).

Ukažme možnosti AES na třech konkrétních příkladech. Prvním je srovnání velikosti ekologické stopy vybraných států OECD s jejich produkcí komunálního odpadu (na obyvatele).

Z tabulky 1 je zřejmá poměrně silná korelace mezi produkcí komunálního odpadu a velikostí ekologické stopy na hlavu (korelační koeficient 0,88). Velikost ekologické stopy státu je samozřejmě daná celou řadou dalších faktorů, např. strukturou průmyslu, velikostí importu/exportu surovin, potravin a energie, geografickou polohou apod.

Spojené státy, země s největší a nejsilnější ekonomikou světa, mají i největší ekologickou stopu na hlavu. Je to dáno vysokou spotřebou zdrojů a energie, velkou intenzitou automobilové a letecké dopravy, intenzivním zemědělstvím, vysokou spotřebou domácností atd. Pro srovnání uveďme, že ekologická stopa např. Bangladéše činí 0,6 ha/osobu a Etiopie 0,7 ha/osobu.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Druhým příkladem je využití ekologické stopy k novému druhu environmentálního značení (eco-labelling). "Tradiční" environmentální značení nám říká, nakolik je daný výrobek příznivý k životnímu prostředí ve srovnání s jinými obdobnými výrobky, nedozvíme se však nic o kumulativních efektech masové spotřeby. Víme také, že toto značení nepřispívá k změně spotřebitelského chování veřejnosti.

Analýza ekologické stopy například ukazuje, že nejde o spotřebu jako takovou, ale o její míru. Sdílení jednoho Rolls-Royce s dvaceti lidmi po dobu dvaceti let je z hlediska ekologické stopy příznivější, než aby každý po stejnou dobu používal elektromobil.

Pojmům, které s tímto přístupem souvisí - cirkulární ekonomika nebo oběhové hospodářství, ale většina lidí příliš nerozumí. Nejen normy Evropské unie s cílem snížení uhlíkové stopy vyvíjí na firmy a organizace tlak. Vliv mají i spotřebitelé, kteří deklarují zájem o ekologii více než generace předchozí. Vznikají tak rozsáhlé diskuze jak vyrobit zelenější výrobky a snížit ekologické dopady fungování firem.

Při použití zjednodušeného výpočtu ekologické stopy pro noviny (deník) získáme údaj, že tato stopa odpovídá 435 m2/rok. Známe-li však globálně dostupnou ekologickou produktivitu na hlavu (1,5 ha v roce 1995 - Wackernagel a kol. toto číslo nazývají "spravedlivý díl Země", "Fair Earthshare") a uznáme-li, že z hlediska udržitelného rozvoje je nezbytné žít uvnitř tohoto limitu, můžeme stanovit jaký díl ekologické produktivity na hlavu jsme nákupem novin vyčerpali. Z kalkulace vyplývají i další zajímavé skutečnosti - pokud si jedny noviny přečtou tři lidé, zmenší se jejich podíl na ekologické produktivitě na třetinu - v tomto případě na 1 % denního limitu.

Porovnání PET a Skleněných Lahví

V závěru se vraťme k problému PET lahve versus skleněné lahve. Jednou ze sporných otázek LCA je problém stanovení bodu nula této analýzy. Diskutovaná studie Moniky Přibylové o LCA PET lahví stanovuje tento bod nula na okamžik těžby surovin (tedy skutečný počátek cyklu). Nezahrnuje pouze vliv přepravy PET granulátu ze zahraničí (USA a SRN) do ČR. Druhým okruhem problémů je výsledné porovnání negativních vlivů životních cyklů na životní prostředí. Monika Přibylová ho prezentuje jako prostý součet jednotlivých dopadů. Námitky obvykle zní, že přidělení koeficientů (preferencí) jednotlivým vlivům nemůže být jiné než subjektivní.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Na základě dat Přibylové jsme spočítali ekologické stopy energie, emisí CO2 a dřeva, které se spotřebují v průběhu životního cyklu skleněných a PET lahví. Vyplývá z nich, že z hlediska ES je nejvýznamnější spotřeba energie. Emise CO2 ani obnovitelný zdroj (dřevo) nejsou tak významné.

Profesor Vladimír Kočí zkoumá environmentální dopady lidské činnosti a produktovou ekologii. Věnuje se posuzování životního cyklu produktů prostřednictvím takzvané LCA analýzy, kterou v Česku rozvíjí. Je vedoucím Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie VŠCHT Praha a členem Rady vlády pro klimatické změny.

Ona vyčísluje tak kolem 20 různých parametrů, z nichž dva ukazují uhlíkovou stopu. Dále počítáme závislosti na surovinách, takže vlastně řešíme už léta surovinovou bezpečnost: Kolik zemního plynu, ropy nebo uhlí je potřeba na výrobu daného produktu. Surovinová náročnost a bezpečnost je vlastně součástí udržitelnosti.

Srovnávali jste co do dopadu na životní prostředí také jednotlivé typy obalů a tašek. Z hlediska uhlíkové stopy vyjde lépe plastový kelímek, protože výroba skla je energeticky náročná. Kelímek je ale zase problém z hlediska mikroplastů. Nižší uhlíková stopa nerovná se automaticky ekologičtější řešení.

Tam je podstatné, že sklenice váží 600 gramů, kdežto PETka maximálně 40 gramů. Jakmile tedy vezete lahve na větší vzdálenost, sklenice náklady na dopravu významně zvyšuje a zároveň zvyšuje emise škodlivých látek z té dopravy, i když ji budete používat opakovaně. A nejhorší (horší než plast) jsou sklenice použité jednorázově, do kterých teď točí pivo malé pivovary.

Jestliže ta sklenice skončí v tříděném odpadu po jednom použití, znamená to, že se rozbije a sklo se musí znovu přetavit, což znamená spoustu energie a emisí dalších látek do prostředí. Pokud sklenici používáme opakovaně, tak se environmentální náklady na její výrobu postupně odepisují a zůstává především mytí a svoz.

V rámci LCA analýzy máme indikátor package-to-product: tedy jak velký podíl z finálního výrobku tvoří samotný produkt a jakou část obal. Někdy tvoří obal i 20-30 %. To už je opravdu potřeba, abychom se zamysleli, jestli nebalíme nesmysly, věci, bez kterých se obejdeme. Pokud si koupím hotovou polévku v plastu, opravdu je to pro mě přínosné? Není lepší skočit se najíst do kantýny nebo si ji donést v rendlíku do kanceláře? Potřebuji kupovat nakrájené a znovu zabalené ovoce?

Proto třeba Coca-Cola nebo Mattoni začínají řešit zálohování svých PET lahví - jsou totiž nuceny řešit i osud obalů, ve kterých své nápoje prodávají. Jde především o to, aby se produkty nevozily zbytečně přes půl světa nebo aby se pak obaly nevršily na skládkách.

Jsme zvyklí dostávat data o spotřebě různých typů materiálů a energií spíš v kilogramech, ale oni nám je dávali především ve formě ekonomických nákladů, takže jsme začali vyvíjet novou metodiku, jak převádět výdaje peněz na uhlíkovou stopu.

Z hlediska uhlíkové stopy i dalších dopadů však stále vedou zálohované opakovaně plnitelné obaly. Což popisuje i Zpráva o udržitelnosti Plzeňského Prazdroje. A je to jedním z důvodů, proč přestali používat plastové lahve na stáčení piva. Nechci tu propagovat pivo natož konkrétní pivovar, ale mají to opravdu zajímavě propočítané. Třeba že mají v oběhu asi 200 000 000 pivních lahví a každá vydrží opakované plnění asi 8 let a stihne několik desítek oběhů.

Recyklace a Alternativy

V Evropě jsme velice úspěšní, v některých zemích se daří zrecyklovat více než 90 % skla. Každých 10 % skleněných odpadních střepů, kterými je nahrazen nový materiál při výrobě skla, navíc znamená úsporu 5 % emisí CO2 (zdroj: Glass Packaging Institute). Spojené státy v tomto ohledu zaostávají, sklo se tam recykluje pouze z jedné třetiny, zbytek končí na skládkách.

Plasty se samozřejmě také recyklují, počet cyklů je však omezený. Po dvou až třech recyklačních cyklech se jedná o downcyklaci, tj. použití v produktu nižší kvality. Je alarmující, že dosud bylo zrecyklováno pouze 9 % všech vyrobených plastů. Dalších 12 % bylo spáleno a zbylých 79 % tleje na skládkách (zdroj: National Geographic).

Recyklace plastů bohužel není tak jednoduchá a přímočará jako u skla, uhlíkovou stopu plastu však může snížit minimálně o 30 %. V současné době je v Evropě a Severní Americe pouhých 10-20 % lahví vyrobeno s využitím recyklovaného plastu. Platí, že čím lépe jsou plasty vytříděny, tím větší je šance na úspěšnou recyklaci. I tak se však v průměru pohybuje kolem 30 %.

V první řadě se vyhýbat čemukoliv, co je na jedno použití. Na obalech hledejte tuto značku, která znamená, že produkt je určen k recyklaci, je recyklovatelný. Pokud se jedná o plast, může být ve středu šipek číslo od jedničky do sedmičky, případně také zkratka. Tyto údaje nám prozradí typ plastu, ze kterého je obal vyroben, např. PET 1 nebo HDPE 2.

Pokud uvnitř nebo pod šipkou vidíte navíc procentní údaj, můžete zajásat, ten totiž značí procentní množství použitého recyklátu. Tento doplňkový údaj může být uveden i jinde na etiketě výrobku.

Pokud se chcete co největší možnou měrou obalům vyhnout, skvělou alternativu přináší aktuální trend “bezvodé” kosmetiky: tuhá mýdla, šampony, oleje, pudry a tablety místo zubní pasty.

Studie a Analýzy

S emisí 499 g CO2 na litrové balení vody, je ekologicky nejméně vhodná nevratná skleněná lahev na minerálku. Oproti tomu zálohovaná PET lahev, která během celého životního cyklu vyprodukuje téměř šestkrát méně CO2 (85 g na litrové balení), by byla z tohoto pohledu nejlepším řešením. Také v případě obalů na mléko se jako nejekologičtější jeví lahev z recyklovaného PETu.

Z hlediska uhlíkové stopy je tradiční vratné sklo pro pivo nejekologičtějším obalem, ve spotřebě vody je však úspornější PET lahev. Obzvlášť pokud by byla zálohovaná. Sycené nealkoholické nápoje jsme zvyklí kupovat hlavně v PET lahvích, které jsou v tomto případě jedním z nejekologičtějších obalů.

Pokud tedy chceme srovnat ekologickou stopu 1litrové PET lahve a skleněné lahve na minerálku, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 137 g CO2, zatímco u skleněné 499 g CO2. PET lahev je tedy 3x šetrnější k životnímu prostředí. Důvodem jsou nižší energetické výdaje při výrobě i přepravě. Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než v případě jiných obalových materiálů.

Tým výzkumníků z univerzity v Southamptonu srovnal environmentální dopady tří, respektive pěti typů nápojových obalů na jedno použití, pro „natlakované“ šumivé nápoje. Soustředili se jak na dopad jejich výroby, tak znečištění, které v životním prostředí způsobují.

Z analýz vyšly s nejhorším skóre láhve skleněné. Na poslední místo je dostala vysoká energetická náročnost výroby, prozatím jednoznačně vycházející z fosilních zdrojů paliv, dále značná spotřeba těžených surovin i váha výsledného produktu. Čtvrtá příčka patřila recyklovanému sklu. Sice při jejich výrobě dochází k úspoře těženého materiálu recyklací, ale pořád je tu zásadní výdaj energie spojený s tavením a výrobou z odpadů. Výstupem jsou znovu značné emise skleníkových plynů. Recyklace skla má přitom nepopiratelný potenciál do budoucna, protože může protáčet odpad zpět na produkt prakticky donekonečna, ale zatím se v ní většina zemí nepřiblížila udržitelnosti.

Třetí místo patří lahvím plastovým. Pevný materiál, snadná výroba, odolnost vůči chemikáliím z nápojů. Plasty si prostě stojí lépe než sklo. Když přijde na jejich recyklaci, pracuje se s nižšími teplotami a menší energií. Jenže na rozdíl od skla nemohou být plasty recyklovány neomezeně, jejich molekulové řetězce se zkracují. A do bodu, kdy už nemohou být dále využity pro výrobu dalších obalů, se dostanou relativně rychle. V praxi pak ještě o něco rychleji, protože jejich výroba vyjde levněji než recyklace. Navíc při ukládání na skládkách hrozí jejich únik a velmi pomalý rozklad v životním prostředí. Proto ona třetí příčka.

Na druhém místě si stojí hliníkové obaly nápojů, tedy plechovky. Jsou lehké, pro jejich výrobu se nespotřebovává tolik surovin ani energie (jako u skla). Na prvním místě se jako životnímu prostředí nejméně škodlivý nápojový obal podle analýz z univerzity v Southamptonu tedy drží recyklované hliníkové obaly.

Zavedení Zálohování PET lahví a plechovek

Česká republika se pomalu, ale jistě blíží k povinnému zálohování PET lahví a plechovek od nápojů. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) představilo návrh novely zákona o obalech, jehož výsledkem bude zálohový systém na nápojové PET lahve a plechovky. Reaguje tím na neefektivitu stávajícího systému sběru a recyklace těchto obalů.

Zálohový systém by mohl být spuštěn od poloviny roku 2025. Rok 2025. To je možný termín, kdy se u nás začnou za čtyři koruny zálohovat petky a plechovky.

Plošný zálohový systém v ČR zatím zůstává na úrovni diskuzí, přestože ho podle iniciativy Zálohujme.cz podporuje kolem 80 % veřejnosti a více než 22 tisíc lidí podepsalo petici za jeho zavedení.

Při zavedení zálohy na PET lahve by bylo až 86 % Čechů ochotno je po použití vracet zpět do obchodu. Z výzkumu agentury Ipsos vyplývá, že by záloha za PET lahev měla být 3 nebo 5 Kč.

V pondělí 4. května rada Hlavního města Prahy schválila návrh na vyslovení podpory zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky v ČR. Od systému vratných záloh očekává zvýšení účinnosti třídění, úspory za úklid veřejných prostranství a zvýšení čistoty města.

Nikde v České republice lidé nepodporují zavedení zpětného odkupu PET lahví a plechovek na nápoje tak, jako v Karlovarském kraji. Vyplývá to ze studie, kterou vypracovala Iniciativa pro zálohování.

V Irsku začalo zálohování PET láhví a hliníkových plechovek teprve letos v únoru a někteří lidé k němu byli skeptičtí. Za osm měsíců fungování systému však vrátili lidé již celkem 630 milionů zálohovaných obalů.

Rok po zavedení zálohového systému v Estonsku se sběr PET lahví zvýšil na 90 procent z původních 32 procent. Ze začátku pomohla finanční motivace, dnes už lidé myslí na životní prostředí.

Tabulka: Srovnání Ekologické Stopy PET a Skleněných Lahví

tags: #ekologické #stopy #skleněných #a #PET #lahví

Oblíbené příspěvky:

• Prevence tukových koulí v odpadu
• Recyklace odpadu s magnetickými separátory
• McDonald's a životní prostředí v Česku
• Důvody zájmu o ekologii
• Třídění odpadu: Průvodce