Environmentální problémy výroby hamburgerů

Krávy si poslední dobou neoddychnou. Naše strava plná masa doslova požírá planetu. Nejhorší věc, kterou z pohledu globálního oteplování jíme, je hovězí.

Říká se, že pro záchranu planety musíme omezit hovězí, že krávy svým metanovým říháním znečišťují vzduch a jedí naše jídlo, pijí naši vodu a zabírají půdu, kde bychom mohli pěstovat jídlo pro lidi. Když slyšíte podrobnosti, zdá se, že krávy jsou prostě špatné.

Mohli bychom uživit dalších 3,5 miliardy lidí, kdybychom jedli to, čím krmíme zvířata. Asi tři čtvrtiny zemědělské půdy na světě jsou využívány pro chov dobytka. Zjistil jsem, že jeden stogramový hamburger vyžaduje spotřebu asi 2500 litrů vody. Další řešení změny klimatu, mohli bychom přestat jíst zvířata. A mohli bychom hned.

Ale říkají nám opravdu všechno? Nebojte, všechny tyto věci podrobně rozebereme. Začněme ale tím nejpodstatnějším. Jaký by byl dopad na prostředí, kdybychom nejedli maso?

Buďme optimisté, předpokládejme, že 10 % obyvatel USA přestane jíst maso. Při zohlednění všeho, říhání krav, emisí z hnoje, emisí z přepravy a zpracování masa a tak dále, jak by skutečně klesla produkce skleníkových plynů v USA, kdyby 33 milionů lidí přešlo na čistě rostlinnou stravu?

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Doktor Mitloehner přiznává, že dobytek má vliv na životní prostředí, jeho práce je zkoumat metody, jak tento vliv omezit. To mi připomíná něco, co jste říkal, co mě napoprvé opravdu překvapilo. Že kdyby se všichni v USA na rok stali vegany, snížení emisí by bylo kolem…

Kdyby USA byly veganské, bylo by to 2,6 %. Kdyby to udělali všichni, bylo by to 2,6 %. To není ani změřitelné, mluvíme tady o změně, kterou ani nedokážeme změřit. A to říkám jako člověk, který tyto věci měří. Měřím množství metanu na povrchu, měřím to v atmosféře, měřím to z vesmíru. A můžu vám říct, změna pod 1 % prostě není měřitelná. Není měřitelná.

Spotřeba vody a chov dobytka

Musíme rozebrat spoustu věcí. Začněme tady: opravdu nám krávy spotřebovávají všechnu vodu? Není to jen půda, ale i voda. Tady mám 24 burgerových karbanátků, na ty je potřeba celý tento bazén vody. Tato velká spotřeba vody, o které se mluví v souvislosti s krávami a dobytkem, kde se ta voda bere?

Zelená voda je dešťová voda. Déšť by padal na půdu, kde chováme zvířata, nezávisle na tom, jestli tam dobytek je nebo není. A velká většina vody, kterou dobytek spotřebuje, je ve formě krmení, ne vody, kterou zvířata vypijí. Ve formě krmení.

A co se s tou vodou pár hodin potom stane? Ve zvířeti nezůstane, zůstane jen tak dlouho jako čaj, který jste měli k snídani, zůstane ve vašem těle. Takže tato voda najednou zázračně nezmizí. Vejde dovnitř a vyjde ven a většinou je to dešťová voda. Takže mi přijde neupřímné popisovat, jak chov dobytka spotřebovává spoustu naší vody. Samozřejmě že ne.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Na výrobu stogramového hamburgeru je potřeba asi 1650 litrů vody. Lidé, kteří používají tyto statistiky, kteří mluví o tomto strašném množství vody na chov krav, zahrnují do svých počtů i dešťovou, zelenou vodu. A to prostě není správně.

Takže našim hlavním problémem je přílišná spotřeba pitné vody na zavlažování. Z toho jde 53 % na obilí, rýži a bavlnu. Ano, se 122 litry nezelené vody na 100 gramů hovězí potřebuje více, než třeba rýže, u které je to 90 litrů, nebo chléb, kde to je 55 litrů.

Ale zvažme toto. 94,5 % spotřeby vody na pěstování mandlí v Kalifornii je jiná voda než zelená. Je to 1097 litrů na 100 gramů, skoro desetkrát více než u hovězího. Stala se z toho skoro přetahovaná mezi lidmi a mandlemi. Uprostřed vln sucha v Kalifornii jsou masivně zavlažované mandlové okresy ty nejsušší a zaznamenaly nejvyšší pokles hladiny podzemní vody. V Chile se avokádům daří. Ale jen díky tomu, že vysávají vzácné zásoby vody v této zemi.

To je vyvážené jídlo, koblihy a kafe. Když jíme, musíme zohlednit naše výživové nároky. A hovězí obsahuje daleko více živin. A moc se nezmiňuje, že z krav máme i velmi výživné orgány jako třeba játra. Takže pro tebe nemáme dost rýže!

Neříkám, že pro záchranu planety máme přestat jíst rýži nebo mandle. Jíst musíme všichni a každý rád jí něco jiného. Ale když mluvíme o vodě, buďme realističtí a zohledňujme vše, co je důležité.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Využití krmiva a půdy

Teď k dalším surovinám. Nevyplýtváme pro krávy spoustu jídla, které by mohli sníst hladoví lidé? 16 %, jedna šestina krmiva je pro lidi stravitelná, ale velká většina z toho se používá na krmení drůbeže a prasat, protože jsou to monogastrická zvířata, podobně jako lidé. Velká většina toho, čím na celém světě krmíme přežvýkavce, přes 90 % z toho je pro lidi nestravitelné.

Zemědělství prostě nespotřebuje suroviny, nevyrobí maso a metan a hotovo. Chov dobytka je součástí velkého ekosystému. Například spousta jinak neužitečných vedlejších produktů z plodin, které pěstujeme na jídlo pro lidi, se dá zužitkovat pro chov dobytka. Když pěstujeme kukuřici, co děláme se slupkami a dalšími částmi rostliny? Dají se tím krmit krávy. Tento týden jsem navštívil mléčnou farmu v Japonsku. V této zemi se spotřebovává velké množství sóji a krávy žerou zbylé slupky ze sójových bobů po kilech. Jíte ovesnou kaši? Krávy žerou i jinak nepoužitelné ovesné slupky a stébla.

A když jsme u pěstování, na 100 kilogramů vypěstovaného jídla vznikne 37 kilogramů vedlejších produktů, které jsou pro lidi nestravitelné. Když toto všechno zohledníme, dobytek spotřebuje 43,2 miliardy kilogramů pro nás nestravitelných věcí a přemění to na jedlé živočišné produkty, jako je maso nebo mléčné výrobky.

Takže ne, na jeden kilogram hovězího nespotřebujeme 25 kilogramů obilí. Pak dostaneme jen 2,8 kilogramu pro lidi stravitelného krmiva na jeden kilogram hovězího. Pro vepřové a kuřecí je to více, 3,2 kilogramu stravitelného krmiva na jeden kilogram masa.

Epidemie obezity každopádně neukazuje, že bychom potřebovali jen další kalorie. Zvířata spotřebovávají kalorie z přebytku obilí a mění je ve vysoce kvalitní a efektivní zdroj bílkovin. A jestli potřebujeme nakrmit více lidí, je jednodušší metoda, ke které se vrátím.

Možná se zdá, že nechápu, o co tu jde. Kdybychom použili půdu, kde jsou krávy, mohli bychom tam pěstovat rostlinné zdroje bílkovin a zdravé ovoce a zeleninu. Kdybyste vzali půdu v USA, kde se chovají zvířata, vypadalo by to takhle. A srovnejte to s půdou, kde pěstujeme věci, které přímo jíme.

Takže zabírají krávy půdu, kde bychom mohli pěstovat potraviny pro lidi? Ze vší zemědělské půdy po celém světě jsou dvě třetiny takzvaná okrajová půda, což znamená, že tam nelze pěstovat plodiny. Důvodem může být, že je půda příliš kamenitá, příliš svažitá, půda není dost dobrá nebo je v ní nedostatek vody. Dvě třetiny zemědělské půdy tvoří okrajová půda.

Jen ti dokáží tuto půdu využít, protože žerou trávu, která obsahuje celulózu, kterou dokáží strávit a přeměnit díky mikroorganismům v jejich trávicím traktu. Ta jedna zbývající třetina zemědělské půdy je orná, obdělávaná půda, kde můžeme pěstovat plodiny.

Takže když slyšíte šokující útržky informací jako tento: „…drtivá většina je na zemědělství a když se podíváme na rozdělení, zjistíme, že podíl půdy na chov zvířat značně převyšuje tu na pěstování plodin,“ tak je to sice pravda, ale už nevysvětlí proč.

I v rámci USA se půdní podmínky mezi regiony značně liší. V Kalifornii se ohromné množství jídla pěstuje z jasného důvodu. Přes 90 % vlašských ořechů, mandlí, pistácií, brokolice, jahod, vína, kiwi, celeru, česneku, artyčoků, rajčat a dalších plodin pochází z Kalifornie s teplým podnebím a dobrou půdou. Na druhou stranu je na světě plno oblastí, kde hlavní věcí, co dobře roste, je tráva. Když na tuto půdu nedáte přežvýkavce, bude ležet ladem.

A když mluvíme o využití půdy, dobytek poskytuje cennou surovinu pro pěstování ovoce a zeleniny, přírodní hnojivo. Polovinu světově používaných hnojiv tvoří zvířecí hnůj. Polovinu používaných hnojiv tvoří zvířecí hnůj. Druhá polovina jsou chemická hnojiva. Takže i když dobytek lidem bere část obilí, 50 % hnojiv, díky kterým můžeme tyto plodiny pěstovat, pochází od dobytka.

Emise skleníkových plynů a metan

A aby naše oblíbená potravina byla ještě neudržitelnější, asi 15 % skleníkových plynů způsobených člověkem pochází z masného průmyslu. A nakonec, ano. Celosvětově dobytek produkuje 14,5 % emisí. Toto číslo je ale zavádějící a z větší části irelevantní. Proč? Celosvětový průměr není důležitý. Celosvětový průměr emisí není důležitý v Paraguayi, není důležitý ve Spojených státech a není důležitý v Japonsku. Protože je to jen celosvětový průměr.

A toto není ukazování prstem, není to o tom, že to snad my děláme dobře, zatímco to v rozvojových zemích dělají špatně, to tím vůbec není myšleno. 80 % všech emisí způsobených dobytkem na celém světě, 80 %, pochází z rozvojových zemí.

Dnes oznamujeme, že v patnácti státních školách v Brooklynu zavádíme bezmasé pondělky. Máme tu klimatickou krizi a naše rozhodnutí na tuto krizi mají dopad. Pěstování plodin má za následek 4,7 % emisí, zatímco dobytek jen 3,9 %. A mluví se o environmentálním dopadu krav, které mají na svědomí jen 2 % emisí. Řeknu vám toto. Produkce hovězího je tady velice efektivní. Když říkám efektivní, nemyslím koncentrovaný chov, můžete být efektivní díky systému krmení, můžete být efektivní s více komerčním systémem. Sektor průmyslu s hovězím a mléčnými výrobky je zde velice efektivní. Zatímco v USA máme 9 milionů dojnic, v Indii jich je 300 milionů. A to bez větších zásahů.

Počkat. Ale co všechen ten metan? Ano, metan zahřívá planetu daleko více než oxid uhličitý. Ale důležité je množství metanu. Když metan měříme jako ekvivalent oxidu uhličitého, metan tvoří jen 10 % skleníkových plynů ve Spojených státech. To je celkově jen 2,7 % a je to ze všeho dobytka, ne jen z krav.

Metan z krav a dalších zvířat pochází z přírodního cyklu a značně se liší od oxidu uhličitého z aut a letadel ze spalování fosilních paliv. Tráva fotosyntézou bere oxid uhličitý z ovzduší. Když kráva říhne, metan je uvolněn do atmosféry. A za deset dvanáct let se rozloží na vodu a oxid uhličitý. Uhlík je pak opět zachycen rostlinou, kráva rostlinu sní a tak dále. Kráva tedy do atmosféry nepřidává žádný nový uhlík. Metan pochází z uhlíku, který tráva na začátku získala ze vzduchu. …ve velkém koloběhu života. A počet krav v USA zůstal posledních dvacet let prakticky stejný.

Když na druhou stranu ze země vytěžíme fosilní paliva a spálíme je, přidáváte do životního prostředí úplně nový uhlík ve formě oxidu uhličitého vždy, když jedete autem nebo letíte letadlem. To není koloběh, to je jednosměrná ulice. Uhlík přibývá a zůstává v atmosféře. To, že přežvýkavci vypouštějí metan do atmosféry, není vůbec nová věc.

Nejvýznamnější věc, co můžete udělat, je jeden den v týdnu vynechat maso. Ročně to ušetří spoustu uhlíku, je to jako kdybyste půl roku nejezdili autem. Způsob, kterým popisují dopad chovu dobytka na životní prostředí, je podle mého názoru nebezpečný. Proč si myslím, že je nebezpečný? To je doprava, energetika, výroba cementu a tak dále. Jen tyto tři činnosti mají na svědomí 80 % všech emisí skleníkových plynů. Spalování fosilních paliv v těchto třech odvětvích způsobuje 80 % všech emisí. Pardon, emisí skleníkových plynů. Dobytek asi 4 až 5 %. Ale tvrdit, že to, co jíte, jestli je to burger nebo sushi nebo něco úplně jiného, má velký dopad na klima, je velice nezodpovědné. Proč? Protože je to kouřová clona, přes kterou nevidíme půltunovou gorilu, ten největší a nejpodstatnější problém. A to je používání fosilních paliv. To je důvod, proč tato debata může být dokonce nebezpečná.

A když je řeč o metanu, plno věcí vypouští metan. Jedním z významných zdrojů je rozklad organické hmoty na skládkách. A co na těch skládkách je? Přebytečné jídlo. Tady je asi šest tun odpadu z jídla, takových dodávek nám sem denně přijíždí asi třicet. Ohledně jídla máme daleko důležitější téma k diskuzi než maso. FAO tvrdí, že kdyby vyhozené jídlo bylo jeden stát, mělo by na svědomí třetí největší množství emisí na světě. Jídlo se vyhazuje z mnoha důvodů. V rozvinutých zemích se to děje zejména v obchodech a u spotřebitelů. Ve Spojených státech se nesní asi 40 % jídla.

Další věc, kterou studie počítající dopad toho, kdyby se všichni stali vegany, nezohlednila, bylo vyhazování jídla. Maso a mléčné výrobky tvoří 14 % vyhozeného jídla. Ale neživočišné produkty tvoří většinu vyhozeného jídla. Ovoce a zelenina tvoří 42 %, obiloviny včetně chleba a rýže tvoří 22 % a kořenová zelenina jako brambory tvoří 18 % vyhozeného jídla, takže neživočišné produkty tvoří 82 %.

Ať je to maso nebo zelenina, vyhazování jídla je obrovský problém. Všechny suroviny, které byly na výrobu použity, přijdou s jídlem nazmar. A zvířata nám mohou pomoci to vyřešit, protože staré pečivo, otlučené ovoce, které se neprodá a nikdo jej nechce jíst, může posloužit ke krmení dobytka.

Hlavní problém na environmentální frontě je využívání fosilních paliv, hlavní problém na frontě výživy je velké množství vyhozeného jídla. Nevyužíváme velkou většinu jídla, které v této zemi a na světě vyprodukujeme, a na všech frontách máme velké rezervy.

Alternativy a trendy

Občasné vynechání masa z jídelníčku podle Klimoviče praktikuje stále více Čechů, což je vidět na rychle rostoucím počtu veganských restaurací v českých městech. Síť Forky’s má pobočky ještě v Brně a ve slovenské Trnavě a pro velký zájem chce její majitel v Praze otevírat další. České hlavní město bylo populárním veganským serverem HappyCow.net loni vyhlášeno jedním z deseti světových měst s největší koncentrací bezmasých restaurací - podle serveru jich je v milionovém městě 48.

Podle Klimoviče má rostoucí zájem o bezmasé stravování více příčin. Mnoha lidem vadí špatné podmínky ve velkochovech zvířat, další se prostě jen chtějí stravovat zdravěji. V poslední době ale prý přibývá i těch, kteří jídelníček upravují z ekologických důvodů. Tento trend je ještě víc patrný ve Spojených státech, Kanadě a Velké Británii, kde rostlinné náhražky masa tvoří jedno z nejrychleji rostoucích odvětví potravinářského průmyslu. Podle agentury Nielsen v USA loni vzrostl prodej těchto výrobků o 20 procent, šly na odbyt desetkrát více než ostatní potraviny. Dokonce i v kulinářské konzervativní baště Francii, kde se k vegetariánství hlásí jen asi dvě procenta lidí, podle institutu Xerfi loni v obchodech stouply prodeje vegetariánských výrobků o 24 procent.

Do vývoje rostlinných hamburgerů, párků či paštik dnes v celém světě investují velké potravinářské firmy, některé mimořádně povedené kopie se už dokonce prodávají lépe než jejich masité předlohy. Tyto výrobky přitom necílí na striktní vegetariány, kterých je ve společnosti stále zhruba stejně (v Česku 1,5 procenta, v USA pět, v Německu deset procent), ale na zvětšující se část populace, která maso jí, ale už ho nechce mít na talíři tak často jako dříve. Pro tyto lidi se vžilo označení flexitariáni a v bohatých zemích jich prokazatelně přibývá.

Jednou z firem, která aktuální vzestup rostlinných náhražek symbolizuje, je americká společnost Imposible Foods. Založil ji Patrick Brown, vzděláním biochemik ze Stanfordovy univerzity, který po padesátce a na vrcholu úspěšné vědecké kariéry přemýšlel nad tím, jak naloží se zbytkem života. Nakonec se rozhodl vyhlásit válku tomu, co osobně považoval za největší ekologický problém dneška - tedy chovu stále většího počtu zvířat pro nasycení rostoucí světové populace.

Podařilo se mu získat peníze od investorů, mezi nimiž byl i zakladatel Microsoftu Bill Gates, a obklopil se špičkovými bioinženýry, kteří mu v laboratoři pomohli vyrobit mimořádně věrnou kopii masa. Klíčovou přísadou, kterou Brown s kolegy v laboratoři vynalezli, byla dokonalá imitace krve s typicky železitou chutí, jež masu dodává jeho chuť. Tak vznikl Impossible Burger, který se dnes prodává ve více než pěti tisících amerických restauracích včetně levných rychlých občerstvení nabízejících klasické hovězí sendviče.

Brownova firma Impossible Foods je dnes nejznámější výrobce nového druhu produktů napodobujících maso, obchodně zdatnější je však konkurenční společnost Beyond Meat. Také její vědci poskládali z rostlinných molekul dokonalé náhražky hamburgerů, párků či masových kuliček, které se teď prodávají ve více než 30 tisících supermarketů. Původně startup ze Silicon Valley se během pár let proměnil ve velkou firmu: loni se jeho spolumajitelem stal největší americký výrobce masa Tyson Foods, firma vstoupila na newyorskou burzu, nyní má hodnotu půl miliardy dolarů a zahájila expanzi do Evropy a Asie. Například v Německu výrobky Beyond Meat od konce loňského roku distribuuje drůbežářský gigant PHW, což dokládá, že obchodníci s masem berou tuto novou rostlinnou konkurenci vážně. Beyond Meat uvádí, že za první rok a půl prodala 25 milionů hamburgerů - což je z celkových 13 miliard hamburgerů zkonzumovaných loni v USA jen zlomek, firma ale ujišťuje, že to je teprve začátek.

Firmy jako Impossible Foods a Beyond Meat se totiž staly průkopníky v rychle rostoucím odvětví, do něhož pak se zpožděním začaly naskakovat velké potravinářské firmy. Když zmíněný britský řetězec Iceland loni v létě uvedl na trh svůj rostlinný hamburger No Bull Burger, v supermarketech se prodával lépe než masová varianta.

Do honby za sílícím trendem se poté zapojily i úplně největší giganty globálního potravinářského průmyslu: skupina Unilever v prosinci koupila nizozemskou firmu Vegetarian Butcher, která je známým výrobcem rostlinných náhražek masa. Firma Nestlé, která je vůbec největším světovým producentem potravin, pak na konci loňského roku oznámila, že také chystá svůj vlastní veganský hamburger, jejž začne prodávat letos na jaře.

Doporučení a řešení

Podle Holmgrena nejde o to jíst méně, ale jíst „klimaticky zdravé“ potraviny. „Markantní rozdíly jsou například u produkce masa. Hovězí maso je asi nejhorší zdroj, při konvenčním chovu vznikne na jeden kilogram masa zhruba ekvivalent čtrnácti kilogramů oxidu uhličitého,“ říká švédský meteorolog. Hlavní příčinou je produkce metanu v zažívacím traktu hovězího dobytka. Tento skleníkový plyn je mnohem agresivnější než oxid uhličitý. Kilo vepřového prý zatěžuje klima pěti kilogramy CO2 a kuřecí jedním kilogramem. Všechna čísla se týkají konvenčního způsobu chovu.

Jaká tedy nabízí Pär Holmgren řešení? V podstatě jde o jednoduchý recept, který se vrací k tomu, jak byli lidé zvyklí jíst ještě před půl stoletím. Tedy jíst lokání potraviny, které se nemusí daleko dovážet. Dávat přednost sezónním plodinám v době, kdy běžně dozrávají v dané oblasti. méně masa, zejména červeného. „Ve Švédsku spotřebujeme zhruba osmnáct kilo hovězího ročně, v posledních letech stále méně. I tak bychom měli jeho spotřebu omezit zhruba na polovinu,“ říká Holmgren. Pokud to jde, měli by lidé dávat přednost biopotravinám. Ekologický způsob zemědělství totiž pomáhá udržovat druhovou rozmanitost, což má pozitivní dopad na klima. Dále by se úspory energie neměly vyhnout ani kuchyním a lidé by se měli naučit nakupovat takové množství jídla, které skutečně spotřebují.

Z hlediska ochrany životního prostředí je konzumace masa velmi problematická. Stojí za ní obrovské velkochovy zvířat, ve kterých se „vyrábí“ maso za krutých podmínek. S chovem zvířat se pojí i zvýšená produkce skleníkových plynů, spotřeba vody a pěstování obrovského množství přehnojených krmiv. Ekologičtí guruové lidi nabádají, aby svou spotřebu masa omezili nebo dokonce zcela ukončili.

Řešení neznamená vzdát se masa. Ale opravdu potřebujeme konzumovat maso v takovém měřítku? Od roku 1970 se populace zvířat chovaných na maso, mléko a vejce ztrojnásobila a živočišná výroba potravin nyní potřebuje 26 procent povrchu Země. Zkusme maso omezit.

Napadlo vás někdy, že nejlepší způsob, jak snížit dopad člověka na životní prostředí je omezit spotřebu masa a mléka? To zjistil nový nejrozsáhlejší výzkum. Studie dále uvádí, že ani regionální či lokální potraviny nejsou automaticky pro klima lepší. Nejčistší svědomí mohou mít vegani konzumující pouze (bio) rostlinnou stravu.

Chceš snížit svou ekologickou stopu a přitom jíst zdravěji? Stačí pár jednoduchých změn - dávej přednost lokálním a sezónním potravinám, omez červené maso, průmyslové mléčné výrobky a vysoce zpracované jídlo, plánuj nákupy, aby se co nejmíň jídla vyhazovalo, a zkus využívat aplikace, které pomáhají vybírat udržitelnější produkty.

tags: #environmentální #problémy #výroby #hamburgerů

Oblíbené příspěvky:

• Práce pro řidiče v Mělníku
• Trendy v emisích CO2 u aut v ČR
• Více o Hlučínsku
• O recyklaci historie
• Jak připojit odpad pračky k novodurové trubce