Indikátory čistoty ovzduší: Lišejníky a misnička zední

06.03.2026

Lišejníky (Lichenes) patří k typickým symbiotickým organismům a jsou zajímavým příkladem spojení mezi řasami a houbami. Na jejich stavbě se podílí dva rozdílné organismy: houba, tzv. mykobiont, a zelená řasa nebo sinice, tzv. fotobiont. Jelikož jde o samostatnou entitu spojující tyto dva žánry, není divu, že lišejníky jsou bohatým zdrojem jedinečných sekundárních metabolitů.

Tyto sloučeniny hrají významnou roli v ekologických interakcích a regulaci synergismu mezi symbionty. Mezi sekundárními metabolity lišejníku byla nalezena řada zajímavých chemických látek s významnými farmakologickými účinky. Mnohé z nich nalezly již své místo v humánní medicíně, mnohé jiné je dosud hledají. Lišejníky jsou důležitým přírodním zdrojem, ze kterého lze vyrábět různé bio-aktivní sloučeniny a výzkum jejich biologicky aktivních sloučenin úspěšně pokračuje.

O lišejnících panuje obecné povědomí, že jsou indikátory čistoty ovzduší. Je pravda, že z oblastí znečištěných emisemi oxidu siřičitého, který vzniká především při spalování fosilních paliv, lišejníky mizí. Faktem je, že oxid siřičitý narušuje vnitřní stabilitu buněk, omezuje fotosyntézu a má negativní vliv na rozmnožování.

Pro některé lišejníky, např. z rodu provazovka (Usnea) s charakteristickými provázkovitými stélkami je prostředí znečištěné oxidy síry likvidační. Existuje však mnoho výjimek. Řada druhů je k čistotě ovzduší indiferentní, nebo znečištění toleruje. Podobně jako s vyššími rostlinami, které označujeme za nitrofilní je to i s lišejníky. Výrazně nitrofilní jsou např. rody Amandinea, Candelariella, Physcia či Xanthoria.

Misnička zední (Protoparmeliopsis muralis)

Nejčastěji však můžeme vidět nitrofilní druhy lišejníky ve městech, kde je bezkonkurenčně nejhojnějším druhem misnička zední (Lecanora muralis), které je věnován tento článek. Tyto nitrofilní lišejníky se vyskytují uprostřed obcí a měst i dalších lidských sídel, často kolem silnic nebo na jiných dusíkem obohacených stanovištích.

Čtěte také: Indikátory ovzduší

Misnička zední (Protoparmeliopsis muralis (Schreb.) M. Choisy, syn. Lecanora saxicola, Lecanora muralis) osídluje primárně vápenité substráty - vápence i různé typy bazických silikátů. Sekundárně pak roste na betonu, omítkách, náhrobních kamenech, střešních taškách apod. Plodnice tohoto lišejníku rostoucí na vápencích bývají světlejší a a nápadně ojíněné a někdy jsou vedeny jako samostatný druh P. versicolor.

Misnička zední však roste i na jiných místech, např. na asfaltu či jiných toxických antropogenních substrátech. Misnička zední je kosmopolitním druhem, hojně rozšířeným hlavně v mírném pásu severní polokoule. V ČR patří k běžným druhům a vyskytuje se od nížin do hor, nejvíce však v nižších a středních polohách.

Celá řada lišejníků roste na horninách obsahujících železo. V prostoru západně od Velké Bíteše (okr. Žďár nad Sázavou) kolem zaniklých železnorudných dolů roste mapovník Oederův (Lecanora soralifera), striktně vázaný na horniny bohaté železem. Podobně misnička sorálonosná (Lecanora soralifera) a další. Řada lišejníků roste na minerálech obsahujících minerály mědi a zinku.

Fotografie misničky zední byla pořízena na betonovém zábradlí mostu přes Svratku ve Veverské Bítýšce, okr. Brno-venkov. Na témže mostě je misničky zední doslova jak naseto. Nejvíce roste na betonové obrubě chodníku, které je oblíbenou krátkou zastávkou pejsků, kteří jej neopomenou alespoň trošku zkropit. A tak má Lecanora muralis dusíkatých látek nadbytek.

Literatura

Alavi M, Karimi N. Hemoglobin self-assembly and antibacterial activities of bio-modified Ag-MgO nanocomposites by different concentrations of Artemisia haussknechtii and Protoparmeliopsis muralis extracts. Inter J Biol Macromol. 2020; 152: 1174-1185.
Antonín V. Encyklopedie hub a lišejníků. Libri a Academia, Praha 2006.
Aydin S, Kinalioglu K. Comparative Antimicrobial Activity of Crude Extracts of Protoparmeliopsis muralis and Parmotrema perlatum Lichens. Gazi University J Sci. 2018; 31(3): 687-698.
Conti ME, Cecchetti G. Biological monitoring: lichens as bioindicators of air pollution assessment-a review. Environ Pollution, 2001; 114(3): 471-492.
Eversman S. Effects of low-level SO2 on Usnea hirta and Parmelia chlorochroa. Bryologist,1978; 368-377.
Guzow-Krzemińska B. Photobiont flexibility in the lichen Protoparmeliopsis muralis as revealed by ITS rDNA analyses. Lichenologist, 2006; 38(5): 469-77.
Hawksworth DL, Lumbsch HT, Scholz P, Leavitt SD, Seaward MR. Proposal to conserve the name Lichen muralis (Lecanora muralis, Protoparmeliopsis muralis) with a conserved type (Ascomycota: Lecanorales: Lecanoraceae). Taxon, 2015; 64(6): 1316-1317.
Jadrná I. Lišejníky a eutrofizace. Lichens and eutrophication. Bryonora, 2015; 55: 68-72.
Ng OH, Tan BC, Obbard JP. Lichens as bioindicators of atmospheric heavy metal pollution in Singapore. Environ Monitoring Assessment, 2006; 123: 63-74.
Nimis PL, Lazzarin G, Gasparo D. Lichens as bioindicators of air pollution by SO2 in the Veneto Region. Studia Geobotanica, 1991; 11: 3-76.
Seaward MRD. Lichens and sulphur dioxide air pollution: field studies. Environ Reviews, 1993; 1(2): 73-91.
Valadbeigi T, Rashki S. Wound healing activity of methanolic extract of Protoparmeliopsis muralis on wounds infected with Staphylococcus aureus in Wistar Rat.