Nebezpečný odpad: Doprava a legislativa v České republice

Nebezpečný odpad představuje vážné riziko pro životní prostředí a lidské zdraví. Manipulace s ním vyžaduje dodržování přísných pravidel a legislativních norem.

V souladu s § 40 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech byl od 2. 5. 2018 oficiálně zahájen provoz Systému evidence přepravy nebezpečných odpadů (SEPNO). Jedná se o elektronickou formu ohlašování skrz samostatný modul Informačního systému pro plnění ohlašovacích povinností (ISPOP).

Systém zpracovává Ohlašovací listy přepravy nebezpečných odpadů v elektronické podobě, což je hlavní rozdíl oproti ohlašování v minulosti. Poskytuje tak veřejné správě a ostatním příslušným institucím zjednodušený přístup k datům o odpadech. Pro Česko je to další krok ke správě věcí veřejných za využití moderních on-line nástrojů (eGovernment).

Povinnosti týkající se ohlašování přepravy nebezpečných odpadů pramení z § 40 zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech.

Přepravu nebezpečných odpadů mobilním zařízením, které je určeno ke sběru odpadů, může být odesílatelem pouze ten, kdo je provozovatelem tohoto zařízení. Tzn., že pokud odpad odveze provozovatel mobilního zařízení, je odesílatelem pouze on sám.

Čtěte také: Nebezpečný odpad v České Republice

Vznikne-li rozpor mezi skutečnými a ohlášenými údaji, například hmotnost nebo druh odpadu, musí ohlašovatel nejpozději do 3 pracovních dnů od ukončení přepravy, ale zároveň před potvrzením přijetí, opravit údaje o přepravě a uvést je na pravou míru.

Mezinárodní a vnitrostátní předpisy

Nutnost upravit přepravu nebezpečných věcí v jednotlivých dopravních oborech vedla k tomu, že v každém oboru je speciální předpis pro jejich přepravu:

• Silniční doprava (ADR)
• Železniční doprava (RID)
• Námořní doprava (IMDG CODE)
• Letecká doprava (IATA-DGR)
• Říční doprava (ADN)

Podkladem pro tvorbu těchto předpisů jsou vzorové předpisy "UN-Model Regulations", zpracované Výborem expertů pro přepravu nebezpečných věcí OSN.

Česká republika je vázána Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) ze dne 30. září 1957, včetně výhrad a prohlášení, s účinností od 1. ledna 1993.

Důležitou součástí Dohody ADR jsou její dvě technické přílohy:

Čtěte také: Správné označení lahví s nebezpečným odpadem

• Příloha A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů (část 1 - 7)
• Příloha B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě (část 8 a 9)

V rámci Evropské unie je přeprava nebezpečných věcí regulována základními směrnicemi, které jinak nemění podstatu a smysl Dohody ADR:

• Směrnice Rady 2008/68/ES ze dne 24. září 2009 o pozemní přepravě nebezpečných věcí
• Směrnice č. 95/50 o jednotných postupech kontroly při silniční přepravě nebezpečných věcí.

Mezi předpisy ČR patří:

• Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění jeho novelizací
• Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.

Pro zakotvení příloh Dohody ADR do právního řádu České republiky bylo nezbytné, aby povinnosti uváděné v těchto přílohách byly uloženy zákonem, proto zákon o silniční dopravě mimo jiné definuje nebezpečné věci jako látky a předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislostech s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní prostředí.

Dále zákon uvádí, že silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv (dále jen "Dohoda ADR"), a to za podmínek v ní uvedených.

Přeprava jaderných materiálů a radionuklidových zářičů se přitom řídí zvláštními právními předpisy.

Čtěte také: Nebezpečný odpad Dobrovítov: Co potřebujete vědět

Ministerstvo dopravy může v souladu s Dohodou ADR povolit na omezenou dobu, nejvýše však pět let, provádění silniční přepravy nebezpečných věcí za odchylných podmínek od Dohody ADR.

V České republice jsou v platnosti 2 mnohostranné dohody: M 329 “Přeprava určitých odpadů obsahujících nebezpečné věci“ platná do 21. 9. 2025 Tato mnohostranná dohoda je zveřejněna na stránkách Ministerstva dopravy ( www.mdcr.cz ).

Ministerstvo dopravy je též oprávněno podle Dohody ADR pověřit právnické osoby se sídlem na území České republiky nebo fyzické osoby s trvalým pobytem na území České republiky výkonem činností souvisejících s prováděním Dohody ADR.

Pověření lze udělit osobě na základě písemné žádosti, která prokáže splnění technických podmínek pro výkon požadovaných činností a která prokáže odbornou způsobilost k výkonu požadovaných činností.

Zákon o silniční dopravě též přesně vymezuje základní povinnosti odesílatelů, dopravců a příjemců, státní odborný dozor nad plněním těchto povinností a sankce, které je možné za neplnění povinností udělit dopravcům i odesílatelům.

Povinnosti stanovené Dohodou ADR

Odesílatel (subjekt předávající nebezpečné věci k přepravě) je povinen podle Dohody ADR zejména:

• Zatřídit, zabalit a označit nebezpečné věci
• Dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky, pokud ji provádí
• Nepředat k přepravě nebezpečné věci, jejichž přeprava není dovolena
• Uvést správně a úplně údaje v přepravním dokladu, včetně prohlášení
• Přezkoumat před nakládkou průvodní doklady a provést vizuální kontrolu, zda vozidlo a jeho zařízení splňují předepsaná ustanovení
• Označit kontejnery
• Zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě
• Ustanovit osobu bezpečnostního poradce

Seznamy nebezpečných věcí obsahují řádově desetitisíce položek a zahrnují nejenom toxické chemické a radioaktivní látky, ale i tlakové nádoby, průmyslové odpady a látky, u kterých hrozí riziko výbuchu, požáru, rozšíření infekce apod.

Všechny nebezpečné látky a předměty, které mohou způsobit výbuch, oheň, otravu, popálení nebo jinak ohrozit prostředí, mají své specifické vlastnosti a v důsledku toho také rozdílný stupeň nebezpečnosti v různých podmínkách. Tyto skutečnosti jsou rozhodující při přepravě a manipulaci s těmito látkami a předměty.

Všichni účastníci přepravy nebezpečných věcí musí být dostatečně poučeni o manipulaci a přepravě a musí se řídit všemi bezpečnostními opatřeními, která jsou pro tuto činnost nutná.

Železniční doprava se uskutečňuje a řídí Řádem pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí RID. Účastníci přepravy nebezpečných věcí musí učinit přiměřená opatření podle povahy a rozsahu předpokládaného nebezpečí tak, aby se zabránilo vzniku škod a zranění a pokud je to nezbytné, aby se minimalizovaly jejich následky.

České dráhy a.s. uskutečňují přepravy nebezpečných věcí nejen podle podmínek RID, ale i podle Nařízení vlády č. 1/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu.

Silniční přeprava nebezpečných věcí se uskutečňuje podle Evropské dohody o mezinárodní dopravě nebezpečných věcí po silnici ADR. Součástí této dohody jsou přílohy A a B a jejich dodatky.

Letecká přeprava nebezpečného nákladu se uskutečňuje podle manuálu ICAO "Technické instrukce pro bezpečnou dopravu nebezpečného zboží letecky" a manuálu IATA "Dangerous Goods Regulation".

Námořní doprava je svým charakterem velmi odlišná od ostatních druhů dopravy. Je do ní zapojeno mnoho subjektů, bez nichž nelze námořní přepravu zajistit (např. přístavní zasílatel, agent lodi, ukladač zboží na loď, počítač zboží v přístavu aj.). Přeprava nebezpečného zboží se řídí Mezinárodními předpisy pro námořní přepravu nebezpečného zboží námořními loděmi IMDG Code.

Předpisy o přepravě nebezpečných věcí se velmi často řídí i přeprava nebezpečných odpadů. Právní úprava odpadů je však řešena zvláštním předpisem. Tím je zákon č. 185/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.

V ČR se uskutečňuje přeprava nebezpečných věcí především pozemními druhy dopravy - železniční a silniční dopravou. Letecká nákladní doprava se podílí na tonáži přepravovaného zboží jen 2 %. Námořní doprava má pro ČR význam především jen jako část přepravy v přepravním řetězci.

Povinnosti účastníků přepravy z hlediska bezpečnosti

Odesílatel - subjekt, který je uveden v přepravním dokladu a jehož jménem se podává zásilka k přepravě s příslušným přepravním dokladem. Odesílatel nebezpečných věcí je povinen předat k přepravě zásilky, které odpovídají požadavkům dohod, předpisů a ustanovení o přepravě nebezpečných věcí, a musí- se přesvědčit, že nebezpečné věci jsou zařazeny a připuštěny k přepravě.

Dopravce - subjekt, který provádí přepravu, je povinen se přesvědčit, že nebezpečné věci, které se mají přepravovat, je dovoleno přepravovat podle daných ustanovení a že předepsané doklady jsou připojeny k přepravnímu listu a doprovázejí dopravní resp. přepravní jednotku.

Příjemce - subjekt uvedený v přepravní smlouvě. Jestliže příjemce označuje třetí osobu v souladu s ustanovením podle přepravní smlouvy, tato osoba je považována za příjemce. Pokud je přeprava prováděna bez přepravní smlouvy, subjekt, který přebírá odpovědnost za nebezpečné zboží po příjezdu, se považuje za příjemce. Příjemce má povinnost nezdržovat bez pádných důvodů převzetí zásilky a ověřit po vykládce, že požadavky podle zákonných ustanovení, které se ho týkají, jsou splněny.

Příklady povinností ostatních účastníků přepravy:

• Nakládce - smí předat nebezpečné věci dopravci pouze tehdy, je-li jejich přeprava dovolena zákonnými normami.
• Balič - musí dodržet požadavky týkající se podmínek balení nebo podmínek společného balení.
• Plnič - musí ověřit před plněním cisteren, že tyto cisterny a jejich výstroj jsou v dobrém technickém stavu.
• Provozovatel cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny - má povinnost zajistit dodržení požadavků pro konstrukci, výstroj, zkoušky a označování.

Přeshraniční přeprava odpadů

Přeshraniční přeprava odpadů vychází vzhledem k mezinárodnímu charakteru z jednotných pravidel stanovených předpisy ES.

Pokud přeshraniční přeprava odpadu podléhá povinnosti oznámení, oznámení se podává pomocí formuláře oznámení a průvodního dokladu, které vydává stát, ve kterém je přeprava zahajována (stát odeslání).

V případě přeprav odpadů zařazených na Zeleném seznamu, které nepodléhají povinnosti oznámení, doprovází zásilku odpadů formulář podle přílohy VII nařízení 1013/2006.

Odchylky od zákona o odpadech

Hlava II zákona o odpadech řeší hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. Příloha A dohody ADR se v části 2 zabývá též hodnocením nebezpečných věcí, tedy i odpadů, ale v řadě případů odchylně od zákona o odpadech.

Zařazení nebezpečné věci podle kritérií části 2 ADR je mimo látek a předmětů třídy 1 a 7 vždy záležitostí odesilatele. Kritéria pro hodnocení nebezpečnosti jsou v řadě případů odchylná, ať už se to týká například odchylně stanovených hodnot bodů vzplanutí u hořlavých kapalin nebo definic jedovatosti a žíravosti.

Přeprava odpadu

Pokud je již tedy nebezpečný odpad zařazen podle kritérií ADR pod UN číslo, případně pod obalovou skupinu, je nutné vyřešit způsob jeho přepravy. Nebezpečný odpad může být přepravován buď balený, tzn. v kusech, jako volně ložený nebo v cisterně. Poslední dva jmenované způsoby přepravy ovšem musí být dovoleny ustanoveními dohody ADR.

Přeprava v kusech je umožněna vždy a zákon o odpadech v § 13 odkazuje na zvláštní právní předpisy, pokud se týká balení nebezpečných odpadů a značení kusů. Nebezpečný odpad zařazený pod příslušné UN číslo, případně pod obalovou skupinu, musí být zabalen do předepsaných obalů podle pokynů pro balení uvedených v části 4 ADR.

V obecné poloze se dá říci, že na kusu musí být bezpečnostní značka či značky předepsané pro dané UN číslo a obalovou skupinu v části 3 ADR a nápis „UN číslo". Toto jsou povinnosti stanovené mimo rámec § 13 zákona o odpadech.

Požadavky na průvodní doklady

Část 5 ADR pak odchylně od zákona o odpadech řeší požadavky na průvodní doklady, a to jak u dokladů vztahujících se k řidiči, tak i u dokladů k vozidlu a k nákladu.

Jelikož dohoda ADR ukládá řadu dalších povinností, se zařazením nebezpečného odpadu jako nebezpečné věci podle ADR se výrazně komplikuje způsob jeho balení, značení, odesílání, přepravy i příjmu, včetně dalších požadavků na průvodní doklady.

Tvůrci předpisu si toho byli vědomi, a proto u odesilatelů, dopravců a příjemců nebezpečných věcí je stanovena povinnost zajistit si odborně způsobilou a státem přezkoušenou osobu, tzv. „bezpečnostního poradce". Tato osoba pak má za povinnost uvést firmu do souladu s poněkud komplikovanými, a navíc v každém lichém roce se měnícími předpisy ADR.

Základní ustanovení zákona o odpadech

Pravidla pro předcházení vzniku odpadů, nakládání s odpady, práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství stanoví zákon č.

Odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.

Účelem tohoto zákona je zajistit vysokou úroveň ochrany životního prostředí a zdraví lidí a trvale udržitelné využívání přírodních zdrojů předcházením vzniku odpadů a nakládáním s nimi v souladu s hierarchií odpadového hospodářství za současné sociální únosnosti a ekonomické přijatelnosti tak, aby bylo dosaženo cílů odpadového hospodářství stanovených v příloze č. 1.

Povinnosti původců odpadů

Dle § 4 odst. 1) písm. w) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen zákon o odpadech) je naprostá většina živnostníků „původci odpadů“, kteří kromě všeobecných povinností uvedených v §§ 10-15 zákona o odpadech, musí plnit „povinnosti původců odpadů“ stanovené v § 16 zákona o odpadech.

Mezi základní povinnosti původce odpadů patří:

tags: #nebezpečný #odpad #doprava #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Co jste netušili o likvidaci Sava?
• Ochrana rostlin Kuprikolem
• Pískomil mongolský - chov
• Co Znamená Dovol Přírodě, Aby Tě Naučila Klidu?
• Aktivity v přírodě v Praze