Environmentální Sociální Podnikání v Zlínském Kraji: Příklady a Perspektivy

Je pravda, že sociální firmy fungují jen proto, že si lidé kupují jejich produkty ze soucitu? Co to vůbec je sociální ekonomika a kolik je v ČR takových firem? Jaké jsou u nás podmínky pro sociální podnikání ve srovnání se světem?

V České republice existuje víc než 350 sociálních podniků, které dosahují obratu minimálně 3,5 miliardy korun a trvale vytváří minimálně 5 000 pracovních míst.

Většinou jsou to místa pro osoby se specifickými potřebami, které by se jinak jen těžko prosazovaly nebo hledaly uplatnění jinde.

Důležité ovšem je, že z přibližně 70 procent si sociální podniky vydělávají, nebo výnosy z jejich činnosti pocházejí, z obchodní či podnikatelské činnosti.

Přičemž čím je podnik větší, tím je větší i podíl příspěvků a obráceně. Např. pražírna Fair and Bio dosahuje podílu 80 na 20. Její vedení i zaměstnanci jsou hrdí na to, že si 80 procent výnosů vydělají vlastní činností.

Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy

Nejsložitější to přitom mají environmentální sociální podniky, protože řeší několik problémů najednou. Jak sociální, když třeba zaměstnávají osoby v předdůchodovém věku, které se často v určitých odlehlých regionech už nedostanou k důstojné práci, tak současně nějaký environmentální problém.

Takové podniky jsou orientovány na pěstování plodin, zpracovávání jídla, kosmetiky atp. nebo na redukování zbytečného či nadměrného množství odpadu, který člověk produkuje.

V západní Evropě nebyla tato oblast tolik násilně přerušovaná jako u nás v období komunistického režimu. Také v důsledku toho má dnes řada lidí v ČR tendenci považovat sociální za socialistické.

V západních zemích se k těmto aktivitám nepřistupuje s takovou nedůvěrou. A také, že tam nedochází k poukazování v negativním smyslu na fakt, že některé organizace jsou závislé na dotacích, protože tyto firmy velmi často řeší určitý veřejný zájem, který si daná země specifikovala.

Tyto státy identifikují společenské problémy, které chtějí řešit. Hodně se zabývají problematikou mladých lidí, jejich zdravím, a to jak psychickým, tak fyzickým.

Čtěte také: Starbucks a udržitelnost

Markéta Vinkelhoferová také přiblížila okolnosti, za jakých před deseti lety zakládala následně budovala sociální podnik Fair&Bio pražírna. Snažila se a stále se snaží podporovat fair trade, tedy transparentní a spravedlivé dodavatelské řetězce, a zároveň chtěla přispět k tomu, aby přidaná hodnota zůstávala v ČR.

Současně chtěli zakladatelé pražírny řešit sociální problém, a proto od začátku zaměstnávají osoby s mentálním, fyzickým a kombinovaným postižením, které jsou klienty poskytovatele sociálních služeb.

Fair&Bio totiž na začátku vstupovala na trh naprosto nasycený levnou kávou. Kávová kultura v ČR ještě nebyla tak rozvinutá jako dnes.

K úspěchu pražírně pomohla také tzv. třetí kávová vlna. Zatímco druhá přinesla různé kávy se šlehačkou a dalšími dobrotami, capuccina se skořicí, s vaječným likérem nebo s Baileys, třetí kávová vlna klade velký důraz na určitý minimalismus a zároveň velký rozptyl v pražení.

Paní Vinkelhoferová v této souvislosti mimo jiné uvedla, že ji považuje za nejzdravější a nejprogresivnější formu podnikání. Je přesvědčená, že jednou budou muset takto podnikat všichni, abychom jako lidstvo na planetě obstáli. Tedy, že jakékoli podnikání bude muset být sociálně a environmentálně silně založené.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí

Podnikání jako celek jednou bude muset být silně, sociálně a environmentálně orientované. A čím déle se tomu budeme bránit, tím dražší to pro nás bude.

Činorodí lidé 19. století zakládali různé svépomocné aktivity, řešili si tím aktuální problémy. A to bych řekla, že zůstává dodnes, že se sociální podnikání většinou zabývá nějakou lokální záležitostí. Řeší nějakou sociální záležitost, často to bývá zaměstnávání osob se znevýhodněním, ale poslední roky tam vidíme i spoustu environmentálních věcí, které dokážou sociální podniky řešit.

Data o sociálním podnikání nejsou komplexní v Česku. My víme zhruba, kolik je sociálních podniků a zhruba, že to jsou mikro nebo malé firmy, že hospodaří v průměru s nějakým obratem kolem 10, 15 milionů ročně, což znamená, že to nejsou závratné částky.

Na webu zastřešující organizace pro sociální ekonomiku, což je TESSEA, tedy Tematická síť pro sociální ekonomiku, jsem našel údaje, že v České republice existuje víc než 350 sociálních podniků, které dosahují obratu minimálně 3,5 miliardy korun a že trvale vytváří minimálně 5000 pracovních míst.

Je to odhad, který vychází z tzv. Adresáře sociálních podniků z webu MPS, který provozuje MPSV - České sociální podnikání. Ano, některý podnik má víc provozoven, takže těch provozoven je přes 400 registrovaných v té mapě sociálních podniků, ale ne každý se tam registruje.

Většina českých sociálních podniků zároveň působí na tzv. chráněném trhu práce, kde získávají příspěvky z Úřadu práce na zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Aktérů sociální ekonomiky je mnohem víc. Když se vrátíme zpátky k sociálním podnikům, tak nestačí zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, ale vzhledem k tomu, že je tam ta podpora, tak většina z nich v Česku se takhle vyprofilovala.

Jenom, abych to uvedla na pravou míru. Z velké většiny si sociální podniky vydělávají nebo výnosy z jejich činnosti jsou z obchodní nebo podnikatelské činnosti, je to kolem 70 %. Menšina je z příspěvků. Ono to záleží na velikosti firmy. Čím větší, tím je ten podíl příspěvků větší. Čím menší, tím je menší.

Bohužel v Česku není další podpora pro lidi s jiným typem znevýhodnění, jako jsou třeba osoby po výkonu trestu nebo dlouhodobě nezaměstnaní. Ta je jenom krátkodobá, není to dlouhodobá podpora. My na to opakovaně poukazujeme, že je to nefér, že jenom osoby se zdravotním postižením mají dlouhodobou stabilní finanční podporu a ten zbytek nemá.

Nerada bych říkala, že ještě nejsme na západě, protože každá sféra Evropy měla jiný sociokulturně historický kontext, jak se tam vyvíjela nejen sociální ekonomika, ale třeba v západní Evropě nebyla tolik přerušovaná. U nás byla dvakrát opravdu násilně, kde docházelo i k vyvlastňování atd.

Zároveň jsme postižení, je to lepší a lepší, ale jsme trošku postižení tím, že jestli sociální náhodou není socialistické. Já jsem to zažívala často, když jsme zakládali naši pražírnu, protože jsme družstvo. Opravdu se nám někteří lidé smáli, že jsme JZD.

Já jsem nedávno byla na exkurzi v Norsku, což není země EU, ale taky významná evropská země, a tam to bylo vidět, že je veřejný zájem. Jsou specifikované nějaké problémy ve společnosti, lidé tam chtějí něco řešit, například hodně se řeší mladí lidé. Jejich zdraví, psychické, fyzické.

Evropa si uvědomuje naléhavost přípravy na dopady klimatické změny, o čemž svědčí iniciativy jako Mise EU pro adaptaci na změnu klimatu a Zelená dohoda pro Evropu. Tyto programy vybízejí regiony a města k posilování odolnosti a k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Zlínský kraj byl za Českou republiku vybrán jako jeden z prvních 40 podpořených území, aby zvýšil svou klimatickou odolnost a sloužil jako příklad na regionální úrovni.

Ve Zlínském kraji spolupracujeme s Univerzitou Palackého v Olomouci, která projekt pomáhá koordinovat, a společně pomáháme regionům proměnit evropské cíle v konkrétní kroky.

Evropský rámec klade důraz na to, aby adaptační strategie vycházely z reálných potřeb území a byly proveditelné v praxi. V Pathways2Resilience proto usilujeme o plánování odolnosti, které je odborně vedené, datově podložené a zároveň otevřené zkušenostem místních institucí a partnerů.

Zlínský kraj i město Přerov se již dnes potýkají s dopady měnícího se klimatu. Klimatická rizika tu nejsou teoretická, ale konkrétní.

Zhoršující se klima se potkává s demografickými a ekonomickými problémy v území. Stárnutí populace a vylidňování jsou palčivé zejména na Přerovsku.

Další výzvou je nedostatek financí v obecních rozpočtech. Mnoho obcí i samotné město Přerov se potýkají s napjatým hospodařením a chybějícími zdroji na velké projekty.

Zástupci kraje, města, firem, neziskovek i akademické sféry se shodli, že změna klimatu již reálně dopadá na jejich fungování. Zmiňovali např. rostoucí náklady na energie a údržbu, větší frekvenci extrémů počasí či výskyt nových škůdců v zemědělství.

Přístup ASITIS v první fázi projektu P2R lze charakterizovat jako datově podložený, participativní a mezioborový.

Ve Zlínském kraji tým identifikoval hlavní komunitní systémy (vodní hospodářství, energetika, zdravotnictví, doprava, zemědělská krajina aj.) a pomocí tzv. dopadových řetězců (impact chains) zkoumal, jak by tyto systémy ovlivnily různé klimatické jevy.

Paralelně byla sestavena mapa zainteresovaných stakeholderů, od odborníků krajského úřadu a magistrátu Přerova, přes zástupce firem (např. vodáren, energetických společností, průmyslu), akademiky až po neziskové organizace a komunitní iniciativy.

Důraz byl kladen i na zapojení zranitelných skupin obyvatel, jako jsou senioři, děti nebo třeba zemědělci na suchem ohrožených územích.

Na workshopech účastníci společně definovali cíle klimatické odolnosti - nejen tvrdá opatření (jako konkrétní stavby či úpravy), ale i širší vize typu „zlepšit kvalitu života a vztah lidí k místu“ či „budovat odolné a soudržné komunity“.

Data z analýz, výsledky sebehodnocení i podněty z participace byly shrnuty do Baseline Assessment dokumentů (pro kraj a město) - tyto zprávy tvoří základ pro přípravu navazujících strategií a plánů.

Zlínský kraj nyní na základě zjištění P2R připravuje vůbec první komplexní Strategii klimatické odolnosti kraje a související investiční plán adaptačních opatření. V Přerově projekt navazuje na existující Akční plán pro udržitelnou energii a klima (SECAP) a Adaptační strategii města.

Během projektu P2R se podařilo identifikovat hlavní potřeby, rizika a příležitosti pro Zlínský kraj i Přerov a formulovat z nich doporučení do budoucna.

Návrhy proto směřují ke změně dosavadního přístupu. Místo reaktivního řešení následků je potřeba proaktivně posilovat odolnost celého území. K tomu je nezbytné zajistit několik základních podmínek: stabilní financování, dobrou koordinaci napříč aktéry a zapojení veřejnosti.

Z projektu vyplynulo, že Zlínský kraj a Přerov by měly úzce spolupracovat a přenášet dobrou praxi mezi sebou navzájem. To, co se osvědčí v Přerově (např. participativní práce s veřejností či konkrétní pilotní opatření), může kraj rozšířit i do dalších obcí.

Opakovala se slova jako koordinace, spolupráce, meziresortnost. Kraj může být tím, kdo tyto linky propojí, nabídne metodiku, data, financování i prostor pro sdílení zkušeností.

Doporučená opatření vzešlá z P2R pokrývají několik oblastí - od technických řešení po „měkké“ aktivity.

Budování parků, alejí, zelených střech a dalších prvků, které spojují výhody městské zeleně a vody. Cílem je ochlazovat rozpálené ulice, zlepšovat mikroklima a zadržovat dešťovou vodu přímo v místě spadu.

Protipovodňová a retenční opatření v širším území kraje, zejména na vodních tocích a zemědělské půdě. Patří sem budování suchých poldrů, obnova mokřadů, revitalizace meliorovaných potoků či zřizování retenčních nádrží.

Do financování a realizace opatření je třeba více zapojit firmy a investory, mimo jiné skrze koncepty ESG (Environmental, Social, Governance).

Potravinářský podnik Orkla Foods (Hamé) v Babicích investoval 85 mil. Kč do recyklace vody a ročně tak ušetří 300 milionů litrů (75 % původní spotřeby) a 5 000 MWh energie. Takové inovativní projekty by měly být propagovány a přenášeny dále.

tags: #environmentální #sociální #podnik #Zlínský #kraj #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Výměna vanového sifonu krok za krokem
• Nedovolené ozbrojování a nakládání s municí v ČR
• Kompostování v domácnosti
• Dřevní hmota v ČR
• Studie o adverzních zkušenostech