Skladba dřevní hmoty v České republice

Mnohdy lidé považují obhospodařování lesů a s tím spojenou těžbu dříví jako suroviny pro naše hospodářství a současně jako zdroje příjmů pro vlastníky lesů za něco nepřípustného. Jak tedy skutečně vypadá současný stav lesů a lesního hospodářství a jaký se dá předpokládat jejich budoucí vývoj?

Již od vzniku Československa se stále zvětšuje výměra lesů v našem státě, a to i přesto, že dochází k odnímání půdy pro výstavbu komunikací, elektrovodů, plynovodů, ale i jiné výstavby. V současnosti zaujímají lesy u nás 2,632 miliónu hektarů, tj. více než 33 procenta celkové plochy státu. Dá se očekávat ještě další nárůst jejich výměry, neboť je možno u nás počítat se stejným vývojem jako v zemích Evropské unie, tj.

Rovněž i zásoby lesních porostů neustále rostou, i když jsou v nich realizovány plánované těžby (podle zásad řádného hospodaření), nebo i neplánované těžby (v důsledku kalamit způsobených sněhem, námrazou, větrem, kůrovci, imisemi apod.). Jen v období od roku 1970 do roku 1997 se zvýšila zásoba lesních porostů z 488 miliónů na 608 miliónů m³ (tj. téměř o 25 procent). Jednoznačně to dokládá, že se v lesích těžilo a těží méně, než každoročně přirůstá. To také potvrzuje graf, zachycující vývoj skutečných ročních přírůstů dřevní hmoty a průměrné výše skutečných těžeb na jeden hektar lesní půdy.

Velmi často se namítá, že uváděné přírůsty jsou zjišťovány pomocí výnosových tabulek a že skutečné přírůsty jsou nižší. Zásoby, zejména starších porostů, jsou zjišťovány měřením a jejich celkový nárůst dokazuje pravdivost uváděných údajů. Stejně tak i inventarizace zásob v jednotlivých porostech u nás i v sousedních zemích se srovnatelnými produkčními podmínkami ukazuje, že skutečné přírůsty jsou mnohdy vyšší než doposud uváděné.

Trend nedotěžování přírůstu v lesích potvrzují i údaje o zvyšování průměrného obmýtí (průměrné produkční doby), a to v období 1970 až 1997 o 13 let. Příznivci přírodě bližších způsobů obnovy lesních porostů tento trend vítají, ale je třeba vzít v úvahu, že má-li být obnova porostů úspěšná, je třeba s ní započít včas a pokračovat v ní v souladu se stanoveným záměrem.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Změna druhové skladby lesů

Dalším významným problémem trvale udržitelného lesního hospodaření je změna druhové skladby lesů. Víme, že již od dob Marie Terezie nastoupilo lesní hospodářství cestu ke stejnověkým a nesmíšeným porostům, které byly až do konce devatenáctého století podle tehdejších znalostí (po vzoru zemědělství) považovány za produkčně nejvýhodnější. K tomu přistupuje možné zhoršování všech produkčních schopností půdy a zvýšená citlivost lesních ekosystémů na klimatické změny a výkyvy.

Problém změny druhové skladby není většinou chápán komplexně a někdy jsou zveřejňovány zjednodušené až laické představy, že je možné tuto záležitost vyřešit v relativně krátké době. Z vývoje druhové skladby lesů zachyceného na dalším grafu můžeme vyčíst, že v období 1950 až 1970 (kdy byly podporovány tendence výrazně změnit nepříznivou druhovou skladbu lesů) zvýšil se podíl listnatých dřevin v porostech o 7,1 procenta, a v celém téměř padesátiletém období pouze o 9,2 procenta.

Ke změně složení lesů je však třeba vytvořit nejen předpoklady biologické, ale vyřešit i ekonomickou stránku celé záležitosti. Jedná se především o úhradu zvýšených nákladů, které musejí vynaložit vlastníci lesů na obnovu lesních porostů větším množstvím listnatých dřevin. Bez vyřešení těchto problémů nelze očekávat výraznou změnu v zásobách obnovitelné a ekologické suroviny pro naše hospodářství, která může být již dnes, ale i v budoucnu stále více náhradou za surovinové zdroje neobnovitelné.

Na to má poukazovat osvětová kampaň státního podniku Lesy České republiky, která má seznamovat veřejnost s tím, že tento podnik zaměřuje své úsilí především na trvale únosné obhospodařování lesů ve státním vlastnictví, a to ve všech jeho směrech (ekologickém, ekonomickém a sociálním). Že nakládá se svěřenými lesy tak, aby nejen sloužily generacím současným, ale především generacím příštím. Vždyť přístup lesního hospodáře k nakládání s lesem vyjádřil význačný český lesník Tichý: "Žádná generace nemá právo z lesa vzít více, než v něm sama vypěstuje," a to ještě daleko dříve, než bylo raženo heslo o lesích jako generační smlouvě.

K charakteristikám kulturní, technické, ekologické a ekonomické vyspělosti patří i ukazatelé produkce a spotřeby výrobků z dřevní suroviny, jako je řezivo, dřevovláknité a dřevotřískové desky, celulóza, papír a lepenka. Nízká výroba a spotřeba těchto komodit je charakteristická pro země na nízké úrovni vývoje.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Hodnocení stavu lesa je potřeba ponechat odborníkům, kteří k tomu mají příslušné odborné vzdělání a také dostatečně dlouhou odbornou praxi. Myslím si rovněž, že každý, kdo chce hodnotit stav kteréhokoliv hospodářského odvětví, tedy i lesnictví, by se měl především opírat o objektivní údaje odborným způsobem shromažďované.

V roce 2012 byla výměra lesů podle informačního systému statistiky a reportingu přes 2 500 tis. ha.

Vlastnosti dřeva

Pevnost dřeva je charakterizovaná jako odolnost dřeva vůči jeho porušení a je závislá na kvalitě dřeva. Pro stavební praxi se rozděluje pevnost na pevnost kolmo na vlákna a pevnost rovnoběžně s vlákny. A jak bylo již řečeno různé směry, různé vlastnosti.

Tvrdost dřeva ovlivňuje hustota dřevních vláken a jeho anatomická skladba. Čím větší hustota a kompaktnost dřevních vláken, tím tvrdší dřevo.

Rostoucí strom krom dřevní hmoty, která tvoří jen 25 - 30 % z celkového objemu dřeva, obsahuje vodu a vzduch. Vysychání dřeva je závislé na teplotě a vlhkosti okolního vzduchu. Klesá-li vlhkost dřeva pod 30%, dřeva tzv. pracuje, jelikož se vypařuje vázaná voda v buněčných blanách. Dřevo se vysouší na vlhkost, která je požadovaná pro zabudování.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Životnost jehličnatého dřeva je v suchu okolo 200 až 1000 roků, ve vodě 60 až 100 let.

Hořlavost dřeva, která je sice velká, ale na druhé straně pokud máme masivní profil, tak dřevo odolává. Při požáru je důležitý tvar, velikost a kvalita povrchu dřevěného prvku, například ohoblovaný povrch jde hůře zapálit než povrch drsný.

Rychlost tepelné degradace neboli zuhelnění je 30 až 60 mm za hodiny do hloubky dřeva, takže pokud jsou prvky dostatečně dimenzované, tak jsou při skutečném požáru odolnější než např. ocelové, u kterých dochází ke ztrátě pevnosti při teplotě 400 °C až 450 °C.

Mezi další vlastnosti dřeva patří velmi dobrá opracovatelnost a snadná spojovatelnou.

Pokud dřevo, které je použito pro konstrukci stavby, je vystaveno podmínkách, které neohrožují jeho znehodnocení, může po mnoho generací plnit svoji funkci. Pokud je při samotném návrhu stavby a jejích detailů dbáno na správný návrh a provedení konstrukční ochrany, lze obecně i snížit nutnost použití chemické ochrany dřeva.

Přirozená trvanlivost dřeva, kdy dřevo odolává biotickým škůdcům, záleží na druhu dřeviny, ale také i na samotném výskytu v rámci jedné dřeviny (jádrové nebo bělové dřevo). Tam kde se předpokládá nedostačující přirozená trvanlivost, je třeba použít chemickou ochranu.

Pro chemickou ochranu dřeva se používají dva způsoby, a to beztlakový a tlakový. U beztlakového postupu se impregnační látka natírá, stříká nebo se nanáší máčením nebo difuzí. Zato u tlakového způsobu se látka do dřeva dostává v uzavíratelném impregnačním kotli a to pomocí rozdílu tlaků.

Pro zvýšení požární odolnosti dřevěného prvku se používá nátěr anebo impregnace.

Současný stav a výzvy

Připomeňme si, že Česká republika má nejvíce pozměněnou druhovou skladbu ze všech států Evropy. Jedním z důvodů v rámci historických souvislostí byla velká poptávka po stavebním dříví, tedy po smrku a borovici. Z pestrých lesů se tak postupem času staly smrkové a borové monokultury, v našich lesích nastala obrovská druhová dominance jehličnanů a původní druhové a prostorové skladbě se ani za poslední desetiletí nepřiblížily.

Aktuální skladba lesů v ČR má své neduhy a lesní porosty snáze podléhají negativním činitelům. Stromy oslabené suchem napadají škůdci, hlavně kůrovci, čímž dochází k velkoplošným rozpadům smrkových monokultur, což můžeme vidět například na Vysočině. Narušené lesy pak poráží i slabší vítr.

V roce 2023 dosáhl podíl listnatých dřevin obdobných relativních hodnot jako v letech 2020 a 2022 - pohybuje se kolem 50 % (přesně 47,3 %). Dnešní lesní porosty rostou v jiném prostředí a těmto podmínkám se musí přizpůsobit i pěstební postupy.

Pro české pily a zpracovatele dříví z okolních států bude adaptace na novou skladbu obrovskou výzvou. Změnit či alespoň částečně upravit pořezové zaměření v otázce druhů dřevin či objemové hmoty bude znamenat nemalé investice, přístup a do jisté míry i podnikatelský um. Návrh novely lesního zákona již na tento trend reaguje sníženou dobou, po níž již lze dospělé lesy těžit (z 80 na 60 let), což znamená nižší hmotnatost dříví. Sníží se tak riziko znehodnocených investic vlastníků lesa vůči hrozbě klimatické změny.

Některé pily už své pořezy upravily tak, aby mohly zužitkovat vykoupené smrkové či borové dříví (kulatinu) od 12 cm na slabším konci. To posouvá hranici pěstování lesů do jiného trendu, kdy se nesnažíme vypěstovat co nejsilnější a nejzdravější jedince (přes 50 cm), které jsou ovšem potřebné pro prostorovou rozrůzněnost lesa. Tento faktor se bude promítat v dostupnosti dříví, které může lokálně chybět, než dorostou nové kusy. Již dnes některé pily vozí dříví z větších dálek, protože jim po kůrovcové kalamitě chybí. Vykácené stromy dorostou, ale již v jiném druhovém a věkovém poměru. Týká se to hlavně severní Moravy, Vysočiny a částí Čech, kde se více zahryzl kůrovec. A na to musí všechny pily v blízké budoucnosti reagovat.

Do roku 2053 se bude těžba smrku snižovat, zatímco podíl listnáčů (zejména buku a dubu) poroste. Jak uvádí dokument Surovinová politika pro dřevo, v následujících dekádách poklesne těžba jehličnanů z 135 na 112 mil. m³, zatímco listnáče porostou z 22 na 31 mil. m³.

S větším zastoupením listnatých dřevin a s tím souvisejícími jinými způsoby pěstování, dobou těžby, cílovou tloušťkovou zralostí stromů i navazujícím odbytem si tedy budou muset následně poradit i dřevaři. Čím dříve se začne, tím lépe pro český dřevařský průmysl i pro stát, který by měl pomoci s přestavbou spektra dřevozpracujícího a navazujícího průmyslu. Protože chce-li mít pestré lesy, musí se zároveň budovat i pestré dřevozpracovatelské odvětví. Doufejme, že mu Surovinová politika pro dřevo dala pevné základy. Je to přirozený vývoj lesnicko-dřevařského trhu. V jiných státech, kde nedošlo k tak výrazné druhové změně, je zpracovatelský průmysl přizpůsobený k pořezu pestřejší druhové skladby. Jednoduše řežou a používají to, co v jejich lesích roste.

V ČR jsou dřevaři zvyklí na smrk a borovici s poměrně velkými zásobami na hektar lesa (průměrná zásoba 264 m³/ha, u smrku pak 327 m³/ha). Polistopadový vývoj našeho dřevařského průmyslu se navíc uchýlil k centralizovanému zpracování dříví investorů se zahraničním kapitálem. Následkem porevoluční privatizace dřevařských podniků a transformace státních lesů se péče o lesy oddělila od prodeje dříví ve vlastní režii.

Smutným faktem ovšem je, že většina z těch, které se na trhu do dnešní doby udržely, se neposunula do té míry, aby prodávala pokročilejší produkty, s výjimkou např. pelet či briket. Má-li se český dřevařský průmysl změnit, musí se kulatina stát dostupnou pro všechny pily bez rozdílu velikosti. Pro soukromé vlastníky lesů by morální zásadou mělo být zpracováví dřeva v regionu. Stát musí na jedné straně podpořit poptávku a na té druhé vytvořit takové podmínky, aby tato poptávka našla nabídku, a to hlavně na českém trhu, včetně cíleného marketingu a PR, jako tomu je například v Bavorsku.

Počet firem v pilařské výrobě ČR se výrazně odlišuje od většiny lesnicky významných zemí, jako je Finsko, Švédsko, Německo či Rakousko. Samozřejmě to má souvislost s lesnatostí, se zažitým využíváním dřeva i historickými souvislostmi dané země. Česká republika patří mezi největší exportéry surového dříví na světě v poměru k celkové těžbě dříví. Jedná se o dlouhodobý trend se strukturou jednoznačně ve prospěch exportu jehličnatých sortimentů pro pilařskou výrobu, směřujících hlavně do Rakouska a Německa. V importu pak převažují jehličnaté vlákninové sortimenty.

Data o těžbě a exportu dřeva (v mil. m³):

• r. 2020: těžba 35,7, export 18,1
• r. 2021: těžba 30,3, export 14,8
• r. 2022: těžba k 25, export 11,5
• r. 2023: těžba 18,5, export 5,14 (snížení o 4 mil. m³ meziročně)

Dovoz se v roce 2023 naopak o 185 tis. m³ zvýšil na celkovou výši 1,57 mil. m³. Tento rok je velmi specifický, hodnoty jsou důsledkem výrazného meziročního poklesu tuzemské jehličnaté těžby a poklesu výroby v dřevařském průmyslu, který se projevil sníženým zájmem o jehličnatou kulatinu na tuzemském trhu a poklesem domácí spotřeby i exportu.

Lze se domnívat, že zvýšený zájem o kulatinu je reakcí na globální změny, které plynou z hrozby zavedení cel na kanadské a evropské dříví. Američtí zpracovatelé dříví se zavčasu předzásobili, což zvyšovalo poptávku po řezivu i v Evropě. V Německu došlo v 2. pol. r. Němečtí sousedi patří k největším exportérům řeziva na americké trhy, což ovlivňuje i středoevropské trhy s řezivem a smrkovou kulatinou. V Německu se více dřeva zpracuje, než vytěží, tamní pily si ho tedy dokupují za vyšší ceny v ČR.

Souvisí to s lokálním vytěžením dospělých porostů a přesměrováním těžeb na ty mladší (výchovné těžby s výrobou slabších sortimentů či spíše vlákniny - dřevo pro papír). Dále vlastníci a správci lesů omezují těžby z důvodu naplnění desetiletých plánů a zásadní vliv má výrazně utlumená stavební činnost s menší poptávkou po stavebním řezivu. To dostává české pily pod cenový tlak, jejich marže výrazně klesají, a proto některé příhraniční pily přistupují k nákupu levnějšího dříví ze zahraničí. Navíc mají drahé vstupy (kulatina, el. energie, doprava), čímž tlačí zpracovatelský průmysl do špatných čísel. Situace by se mohla zlepšit v průběhu r. 2025, kdy bude nadále docházet k oživení stavebního trhu v Německu díky vládním investicím a podpoře staveb ze dřeva, jež budou výrazněji promlouvat do odbytu konstrukčního stavebního dřeva.

Fakticky třetina vytěženého dříví je stále zpracována mimo ČR. Podíl listnatého dříví v českých lesích se tedy bude zvyšovat. Je otázkou, v jakém množství a kvalitě se dopěstuje, jisté však je, že v produkci bude převažovat buk, dub a bříza.

Dnešní trh s listnatou kulatinou je velmi specifický. Charakterizuje ji totiž velká fluktuace dodávek dříví. Neexistuje zde dominantní výrobce řeziva, který́ by dosahoval významného objemu pořezu potvrzující stabilitu určitého typu výkonů a výroby. U listnatého dříví platí, že kvalitní, zdravé a silné dříví si svého kupce vždy najde, nicméně prostor pro rozvoj trhu zde stále je. Slabší listnaté dřevo tedy prakticky nemá uplatnění a nelze z něho pořídit výrobek s vyšší přidanou hodnotou. To se musí v budoucnu změnit - je to výzva pro celý trh i vědecké kapacity.

Výsledkem budou i změny ve stavebnictví a dřevozpracujícím průmyslu - výrobci konstrukčních systémů se budou muset naučit pracovat s listnatým dřevem a menšími průměry kulatiny. Již dnes se v tomto sektoru objevují nové produkty, např. U jehličnanů je znám, u buku se stále jedná o novinku. U BSH se také používá především smrk, nicméně se začíná různě kombinovat s listnáči za použití vrstvy dýhy. Ve státech s vysokým podílem břízy je zvykem, že se domy staví i z ní. Nicméně největší boom je u křížem lepeného dřeva pro výškové stavby. Se smrkem jsou poměrně dobré zkušenosti, a proto se začíná zkoušet kombinace listnatého dřeva s jehličnatým.

Zpracování dřeva mimo jiné vyžaduje také správné skladovací zázemí: mokré sklady pro čerstvé dříví (omezení napadení, správné zrání) a suché sklady pro následné opracování. Při zpracování listnáčů jsou požadavky na kvalitu sušení ještě vyšší, tento aspekt však není zatím dostatečně infrastrukturován mimo velké podniky.

Každopádně, chceme-li mít odolné lesy, dobře fungující lesní hospodářství, spokojené vlastníky lesů a prosperující navazující dřevařský průmysl, musíme budovat pestré lesy, dřevařský průmysl a stavebnictví na bázi dřeva. Je to dlouhý řetěz, jehož jednotlivé články jsou navzájem propojeny a vzájemně se ovlivňují. To je alfa a omega rozvoje našeho oboru. Bez dobrých aktuálních informací a nových poznatků nemáme šanci se posouvat vpřed a být konkurenceschopní vůči okolním státům v Evropě a v budoucnu i dále.

tags: #skladba #dřevní #hmoty

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu v Brně – průvodce
• Integrovaný Klimatický Plán ČR
• Environmentální výchova v MŠ
• Úklid odpadků v Hongkongu
• Zajímavosti Libereckého kraje