Environmentální výchova (EV) se snaží v žácích podporovat rozvoj specifických znalostí, dovedností a postojů, které navazují na zprostředkované informace z oblasti ochrany přírody a ekologie. Cílem EV je rozvíjet osobnosti žáků směrem k odpovědnému environmentálnímu chování každého jedince. Stěžejními institucemi, které realizují EV v praxi, jsou školy, kdy výuka EV, v ideálním případě, probíhá pod vedením koordinátora EV.
V roce 2016 se Agentura Koniklec účastnila výzkumného projektu financovaného Technologickou agenturou ČR na základě výzkumné potřeby Ministerstva životního prostředí. Výzkum si kladl otázky, jak je v současné době promítáno průřezové téma „environmentální výchova“ do výuky, jaké jsou překážky úspěšné a efektivní EV, jaké podmínky ve školách existují a jak lze praxi EV ve školách zlepšovat.
Publikace shrnuje výsledky výzkumu, který proběhl na českých školách v období od května do června 2016. Cílem bylo zjistit, jakým způsobem je na druhých stupních základních škol a odpovídajících ročnících víceletých gymnázií realizována environmentální výchova, tj. jaké postupy učitelé používají pro naplnění jednotlivých cílových oblastí environmentální výchovy.
Celkem se podařilo získat data od 645 respondentů reprezentujících jednotlivé školy, 11 rozhovorů se zkušenými učiteli a byly zpracovány případové studie z devíti škol vybraných jako příklady dobré praxe. Na realizaci environmentální výchovy lze nahlížet z více aspektů a prováděný výzkum čerpá z názorů, postojů a dat získaných od učitelů (nikoliv např. od žáků, ředitelů škol, atd.).
Výsledky výzkumu za období květen - červen 2016 shrnuje publikace, která je jedním z klíčových výsledků projektu: Činčera, J., Jančaříková, K., Matějček, T., Šimonová, P., Bartoš, J., Lupač, M., Broukalová, L. Environmentální výchova z pohledu učitelů. 1. vyd. Brno: BEZK; Masarykova univerzita; Agentura Koniklec, 2016.
Čtěte také: Příležitosti environmentální výchovy
Výzkum ukázal environmentální výchovu jako na jedné straně silně zastoupenou výchovně vzdělávací oblast, na druhé upozorňuje i na konkrétní slabiny v její implementaci. Zjišťovali jsme, jakým způsobem je na druhých stupních základních škol a odpovídajících ročnících víceletých gymnázií realizována environmentální výchova, jaké postupy učitelé používají pro naplnění jednotlivých cílových oblastí.
Ukázalo se, že učitelé přikládají velký význam environmentální senzitivitě - vztahu k přírodě, přestože jejímu většímu zastoupení ve výuce brání řada bariér. Viděli jsme velké rozdíly mezi jednotlivými školami, které ukazují na význam dalších faktorů, zejména hodnot zastávaných konkrétní školou.
Je zajímavé, že pro určitou část škol je přirozené rozvíjet pouze environmentální senzitivitu žáků a nezabývat se dalšími oblastmi. Většina škol rozvíjí kompetence v oblasti porozumění ekologickým zákonitostem a badatelské dovednosti žáků. Často ale školy nepoužívají optimální výukové strategie, nevyužívají pro výuku přírodních jevů v terénní práci a neposkytují žákům dostatečný prostor pro samostatné vedení badatelských aktivit.
Školy se jen poměrně málo zabývají místní problematikou, málo zastoupeny jsou projekty zaměřené na řešení konkrétních místních problémů. Převládá direktivní přístup k výuce. Ten je patrný i u rozvíjení akčních kompetencí žáků, kdy jen na malém množství škol mají žáci možnost reálně ovlivnit „ekologické řízení“ školy.
Ze statistické analýzy vyplývá, že většina škol není v oblasti environmentální výchovy příliš vyhraněna a zabývá se jí jen v relativně malé míře.
Čtěte také: Starbucks a udržitelnost
Školy při přípravě svých strategických dokumentů s prvky EV mohou vycházet z několika zdrojů. Kromě zákonů a navazujících právních předpisů, se jedná o programové a vzdělávací dokumenty veřejné správy. Nicméně data o způsobu zapracování prvků EV do strategických dokumentů na úrovni školy jsou v současné době velmi omezená.
Cílem tohoto kvantitativního šetření bylo popsat problematiku implementace EV do strategických dokumentů školy pohledem koordinátorů a pedagogů EV na úrovni základních a středních škol napříč celou Českou republikou. K důležitým poznatkům tohoto šetření patří zjištění, že všechny zúčastněné školy mají problematiku EV zapracovanou do svého Školního vzdělávacího programu (ŠVP), většina oslovených škol pak má také vypracovaný Školní program EV.
Výzkum dále ukázal, že strategické dokumenty škol, obecně, výborně popisují rozvoj kompetencí žáků v oblasti EV, výborně propracované jsou také některé specifické oblasti problematiky EV, např. mezipředmětové propojení EV v rámci přírodovědných předmětů, výborně definována je většina činností koordinátorů EV.
Za jednoznačně kladný prvek vedoucí k začlenění EV do strategických dokumentů školy lze považovat pozitivní vztah vedení školy k problematice EV. Naproti tomu oblast evaluace EV nebo zapojení rodičů a nepedagogických pracovníků do problematiky EV se ukázaly býti méně propracovanými kapitolami strategických dokumentů škol.
Kromě publikace shrnující výsledky výzkumu vznikla metodika pro autoevaluaci (samohodnocení) výuky environmentální výchovy na druhém stupni základních škol.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí
Činčera, J., Jančaříková, K., Matějček, T., Šimonová, P., Bartoš, J., Lupač, M. Metodika pro autoaevaluaci škol v oblasti realizace environmentální výchovy. Brno, Praha: Masarykova univerzita, BEZK, Agentura Koniklec, 2016
Cílem nástroje je poskytnout školám zpětnou vazbu a zvýšit tak kvalitu realizované environmentální výchovy na školách. Její struktura vychází z doporučených očekávaných výstupů průřezového tématu environmentální výchova Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání.
tags: #environmentální #výchova #z #pohledu #učitelů #Jančaříková