Ekologie se zabývá vztahy v přírodě a zkoumá vztahy mezi organismy navzájem i mezi organismy a prostředím. Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Přirozené ekosystémy vznikají (víceméně) bez zásahu člověka (např. tropický deštný les, korálové útesy, přirozený lesní porost). Naopak umělé ekosystémy musí člověk udržovat a dodávat do nich energii (např. hnojení, orba a osévání pole, sečení či spásání louky).
Přirozené ekosystémy jsou různě stabilní, neboli snášejí jen určitou míru narušení. Postupně se vyvíjejí, to se označuje jako sukcese (např. hromada zeminy postupně zaroste bylinami, keři, nastěhují se sem živočichové aj.). Pro ekosystémy je důležitá i přítomnost „mrtvé“ organické hmoty.
Organismy jsou přizpůsobené na určité podmínky (adaptace) a snášejí jen jejich určité rozpětí (ekologická valence). Organismy snášející jen úzký rozsah podmínek se považují za bioindikátory. Areál splňuje ekologické požadavky organismu, je to území, kde se vyskytují jedinci určitých druhů.
Organismy mohou být na určitém místě původní (mít zde tzv. primární areál). Také mohou žít na místech, kde se původně nevyskytovaly (sekundární areál, např. Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí Baby Waldpůvodní starší lesní porosty s výskytem borovice blatky, rostoucí na rašelinném podkladuOrganizační jednotka LČR:Lesní správa Nové HradyÚdaje o lokalizaci ostrova- JPRL 349A, 349B, 350A, 351C, 351D, 352A, 352B- Katastrální území Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí- Chráněná oblast přirozené akumulace vod Třeboňská pánev- Územní systém ekologické stability - Nadregionální biocentrum Červené blatoLesní porosty vázané na rašelinné stanoviště, které se vyznačují trvale vysokou hladinou podzemní vody.
Mapování biotopů v České republice je projekt na získávání unikátních dat o stavu přírody. Typickým a velmi podrobným produktem AOPK ČR je pak vrstva mapování biotopů. Přes velké množství dostupných datových zdrojů nám ale chyběla ucelená vrstva, která by pokrývala celé území republiky s podrobností odpovídající vrstvě mapování biotopů (VMB) a zahrnovala i plochy přírodě vzdálené.
Čtěte také: Matrace z přírodních materiálů
Účel a cíl průzkumu krajinné mozaiky znají pracovníci ochrany přírody celou řadu map - základní mapu, ortofotomapu, Územní systém ekologicke stability (ÚSES) či mapy potenciální přirozené vegetace. Některé speciální ochranářské produkty jsou poskytovány i jako územně analytické podklady, např. dálkové migrační koridory pro velké savce. Na mapových serverech Ministerstva zemědělství je možné prohlížet si mapu půdních bloků v evidenci LPIS.
Za účelem stanovení objemu a distribuce služeb, které ekosystémy poskytují, nás CzechGlobe požádal o přípravu mapového podkladu, který zobrazuje jednotlivé typy ekosystémů, jejich rozlohu a rozmístění na našem území. Jelikož statky a služby plynou lidem nejen z přírodních a přírodě blízkých biotopů, jež jsou tradičně v centru zájmů ochranářů a jsou zachyceny ve VMB, bylo třeba vzít v úvahu i člověkem ovlivněné ekosystémy.
Mapování ekosystémových služeb je v evropských zemích obvykle založeno na CORINE Land Cover (CLC). Pohled na velikost mapovacího zrna, (základní jednotka mapování o velikosti 25 ha) a porovnání s VMB, na kterou jsme zvyklí, nás ale utvrdil v přesvědčení, že krajinný pokryv dokážeme v ČR sestavit lépe.
Vedle mapování biotopů se jako další podrobný celoplošný zdroj nabízel ZABAGED - základní báze geografických dat České republiky, produkt ČÚZK (Český úřad zeměměřičský a katastrální), který známe v podobě základních map ČR. Obsahuje 123 typů geografických objektů, území mapuje velmi detailně a je k dispozici ve vektorové podobě. Informace o míře ovlivnění přírodních ploch člověkem mu ale chybí.
Objem ekosystémových služeb se přitom v závislosti na kvalitě ekosystémů mění. Bylo tedy jasné, že ani ZABAGED jako samostatný zdroj nepostačuje. Všechny ostatní datové zdroje obsahovaly jen dílčí téma nebo jen výřez z území ČR. Nezbylo tedy, než přikročit k vlastnímu tvůrčímu činu.
Čtěte také: Více o částečně obnovitelných zdrojích
Klasifikaci tříd zemského pokryvu dodali kolegové z CzechGlobe. Ekosystém byl chápán jako prostorová jednotka, ve které jsou její biotické a abiotické složky propojeny systémem funkčních vztahů. Tyto funkce jsou pak základem pro poskytování statků a služeb typických pro každý ekosystém.
V prvním kole byla pro dělení krajinného pokryvu do tříd použita 3 kritéria: přítomnost, resp. nepřítomnost vegetace, vody a lidské činnosti. Jejich vzájemnou kombinací vzniklo 8 základních typů zemského pokryvu. Pro účely hodnocení ekosystémových služeb bylo toto dělení doplněno o ekosystémy typické pro území ČR (zejména přírodní a přírodě blízké) a ekosystémy, které poskytují charakteristické statky nebo služby (městské zelené plochy, sady, zahrady apod.).
Výsledná konsolidovaná vrstva ekosystémů je kompilátem celkem 5 velmi detailních datových zdrojů. Hlavním vstupem se stala aktuální vrstva mapování biotopů (verze 2013). Všude, kde byly mapovány přírodní biotopy, dostala vrstva mapování biotopů přednost. Jelikož bylo nutno každou část území ČR ztotožnit s jednou ze 41 vymezených kategorií, museli jsme se vyrovnat s mozaikami, tedy segmenty, jež obsahují několik biotopů, avšak vymapované jsou společně.
Pro vymezení urbánních kategorií jsme často používali UrbanAtlas - pro souvislou a nesouvislou městskou zástavbu jako hlavní zdroj, pro ostatní městské ekosystémy v kombinaci se ZABAGED. Ten se stal významným zdrojem také pro mapování dalších člověkem ovlivněných ploch: městských a zemědělských ekosystémů či hospodářských lesů a lomů. Vodní ekosystémy jsme, kromě makrofytní vegetace stojatých vod, určili pomocí dat Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka v kombinaci s VMB a ZABAGED.
Překvapivě nesnadným oříškem se staly hospodářské lesy. Chtěli jsme je dělit na jehličnaté, listnaté a smíšené. Máme sice data z lesních hospodářských plánů a osnov na téměř 70 % lesních pozemků, ale ta jsou pro každý LHP nebo LHO zvlášť v sadě tabulek, které se nám do doby tvorby konsolidované vrstvy nepodařilo sumarizovat tak, abychom z nich dokázali získat poměrně jednoduchou informaci o složení lesního porostu.
Čtěte také: O korálových útesech
Zdrojové vrstvy se v některých třídách krajinného pokryvu nebo v některých částech ČR překrývaly. O tom, jaký datový zdroj upřednostníme, jsme se rozhodovali podle souladu definice jednotlivých kategorií zdrojových vrstev s tím, jak byly jednotlivé kategorie vylišeny pro cílovou vrstvu. Dalším kritériem byla validita dat.
Kontrola byla provedena pomocí dalších datových zdrojů, mj. LPISu, případně porovnáním náhodně vybraných segmentů s ortofotomapami. Výsledná konsolidovaná vrstva ekosystémů je ve formátu ESRI shapefile, nad kterým je možno provádět GIS analýzy podle zájmu uživatele.
Předpokládáme, že ač byla konsolidovaná vrstva ekosystémů původně vyrobena pro hodnocení ekosystémových služeb, může v ochraně přírody posloužit ještě dalším účelům. Mezi případná využití patří např. zobrazení a posouzení migračních tras živočichů, zhodnocení potenciálu území pro nová ochranářská opatření nebo podpora úvah o současném či potenciálním využití území. Přímo se nabízí použít konsolidovanou vrstvu také pro hodnocení vývoje krajiny.
Způsob pořízení zdrojových dat ale působí pro tuto úlohu jako obtížně překonatelný limit. Úvahy o vývoji krajiny by měly vycházet z porovnání dvou časových řezů. Jednotlivé datové vstupy, ba jednotlivé segmenty vrstvy ovšem nebyly pořízeny naráz, ale v určitém časovém rozpětí.
Vrstva je na vyžádání dostupná zatím jen pracovníkům AOPK ČR. Externí partneři ji mohou využívat v rámci práce na projektech společných s AOPK ČR. Kvůli výkladu licenčních podmínek spojených s částí zdrojových dat, pořízených jinou institucí (např. ZABAGED), lze vrstvu poskytnout veřejně pouze na základě několika smluv.
Do budoucna máme záměr konsolidovanou vrstvu aktualizovat a v nové verzi obohatit např. o data z evidence využití půdy LPIS. Tento registr se vyznačuje podrobností srovnatelnou s VMB. Velký podíl segmentů LPIS lze navíc považovat za velmi validní, mj. proto, že mechanismus aktualizace zahrnuje i terénní šetření. Další verze vrstvy by měla obsahovat i údaje o kvalitě, resp. míře degradace ekosystémů.
Stejně jako v případě ZABAGED je ale nutno použití těchto údajů pro konsolidovanou vrstvu teprve vyjednat s poskytovateli. Podrobné mapování zemského pokryvu, které bylo zpočátku odpovědí na evropské požadavky ochrany přírody, si nyní vyžaduje širší spolupráci. To je jen dobře, protože zapojení více hráčů je příslibem lepšího vzájemného porozumění a v budoucnosti snad i široce akceptovatelných výstupů.
Konsolidovanou vrstvu ekosystémů jako takovou o budoucnost zřejmě časem připraví družicová data. Podle předpokladů má být příští rok vypuštěna družice Sentinel-2. Ta bude na Zemi posílat multispektrální data vysokého rozlišení určená ke sledování vegetace, krajinného pokryvu a využití území. Pro reálnou použitelnost dat v ochraně přírody jsou nutné ještě navazující služby, které převedou družicová data na mapy krajinného pokryvu a zpřístupní je dalším uživatelům, včetně nás.
Vrstvy metodicky sjednoceného vymezení územního systému ekologické stability (ÚSES, dle § 2 vyhl. č. Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.
Interakční prvky jsou hierarchicky na nejnižší úrovni a nemusí být propojeny s ostatními skladebnými částmi ÚSES. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.
Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.). Rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 1000 ha.
Ekologicky významné krajinné celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha. Menší ekologicky významné krajinné celky do 5 - 10 ha.
Při realizacích a údržbě skladebných částí ÚSES lze využít dotačních programů MŽP, MZe a MMR.
Lesní porosty vázané na rašelinné stanoviště, které se vyznačují trvale vysokou hladinou podzemní vody. Tyto ekosystémy vytvářejí specifické podmínky pro výskyt vzácných a specializovaných druhů rostlin i živočichů, které jsou na rašeliny a rašelinné půdy úzce adaptovány. Jedná se o cenné zbytky přirozených nebo přírodě blízkých lesů, kde dominuje borovice blatka, doprovázená dalšími dřevinami a charakteristickým bylinným i mechovým patrem.
Tyto biotopy mají vysoký ekologický význam - slouží jako útočiště biodiverzity, ovlivňují vodní režim krajiny a přispívají k ukládání uhlíku v rašelinném profilu. Lokalita je charakteristická vysokou hladinou podzemní vody, což ovlivňuje jak skladbu vegetace, tak půdní podmínky.
Lesní porosty zde tvoří především borovice lesní, smrk ztepilý, bříza bradavičnatá a olše lepkavá. Půdy odpovídají typickému charakteru třeboňských rašelinišť, které vznikly na sedimentech pocházejících z období svrchní křídy a třetihor. Převládajícím půdním typem je zde slatinný nebo rašelinný glej, který je pro tato mokřadní stanoviště charakteristický.
Lesní porosty v lokalitě jsou v současnosti tvořeny převážně borovicí lesní (Pinus sylvestris) a smrkem ztepilým (Picea abies), s příměsí břízy (Betula pendula, B. pubescens) a olše lepkavé (Alnus glutinosa). V západní části území se nachází porosty, jejichž druhová skladba se více přibližuje původnímu charakteru rašelinných lesů - s výskytem borovice blatky (Pinus rotundata), rostoucí spolu se smrkem na rašelinných a glejových půdách.
Cennost území z hlediska ochrany přírody podtrhuje opětovný výskyt řady typických druhů vázaných na rašelinná stanoviště. V lokalitě je dokumentován opětovný výskyt rojovníku bahenního (Rhododendron tomentosum), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), borovice blatky, ptačince dlouholistého (Stellaria longifolia) a rašeliníky tvořící výrazné mechové patro.
Z fauny je zaznamenán výskyt jeřábka lesního (Tetrastes bonasia), vodouše kropenatého (Tringa ochropus) a čápa černého (Ciconia nigra). Významný je také opakovaný hnízdní výskyt orla mořského (Haliaeetus albicilla) v těsném sousedství lokality. Území zároveň slouží jako migrační koridor pro velké šelmy, zejména rysa ostrovida (Lynx lynx) a vlka obecného (Canis lupus), jejichž výskyt je zde v posledních letech pravidelně zaznamenáván.
Vývoj ekosystému rašelinného lesa v Třeboňské pánvi úzce souvisí s geologickými a hydrologickými podmínkami oblasti. Geologické poměry vycházejí z uspořádání sedimentů a zvětralin, které vznikly v průběhu složitého geomorfologického vývoje. Podloží tvoří horniny svrchní křídy (senonu), zejména kaolinické písky, pískovce a jílovce.
Na těchto geologických základech vznikla rozsáhlá rašeliniště, která mají převážně přechodový, oligotrofní charakter typický pro třeboňská blata. Povrch terénu je plochý, s místními náznaky vrchovištního reliéfu.
Původně šlo o přírodě blízké, trvale zamokřené lesní porosty, které nebyly intenzivně využívány. K výrazné změně došlo koncem 18. století, kdy na základě rozhodnutí tehdejších majitelů panství - knížete Schwarzenberga na Třeboňsku a hraběte Buquoye na sousedním panství Nové Hrady - došlo k vybudování rozsáhlého odvodňovacího systému.
V porostech starších 80 let nebudeme provádět mýtní úmyslné těžby a veškerou odumírající i odumřelou dřevní hmotu, včetně sterilních souší, ponecháme bez zásahu. Nahodilé těžby budeme realizovat pouze v případě ohrožení osob nebo majetku, případně při nutnosti zabránit vývinu a šíření podkorního hmyzu na smrku ztepilém, přičemž asanovanou dřevní hmotu ponecháme na místě.
V porostech mladších 80 let, zvláště v mladých lesních porostech, budeme v přehoustlých skupinách redukovat počet jedinců dílčími výchovnými zásahy se současnou likvidací geograficky nepůvodních dřevin. V ostatních případech budeme porosty ponechávat samovolnému vývoji.
Umělou obnovu lesa nebudeme provádět, s výjimkou možného doplnění sadebním materiálem borovice blatky, bude-li k dispozici.
tags: #přírodní #ekosystém #mapa