Znečištění Erijského jezera: Historie, problémy a současné snahy o obnovu

17.03.2026

Erijské jezero je nejjižnějším jezerem nacházejícím se v systému pěti Velkých jezer na severu Severní Ameriky. Jezerem prochází státní hranice mezi Kanadou (provincie Ontario) a Spojenými státy americkými. Jezero se rozkládá na ploše 25 700 km čtverečních, je 388 metrů dlouhé a v nejširším místě má 92 km. Hloubka dosahuje v průměru 19 metrů, maximálně 64 metrů. Erijské jezero leží v nadmořské výšce 173 metrů.

Historie a vznik Velkých jezer

Velká Kanadsko - americká jezera řadíme podle základního fyzicko - geografického dělení do oblasti Vnitřních rovin. Celé území Vnitřních rovin leží v povodí dvou řek: řeka sv. Vavřince odvádí na severu vody z oblasti Velkých jezer a řeka Mississippi protékající celým územím je hlavní vodní tepnou nejen vnitřních rovin, ale celého kontinentu.

Obdobně jako v Evropě i v Severní Americe se v pleistocénu (přibližně před miliónem let) projevilo pevninské zalednění ve čtyřech etapách. Ledovce přicházející z oblasti kanadského štítu hrnuly před sebou i pod sebou množství morénového materiálu, který po ústupu ledovců překrývá jako nejsvrchnější sedimentární vrstva nejen původně zaledněné území, ale tavnými vodami i pozdějšími řekami byl přeplaven a rozvlečen daleko k jihu. Na dnech jezer byl částečně roztříděn na jemné jílovité pokryvy dna a hrubé písčité vrstvy v zátokách a deltách řek. V předpolí tajících ledovců vznikaly rozplavením morén tzv. sandrové (písečné) roviny. Nakonec se morénový materiál v suchém periglaciálním klimatu třídil působením větru.

Čtyři etapy amerického zalednění se nazývají podle států, v nichž jsou stopy jejich maximálního rozšíření nejvýraznější. Jsou to: nebraskan, kansan, illinoian a wiskonsin.

Pánev Velkých jezer je svým rozsahem jednou z největších depresí na severoamerickém kontinentě. Pokud jde o její původ, pravděpodobně vznikla v důsledku erozní činnosti kontinentálních ledovců a je jasné, že k tomuto unikátnímu nahromadění sladkých vod muselo dojít za mimořádně příznivých okolností a že příčina nebyla jediná. Především to byla složitá geologická situace. Jezera leží v oblasti styku kanadského štítu a platformy, tedy v místech, kde se fundament prudce noří pod prvohorní sedimenty. Přitom Hořejší jezero leží ještě na štítu. Také se zde s největší pravděpodobností nacházela předglaciální údolí velkých řek, o nichž svědčí východní pokračování jezer údolím a ústím řeky sv. Vavřince. Ke vzniku jezer zřejmě přispělo i částečné zborcení zemské kůry, která se na okrajích zvedla. Také je nutno přihlédnout k existenci morén, které určitě tvořily přírodní hráze. Jedna z posledních teorií dokonce připouští možnost solných dómů, jejichž nadloží bylo ledovcovou erozí porušeno, sůl se za tisíciletí ze dna vyplavila a nadložní vrstvy poklesly. Stáří daného systému není přesně známo, odhaduje se přibližně od 7 000 do 32 000 let.

Čtěte také: Boj o lesní jezera

Pánev Velkých jezer je tedy tvořena pěti velkými jezery: Hořejším (Lake Superior), Michiganským (Lake Michigan), Huronským (Lake Huron), Erijským (Lake Erie) a Ontarijským (Lake Ontario) a řadou jezer menších. Společně s řekou sv. Vavřince tvoří východní část hranice mezi USA a Kanadou. Jen jedno jezero leží celou svou plochou na území Spojených Států - jezero Michiganské.

Znečištění a jeho dopady

Velká jezera s celkovou rozlohou 245 660 km2 představují největší nahromadění sladkých vod na světě. Navzdory průzračnosti jsou jezera plná chemických sloučenin, které ničí biodiverzitu a negativně ovlivňují i lidské zdraví. První zprávy o vymírání druhů se datují už do roku 1880, kdy tam zaregistrovali přemnožení invazních kaprů.

Negativní vlivy člověka zasahující všechny složky přírody na Zemi se samozřejmě nevyhnuly ani této oblasti. Obrovská koncentrace měst a průmyslových podniků na březích jezer a velké objemy dopravy jsou mohutným narušitelem ekologické stability. První problémy týkající se zdejšího životního prostředí se objevily již od konce 19. století, kdy došlo k vyhynutí několika druhů ryb. Až do osmdesátých let stále narůstala koncentrace jednotlivých škodlivin, například v Erijském, Ontarijském a Michiganském jezeře je možné zjistit proti roku1900 až čtyřnásobný nárůst koncentrace chloridů, sodíku a síranů. Za posledních třicet let došlo v Erijském jezeře téměř k pětinásobnému zvýšení u sloučenin dusíku a fosforu. Z důvodu silného znečištění byly dokonce v roce 1950 uzavřeny některé z pláží určených k rekreaci.

Erijské jezero bylo v roce 1960 prohlášeno za mrtvé. Z ekologického hlediska jeho přílišné znečištění vedlo k zániku veškerého života. Od té doby se věci poněkud změnily a jezero se vyčistilo, ale stále je rovnováha života velice ohrožena. Dá se tu koupat i rybařit, ale nemůžete čekat něco obzvláště kvalitního. Ostatní jezera jsou na tom mnohem lépe.

Problémy spojené se sinicemi

Sinice nebo auta? Za přemnožené sinice mohou ve Spojených státech především hnojiva, která se do nádrží dostávají z polí - ale pomáhají tomu zřejmě i klimatické změny. Typickým příkladem změn je Erijské jezero, které leží na hranici mezi USA a Kanadou. K přemnožení sinic tam docházelo poměrně běžně v šedesátých až osmdesátých letech dvacátého století, především v západní části jezera. S tím, jak se vylepšovala kontrola znečištění, se ale situace stále lepšila. Až do doby před přibližně deseti lety. Nyní se tam přemnožené sinice objevují pravidelně každým rokem. Projevují se jako velké skvrny zelené vegetace na jezeře. Jejich hlavní příčinou jsou zemědělská hnojiva, která se do jezera dostávají z polí, odkud je spláchnou deště.

Čtěte také: Jezero Sadská: Původ a vývoj

V dubnu letošního roku vědci z Minnesotské univerzity oznámili, že vodní nádrže a lidmi vyrobené rezervoáry vody jsou zodpovědné asi za pětinu skleníkových plynů, které lidstvo uvolňuje do atmosféry spalováním fosilních paliv. „Zjistili jsme, že s tím, jak se jezera stávají kvůli sinicím zelenějšími, atmosférický efekt jezer raketově stoupá,“ uvádí John Downing, který studii vedl. „Příčinou je, že jak se odumřelé organismy rozkládají, uvolňuje se z nich do atmosféry metan a oxid uhličitý,“ dodal. Downingův tým se zaměřil právě na Erijské jezero, které funguje jako ideální cíl výzkumů. „Atmosférický efekt plynů, které vycházejí z Erijského jezera, je nyní asi osmnáctkrát vetší než dopad všech aut v Detroitu,“ uvedl Downing.

Snahy o obnovu a zlepšení kvality vody

V současnosti se vlády USA i Kanady zapojily do programu, týkajícího se zlepšení jakosti vody a návratu ohrožených druhů organismů v jezerech. Tento program již přinesl určité výsledky, neboť za posledních 10 let se výrazně zlepšila situace v oblasti kvality jezerních vod. Doufejme, že tomu tak bude i nadále.

V roce 1972 podepsaly USA a Kanada Dohodu o kvalitě vody ve Velkých jezerech (Great Lakes Water Quality Agreement), která vedla k výraznému snížení znečištění a postupnému zlepšení stavu jezer. V roce 2010 proto americká Agentura pro ochranu životního prostředí představila plán s ambiciózním cílem kompletně jezera revitalizovat, vyčistit pobřeží a zlepšit kvalitu vody.

Invazivní druhy a další hrozby

Jedním z největších problémů je šíření invazivních druhů, které se do jezer dostaly nejčastěji v balastní vodě zaoceánských lodí. K dnešnímu dni bylo v jezerech identifikováno více než 180 nepůvodních druhů. Mezi ně patří mihule mořská a asijští kapři.

Velká jezera

Velká jezera (anglicky Great Lakes), někdy označovaná jako Velká severoamerická jezera nebo Laurentinská velká jezera, jsou skupina pěti velkých, navzájem propojených sladkovodních jezer ve východní části Severní Ameriky, na hranici mezi Kanadou a Spojenými státy americkými. Jedná se o největší skupinu sladkovodních jezer na Zemi, která obsahuje přibližně 21 % světové povrchové sladké vody podle objemu. Celková rozloha jezer je 244 106 km², což je více než rozloha Spojeného království.

Čtěte také: Historie jezera Sadská

Hořejší jezero (Superior): Je největší sladkovodní jezero na světě podle rozlohy (82 103 km²) a třetí největší podle objemu. Je také nejhlubší (maximální hloubka 406 m) a nejstudenější.
Michiganské jezero (Michigan): Je jediné jezero ležící celé na území USA. Je druhým největším jezerem podle objemu a třetím podle rozlohy.
Huronské jezero (Huron): Je druhé největší podle rozlohy. Nachází se na něm ostrov Manitoulin, největší sladkovodní ostrov na světě.
Erijské jezero (Erie): Je nejmenší podle objemu a nejmělčí (průměrná hloubka jen 19 m).
Jezero Ontario (Ontario): Je nejmenší podle rozlohy, ale hlubší než Erijské jezero.

Čtyři z pěti jezer tvoří přirozenou hranici mezi Kanadou (provincie Ontario) a Spojenými státy (státy Minnesota, Wisconsin, Michigan, Ohio, Pensylvánie a New York). Jezera vznikla na konci poslední doby ledové (před zhruba 14 000 lety), kdy ustupující ledovce vyhloubily pánve, které se následně naplnily vodou z tajícího ledu.

Voda z Hořejšího jezera vtéká do Huronského jezera přes řeku St. Z Huronského jezera voda proudí na jih přes řeku St. Clair, jezero St. Z Erijského jezera voda odtéká řekou Niagara, na které se nacházejí slavné Niagarské vodopády. Řeka Niagara ústí do jezera Ontario, z něhož voda finálně odtéká řekou svatého Vavřince do Atlantského oceánu. Celý tento systém, včetně řeky sv. Vavřince, tvoří významnou vodní cestu.