Černá skládka odpadů a šedá voda: Problém a řešení

„Černé skládky odpadů“, tedy lokality, na kterých jsou po určitou dobu (většinou však dlouhodobě) nezákonně uloženy odpady různých druhů, zpravidla bez znalosti osoby, která zde odpady uložila, mohou být problémem v mnoha obcích České republiky. Tento článek chce určitým způsobem komplexněji zhodnotit související okolnosti týkající se předmětného problému a nastínit některá možná řešení, i když přiznejme, že za současné platných právních předpisů jich není mnoho. Pro úplnost dodejme, že článek byl sepsán za použití materiálů České inspekce životního prostředí (ČIŽP) a Ministerstva životního prostředí (MŽP).

Černé skládky

Na začátku tohoto článku je třeba podrobněji vyjasnit jednu podstatnou skutečnost: platná legislativa nezná pojem „černá skládka“. Pod tímto souslovím, které je v českém jazyce zakotveno již po mnoho let a možná desetiletí, si však každý čtenář jistě představí, o co jde. Pokud by přece jen představa nebyla zcela jasná, pak shrňme, že jako černou skládku pro účely tohoto článku vnímejme lokalitu, kde jsou po určitý časový úsek (většinou však dlouhodobě) shromážděny odpady jednoho či více různých druhů a kategorií, která není pro tento způsob nakládání s odpady technicky vybavena a tento způsob nakládání s odpady zde není povolen věcně příslušným správním orgánem.

Dalším důležitým pojmem, který se v tomto článku objeví, je pojem původce odpadů. Zákon o odpadech tento pojem definuje takto: Právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec.

Posledním důležitým pojmem je termín oprávněná osoba. Zákon o odpadech tento pojem definuje následujícím způsobem: Každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů.

V současné době platný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech řeší problematiku černých skládek bohužel mnohem méně efektivně než předchozí právní úprava. Předchozí zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech na rozdíl od nyní platného zákona řešil určitou odpovědnost vlastníka pozemku za odpady na tomto pozemku shromážděné. Pojďme si stručně popsat princip tehdejší právní úpravy v tomto směru. Předmětná právní úprava tedy měla poměrně jasnou konstrukci, která jí dopomohla k efektivnějšímu řešení případů černých skládek než v současné době.

Čtěte také: Odpadky a znečištění vody

Nyní platný a účinný zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen zákon o odpadech) nezná již prakticky žádnou odpovědnost vlastníka nemovitosti za odpady uložené v ní nebo na ní, pokud tento vlastník nemovitosti není zároveň vlastníkem nebo původcem zde shromážděných odpadů. Podle platného zákona o odpadech má totiž odpovědnost za nakládání s odpady primárně původce odpadů a dále oprávněná osoba (oprávněná k nakládání s odpady), která odpady zpravidla na základě povolení věcně příslušného správního orgánu přijímá od různých původců či jiných oprávněných osob a dále s nimi nakládá podle definovaných podmínek.

Podle § 12 odst. 1 zákona o odpadech platí dále obecná základní povinnost, že každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Uvedená základní povinnost je dále specifikována v § 12 odst.

Problémem v konkrétních případech černých skládek je vždy samozřejmě dohledání „odpovědné osoby“, která závadný stav způsobila. Z hlediska odpovědnosti za protiprávní jednání se vždy rozlišuje, kdo je jejím subjektem. Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou odpovědné za správní delikt a fyzické osoby za přestupek.

Kontrolní pravomoc k prošetření okolností konkrétního případu mají v případech podnikajících subjektů - obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad a příslušný inspektorát České inspekce životního prostředí. Sankce za správní delikt právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání spočívající v porušení výše uvedené povinnosti dle § 12 odst. 2 zákona o odpadech je upravena v § 66 odst. 4 písm. b) zákona o odpadech. Sankci podnikajícímu subjektu až do výše 50 mil. Kč je oprávněna uložit Česká inspekce životního prostředí (též inspekce).

Některé správní delikty související s porušením zákona o odpadech ze strany podnikajících subjektů mají i obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obecní úřady (ORP). Jedná se však pouze o delikty stanovené v § 66 odst. 1 (obecní úřad) a odst. U fyzických osob může sice ČIŽP uložit sankci až do výše 1 mil. Kč za přestupek podle § 69 odst. 2 písm. Zde je však třeba velmi důrazně upozornit, že podobné případy neoprávněného shromažďování odpadů ze strany fyzických osob musí vždy dostatečně prošetřit sama obec, na jejímž katastru k činnosti dochází, neboť ČIŽP nemá ze zákona kompetence k šetření fyzických osob.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Ve fázi získání všech průkazných dokladů a důkazů o této činnosti, kterou provádí konkrétní označená fyzická osoba, je pak možné předat spis inspekci k uložení sankce v přestupkovém řízení. Inspekce nemůže sama provádět šetření fyzických osob nepodnikajících a dle kompetencí svěřených jí podle zákona o odpadech ani nemá možnost vstupovat do prostor nesouvisejících s podnikatelskou činností. Obec má možnosti jak v podobných případech samostatně postupovat.

Jinou skutkovou podstatu přestupku spočívající v neoprávněném založení skládky nebo odkládání odpadků nebo odpadů mimo vyhrazená místa obsahuje § 47 odst. 1 písm. h) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Za tento přestupek může sám obecní úřad udělit pokutu do výše 50 tis. Jelikož je předmětem právní ochrany také zájem na udržování čistoty, na nenarušeném životním prostředí a na tom, aby byly věci odkládány na vyhrazená místa, jsou v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, upraveny sankce za správní delikty právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání.

I v těchto případech má sankční pravomoc samotná obec (resp. Např. podle § 58 odst. 2 zákona o obcích je předmětem správního deliktu neudržování čistoty a pořádku na vlastním nebo užívaném pozemku způsobem, že je narušen vzhled obce. Podle § 58 odst. Podobně jsou v § 29 zákona o hlavním městě Praze upraveny sankce za správní delikt právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které neudržují čistotu a pořádek na pozemku, který užívají nebo vlastní, a naruší tím vzhled městské části.

Obce ze svých rozpočtů někdy samy financují odstraňování některých dlouhodobých černých skládek. Nejčastěji na pozemcích, které patří právě obci. Ve velkých městech (Praha apod.) je úklid organizován správou města a odpady se tak odklízejí zejména na pozemcích, které jsou ve vlastnictví města nebo městských částí. Postup při řešení černých skládek ohrožujících nebo poškozujících životní prostředí určitým způsobem stanoví jednotlivé zákony na ochranu složek životního prostředí, které jsou těmito skládkami ohroženy, především vodní zákon, lesní zákon, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu a obecně i zákon o ochraně přírody a krajiny.

Zákonem o odpadech upravený postup odstraňování „černých skládek“ je podmíněn skutečností, že uložené odpady ohrožují lidské zdraví nebo životní prostředí. Tento postup je v zákoně upraven pouze obecně v rámci působnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností podle § 79 odst. 1 písm. g) ukládá provozovateli zařízení k odstraňování odpadů v mimořádných případech, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí a pokud je to pro provozovatele technicky možné, povinnost odstranit odpad.

Čtěte také: Úklid s Denkmit a horkou vodou

Vzhledem k tomu, že nyní platný zákon o odpadech nepřevzal ustanovení § 3 odst. 7 předchozího zákona č. Problémem tohoto řešení je dále zejména skutečnost, že obecní úřady obcí s rozšířenou působností nemají dodatečné a tedy ani dostatečné prostředky na řešení podobných případů. Neboť v drtivé většině podobných případů je zřejmé, že primárně by musel náklady na odstranění skládky hradit právě obecní úřad obce s rozšířenou působností. Reálnost následného vymožení vynaložených nákladů na řešení „černé skládky“ u konkrétní odpovědné osoby, ať už jím bude podnikající subjekt nebo nepodnikající fyzická osoba, je velmi malá.

V případě, že by odpad ohrožoval kvalitu povrchových nebo podzemních vod, resp. jiných součástí životního prostředí, přichází v úvahu i aplikace podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), resp. jiných příslušných složkových předpisů (např. Podrobněji k ustanovení § 42 vodního zákona. Jeho odst. 4 řeší situaci, kdy neznámý původce nedovoleným nakládáním se závadnými látkami vyvolal tzv. závadný stav a hrozí závažné ohrožení nebo znečištění povrchových nebo podzemních vod. V takovém případě zabezpečí nezbytná opatření k nápravě příslušný vodoprávní úřad z vlastního podnětu nebo z podnětu inspekce.

Příslušný vodoprávní úřad může k tomuto účelu uložit provedení opatření k nápravě právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštních právních předpisů, která je k provedení opatření k nápravě odborně a technicky způsobilá. Účastníkem řízení o uložení opatření je jen tato osoba, přičemž odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. K tomuto účelu zřizuje kraj v rámci svého rozpočtu zvláštní účet ročně doplňovaný do výše 10 mil.

Vzhledem ke znalosti místních poměrů jsou největší předpoklady pro prevenci vzniku černých skládek na obecní úrovni. Ostatně úkolem obce je podle zákona o obcích pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. Za tímto účelem může obec využít například i obecní policii. Obecní policie je oprávněna zabezpečovat místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a plní i další úkoly.

Velmi důležitou roli mohou v mnoha ohledech sehrát stavební úřady a v malých obcích opět i samy obecní úřady. Značné množství odpadů končících na „černých skládkách“ je možno zařadit do skupiny stavebních odpadů. Tyto odpady vznikají z různých stavebních úprav prováděných osobami na území katastru obce a je velmi důležité řešit nakládání s těmito odpady již ve fázi povolování těchto stavebních úprav.

Při povolování konkrétních staveb je vhodné stanovovat podmínky týkající se nutnosti doložení dokladů, jak bylo se vzniklými odpady naloženo a že byly předány pouze oprávněným osobám tak, jak stanoví zákon o odpadech. I podle samotného stavebního zákona jsou obce obecně povinny sledovat veškerou stavební činnost v obci a dbát, aby se rozvíjela v souladu se záměry územního plánování, dozírat na stav staveb a kontrolovat, zda se stavby a jejich změny, terénní úpravy, práce a zařízení podle tohoto zákona neprovádějí bez povolení nebo v rozporu s ustanoveními zákona.

Pro shrnutí uveďme co k problematice černých skládek zmínil v roce 2003 veřejný ochránce práv: „U odstraňování nelegálně vzniklých skládek se ochránce opakovaně setkává s problémem, že současný zákon o odpadech, na rozdíl od předchozího, tuto problematiku komplexně neřeší. Zákon obsahuje pouze ustanovení o tom, že „hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, může obecní úřad obce s rozšířenou působností zajistit ochranu lidského zdraví a životního prostředí na náklady odpovědné osoby“ (§ 79 odst. 1 písm. e) cit. Pojem odpovědné osoby však není v zákoně nikde definován a těžko lze dovozovat, že by pod tímto označením bylo možno rozumět kohokoliv jiného než samotného původce černé skládky. Jestliže původce není zjištěn (což bude obzvláště u starých skládek pravidlem) a nebo skládka bezprostředně neohrožuje lidské zdraví nebo životní prostředí, lze ještě uvažovat o využití oprávnění plynoucích ze složkových předpisů (lesní zákon, vodní zákon atd.).

Ty ve většině případů umožňují nařídit odstranění nelegální skládky opět pouze jejímu původci, pokud je zjištěn. Pokud se podaří prosadit nově vznikající zákon o odpadech, který nyní připravuje MŽP, nabízí se určitá šance, jak by mohly být lokality, na kterých se vyskytují černé skládky řešeny. Podle jedné z uvažovaných koncepcí nového zákona o odpadech by nově mohly být příjemcem poměrně nemalých prostředků z poplatků za odstraňování odpadů krajské úřady. Tyto prostředky z poplatků by pak měly být opětovně využívány pro zlepšení nakládání s odpady v rámci toho kterého regionu.

Šedá voda

Šedá voda je splašková voda, která je zbavena nežádoucích odpadů a fekálií. Přesněji neobsahuje moč, fekálie, tuky, chemikálie, zbytky jídla a jiné nežádoucí složky. Zpravidla se tedy jedná o vodu z koupelen (umyvadel, sprch, van nebo praček, případně také zbytková průmyslová voda). Má dokonce svou normu EN 12056 případně ČSN 75 6780.

Kromě vody šedé rozlišujeme také další typy vod:

• Bílá voda: Bílá voda vzniká přečištěním vody šedé. Jde tedy o vodu šedou, která byla přečištěna v domácí (nebo průmyslové) čistírně odpadních vod.
• Černá voda: Za černou vodu můžeme označit odpady vznikající na toaletě. Je to tedy voda, která obsahuje fekálie a moč. Tento typ vody odvádíme do čističky odpadních vod, kanalizace, jímky nebo septiku. Po přečištění je i černá voda dále využitelná.
• Žlutá voda: Jak název mírně napovídá, jedná se o odpadní vodu, která je znečištěna pouze močí (tedy bez fekálií). Vzniká především v pisoárech.
• Hnědá voda: To je naopak voda, které je znečištěna pouze fekáliemi. Prakticky se s ní v domácnostech nesetkáme.

Samotná šedá voda jde rozdělit dle místa vzniku dále na šedou vodu z praček, šedou vodu z umyvadel, sprch a van, šedou vodu z kuchyní a neseparovanou šedou vodu. Obecně lze říci, že nejméně znečištěná bývá šedá voda z umyvadel, sprch a van. Nejvíce naopak voda z kuchyní (dřezu nebo myčky nádobí).

Jak přečistit šedou vodu

Šedá voda bývá z pohledu přečišťování nejjednodušší. Musíme si však uvědomit, že se stále jedná o vodu odpadní a před jejím dalším využitím je nutné její čištění. Čistička šedých vod, která se pro její čištění používá, se liší od domácí ČOV. Odpadní voda natéká přes filtr částic do takzvaného reaktoru. V něm je osazen membránový modul, přes něj je čerpána odpadní voda speciálním čerpadlem. Výsledkem je přečištěná bílá voda, která odtéká do akumulační nádrže. Odtud je bílá voda rozváděna k dalšímu využití. Většina čističek šedé vody si neumí poradit s vyšší mírou mastnoty, proto se často upouští od využití šedé vody z kuchyní. Dle typu čističky je v některých případech možné zapojit také odpadní vodu z praček.

Čističku šedé vody zpravidla umisťujeme do suterénu nebo suchého sklepa. Existují také modely, které je možno umístit mimo objekt. Investice do takového systému vyjde na 120 až 150 tisíc korun. Čtyřčlenná rodina vyprodukuje zhruba 200 litrů šedé vody denně. Instalace je možná samozřejmě také do bytových domů, kde lze počítat s cenou zhruba 40 tisíc korun za bytovou jednotku. Návratnost systému u rodinného domu je do deseti let. U bytových domů to může být i 5 let.

Jak využít přečištěnou šedou vodu

Přečištěná šedá voda, tedy voda bílá, se rozvádí k dalšímu využití. Nejčastěji se s ní splachuje na toaletě. Což je vzhledem k poměrně velkému odběru toalet (z hlediska vody pitné) mnohdy značná úspora. V některých případech je možné s bílou vodou například zalévat zahrádku.

Využití šedé vody a dotace

Na pořízení recyklačního systému na šedou vodu můžete získat dotaci z programu Nová zelená úsporám, část Dešťovka. Dotace rentabilitu vaší investice zásadním způsobem vylepší. Majitelé rodinných domů mohou získat paušálně 60 tis. Kč na systém recyklace pouze šedé vody a až 105 tis. Kč na společnou recyklaci šedé a dešťové vody (70 tis. Kč na dešťovou vodu a 35 tis. Kč na šedou vodu). Majitelé bytových domů mohou získat 70 tis. Kč a 3 500 Kč za každou připojenou jednotku na systém recyklace šedé vody a 90 tis. Kč a 4 500 Kč za každou připojenou jednotku na systém recyklace dešťové a šedé vody.

Kořenová čistírna odpadních vod

Kořenové čistírny odpadních vod představují ekologický, ekonomický i estetický způsob likvidace splaškových vod. Neobsahují totiž žádná elektrická ani mechanická zařízení, nešíří žádný hluk ani zápach. Problémem jsou nyní velké betonářské firmy, které nechtějí přijít o tučné zisky v podobě budování klasických čistíren a tak je zde silný tlak proti jakýmkoliv změnám k lepšímu. Bohužel i úřady a jejich zaměstnanci mnohdy svou nevědomostí nebo i z jiných zájmů komplikují rychlejší a snazší rozvoj v tomto směru. V Severní Americe a vyspělých částech Evropy naštěstí tento negativní vliv polevuje, protože dobré výsledky kořenových čistíren a jejich výhody se nedají dlouho popírat.

Je to celkem jednoduchá záležitost, a pro účely rodinného domku by tak měla i zůstat. Přetechnizovaná řešení bývají náchylná k poruchám, nehledě na vyšší pořizovací náklady. Jedná se o mělký rybníček, vyplněný oblázky a štěrkem, pokrytý mulčem nebo půdou a osázený bahenními a vodními rostlinami. Hladina vody se drží pod povrchem štěrku (asi 5cm), takže komáři nemají šanci. Šedá voda vstupuje na jednom konci, pomalu prochází celým objemem čističky, kde je čištěna rostlinami a mikroby. Potom opouští čistírnu buď do rybníčku, předrybníčku, sudu, rozváděcího výkopu, nebo složitějšího zavlažovacího systému.

Správný výběr rostlin pro naše dílo je velmi důležitý. Naprosto nepostradatelné k tomuto účelu jsou například orobince, chrastice rákosovitá, skřípinec jezerní, kosatec žlutý atd., rostliny většinou každému dobře známé. A je samozřejmě spousty dalších, které záleží jen na našem výběru. Tyto speciální vodočistivé rostliny jsou schopny dodávat kyslík do svých dutých kořenů, což umožňuje život špínožroutským bakteriím a řasám. Bez nich by čistička nefungovala. Mikroorganismy rozkládají částice odpadu ve vodě na živiny, které jsou spotřebovávány bahenními rostlinami. Kyslík přiváděný kořeny do vody je důležitý pro odbourávání organického uhlíku a organického dusíku. Technologické čistírny s tím často mají potíže.

Čistírnu lze používat i přes zimu, proces však probíhá pomaleji. Navíc v tomto období nemáme pro vyčištěnou vodu většinou na zahradě využití (vyjímkou je např. vytápěný skleník). Z toho důvodu je nezbytné mít možnost přepínání vývodu šedé vody z domu mezi čističkou a kanalizací. Šikovný instalatér si s tím poradí.

Přepojování na zimní a letní provoz

Zde je jedna z možností, jak snadno a rychle vyřešit přepojování na zimní a letní provoz, když nemáte rozdělovací ventil. Všechny odpady šedé vody z domu (umyvadlo, dřez, sprcha, vana, pračka,...) lze svést do jedné trubky a o něco níže pomocí kusu ohebné trubky (tzv. husího krku) přepojovat mezi trubkou vedoucí na zahradu a druhou (tou původní) do kanalizace. Proveďte toto napojení co nejvýše kvůli samospádu. Je nutné použít kvalitní převlečné svorky, aby se ohebná trubka za provozu neuvolnila. Hrdlo momentálně nepoužívaného vývodu nezapomeňte ucpat, většinou stačí překrýt kusem igelitu upevněného gumičkou.

Kořenovou čistírnu je dobré vybudovat na tak nízkém místě u domu, aby do ní voda tekla samospádem, ale natolik vysoko, aby vyčištěná voda z ní sama přetékala do rybníčku. Je z dlouhodobého hlediska mnohem výhodnější podstoupit určité terénní úpravy, než používat čerpadlo.

Pro přibližné určení rozměrů naší čističky můžeme počítat (velmi nepřesně, protože to závisí na mnoha faktorech), že 5-10cm2 mokřiny vyčistí 1 litr za den. Tedy něco kolem 5m2 na osobu, takže pro čtyřčlennou rodinu 20 m2. Proto lze tyto čistírny doporučit tam, kde je k dispozici větší zahrada nebo jiný prostor. Nemáte-li dostatek místa, můžete si udělat jen menší čistírnu pro část šedé vody a zbytek nevyčištěné vody využít jinak, např. zavést ji přímo ke stromům.

Mohou být totiž osázeny nejen rákosem nebo chrasticí rákosovitou, ale především různými druhy kosatců, sítin, skřípin, kyprejů atd. Klasický tvar domácí čistírny je obdélník, kde celková šířka je polovinou délky. Mohou ale mít jakýkoliv tvar, který bude funkční pro průtok vody celou její délkou - dlouhý výkop podél plotu, kruh, zvlněný ovál, .....a hluboká by měla být od 30 do 75 cm v závislosti na plánovaném typu rostlin, protože různé druhy koření do různých hloubek (30cm orobinec, 60cm rákos, 75cm skřípina). Vyložená kvalitní plastovou rybníčkovou fólií bude sloužit dlouho a ráda.

Systémy pro separaci zdrojů

V rámci projektu Jihomoravské agentury pro veřejné inovace JINAG "Konzept für innovatives Wassermanagement im geplanten Wohnviertel 'Smart Lichy' podpořeným německou nadací DBU navštívila skupina odborníků, politiků a zastupitelů mimo jiné zajímavé již „profláknuté“ lokality ve městech Hamburk a Lübeck. Cílem bylo přesvědčit se přímo na lokalitách o tom, jak fungují jednotlivé prvky a pak i celek založený zdrojovém přístupu k vodám.

Co si představit pod pojmem zdrojový přístup?

Mimo jiné nový obor na TU Hamburk nebo také jednoduše dělení vod u zdroje na tzv. šedé vody (vody bez moči a exkrementů) a černé vody (vody z WC a pisoárů) a jejich následné využití jako recyklované vody, nebo jako živin, případně i zdroje tepla. Původně šlo především o zamezení epidemií odváděním výkalů pomocí vodních kanálů, posléze se však nakládání s odpadní vodou v průběhu 20. století postupně měnilo tak, jak rostly požadavky společnosti. Dnes čelí systémy na zpracování odpadních vod problémům souvisejícími s energetickou efektivitou, recyklací zdrojů a emisemi skleníkových plynů.

Možný přístup k těmto problémům představují separované systémy městských hygienických infrastruktur. Tyto systém oddělují odpadní vodu z domácností od vody dešťové a dělí odpadní vody z domácností na několik proudů pro jejich účinnější čištění.

Koncepce integrované separace je často zaměřena na oddělení odpadních vod z toalet (tzv. „černá“ voda) od potravinových odpadů a ostatních vod z domácnosti (tzv. „šedé“ vody). Při využívání oddělených proudů se zvyšují potenciální možnosti opakovaného užití odpadních vod, rekuperace energií i recyklace živných látek. Přestože se na venkově praktikuje separace zdrojů již velmi dlouho, je důležité si uvědomit, že venkovské a městské prostředí jsou zasazeny, z hlediska čištění odpadních vod, do zcela jiných rámců.

Na evropském venkově se separace zdrojů často zaměřuje na bezpečnou likvidaci odpadů, zatímco separace městských zdrojů v dané infrastruktuře, tak jak je o tom pojednáváno v tomto příspěvku, klade silnější důraz na regeneraci zdrojů v uzavřených cyklech u energií, živin i vody. A tak zatímco zájem na systémech pro separaci zdrojů v městských lokalitách byl v severní Evropě vysoký již v devadesátých letech dvacátého století, v dekádě po roce 2010 se tento zájem ještě více zvyšuje.

Nové projekty se zaměřují na separaci černé vody od vody šedé a zpracování obou těchto proudů v místních čističkách odpadních vod pro lepší regeneraci zdrojů. Efektivního využití zdrojů lze docílit produkcí bioplynu a dusíku v lokálních instalacích. Navíc, organický odpad z domácností lze zpracovávat v drtičkách potravinového odpadu, což ještě dále zvýší potenciál pro výrobu bioplynu a sníží potřebný počet dojížděk vozidel pro odvoz pevných odpadů. Mnoho z pilotních projektů na separaci zdrojů používá vakuovou technologii pro přepravu černých vod.

Sběr pomocí vakuové technologie nezávisí na odtoku odpadní vody jako přepravního média, čímž se snižuje spotřeba čisté vody v domácnosti a upouští se od kombinovaných systémů náročných na přepravu odpadních vod.

tags: #černá #voda #odpadky #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Právní odpovědnost za ohrožení lékaře
• Odpadové Hospodářství Pálava
• Eva Solo odpadkové koše
• Technické požadavky pro Trabant
• Koše na tříděný odpad Ecobin