Nový slovenský zákon o odpadech a jeho dopad na e-shop prodej

Nový slovenský zákon č. 79/2015 Z.z. o odpadech, známý také jako „odpadový superzákon“, pohltil i dřívější zákon o obalech a zamíchal rozdanými kartami. Podívejme se společně zejména na povinnosti, které dopadají na výrobce, dovozce, případně distributory (prodejce) výrobků používaných na balení jiných výrobků určených k prodeji, tedy výrobků určených k balení zboží.

Zákon má i svá pozitiva, pravda, nepřevládají. Jedním z nich je fakt, že zákon k 31.12.2016 ruší institut „Recyklačný fond“ (RF), skvost, jenž nemá obdoby jinde v Evropě. Komodity, které dříve spadaly pod kuratelu RF, prošly z pohledu obalového průmyslu důležitou transformací, aby se záhy převtělily do skupiny vybraných výrobků poeticky nazvaných „neobalové výrobky“.

Výrobci etiket si mnou ruce: termín „návratný obal“ je nahrazen pojmem „zálohovaný obal“. Nový slovenský výraz je totožný s výrazem českým. Ačkoli celé pojetí obalových environmentálních předpisů české a slovenské provenience se od sebe vzdaluje, tady zákonodárci výjimečně udělali vstřícný krok.

Definice výrobce obalů

Těžko říci, čím se zákonodárci inspirovali při tvorbě definice výrobce obalů. Většina slovenských výrobců obalů musí svoje výrobky také během přepravy chránit vhodným zabalením, tím ovšem spadne do kategorie výrobců obalů. Příklad: výrobce kelímků vloží kelímky do lepenkové krabice, tím vytvořil obal - lepenkovou krabici a stal se výrobcem obalu, lepenkové krabice (kterou ve skutečnosti nevyrobil, ale nakoupil).

Z jiného soudku: výrobce palet, který prodává palety volně ložené, žádné obaly nevyrábí. Ačkoli je nově v zákoně zavedena definice uvedení obalu na trh i jako okamžik, kdy obal nebo zboží poprvé přechází z etapy přeshraniční přepravy z jiného členského státu (a tudíž i z Česka) na Slovensko do etapy distribuce nebo použití (zboží jako obaly k balení = obaly obalů) a výrobce obalů je také osoba, která uvádí na trh zboží v obalech (zboží jako obaly k balení), což je jiné zboží, než to, co sama do takto získaných obalů balí.

Čtěte také: Česká legislativa životního prostředí

Tudíž nikoli česká firma (dodavatel), ale slovenská (odběratel, plnič-balič-ložič) je výrobcem obalu. Poněkud náročný výklad, o nic horší než ten, že česká firma je tou osobou, co uvedla obal na slovenský trh.

Splnomocněný zástupce

Skvostný institut „splnomocnený zástupca“ je slovenské originální řešení pro výrobce který nemá sídlo nebo místo podnikání na Slovensku: zplnomocněný zástupce odpovídá za plnění všech povinností výrobce a jedná při tom svým jménem. Služba to bude zřejmě ne laciná. Zplnomocněného zástupce zahraniční osoby konkrétně řeší § 27, odst 18 až 20 zákona č. 79/2015 Z. z.

Vzhledem k tomu, že je pro individuální plnění příslušných povinností nového zákona prokázat, že odpady z obalů nejsou součástí komunálních odpadů a současně získat autorizaci MŽP, tento způsob plnění povinností zůstává v teoretické rovině. Dřívější hranici 200 kg pro osvobození od povinností padla.

Dřevěné opakovaně použitelné palety výrobce obalů uvádí v evidenci obalů uvedených na trh v okamžiku jejich vyřazení - tj. Výrobce fólií, krabic, lahví či jiných výrobků k balení se vystavuje riziku nutnosti registrace u OZV neobalové výrobky, neboť návštěvníkům a obchodním partnerům poskytované letáky, prospekty, katalogy či jiné merkantilní tiskoviny spadají pod zákon.

Výrobcům obalů na Slovensku nezbývá, než strpět nárůst poplatků za služby OZV, které odráží náklady na recyklaci a pro mnohé jsou šokem ze skokového vícenásobného nárůstu ve srovnání s loňským rokem (i 5 x a více). Změnit dres není možné libovolně, zákon stanoví reguli: vždy od nového kalendářního roku k 1. Ministerstvo životního prostředí SR udělilo autorizaci k výkonu činnosti Organizace zodpovědnosti výrobců (OZV) pro obaly 11 společnostem, právnickým osobám.

Čtěte také: Priroda te uzdravi a Ostefit

Obal - jedno slovo, dva naprosto odlišné významy z pohledu environmentálních právních předpisů.

Dopady na e-shopy a řešení situace

Od 1.1.2016 platí na Slovensku nový zákon o odpadech, který zcela mění legislativu v oblasti nakládání s odpady. Problematiky e-shopů se dotýká zejména v oblasti nakládání s obaly a odpady z obalů. Ruší minimální 200 kg hranici a každý kdo na SK uvádí na trh zboží v obalech, což se týká prakticky každého e-shopu, jelikož ty zásilky vždy do něčeho balí, tak je povinnen uzavřít smlouvu s obalovou společností (v CZ je to jen EKOKOM, v SK je jich více) a platit poplatky a posílat výkazy.

Firma, která nemá sídlo na SK (týká se i českých firem) je povinná jmenovat splnomocněného zástupce, kterým může být jen firma se sídlem v SK, a který za všechno ručí (včetně pokut) a dělá to za něj.

Podle nového zákona nemohou cizí subjekty uzavřít smlouvu s obalovou společností (např. NATUR-PACK) napřímo, ale musí mít slovenský subjekt jako splnomocněného zástupce.

Nicméně nevím jak pochodíš v kanceláři EP jelikož tento slovenský zákon prošel i připomínkováním v Bruselu a evropská legislativa institut splnomocněného zástupce připouští.

Čtěte také: Eshop pro ekology rostlin

Obecně je v ČR vidět strašná nechuť s čímkoliv cokoliv dělat. Hromada podnikatelů bude brblat v hospodě, ale nemá tendence dát najevo svůj postoj a třeba i svým hlasem přispět k přehodnocení. Veškeré případné změny pak proběhnou pouze na základě loby nadnárodních korporací, které ale hájí pouze své zájmy (logicky). To, že tato oblast (zatím) harmonizovaná není je právě ta komplikace, proč zatím trh nefunguje efektivně.

Byrokratické překážky exportu drtivou většinu odradí. Proto si myslím, že by i tato obalast měla být sjednocena napříč evropou, vzniknout evropská instituce na kolektivní správu a řešit tuto otázku pomocí národních institucí. Já jako výrobce bych prostřednictvím autorizované obalové společnosti (třeba i eko-kom) odvedl poplatek za obalové materiály a o přerozdělení by se postarala podle mých výkazů evropská agentura.

Já, jako drobný podnikatel můžu tomuto vzdorovat tím, že do určitých zemí prostě přestanu dodávat, přestože to povaha prodeje přes internet umožňuje. Za mě to není ani tak snahou o demonstrativní vzdor, je to čistě ekonomické hledisko. Mě se prostě nevyplatí ty podmínky splnit kvůli prodeji pár kusů.

SK je podle mě poměrně malý trh na to, aby si mohl dovolit takto znevýhodnit své postavení a myslím si, že mu to spíše ublíží.

Někdo ty obaly vyrábí a pokud je řeč o ekologii, měl by tedy mít nějaký certifikát, nebo označení na obalu, který vyrábí. Pokud je to o poplatcích, mělo by se to tedy promítnout do výrobní ceny toho obalu a tu pak zaplatí každý, kdo bude obal od výrobce obalů kupovat. Co je to ale za kalamajku, že každý, kdo někam něco posílá, má tohle někam extra platit a vykazovat?

Historický kontext a zodpovědnost výrobců

Na zodpovědnost výrobců za výrobek po dobu jeho životního cyklu jsme si už všichni zvykli. Nejsou to jen pravidla zodpovědnosti za kvalitu, či zodpovědnost za případné škody, ale také otázka funkčnosti a složení samotného výrobku. Jako vůbec první byla řešena oblast obalů. Je to pochopitelné, protože obal je výrobek, který svůj životní cyklus končí jako první - vlastně ještě před tím, než začneme používat výrobek v tomto obalu zabalený.

Starost o odpady z obalů byla upravena legislativou EU (č.94/62/EC) a následně implementována do legislativy národní. Výrobci (dovozci) tak už nějaký čas musí plnit povinné limity sběru a zhodnocování odpadů z obalů. To znamená fyzicky zabezpečovat a hlavně financovat všechny potřebné činnosti.

Další skupinou výrobků, kde došlo ke stanovení adresné zodpovědnosti výrobců (dovozců) za jejich výrobky po konci životnosti, je oblast elektrických a elektronických zařízení, upravená legislativou EU (č. 2002/96/ES a č. 2002/95/ES). Tyto předpisy zavedly mnohé nové povinnosti výrobců týkající se elektrozařízení a elektroodpadu. Na Slovensku byl současně zaveden systém autorizace zpracovatelů elektroodpadu. Významné je zavedení povinných limitů sběru a zhodnocování elektroodpadu v SR formou nařízení vlády, platné od 13. 8. 2005.

V současnosti je už legislativou EU stanovená adresná zodpovědnost výrobce za další výrobky, resp. součásti elektrických a elektronických výrobků - a to za přenosné baterie a akumulátory (směrnice 2006/66/ES ze 6. 8. 2006). Tato směrnice je podobně jako u elektroodpadu a obalů založena na principu zodpovědnosti výrobců za sběr a recyklaci (zodpovědnost za vznik recyklačních kapacit, vytvoření finančních záruk na sběr a recyklaci při uvedení baterií na trh). Spotřebitelé mají právo bezplatně vrátit přenosné baterie na sběrných místech. A od 26. 9. 2009 se mají všechny baterie dopravené do recyklačního závodu recyklovat.

V SR i v ČR momentálně startuje proces implementace této směrnice a v současnosti jsou vybrané druhy baterií regulované platnými zákony o odpadech, přičemž v SR se ve vztahu k bateriím uplatňuje povinnost platby příspěvku do Recyklačního fondu.

Výrobci elektrických a elektronických zařízení jsou jedni z prvních, na které dopadá zodpovědnost z více EU legislativních norem - obalových, WEEE i pro baterie.

tags: #eshop #prodej #na #Slovensko #zákon #o

Oblíbené příspěvky:

• Nový přístup ke vzdělávání
• Ropné látky a životní prostředí
• Odpadové hospodářství v Česku
• Co skrývá Tichý oceán?
• Návrat Chipa a Dala