Vzdálenost mezi Kalifornií a Havají: Co skrývá Tichý oceán?

07.03.2026

Tichý oceán, který se rozprostírá mezi Kalifornií a Havají, skrývá nejen krásu a rozmanitost mořského života, ale i znepokojivé množství plastového odpadu. Tato problematika, spojená s oceánskými proudy a silami, které ovlivňují jejich chování, se stává stále palčivější.

Ta mediálně nejznámější skvrna „Velká pacifická skládka“, má rozlohu jednoho až dvou Texasů, nebo také celého Španělska. Plastové pole nemá pevnou hranici, ale je spíš posouvajícími se pruhy mezi Havají a Kalifornií. Bordelu tam je už tolik, že hubí ryby, želvy i ptáky. Odpad je v ní většinou již rozdroben na malé kousky, což ale neznamená, že by přestával škodit.

Plastové znečištění oceánů

V oceánech skončí asi desetina z 260 miliónů tun ročně vyrobených plastů. Na místa připomínající plastovou polévkou upozornili veřejnost a vědce před časem rybáři ale až vědecká mise lodi New Horizon začala zjišťovat o jak velké oblasti jde. Nejde ale jen o jedno pacifické smetiště, jsou i další lokality, které nasávají plavající odpad. Místa znečištění tak vlastně vymezují centra velkých kruhových oceánských proudů označovaných v anglické literatuře jako gyres. Mělo jich být pět.

Z těchto hor odpadků pohupujících se pod hladinou vyšli australští matematici z University of New South Wales v Sydney. Vytvořili model jehož základem je chování znečišťujících částeček. Popsali to v článku, který jim otiskl časopis Chaos. I když nám název může připadat poněkud nedůvěryhodně, jde o recenzovaný interdisciplinární věstník zaměřený na porozumění nelineárních jevů.

Novým australským modelem můžeme nyní zjišťovat, jak dlouho bude trvat, než se odpad z jedné lokality přesune jinam. Matematik Gary Frøyland se svým týmem vytvořil něco, čím se dají zjistit viníci i když od jejich provinění uplynulo hodně času a místo činu je daleko. Jako příklad uvádí stopování plovoucích věcí z pobřeží Madagaskaru a Mozambiku, které putuje do jižního Atlantiku, ačkoli jejich pobřeží omývá oceán Indický.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Vliv oceánských proudů a Coriolisovy síly

Plastový nepořádek ale paradoxně posloužil i dobré věci. Pomohl oceánologům rozlousknout otázky týkající se povrchového mísení vod oceánů, což je možná stejně důležité, jako umět ukázat prstem na viníky znečištění. Oceánské proudy jsou totiž hříčkou mnoha okolností - větrů, rozdílů teplot vodních mas a jejich slanosti, ale za svojí existenci z velké míry vděčí i tomu, že se Země točí. Rotace dává vznik doprovodné sile zvané Coriolisova.

I když na pověře, že se voda vypouštěná z vany nebo umyvadla stáčí vždy v jednom směru na severní polokouli a v opačném směru na jižní polokouli není pravdivá, je tato síla významnou překážkou omezující promíchávání mořských vodních mas. Z toho nyní vyšli i Frøyland, van Sebille a Robyn Stuart a mocný efekt Coriolisovy síly podchytili matematicky. Veškeré pozemské vodstvo oceánů rozdělili do sedmi regionů. Za vydatné pomoci chování odpadků definovali hranice vodních mas, které se promíchávají jen velmi nerady. Wikipedie zatím uvádí, že těchto oblastí je jen pět. Podle nových poznatků jich je ale nejméně sedm.

Gary Frøyland, první autor publikace, která nově definuje hranice oceánských oblastí, jejichž povrchové vodní masy se vzájemně prakticky nemísí. Dopomohlo jim prý k tomu to co u vzdálených cílů maří práci snajperů a co již nějak za první světové války odhadovali Němci když z dalekonosných děl posílali pozdravy Pařížanům na vzdálenost 120 km.

Způsobuje stáčení trajektorie tělesa proti směru otáčení. Coriolisova síla je síla, která má směr kolmý ke spojnici těleso - osa otáčení a je tím, co například může za to, že řeky tekoucí na severní polokouli ze severu na jih vymílají více pravý břeh a ty, které tečou z jihu na sever, zase břeh levý. Pozor na častý omyl - i když velikost této síly závisí na zeměpisné šířce (tvaru Země), není silou odstředivou! Na tělesa padající volným pádem nad rovníkem působí Coriolisova síla směrem k východu (po směru otáčení). Způsobuje viditelné odchylování přímočaře se pohybujících objektů od přímého směru a proto se jakákoliv hmota vlivem rotace Země, která se pohybuje se ve směru poledníků, odklání na severní polokouli doprava a na jižní polokouli zase doleva.

Zajímavé na novém rozdělení je i cesta, kterou autoři ke svým výsledkům došli. Nepouštěli se do komplexních simulací, jak je to nyní módou, například u modelů předpovídajících globální oteplování s prognózou na sto let dopředu. Místo toho, aby se utápěli v řadě neznámých detailů zvolili ergodický přístup. Poprvé tohoto termínu použil fyzik Boltzman ve statistické mechanice. Pojem odvodil z řeckých slov energie (ergon) a cesta (odos). I jeho hypotéza o chování vzájemně interagujících částic v rovnovážném stavu se ukázala být neplatnou, jeho myšlenkový přístup dal základ tomu, čemu se dnes říkáme ergodická teorie a co se dá popsat jako studium dlouhodobého průměrného chování systému, který se vyvíjí v čase. Fyzikálně jde o průměrné hodnoty pro jednu částici v systému za dlouhou dobu (časové průměry) a nebo pro celý soubor částic v jednom okamžiku (prostorové průměry).

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Ergotický přístup se již osvědčil například při zjišťování chování takových systémů, jakými jsou lidská společnost. Metodou, jakou se dnes daří predikovat chování davu, nebo internetové sítě, autoři použili na chování částic v oceánech a kontrolou jim byly poznatky námořníků o kumulaci plastové drtě flakónů, nábytku a obalů všeho druhu. Tím se vědci dopracovali ke kritickému závěru, podle něhož části, které podle stávajících map řadíme k Pacifiku a Indickému oceánu jsou svým chováním jižním Atlantikem a že zase jiné lokality Indického oceánu jsou ve skutečnosti jižním Pacifikem. Nové rozdělení vod podle chování jejich povrchové vrstvy znázorňuje obrázek.

Chovatelé skotu i u nás již dlouho vědí, jak kousky fólie, kterou zakrývají silážní jámy, jejich svěřenkyním chutnají a jak časem vyplní žaludky krav něčím, co připomíná mičudu. Není toxická, ale její velikost nedovolí zvířeti se pořádně nažrat. Někdy se to projeví jen snížení užitkovosti, jindy úhynem z podvýživy. Prakticky totéž platí pro vodní živočichy.

Pramen: Gary Froyland, Robyn M. Stuart, and Erik van Sebille., How well-connected is the surface of the global ocean?, Chaos, September 2, 2014.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

tags: #vzdálenost #mezi #Kalifornií #a #Havají