EU a ochrana přírody a krajiny

Evropská komise zveřejnila 22. června 2022 návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody. Přináší tím legislativní nástroj k naplňování Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti 2030 přijaté před dvěma lety, která obsahuje plán na obnovu přírody a je jedním z pilířů „Zelené dohody pro Evropu“ (The European Green Deal). Evropská komise tím plní svůj úkol vyplývající ze strategie předložit právně závazný návrh cílů v oblasti obnovy přírody (obnovy narušených ekosystémů).

Plán na obnovu přírody obsažený ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti 2030 (dále jen Strategie EU) se může jevit jako ambiciózní a obtížně proveditelný, nicméně jeho bezodkladná realizace je nezbytná pro naše další přežití. Na zachovalé přírodě jsme plně závislí - potravinově, z hlediska dostupnosti čisté vody a vzduchu a samozřejmě také zdravotně. V mnoha částech světa můžeme pozorovat dramatický úbytek hmyzu vč. opylovačů, bez kterých se neobejde produkce tří čtvrtin potravinářských plodin.

Souhrn vědeckých důkazů obsažený v šesté hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), zohledňující vzájemnou závislost klimatu, ekosystémů, biodiverzity a lidské společnosti, je jednoznačný: Změna klimatu bezprostředně ohrožuje kvalitu života lidí člověka a zdraví celé planety. Každým dalším zpožděním v omezování negativních dopadů změn podnebí a přizpůsobování se jim promeškáme krátkou a rychle se uzavírající příležitost k zajištění životaschopné a udržitelné budoucnosti pro všechny.

Z nedávné studie dokončené v rámci hodnocení strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 vyplývá, že EU v letech 2011-2020 nedokázala úbytek biologické rozmanitosti zastavit. Vyhlídky pro biologickou rozmanitost a ekosystémy jsou neradostné a ukazují, že současný přístup nefunguje. Proto Evropský parlament a Rada trvají na zintenzivnění úsilí o obnovu ekosystémů.

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o obnově přírody - „Nature Restoration Law“ (dále jen „nařízení“) je postaven jako komplexní norma navazující na stávající legislativu EU v oblasti ochrany přírody (směrnice o ochraně volně žijících ptáků a směrnice o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, nařízení o invazních nepůvodních druzích) a v oblasti ochrany řek a vodních ekosystémů (rámcová směrnice o vodách) a další dokumenty EU (např. lesní strategii EU do roku 2030 či iniciativu EU týkající se opylovačů). Nařízení naplňuje nejen Zelenou dohodu pro Evropu, ale i další evropské politiky a koncepce v oblasti udržitelného hospodaření a využívání přírodních zdrojů.

Čtěte také: Klíčové aspekty nálezu ÚS

Nařízení není zaměřeno pouze na obnovu ekologických funkcí přírodních stanovišť, jak jsou definovány stávající, výše zmíněnou legislativou, ale na krajinu celkově, na široce vymezené skupiny ekosystémů zemědělské krajiny, měst, lesů, vodních toků či na stanoviště významná pro opylovače atp. Nařízení uceleně řeší celkový stav krajiny. Většina opatření tedy není zacílena na zvláště chráněné části přírody, nýbrž bez rozlišení na obhospodařovanou a obydlenou krajinu.

Připomeňme, že nařízení přináší závazné cíle v oblasti obnovy narušených ekosystémů. Mezi nejzásadnější patří zabezpečit, že se nejméně u třetiny druhů a stanovišť, jež chrání příslušná legislativa EU a nyní nejsou v příznivém stavu, současný stav zlepší. Je zjevné, že bez celkového zlepšení stavu zemědělské krajiny, lesů a vodních ekosystémů, bez změny přístupů v územním plánování se plnění tohoto cíle nepodaří, stejně jako dalších týkajících se např.

V případě sladkovodních ekosystémů Komise konstatuje pomalé naplňování Rámcové směrnice o vodách a formuluje klíčový závazek - do roku 2030 obnovit nejméně 25 000 km negativně ovlivněných toků na volně tekoucí řeky. Toho má být dosaženo odstraňováním nebo úpravou překážek, které brání migraci ryb a přirozenému pohybu sedimentů, primárně těch, které neslouží k výrobě energie, vnitrozemské plavbě, zásobování vodou atp. V této oblasti má Česká republika významné rezervy.

Nařízení se soustředí také na lesy. Směřovat by mělo ke zvyšování různorodosti druhové, věkové a prostorové struktury lesů s cílem zvýšit jejich kvalitu a odolnost, posílit jejich biologickou rozmanitost a schopnost ukládání uhlíku při současném zohlednění jejich produkční funkce. Kromě změny hospodaření v lesích (mj. preferování nepasečných forem, zlepšování kvality přírodních stanovišť v zájmu EU) budou zřejmě potřebné i dílčí změny lesnické legislativy, zejména pro umožnění sledování předepsané sady indikátorů, např. zavedení ukazatele v lesnickém plánování pro sledování objemu stojícího a ležícího mrtvého dřeva.

Dále je pravděpodobné, že bude nezbytné příslušně upravit legislativu v oblasti výstavby a územního plánování, např. pro zajištění naplnění zvýšení ploch městské zeleně (o 3 % do r. 2040 a 5 % do r. 2050 oproti stavu v r. Intravilánové revitalizace se v České republice daří realizovat ve stále větším počtu obcí. Příkladem je řeka Blanice, která byla revitalizována v celé délce, ve které protéká městem Vlašim. Zároveň na tomto úseku byly zprostupněny všechny čtyři zdejší jezy.

Čtěte také: Role pozemkových spolků

Závazek územně chránit přírodu na 30 % území se nabízí naplnit také zahrnutím soukromých rezervací zřizovaných Českým svazem ochránců přírody, Českou společností ornitologickou a dalšími spolky, jako např. pralesa Jehliště nedaleko Sedlce-Prčice. V urbánním prostředí se nařízení soustředí na navýšení ploch městské zeleně (zejména podílu stromů, ale i zeleně jako součásti staveb a infrastruktury), což mimochodem plně koresponduje i s jedním z bodů aktuálního programového prohlášení vlády „Zasadíme se o zlepšení klimatu ve městech a obcích jejich výrazným ozeleněním. Legislativně ukotvíme tzv. modro-zelenou infrastrukturu“.

Základní kostrou zelené (a modré) infrastruktury v České republice je ekologická síť - soustava vzájemně propojených přírodních a přírodě blízkých území, kde hodnotíme a chráníme úroveň rezistence a resilience a o niž diferencovaně podle priorit pečujeme. Její základ představuje územní systém ekologické stability a soustava zvláště chráněných území, ale také většina významných krajinných prvků a část přírodních parků. Segmenty ekologické sítě dnes zabírají 56 % plochy ČR. Funkční nadstavbu tvoří vymezené biotopy volně žijících živočichů vč. jejich migračních koridorů vymezované a poskytované pro územní plánování od r. 2020.

Lze konstatovat, že Česká republika má již nyní dostatečně robustní ekologickou síť, je však nutno upřesnit vymezení některých segmentů, začít důsledně uplatňovat již existující legislativní a ekonomické nástroje při její ochraně a zajištění péče, a to v široké spolupráci s hospodáři a obcemi. Navíc, v případě ÚSES je potřebná zásadní změna paradigmatu.

Pilířem nařízení je zpracování NPOP. Mnohé cíle, úkoly a opatření vyplývající z nařízení již obsahují stávající národní politiky, koncepce a strategie, z většiny po meziresortním projednávání schválené vládou (Strategický rámec ČR 2030, Národní plán adaptace na změnu klimatu, Strategie ochrany biodiverzity, Státní program ochrany přírody, Koncepce na ochranu před následky sucha, Národní lesnický program, plány povodí ad.), a jak již bylo výše naznačeno, řada z cílů nařízení také souznívá s aktuálním programovým prohlášením vlády. Bude třeba nastavit vazby a komplementarity, zejména v případě opatření, kterými je naplňována stávající legislativa jako např. s prioritním akčním rámcem pro soustavu Natura 2000.

NPOP bude konkrétněji kvantifikovat a prioritizovat závazky jak územní, tak kvalitativní v oblasti obnovy přírody s přihlédnutím k národním specifikům. Je také vyžadována koordinace NPOP s iniciativou RePower EU, zejména s vymezováním zón vhodných pro instalaci obnovitelných zdrojů energie. Nový legislativní rámec bude nutné zohlednit také při aktualizaci Strategie ochrany biodiverzity, která nás čeká v r.

Čtěte také: Přístupy k ochraně krajiny v Německu

Podle pozice ČR k návrhu nařízení projednané v Parlamentu ČR bude ke splnění jeho cílů nezbytné zajistit adekvátní finanční podporu, resp. adaptaci jak unijních, tak národních finančních nástrojů. Členské státy včetně ČR budou muset v rámci svých vnitrostátních rozpočtů zohlednit potřebu směřování výdajů na cíle v oblasti obnovy přírody, ochrany a podpory zvyšování biologické rozmanitosti.

Systém podpor v rámci resortu životního prostředí je pro realizaci opatření obnovního charakteru nastaven vhodným způsobem. Zahrnuje jak podporu drobných neinvestičních opatření (především Program péče o krajinu), menších investic (především Program obnovy přirozených funkcí krajiny, aktuálně posílený z Národního programu obnovy, a Projektové schéma AOPK ČR financované z OPŽP), tak rozsáhlejších investičních akcí (Operační program Životní prostředí). Je však jisté, že bez významného finančního posílení OPŽP a národních programů MŽP nebude ČR do r. 2030 schopna cíle nařízení naplnit.

Například bychom měli obnovit dobrý stav nejméně na 30 % plochy přírodních stanovišť či významně urychlit (oproti dobíhajícímu OPŽP 2014-2020 minimálně pětkrát) zlepšení morfologického stavu vodních toků (vč. odstraňování či zprostupňování migračních bariér) a přirozených funkcí souvisejících záplavových území.

Zcela zásadní význam pro stav biologické rozmanitosti včetně krajiny má zemědělství. Základním nástrojem k realizaci a sledování naplňování nařízení, ale i cílů strategie „Od zemědělce ke spotřebiteli“ je nová společná zemědělská politika (dále jen SZP). Aktuálně finalizované nastavení SZP v České republice se podařilo oproti předchozím obdobím více posunout požadovaným směrem, přesto se při sledování protestů některých velkozemědělců nelze ubránit pocitu, že nedošlo k pochopení premise, ze které Evropská komise při formulaci strategie a nařízení vycházela: „Zemědělci mezi prvními pociťují následky úbytku biodiverzity a také patří mezi první, kteří využívají výhod její ochrany a obnovy, protože biologická rozmanitost jim pomáhá zajistit bezpečné, udržitelné a cenově dostupné potraviny a poskytuje jim příjmy.“

Životní prostředí patří mezi oblasti, ve kterých EUsdílí pravomoc se členskými státy. V praxi to znamená, že většina české legislativy v oblasti životního prostředí vzniká implementací práva EU. Tato skutečnost reflektuje nejen přeshraniční charakter ochrany životního prostředí, ale i potřebu sjednotit environmentální standardy v podmínkách jednotného trhu EU. Sdílená pravomoc znamená, že ČR může přijímat i svou vlastní legislativu, ta ale nesmí být v rozporu s právem EU. ČR ovlivňuje konkrétní podobu jednotlivých předpisů EU z pozice člena Rady EU a zároveň prostřednictvím svých europoslanců.

Činnost EU v oblasti životního prostředí je definována v článcích 191, 192 a 193 Smlouvy o fungování EU. Přednostní cíle, kterých má být dosaženo, jsou pak stanoveny v tzv. akčních programech pro životní prostředí (EAP). Aktuálně je v platnosti již 8. EAP, který byl přijat v dubnu 2022 a stanovuje cíle do roku 2030. V obecné rovině je politika EU v oblasti životního prostředí založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“.

Právní předpisy jsou přijímány řádným legislativním postupem, v rámci něhož rozhodují Rada a Evropský parlament coby rovnocenné instituce.

Nařízení o obnově přírody, plným názvem Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1991 ze dne 24. června 2024 o obnově přírody a o změně nařízení (EU) 2022/869 (nazýváno také Nature Restoration Regulation/Law, NRR/NRL) je první komplexní zákon svého druhu na evropském kontinentu, který se zaměřuje na průřezová témata ochrany a obnovy biologické rozmanitosti neboli biodiverzity v jednotlivých typech ekosystémů. Je klíčovým prvkem Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 (PDF, 696 kB), která určuje závazné cíle pro obnovu degradovaných ekosystémů, především těch s největším potenciálem pro zachytávání a ukládání uhlíku a pro předcházení negativním důsledkům přírodních katastrof či jejich snižování. Evropská příroda se nachází v alarmující situaci, více než 80 % habitatů je ve špatném stavu. Aby mohl být tento nepříznivý stav napraven a negativní trend zvrácen, je třeba začít okamžitě jednat. Právě NRR může situaci velmi výrazně pomoci, nastartovat obrat pozitivním směrem a zdraví naší přírody zachránit.

Obnova mokřadů, řek, lesů, travnatých porostů, zemědělských půd, mořských ekosystémů a druhů, které je využívají, pomůže mimo jiné:

• zvýšit biologickou rozmanitost
• zabezpečit dlouhodobost a udržitelnost tzv. ekosystémových služeb, které nám příroda poskytuje zdarma (např. čistění vody a vzduchu, opylování zemědělských plodin nebo ochrana před povodněmi)
• omezit globální nárůst teploty na 1,5 °C
• vybudovat odolnou a strategickou autonomii pro Evropu, ochránit ji před přírodními katastrofami a omezit riziko potravní nezabezpečenosti

Nařízení o obnově přírody si klade za cíl dlouhodobou a udržitelnou obnovu přírody v zemích EU napříč různými typy prostředí (pevninské, sladkovodní i mořské), které má být dosaženo prostřednictvím plnění závazných cílů jak pro specifické habitaty, tak pro druhy. Mezi klíčové přínosy implementace nařízení se řadí:

• umožnění dlouhotrvající a udržitelné obnovy biodiverzity a přírodní resilience (odolnosti)
• přispění k dosažení cílů EU v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně
• splnění mezinárodních závazků

Nařízení má být implementováno prostřednictvím Národních plánů na obnovu přírody (NPOP).

Nařízení o obnově přírody představuje zcela novou, rozsáhlou a dlouhodobou agendu s významným dopadem na řadu sektorových politik - od zemědělství, lesnictví a vodního hospodářství přes územní plánování až po energetiku, adaptaci na změnu klimatu či majetkoprávní otázky. Text nařízení přímo navazuje na řadu dalších evropských politik a právních předpisů (např. Společná zemědělská politika, Rámcová směrnice o vodách, Nařízení o využívání půdy a lesnictví, legislativa k obnovitelným zdrojům energie, lesní strategie aj.).

V rámci resortu MŽP je zajištováno prolínání NRL s ostatními strategiemi, jakými jsou Strategie ochrany biologické rozmanitosti (SOBR (PDF, 5,81 MB)), Politika krajiny (POKR), Národní strategie pro opylovače atd.

Ze své podstaty má nařízení přispět zejména k plnění mezinárodních závazků Evropské unie, dosažení zastřešujících cílů EU v oblasti zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně a neutrality z hlediska degradace půdy a také k posílení potravinového zabezpečení. Stěžejní přínos pak spočívá v zajištění dlouhodobé a trvalé obnovy biologicky rozmanitých a odolných ekosystémů v pevninských i mořských oblastech členských států (především prostřednictvím obnovy poškozených ekosystémů).

Nařízení také členským státům ukládá, aby na základě stanoveného rámce zavedly účinná a územně specifikovaná opatření na obnovu, přičemž společným cílem EU je do roku 2030 pokrýt alespoň 20 % pevninských oblastí a alespoň 20 % mořských oblastí. Do roku 2050 pak mají být pokryty všechny ekosystémy, které potřebují obnovu.

Specifické cíle (dle jednotlivých článků nařízení):

Článek 4 Obnova suchozemských, pobřežních a sladkovodních ekosystémů

Konkretizuje cíle obnovy přírodních stanovišť a biotopů druhů z příloh EU směrnic „o stanovištích“ (PDF, 893 kB) a „o ptácích“ (PDF, 648 kB). Hlavním cílem je zavést opatření nezbytná pro soustavné zlepšování stavu, kvality a rozlohy stanovišť druhů, znovuvytvoření stanovišť v oblastech, kde se nevyskytují, s cílem dosáhnout příznivého referenčního areálu (= příznivé rozlohy) a zabránění zhoršování stavu ploch stanovišť v dobrém stavu.

Článek 5 Obnova mořských ekosystémů

Týká se obnovy mořských stanovišť (např. porosty mořské trávy nebo sedimentační dna), která přinášejí významné výhody, včetně zmírňování změny klimatu, a obnovy stanovišť důležitých mořských druhů, jakými jsou delfíni, sviňuchy, žraloci a mořští ptáci.

Článek 8 Obnova sídelních ekosystémů

Do roku 2030 mají členské státy zajistit, aby nedošlo k žádné čisté ztrátě sídelní zeleně a korunového zápoje sídelní zeleně a následně od roku 2031 zajistit rostoucí trend zmíněných indikátorů až do dosažení uspokojivé úrovně.

Článek 9 Obnova přirozeného propojení řek a přírodních funkcí souvisejících záplavových území

Z hlediska povrchových vod je třeba vypracovat seznam umělých překážek na vodních tocích a určit překážky vhodné k odstranění. Společným cílem v rámci EU je do roku 2030 obnovit 25 000 km volně tekoucích řek. Zavedením příslušných opatření má také dojít ke zlepšení přirozených funkcí souvisejících záplavových území a k zachování přirozeného propojení řek a přirozené funkce souvisejících záplavových oblastí.

Článek 10 Obnova populací opylovačů

Do roku 2030 mají být zavedena opatření pro zlepšení rozmanitosti opylovačů a zvrácení poklesu jejich populací, od roku 2031 je třeba zajistit rostoucí trend jejich populací, a to až do dosažení uspokojivých úrovní.

Článek 11 Obnova zemědělských ekosystémů

Členské státy zavedou, s ohledem na zajištění udržitelné zemědělské produkce EU, opatření nezbytná pro zvýšení biologické rozmanitosti těchto ekosystémů. Dále budou do roku 2030 usilovat o dosažení rostoucího trendu a následně uspokojivých úrovní pro alespoň 2 ze 3 následujících indikátorů: indikátor motýlů v travních porostech; zásoba organického uhlíku v minerální složce půdy; podíl zemědělské půdy s krajinnými prvky s vysokou rozmanitostí. Povinně pak mají členské státy zajistit dosažení rostoucího trendu a daných úrovní pro další indikátor, kterým jsou běžné druhy polních ptáků. Dílčím cílem je také obnova zemědělsky využívané organické půdy na odvodněných rašeliništích.

Článek 12 Obnova lesních ekosystémů

Cílem tohoto článku je rovněž zvýšení biologické rozmanitosti příslušných ekosystémů, se zohledněním rizika lesních požárů, a dále také do roku 2030 dosažení rostoucího trendu a následně stanovených hodnot indikátoru běžných druhů lesních ptáků. Kromě toho je třeba do roku 2030 zajistit rostoucí trend alespoň u 6 ze 7 následujících indikátorů: stojící mrtvé dřevo; ležící mrtvé dřevo; podíl lesů s bohatou věkovou strukturou; propojení lesů; zásoba organického uhlíku; podíl lesů, v nichž převládají původní druhy dřevin; druhová rozmanitost dřevin. Cílem je u všech indikátorů dosáhnout uspokojivých úrovní.

Článek 13 Výsadba tří miliard stromů

Nařízení o obnově přírody také přináší závazek v podobě výsadby 3 miliard dalších stromů v Unii. Členské státy mají výsadbou přispět k tomuto cíli, a to při plném respektování ekologických zásad.

Časová osa

Proces vyjednávání NRL byl součástí hned několika předsednictví. Návrh byl Evropskou komisí představen v době českého předsednictví v Radě EU (2. polovina roku 2022), obecný přístup (= komisní návrh upravený členskými státy) byl vyjednán v době švédského předsednictví (1. polovina roku 2023), trialogy (= vyjednávání o finálním znění mezi Radou EU a Evropským parlamentem) proběhly za španělského předsednictví (2. polovina roku 2023) a nařízení bylo přijato za belgického předsednictví (1. polovina roku 2024).

• 20. květen 2020: Publikace Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030
• 22. červen 2022: Komise přijímá návrh Nařízení o obnově přírody
• 27. únor 2024: Evropský parlament odsouhlasuje finální text Nařízení o obnově přírody
• 17. červen 2024: Rada EU přijímá Nařízení o obnově přírody
• 18. srpen 2024: Nařízení o obnově přírody vstupuje v platnost

Harmonogram implementace nařízení pro ČR, důležité milníky:

• březen 2024: I. setkání horizontální koordinační platformy
• říjen-prosinec 2024: I. kolo setkání pracovních skupin
• březen 2025: přijetí prováděcího nařízení, kterým se stanoví jednotný formát NPOP
• březen-červen 2025: bilaterální jednání s resorty, II. kolo setkání pracovních skupin
• říjen-prosinec 2025: III. kolo setkání pracovních skupin
• březen-květen 2026: IV. kolo setkání pracovních skupin
• 1. září 2026: členské státy EU odevzdají Komisi první draft NPOP
• březen 2027: vyhodnocení NPOP Evropskou komisí
• 1. září 2027: zapracování připomínek a zveřejnění finálního NPOP
• 30. června 2032: první revize NPOP

Evropská unie má několik směrnic v oblasti ochrany přírody a krajiny, které Česká republika implementuje do svých zákonů. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR zajišťuje naplňování především směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích, které obě ukládají vytvořit síť evropských chráněných území pod názvem soustava Natura 2000 a sledovat stav druhů a stanovišť.

Směrnice Rady č. Směrnice o ptácích představuje jeden z prvních právních předpisů Evropské unie na ochranu přírody a je jednou ze dvou směrnic na ochranu biologické rozmanitosti (biodiverzity) na území Evropské unie, které ukládají vytvoření soustavy území známé jako Natura 2000. Tato směrnice se týká ochrany populací všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na území členských států EU. Cílové druhy ptáků, kterých se tato ochrana týká, jsou vyjmenovány v Příloze I Směrnice o ptácích. Členské státy pak mají na základě této směrnice za úkol vytvořit soustavu zvláště chráněných území (tzv. ptačích oblastí) určených pro ochranu druhů uvedených v této příloze. Česká republika implementovala směrnici o ptácích do zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.) a jednotlivé ptačí oblasti (anglicky Special Protection Areas - SPA) jsou v ČR vyhlašovány samostatně formou nařízení vlády.

Směrnice Rady č. Tato směrnice představuje jednu ze dvou směrnic na ochranu biodiverzity na území Evropské unie, které ukládají vytvoření soustavy území zvané Natura 2000. Typy stanovišť a druhy rostlin a živočichů, kterých se tato Směrnice týká, jsou uvedeny v jejích Přílohách I, II a IV. Zvláštní důraz je kladen na prioritní typy stanovišť a prioritní druhy, které mají pro Evropskou unii zvláštní význam vzhledem k podílu jejich přirozeného výskytu na území EU. Česká republika implementovala směrnici o stanovištích do zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.) a jednotlivé evropsky významné lokality (anglicky Special Areas of Conservation - SAC) jsou v ČR vyhlašovány samostatně formou nařízení vlády.

Směrnice č. Rámcová směrnice o vodách pokrývá celou oblast životního prostředí. Účelem této směrnice je stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických, pobřežních a podzemních vod (vztahuje se tedy na veškeré vodstvo). Jedním z nejvýznamnějších právních aktů v rámci EU, který sjednocuje přístup EU v boji proti invazním druhům je od ledna 2015 účinné nařízení Evropského parlamentu EU č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů. Nařízení se vztahuje na druhy v seznamu invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (tzv. "unijní seznam"), který byl publikován v roce 2016 jako Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1141. V roce 2017 byl doplněn navazujícím prováděcím nařízením Komise (EU) 2017/1263 (doplněno 12 druhů) a v roce 2019 pak bylo přidáno dalších 17 druhů. Dalším významným dokumentem je také nařízení Rady č. Obsah těchto nařízení byl implementován do naší legislativy, konkrétně do novely zákona o ochraně přírody a krajiny a dalších dotčených předpisů (zákon č. 246/1992 Sb, na ochranu zvířat proti týrání, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, zákon č. 99/2004 Sb.

tags: #eu #a #ochrana #prirody #a #krajiny

Oblíbené příspěvky:

• Poplatky za komunální odpad
• Muzeum Pohansko
• Data o klimatické změně
• Klíčové druhy v suchozemských ekosystémech
• Co jsou Reflexe Ekologických Protestů?