Evropa bojuje s odpadem: Statistika a nové strategie

Veřejnost často vnímá problematiku odpadu především z ekologického hlediska. Odpadové hospodářství se ale stále více stává atraktivnějším sektorem pro investory. Jde o tzv. defenzivní sektor se stabilními výnosy, s rostoucím významem v rámci zelené transformace a se zajímavými investičními příležitostmi.

V České republice se podle posledních dostupných dat vyprodukuje přibližně 5,4 milionu tun komunálního odpadu, což odpovídá 560 kilogramům na jednoho obyvatele. Na každého Čecha připadá 560 kg komunálního odpadu ročně, což je o zhruba 80 % více než před 10 lety. Každý Čech tak v průměru vyhodí do odpadových nádob 560 kg odpadků. Za poslední dekádu se produkce odpadu zvýšila o cca 80 %.

Další špatnou zprávou je, že až 45 % odpadu z domácností nadále končí na neekologických skládkách. V roce 2022 bylo celkem 53 % komunálních odpadů využíváno, přičemž z toho byla recyklace 41 % a energetické využití (ZEVO) mělo podíl okolo 12 %. V oblasti recyklace a energetického využití odpadu zaostáváme za vyspělými evropskými zeměmi.

Přestože odpadové hospodářství v České republice v posledních letech prochází významnými změnami, v následujících letech a desetiletích ho čeká řada dalších výzev. Podle Plánu odpadového hospodářství ČR má být sníženo množství komunálního odpadu ukládaného na skládky na max. 10 % a naopak adekvátně růst podíl energetického využití na úroveň 25 - 35 %, dle úrovně skládkování.

Na úrovni Evropské unie hraje klíčovou roli European Green Deal, jehož cílem je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Jedním z hlavních pilířů této strategie je přechod na cirkulární hospodářství. Odpad tak přestává být pouze environmentálním problémem a stává se ekonomickým aktivem.

Čtěte také: Tuny odpadu mimo sběrná místa

Tento proces ještě více urychluje nová evropská strategie Clean Industrial Deal (2025), která navazuje na základy European Green Dealu, ale jde ještě hlouběji v oblasti průmyslové transformace, dekarbonizace a posilování konkurenceschopnosti. Pro odpadový průmysl to znamená nejen zvýšený regulační tlak, ale především nové investiční příležitosti. Clean Industrial Deal totiž zdůrazňuje cirkulární ekonomiku jako klíčový nástroj pro snižování závislosti na primárních surovinách, tvorbu nových pracovních míst a růst investic. Zavádí legislativní a investiční nástroje, které zvýhodňují energetické využití odpadu, recyklaci a infrastrukturní projekty v oblasti odpadového hospodářství.

Odpadový sektor se tak posouvá do centra průmyslové a energetické transformace Evropy. Těží z nových regulačních trendů, zároveň naplňuje ESG kritéria a dlouhodobé klimatické závazky. Z odvětví, které bylo ještě před dekádou vnímáno jako „špinavý byznys“, se dnes stává moderní infrastruktura budoucnosti s jasným investičním příběhem.

Odpadové hospodářství jako stabilní investice

Odpadové hospodářství představuje stabilní a defenzivní investiční příležitost s dlouhodobým růstovým potenciálem. Produkce odpadu je odolná vůči hospodářským výkyvům - vzniká nepřetržitě bez ohledu na ekonomické či geopolitické okolnosti. Dlouhodobé prognózy navíc předpokládají postupný růst objemu odpadu na obyvatele, a to zejména v důsledku urbanizace, rostoucí spotřeby a přibližování se k úrovni vyspělých ekonomik.

Odvětví se zároveň vyznačuje vysokými vstupními bariérami, především kvůli potřebě rozsáhlých investic, což omezuje konkurenci a přispívá k udržení stabilní ziskovosti. Růst sektoru podporuje také příznivé legislativní a tržní prostředí, které klade důraz na zvyšování míry recyklace, energetického využití odpadu a další ekologická řešení. Díky těmto faktorům je odpadové hospodářství atraktivním sektorem se stabilními a předvídatelnými příjmy.

Sílu a atraktivitu odpadového hospodářství lze dobře ilustrovat na vývoji cen akcií společností působících v tomto sektoru, které si dlouhodobě získávají důvěru investorů. Investoři vnímají tento sektor jako stabilní a perspektivní, což se odráží v dlouhodobém růstu cen akcií předních hráčů.

Čtěte také: Fakta o vyhazování hovězího masa

Evropa proti plastu

Evropské hospodářství čekají výrazné změny v nakládání se zdroji. Pro dosažení klimatických cílů totiž bude nezbytné radikálně snížit nejen komunální odpad a plastové obaly, ale vyrábět i udržitelné výrobky, které po jejich spotřebě budou moci získat druhý život.

V Evropské unii se každoročně vyprodukuje 500 kilogramů komunálního odpadu, 173 kilogramů obalů a téměř 200 kilogramů plastů na osobu. 20 procent vyprodukovaných potravin se v EU vyhodí. Průměrný Evropan spotřebuje každý rok zhruba 26 kilogramů textilu. Jen budovy spotřebují 40 procent veškeré energie a jsou odpovědné za 36 procent emisí oxidu uhličitého. Při jejich vybudování se 80 procent stavebního odpadu dále nevyužívá. A jen 12 procent materiálů a zdrojů se podaří zrecyklovat a vrátit zpět do oběhu. S tím musí být podle Evropské komise (EK) konec, jinak nebude možné do poloviny století dosáhnout uhlíkové neutrality.

V novém akčním plánu pro oběhové hospodářství proto navrhuje efektivnější nakládání s materiálovými zdroji včetně jejich opětovného užívání a navracení zpět do systému. Cílem má být posílení evropského průmyslu, práv spotřebitelů a ochrany životního prostředí a snížení uhlíkové stopy.

„O oběhové ekonomice se často mluví pouze v souvislosti s odpady. Ve skutečnosti má ale mnohem širší základy. Je třeba myslet na každou část systému - od těžby surovin, přes jejich zpracování, výrobu až po spotřebu. Na evropském trhu by se už měly objevovat jen výrobky, které splní minimální environmentální požadavky včetně tzv. eko-designu. Zvýšit by se měl podíl recyklovatelné (plastové) složky v obalech a naopak snížit podíl nebezpečných látek ve výrobcích. Komise proto plánuje navrhnout principy pro udržitelné výrobky a služby, které by byly založeny na směrnici o eko-designu a nenechávaly by za sebou velkou uhlíkovou stopu. Vytratit by se naopak měly jednorázové obaly, například na jídlo. Produkty by do budoucna také měly mít jednotná označení a měly by být opatřeny elektronickým pasem s parametry výrobku.

Kromě větší informovanosti spotřebitelů o environmentálním vlivu výrobků je v zájmu Komise do jednoho roku zavést nové právo na opravu tak, aby výrobky neskončily po jejich užití či neprodání v koši, ale aby byly využity pro další účely. Zlepšit a prodloužit by se podle akčního plánu měla i životnost a sběr elektroniky, jako jsou mobily, notebooky nebo tablety. Nových opatření by se měly dočkat i nabíječky, které by měly být jednotné a nemusely by se tak prodávat s každým novým telefonem. To už v minulosti několikrát požadoval Evropský parlament.

Čtěte také: Kolik odpadu končí v moři?

Nový legislativní rámec by měl být navržen rovněž pro biologicky rozložitelné plasty a plasty na biologickém základě. Zatočit by se mělo také s mikroplasty nebo vývozem odpadů do třetích zemí. Do roku 2021 by mohla vzniknout platforma pro sledování exportu odpadů mimo Evropu. Komise chce také zapracovat na harmonizovaném rámci pro oddělený sběr odpadů jednotlivých materiálů nebo závazném cíli pro snížení a předcházení vzniku komunálního odpadu.

Plán dále počítá s revizí strategií pro udržitelný stavební sektor, což vítají především odborníci. To vše bude mít výrazný dopad na chování občanů.

„Primárním cílem by mělo být zajištění bezpečného nakládání s odpady, zamezení pronikání odpadu a nebezpečných látek do životního prostředí a maximální využití materiálu, který v ekonomice máme,“ uvádí Novotná k potřebě vypořádat se nejen s komunálním odpadem, který představuje pouze 10 procent celkového objemu odpadu vyprodukovaného v EU, ale i dalšími typy odpadů, jako je těžební a stavební odpad. Ty představují cca 60 procent celkové hmotnosti vyprodukovaného odpadu.

Nový akční plán je rovněž provázaný s dalšími strategiemi EK, jako je strategie pro zachováni biodiverzity nebo tzv. strategie Z farmy na vidličku (F2F), které by měly spatřit světlo světa v nadcházejících týdnech. K cirkulárním technologiím má dále pomoci i již zveřejněná průmyslová a digitální strategie.

Principy cirkulární ekonomiky EU se mají také odrazit v zahraniční politice EU a jejím partnerství se třetími zeměmi. Uvažuje se nad uzavřením mezinárodní dohody o nakládání s přírodními zdroji, celosvětové dohody o plastech nebo globální aliance pro cirkulární ekonomiku.

Samotné instituce EU mají jít zároveň členským státům a dalším podnikům příkladem v cirkulárních řešeních. EK chce také založit metodologii pro měření vlivu cirkulární ekonomiky na zmírnění a adaptaci klimatických změn. Podle plánu by mohlo být zavedeno i povinné zelené kritérium pro veřejné zakázky. V ČR je na veřejné cirkulární zakázky vynaloženo každoročně 600 miliard korun. Cirkulární veřejné zakázky budou brzy v ČR podpořeny prostřednictvím tzv.

Cirkulární opatření ale budou něco stát. K tomu by měly pomoci komunitární programy a kohezní fondy. Nový plán navazuje na ten předchozí z roku 2015 a navrhuje několik iniciativ na nadcházejících 10 let.

Cesta k plné cirkularitě nicméně sama o sobě nebude jednoduchá. „Musíme vycházet z toho, že v současném systému je již mnoho věcí ne zcela ‚cirkulárně‘ navrženo, a tak můžeme spíše diskutovat postupný přechod a nástroje k němu vedoucí než termíny transformace.

„Cíle, které očekáváme v rámci nového návrhu balíčku oběhové ekonomiky, mohou být ve výsledku velmi ambiciózní, ale zároveň mohou být hnacím motorem inovací a změn. Posun k oběhové ekonomice bude znamenat vznik nového průmyslového odvětví. Rámec pro přechod na oběhovou ekonomiku proto musí podle ní respektovat národní specifika.

Například v Česku se už od roku 2018 pracuje na prvním strategickém rámci pro oběhové hospodářství (tzv. Cirkulární Česko 2040). Od podzimu loňského roku s tím Ministerstvu pro životní prostředí pomáhají jak finance z EU, tak i experti z Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

„Například v České republice skvěle funguje zálohový systém na skleněné pivní lahve. V jiných zemích fungují stejné systémy pro plastové lahve či plechovky. Záleží na chuti a zvyku zákazníka a legislativa by toto měla reflektovat.

Kromě environmentálních aspektů však bude mít nový hospodářský styl pozitivní dopad na ekonomiku a společnost. Podle studie od McKinsey & Company z roku 2015 pomůže cirkulární ekonomika uspořit Evropě 1,8 bilionu eur ročně a rovněž vytvoří nová pracovní místa. Výhody pocítí i Česká republika. Posun od lineární k cirkulární ekonomice by totiž podle odhadů Komise z nedávného Country Reportu přispěl v zemi jednoprocentním bodem k růstu HDP a půl procentním bodem k zaměstnanosti během nadcházejících 10 let.

Stále to však nestačí. Podle Country Reportu, který Komise vystavila Česku ke konci února, má tuzemská oběhová ekonomika ještě co dohánět. Zlepšit by se měla produkce i efektivní využívání přírodních zdrojů. Aktuálně probíhá nesnadná transpozice právních předpisů EU o skládkování, odpadech, obalech a výrobcích s ukončenou životností do národních zákonů.

Kroky Komise nicméně nevítají pouze obhájci cirkulárních řešení, ale podporu mají i u samotných občanů, včetně těch českých. Z prosincového průzkumu Eurobarometr vyplynulo, že pro Čechy je nejpalčivějším problémem v ochraně životního prostředí právě rostoucí množství odpadu a znečištění ovzduší. Uvedlo tak 58 procent dotázaných, zatímco v EU jako celku je odpad problém pro 46 procent.

V roce 2022 bylo množství komunálního odpadu vyprodukovaného na osobu v EU 513 kg, o 19 kg nebo chcete-li o 4 % na osobu méně než v roce 2021, kdy Evropan vyprodukoval 532 kg a o 46 kg více než v roce 1995.

Produkce komunálního odpadu se mezi členskými státy EU značně lišila. Podle Eurostatu vyprodukovali nejvíce SKO „na hlavu“ v Rakousku - 827 kg. Obyvatelé Dánska vyhodili v roce 2022 787 kg a Lucemburští 720 kg. Nejméně bylo produkovali lidé v Rumunsku (301 kg), Polsku (364 kg) a Estonsku (373 kg).

Rozdíly mezi zeměmi odrážejí rozdíly ve vzorcích spotřeby. Velkou roli hraje ekonomické bohatství a kvalita nakládání s komunálním odpadem. Země se liší v tom produkci živnostenského odpadu a odpadu z domácností.

Pokud jde o recyklaci, EU registrovala v průměru 249 kg na osobu, což je méně než v roce 2021 průměr 264 kg na osobu.

Nejvyšší množství recyklovaného odpadu na osobu mělo Rakousko (516 kg), Dánsko (411 kg) a Německo (409 kg). Naopak nejnižší množství mělo Rumunsko (36 kg), Malta (75 kg) a Řecko (90 kg).

Legislativní rámec EU pro oběhové hospodářství

Cirkulární ekonomika a udržitelné nakládání se zdroji je klíčovým pilířem evropské legislativy, která reaguje na alarmující statistiky. Evropská unie ročně vyprodukuje 12,6 milionu tun textilního odpadu, přičemž pouze 22 % je recyklováno nebo znovu využito - zbytek končí na skládkách či ve spalovnách.

Evropské země v průměru spotřebovávají třikrát více zdrojů, než je Země schopna poskytnout. Současná lineární ekonomika (vyrobit, spotřebovat, vyhodit) neustále zvyšuje nároky na vzácné přírodní zdroje. Přechod by měl snížit tlak na přírodní zdroje, zajistit udržitelný růst a pracovní místa, konkurenceschopnost EU, pomoci dosáhnout cíle EU v oblasti klimatické neutrality do roku 2050 a zastavit ztrátu biologické rozmanitosti.

Přehled legislativního rámce Evropské unie:

Akt o kritických surovinách definuje suroviny, které jsou nepostradatelné pro technologický vývoj i pro celou řadu strategických odvětví, jako je výroba energie z obnovitelných zdrojů, digitální průmysl, letectví nebo obrana (např. kobalt, měď, lithium aj.). Cílem nařízení je především zajistit přístup EU k bezpečným a udržitelným dodávkám kritických surovin. Mezi opatřeními je například zavedení povinnosti pro společnosti s více než 500 zaměstnanci a čistým celosvětovým obratem vyšším než 150 milionů EUR, které používají strategické suroviny ve výrobě, 1x/3 roky provést posouzení rizik v rámci svého dodavatelského řetězce strategických surovin.

Evropská Rada zahájila v roce 2024 jednání o cílené revizi rámcové směrnice o odpadech se zaměřením na potravinový a textilní odpad. Potravinářský a textilní průmysl jsou prvním a čtvrtým odvětvím s největšími nároky na zdroje. Stávající rámcová směrnice o odpadech, která je v platnosti již od roku 2008, členským státům ukládá povinnost zajistit od 1. ledna 2025 tříděný sběr textilu k opětovnému použití, přípravu k opětovnému použití a recyklaci. Podle obecného přístupu Komise do konce roku 2028 zváží stanovení konkrétních cílů pro odpadní textil. V návrhu revize rámcové směrnice o odpadech jsou stanoveny harmonizované systémy rozšířené odpovědnosti výrobce. Módní značky a výrobci textilu by podle nich měli platit poplatky, které by pomohly s financováním nákladů na sběr a zpracování textilního odpadu.

Účelem nařízení je omezit nezákonnou těžbu dřeva, podpořit udržitelné hospodaření s lesními zdroji a zajistit, aby produkty na trhu nepocházely z odlesňování. To zahrnuje i ochranu práv místních komunit a původních obyvatel, kteří jsou často nejvíce postiženi odlesňováním. EUDR se bude týkat velkého množství subjektů. Bude se týkat nejen primárních producentů v EU a importérů, ale také následných zpracovatelů, obchodníků a exportérů. Povinnosti, které firmy budou muset plnit, se liší v návaznosti na skutečnost, zda relevantní komodity a produkty uvádí na trh EU (dováží), vyváží je z EU, nebo je na trh EU dodává. Rozhodujícím faktorem určujícím rozsah povinností, bude také velikost společnosti. Operátoři (velké společnosti a společnosti, které dovážejí, uvádějí vybrané produkty na trh EU nebo je exportují) musí implementovat systém náležité péče a předložit prohlášení o náležité péči před uvedením produktu na trh (dovozem) nebo jeho exportem. Obchodníci (společnosti v dodavatelském řetězci, které tyto produkty dodávají k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu EU, ale nejsou operátory) musí získat a uchovávat informace od operátorů po dobu nejméně 5 let.

Nařízení má přinést významné změny v legislativním rámci pro obalové odpady v EU, včetně stanovení ambiciózních cílů, podpory vysoce kvalitní recyklace v uzavřeném cyklu a snížení potřeby primárních přírodních zdrojů. Množství obalů se má snížit následovně: o 5 % do roku 2030, o 10 % do roku 2035 a o 15 % do roku 2040. Některé druhy plastových obalů na jedno použití budou od 1. Konkrétní cíle pro opětovné použití do roku 2030 jsou stanoveny pro obaly alkoholických a nealkoholických nápojů a přepravní, prodejní a skupinové obaly. Podle nových pravidel budou muset být všechny obaly (s výjimkou lehkého dřeva, korku, textilu, kaučuku, keramiky, porcelánu a vosku) recyklovatelné na základě přísných kritérií. PPWR taky specifikuje požadavky, které musí výrobci obalů splnit. Nařízení nahradí současně platnou směrnici o obalech a odpadech a odpadech z obalů.

Cílem nařízení o ekodesignu (ESPR) je zajistit větší udržitelnosti výrobků, a to tím, že do budoucna budou stanoveny u jednotlivých výrobků požadavky např. na jejich životnost, lepší energetickou účinnost, opravitelnost či recyklovatelnost. ESPR má vytvořit legislativní rámec, který přispěje k tomu, aby byly výrobky vhodné pro klimaticky neutrální oběhové hospodářství účinně využívající zdroje a ke snížení množství odpadu. Součástí nařízení je mimo jiné povinnost opatřit každý výrobek tzv. digitálním pasem výrobku. To znamená, že výrobce musí spotřebiteli zajistit přístup k veškerým relevantním informacím týkajícím se dotčeného výrobku (např. prostřednictvím QR kódu, čárového kódu, vodoznaku). Nařízení rovněž zavádí zákaz zničení neprodaného spotřebního zboží, a to konkrétně ve vztahu k oděvům, oděvním doplňkům a obuvi s účinností již od poloviny roku 2026.

Směrnice by měla zajistit spotřebitelům lepší přístup k opravám, včetně dostupnosti náhradních dílů. Vyjasňuje povinnost výrobců opravovat zboží i po uplynutí zákonné záruční lhůty za přiměřenou cenu a v přiměřeném čase. Právo na opravu se dle směrnice vztahuje zatím jen na velké spotřebiče, jako jsou pračky, ledničky, myčky nebo sušičky, ale také na mobily. Pokud bude zboží opraveno v rámci záruky, záruka bude prodloužena o jeden rok. Spotřebitelé budou mít k dispozici on-line platformu, kde najdou informace o závadách, cenách i době oprav a umožní snadno vyhledat opraváře ve svém okolí. Pomůže jim také nalézt a porovnat opravárenské služby v jednotlivých členských státech. Dalším nástrojem pro dosažení cílů směrnice bude vypracování evropské normy kvality pro opravárenské služby, která spotřebitelům pomůže identifikovat servisní pracovníky, jež se zaváží k vyšší kvalitě.

Cílem návrhu směrnice o zelených tvrzeních je jednak eliminování obchodních praktik využívající zavádějící environmentální tvrzení a také ochrana spotřebitelů. Příkladem konkrétních bodů, kterými se směrnice podrobně zabývá, je téma offsetingu a jeho promítnutí do zelených tvrzení nebo „samocertifikace“. Pokud se na marketingových heslech jako “klimaticky neutrální”, “uhlíkově neutrální do roku 2030” a “100 % CO2 kompenzováno” jakýmkoli způsobem podílí i offsetová strategie firmy, musí firma zároveň jasně doložit, na jakých offsetových aktivitách se podílí a v jakém rozsahu. Povoleny budou pouze environmentální symboly na základě jasně stanovené certifikace nezávislou třetí stranou, nebo symboly vydané orgány veřejné správy. Nové environmentální označení mohou vznikat pouze, když firmy jasně doloží větší přínos (případně ambicióznost) než stávající označení.

Cirkulární Česko 2040

Oběhové hospodářství v Česku řeší Strategický rámec cirkulární ekonomiky ČR 2040, známý jako Cirkulární Česko 2040. Cirkulární Česko 2040 si klade za cíl udržet hodnotu výrobků, materiálů a zdrojů tak dlouho v ekonomickém cyklu, jak je to jen možné, a vrátit je do výroby na konci jejich používání, přičemž se minimalizuje tvorba odpadu.

Celým dokumentem Cirkulární Česko 2040 se prolíná potřeba posílení předcházení vzniku odpadů, jelikož se jedná o nejvyšší stupeň hierarchie nakládání s odpady a je tak nedílnou součástí oběhového hospodářství. Implementačním nástrojem Cirkulárního Česka je Akční plán Cirkulární Česko 2040 (2022-2027), který konkrétně rozpracovává strategické cíle do měřitelných aktivit a opatření pro období 2022-2027.

tags: #europan #za #rok #vyhodi #prumerne #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Inovace v dopravě Osla
• Řešení pro odpad pračky
• Recenze kotlů na hnědé brikety
• Budoucnost energetiky
• Jak ukončit povinné ručení