Alarmující množství odpadu v přírodě: Kolik tun ročně končí mimo sběrná místa?

Česko patří v recyklaci obalových odpadů mezi evropskou špičku. Odpad dnes třídí již dvě třetiny Čechů. Jedním z důvodů může být i větší hustota speciálních kontejnerů. K nim to má každý Čech v průměru jen 102 metrů. Nádob na odpadky přitom každým rokem stále přibývá. Dnes jich je po celé republice rozmístěno na čtvrt milionu. Kromě tradičních barevných kontejnerů se stále častěji objevují i ty na textil. Ročně do nich lidé vyhodí skoro 200 tisíc tun oblečení.

Většina lidí si uvědomuje, že tříděním odpadů šetří nejen místo na skládkách, ale především životní prostředí. Díky recyklaci se navíc uspořilo tolik energie, kolik by za rok spotřeboval třeba Karlovarský kraj. Každoročně se také zvyšuje počet speciálních kontejnerů. To lidem umožňuje pohodlněji třídit odpad. „V průměru to má každý z nás 102 metrů k barevným kontejnerům. Kontejnerová síť se stále zahušťuje a je to také jedním z faktorů, proč lidé třídí,“ uvedla tisková mluvčí společnosti EKO-KOM Šárka Nováková.

Každý člověk tak vytřídí skoro 40 kilo odpadu. „Nejvíc se třídí samozřejmě plasty, protože se jich také nejvíc používá. Prostě lidé nakupují víc věcí v plastových obalech,“ uvedl předseda Svazu měst a obcí Dan Jiránek. Jedničkou v třídění se stal Pardubický kraj, kde na jednoho obyvatele vychází skoro 44 kilo odpadu ročně. Následoval Plzeňský a Středočeský kraj.

Globální pohled na produkci odpadu

Podle portálu TheWorldCounts.com lidstvo také každoročně vyhodí neuvěřitelných zhruba 2,1 miliardy tun odpadu. Jen toho plastového vzniká každý rok na planetě okolo 34 milionů tun, z čehož se ovšem zrecykluje pouhých přibližně 30 procent. Třeba proto, že každý rok vyplaví moře na pláž stovky až tisíce živočichů zamotaných do igelitů a odpadků. A že stejně tak každý rok zemře jeden milion mořských ptáků kvůli tomu, že se do odpadků zamotají nebo je pozřou a ucpou si trávicí trakt. Snad ještě neuvěřitelnější je, že tohle ohromné množství odpadu vzniká částečně i proto, že 99 procent věcí, které si koupíme, do šesti měsíců zase vyhodíme do koše.

Jak v knize Future energy napsal Alex Raynham, celou polovinu energie, kterou vyrobíme, dokážeme vyhodit doslova do vzduchu. Na druhou stranu se zdá, že aktivit, jejichž cílem je přispět ke zlepšení situace, neustále přibývá. Stále častěji například čteme o tom, jak firmy zapojují do svých výrobních cyklů cirkulární principy. Je to logické, využívání odpadu z výroby jako zdroje pro další produkci jim přinejmenším snižuje náklady.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Problém textilního odpadu

V Česku vyhodíme do směsného odpadu okolo 200 000 tun textilu ročně. To se dá přepočítat na asi 13 kg na osobu za rok. Pro představu je to jako bychom vyhodili 1 džíny každý týden. V porovnání s Evropou vyhazujeme zhruba polovinu množství, než je průměrem. Celosvětově se pak vyhodí okolo 92 milionů tun oblečení ročně.

Plýtvání potravinami

Obyvatelé brněnských sídlišť vyhodí do popelnic ročně průměrně 33 kilogramů potravinového odpadu. U vilové zástavby je to asi 20 kilogramů a venkovské zhruba 21 kilogramů ročně. Statistiky EU uvádí, že v ČR se ročně znehodnotí 829 851 tun potravin a objem potravin vyplýtvaných v přepočtu na jednoho člověka činí ročně 81 kilogramů. Potravinami se však plýtvá i v maloobchodě a velkoobchodě, ve výrobě i v provozech veřejného stravování.

Výzkumný tým z PEF Mendelu realizoval v loňském roce také rozsáhlé dotazníkové šetření (1569 respondentů) z ČR, které bylo zaměřeno na problematiku nákupu, spotřeby a na jejich postoj k problematice plýtvání potravinami. „Nosná myšlenka našeho projektu je, že lidé si plýtvání neuvědomují a ani netuší, kolik jídla vyplýtvají a kolik peněz takto vyhodí. Předpokládáme ale, že pokud by lidé tyto informace měli, své chování by mohli změnit.“

Řešení a cesty ke zlepšení

Podstatou všeho je tedy ekonomický růst. Respektive jeho až zbožšťování ze strany naší civilizace. Přitom se stále jasněji ukazuje, že nejlepším způsobem, jak nesmírné množství globálního odpadu snížit, je předcházet jeho vzniku. A taky se zabývat tím, co s produktem bude poté co nám doslouží, už když se začíná vymýšlet.

V první se zastavit se a začít přemýšlet, jestli opravdu nezbytně potřebujeme všechno to, co si každých šest měsíců nakupujeme. Zásadní změny by se pak musely odehrát především ve firemním sektoru. Podle šéfa vizovické firmy je třeba zavádět interní vzdělávání v tomto duchu ve firmách a nutnost snižování spotřeby vysvětlovat i v rámci rodin.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Podle něj je potřeba pomocí státní regulace nasměrovat systém tak, aby nedošlo k podvázání aktivity a snah o inovace, ale zároveň abychom se vydali cestou udržitelnosti. Z hlediska odpadů dnes podle něj chybí například široké využití principu záloh. Takže věci se po použití stávají bezcennými. „Je třeba zavést zdanění primárních zdrojů, např. tzv. uhlíkovou daň,“ myslí si Martin Hausenblas.

Například začátkem května 2020 schválila realizaci zajímavého experimentu nizozemská metropole Amsterdam. Jeho podstatou je ústup od ekonomiky růstu coby priority. Tou je v tomto modelu, který je označován jako kobliha, především udržitelnost, prosperita, cirkulární ekonomika a ochrana klimatu.

Model "koblihové ekonomiky"

Jak nedávno vysvětlil portál CzechSight, jde o to, že pomyslný vnitřní prstenec oblíbeného sladkého pečiva znázorňuje minimální životní úroveň vycházející z cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje. Od potravy a čisté vody po genderovou rovnost a přiměřené bydlení. Důležité je, že by se nikdo neměl dostat do díry ve středu koblihy. To by totiž znamenalo, že si nemůže dovolit základní životní potřeby. Vnější prstenec koblihy pak představuje ekologické limity planety, od úbytku biologické rozmanitosti a znečištěného ovzduší až po klimatický kolaps.

Nizozemská metropole má jíž v rámci strategie stanovené ambiciózní environmentální cíle, včetně plánu na dosažení nulové uhlíkové stopy, a chce přejít na cirkulární ekonomiku. Bude také řešit třeba i velkou sociální výzvu v podobě nedostatku bytů, přičemž nová výstavba může negativně ovlivnit klima města, tím pádem ovzduší a v konečném důsledku i zdraví lidí.

Tvůrcem modelu „koblihové ekonomiky“ je britská ekonomka z Oxfordské univerzity Kate Raworth. Ta také pomáhá organizaci Circle Economy připravit pilotní projekty pro další města, v tuto chvíli už mají analýzu vypracovanou například Portland, Oregon či Filadelfie.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Pražský magistrát na jeho základě uvažuje například o vybudování vlastní bioplynové stanice, dále tzv. reuse center, které by měly sloužit občanům jako místa pro opravu či výměnu použitých, ale funkčních příslušenství pro domácnost, a také o zavedení principů cirkulární ekonomiky při zadávání veřejných zakázek.

Při zavádění příslušné legislativy je podle něj třeba brát v potaz to, jak funguje lidská psychika. „Pomoci by jistě mohly finanční stimuly, mimo jiné zvýhodňování recyklátů ve veřejných zakázkách a s tím související snížení DPH. Dále pak i výhody pro firmy, které zaměstnávají lidi v tomto oboru ap.,“ říká. Ovšem s tím, že je nutné přemýšlet a jednat globálně, a využít toho, že odpad je zdroj.

Zero Waste: Cesta k minimálnímu odpadu

Zero waste je označení pro směr, který nás má naučit snižovat množství vyprodukovaného odpadu a některé věci používat opakovaně. Ačkoli nula v názvu Zero Waste naznačuje, že cílem tohoto směru je zcela odstranit odpad z domácností a neposílat nic na skládku, většina zastánců Zero Waste uznává, že generovat absolutně žádný odpad je téměř nemožné.

Základní myšlenkou zero waste bylo odpad vůbec nevytvářet. Dnes už víme, že nulový odpad v praxi v podstatě nelze, ale můžeme ho velmi omezit. Jde o komplexní soubor pravidel, který chce změnit současný způsob, jakým jsou materiály nakupovány, zpracovávány a používány. Spotřebitelům radí, jak přijmout zodpovědnost za své nákupy i odpad a firmám, jak na ekologičtější produkci a zacházení s materiálem.

Ve skutečnosti před vzestupem výroby plastů v polovině 20. století mnoho lidí přirozeně uplatňovalo přístup k co nejmenšímu vyprodukovanému odpadu. Místo plastu se používalo sklo a věci se používaly často dál, popřípadě našly další využití.

Nicméně plast na skládkách nemizí, postupem času uvolňuje oxid uhličitý a metan. Tyto dva skleníkové plyny mají největší dopad na globální oteplování. Patrně jste někdy slyšeli o skleníkových plynech. Metan je jedním ze tří speciálních skleníkových plynů nazývaných Short-Lived Climate Pollutants (SLCPs). Jak už tu názvu vyplývá, tyto plyny mají velmi krátkou životnost, ale mají mimořádný dopad na naše klima.

Jak začít se zero waste?

1. Nebojte se říct ne a i při nákupu si položte otázku, jestli tu věc skutečně potřebujete. Tím se zabrání tomu, aby se do vašeho domova dostaly nechtěné věci.
2. Jsou věci, bez kterých se neobejdete - co však můžete udělat je neplýtvat jimi. Šetřete vodou a jídlem, nakupujte chytře a efektivně.
3. Omezte svůj nákupní seznam pouze na věci, které skutečně potřebujete a namísto pěti kusů levného zboží sáhněte spíše po jednom kvalitním.
4. Zkuste si vybrat takový, který má složení, které neškodí ani lidem ani ekosystému a používejte jen jeden, se kterým budete spokojení.
5. Co se týče produktů osobní hygieny, tak již dnes můžete kupovat znovu použitelné tyčinky do uší, kapesníky stejně jako i odličovací tampóny.
6. Co se týče jídla, tak se naučte nakupovat pouze na pár dní dopředu. Potraviny, které dlouho nevydrží jako je například šunka nebo sýry, kupujte vždy čerstvé, stejně jako pečivo.
7. Můžete prodloužit životnost něčeho předáním nebo opravou? Můžete koupit nebo prodat z druhé ruky? Nebo darovat oblečení tam, kde najde znovu své využití.

Mezi položky, kterým se zerowasters snaží vyhnout úplně patří například minerální vody v plastu, igelitové sáčky a tašky nebo plastové kelímky na kávu. Pokud jste krabičkoví a jídlo do práce jste zvyklí dávat do plastových krabiček. Zkuste je vyměnit za nerezové. Nejen, že z plastu se uvolňují spousty látek, které nám prokazatelně škodí, ale nerezové krabičky jsou snadněji udržitelné, lehce se omývají, nezadržují v sobě pachy oproti svým plastovým protějškům a co je nejdůležitější - poslouží vám na mnoho let.

Podobně jako plastové láhve můžete rychle vyměnit za ty skleněné. Samozřejmě na sport a túru si ponecháte plastové, protože jsou lehčí, nicméně všude jinde i doma nebo v práci může sklo být velmi dobrým řešením. Navíc podobně jako nerezové boxy se snadněji udržují. Dalo by se říci, že plastové nádobí a příbory jsou samostatnou kapitolou, protože tam, kde zavládla hygiena z opakovaného používání klasických příborů se vytratil zdravý rozum a dnes již plastové nádobí používáme i tehdy, kdybychom nemuseli.

Jakmile zero waste přijdete na chuť, zjistíte, že je to více než praktická cesta a třeba tím můžete inspirovat další lidi okolo vás, aby více přemýšleli nad tím, kolik odpadu skutečně vyprodukují.

Úklidové akce v České republice

Rok od roku se stále více Čechů zapojuje do úklidových akcí. Kelímky, nedopalky cigaret, obaly od žvýkaček, ale také bubny praček či vraky aut. Objevují se na chodnících, podél silnic i ve volné přírodě. I přesto, že na frekventovaných místech najdeme koše takřka na každém rohu a že osvěta o nakládání s odpady roste, stále se jich kolem nás povaluje víc než dost.

Organizace Ukliďme Česko pravidelně pořádá dva hlavní úklidové dny ročně. Na jaře a na podzim. Čile se ovšem za její podpory uklízí i jindy. A dobrovolníci se práce určitě nebojí. „I přes chladné počasí se první dubnový víkend akce zúčastnilo podle statistik organizátorů celkem 73 tisíc dobrovolníků. O čistší zemi se snaží i další kampaň Ukliďme svět. Zaštiťuje ji Český svaz ochránců přírody.

Úklidové akce podporují také města. Například v Teplicích se do nich za podpory tamního magistrátu letos na jaře zapojilo sedm týmů. „Ty se na odbor životního prostředí Magistrátu města Teplice obrátily se zájmem o poskytnutí materiální podpory v podobě potřebného množství rukavic, pytlů a zajištění odvozu sebraného odpadu z míst úklidu.

Princip podobných úklidových akcí je jednoduchý. Dobrovolníci se přihlásí organizaci, zkontaktují pořadatele úklidu a přidají se k jeho akci nebo si sami vyberou lokalitu, kterou se rozhodnou zbavit nepořádku. Nejen fantazii, ale také aktivní snaze se v tomto případě meze nekladou a vyrazit na obhlídku terénu s pytlem na odpadky může kdokoli a kdykoli. Výhodou toho, že se přidá ke stávající organizaci je fakt, že se výsledek jeho práce dostane na oficiální seznam.

Ze všech zmíněných výsledků je jasné, že podobné akce mají smysl. A že se stále najde dost Čechů, kterým je zatěžko vyhodit odpad v rámci pravidel. Všem provinilcům v případě dopadení hrozí pokuta. Zaplatit v takovém případě mohou až 50 tisíc korun.

tags: #kolik #tun #odpadu #se #vyhodi #do

Oblíbené příspěvky:

• Vztahy mezi populacemi
• Odpadkový koš 65 l - dřevěný design
• Vliv bioplynových stanic na životní prostředí
• Německé OZE: Statistiky a Trendy
• Tipy pro pobyt v Jistebnici