Kolik Odpadků Se Vyhodí Do Moře: Statistiky a Řešení

Plastové výrobky na jedno použití jsou v nemilosti, protože po nich zůstává zbytečný odpad, který mimo jiné škodí v mořích. Stále více zemí tak vymýšlí způsoby, jak se jich zbavit. S nejrozsáhlejší strategií zatím přišla EU, jednorázové plasty chce ale vymýtit třeba i Indie.

Globální Problém s Plasty

Indie končí s jednorázovými plasty. Země, jejíž města jsou kvůli všudypřítomným hromadám smetí zosobněním celosvětového problému s odpady, se chystá vyhlásit zákaz používání některých jednorázových plastových výrobků. Indie se tak staví vedle Evropy do pozice nejprogresivnějších velmocí, které bojují proti plastovému znečištění. S EU už Indie v této oblasti spolupracuje.

K boji proti jednorázovým plastům se připojují i další země. Letos v březnu se státy OSN dohodly, že jejich spotřebu výrazně sníží do roku 2030. Právě USA s některými zeměmi západní Evropy jsou dnes přitom největšími producenty plastového odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele tam dosahuje roční spotřeba plastů okolo 100 kilogramů. To je výrazně víc než právě třeba v Indii nebo jiných asijských zemích, které produkují okolo 20 kg na obyvatele za rok.

Česko se - pokud jde čistě o plastové obaly - pohybuje pod evropským průměrem. Roční spotřeba plastových obalů u nás dosahuje asi 22,5 kg na hlavu. Průměrný Evropan pak za sebou nechá asi 32 kilogramů plastových obalů ročně. Jak ukazuje infografika, největšími producenty odpadu z plastových balení jsou v Evropě Irové.

Minimálně třetina Evropanů se už nějakou dobu používání jednorázových plastů vyhýbá, ukázal v roce 2017 průzkum Eurobarometru. Lidé se jednak obávají vlivu plastů na své zdraví (74%, v Česku 73%), ale především jejich dopadu na životní prostředí (87% Evropanů, 84 % Čechů). Ve snaze obejít plasty tak lidé přecházejí na jiné materiály jako papír či dřevo, nebo se soustředí na opakované používání plastových i jiných obalů, aby odpad vůbec nevznikl.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Na tom staví i evropská strategie pro plasty, která zatím celosvětově představuje nejrozsáhlejší plán, jak se s plastovým znečištěním vypořádat. Do deseti let mají být podle ní všechny plastové obaly v EU recyklovatelné nebo znovuvyužitelné.

Evropská Strategie Proti Plastům

Nejvíce pozornosti zatím vzbudil evropský seznam jednorázových plastových výrobků, které už mají dostupné alternativy a od roku 2021 se nebudou moci prodávat. Patří mezi ně jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka nebo boxy na jídlo a pití z polystyrenu. Firmy tak dostaly dva roky, aby se na změnu připravily. Některé z nich už plasty postupně vyřazují.

Evropské země mají také do deseti let zajistit, že se zpět vysbírá 90 % plastových lahví od pití. Pomoci jim k tomu mohou například systémy zálohování, které už fungují v Chorvatsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Německu, Nizozemsku nebo Švédsku. Minimálně třetina materiálu pro výrobu lahví také musí pocházet z již recyklovaného plastu.

Kroky EU směřující ke konci jednorázových plastů - Základní fakta:

• Země EU a europoslanci na jaře 2019 schválili omezení nejčastějších jednorázových plastů.
• Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec.
• Tato legislativa (směrnice) pokrývá 70 % plastových výrobků tvořících odpad v moři.
• Přijatá pravidla teď členské státy přejímají do svých národních předpisů (mají na to čas do jara 2021).
• Podle výpočtů Evropské komise se díky tomu předejde ekologickým škodám, které by Evropu jinak do roku 2030 stály 22 miliard eur.
• Směrnice mimo jiné upozorňuje na to, že bioplasty nelze počítat jako náhražky jednorázových plastů (= jsou také zakázané).

O jaké výrobky jde a co se má s jednorázovými plasty stát:

• Změny týkající se jednorázových lahví:
  • do roku 2029 mají členské země zajistit, že 90 % plastových lahví od pití se vysbírá zpět (například tak, že zavedou zálohování)
  • do roku 2030 mají být plastové lahve vyráběny alespoň z 30 % z recyklovaného plastu
  • od roku 2024 musí být plastová víčka u těchto lahví připevněna k nádobě
• Některé výrobky se už nebudou moci od roku 2021 prodávat:
  • tyto výrobky se už budou muset vyrábět z jiných materiálů, například ze dřeva nebo papíru
  • jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka, tyčky k balónkům, plastové vatové tyčinky, boxy na jídlo a pití z polystyrenu
• U některých výrobků musí členské země zajistit postupné snížení spotřeby:
  • státy mohou například usnadnit využívání alternativních či zálohovaných obalů, nebo používání jednorázových výrobků zpoplatnit
  • týká se plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků
• Výrobci se mají podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady, úklidem či osvětovými opatřeními a dostanou pobídky k vývoji šetrnějších alternativ:
  • týká se nádob na potraviny, sáčků a obalů od brambůrků, cukrovinek apod., nápojových obalů a kelímků, cigaretových výrobků s filtry, vlhčených ubrousků, balónků a lehkých plastových tašek
• Některé výrobky dostanou označení s návodem, jak se má odpad z nich odstraňovat, informacemi o přítomnosti plastů a dopadech na životní prostředí:
  • vztahuje se na hygienické vložky a tampony, vlhčené ubrousky, tabákové výrobky s filtry a nápojové kelímky
• Osvěta:
  • země EU musí zvyšovat informovanost o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití, o možnostech opětovného používání a o nakládání s odpady z plastových výrobků

Nakupování Bez Obalu

Vedle používání udržitelnějších a alternativních materiálů ovšem v dnešní společnosti sílí snaha vyhnout se používání jednorázových výrobků úplně. Také evropská strategie vede státy k tomu, aby usnadnily třeba využívání zálohovaných nápojových kelímků a plastových nádob na potraviny.

Proč je potřeba dávat pozor na bioplasty

Bioplasty se vyrábějí například z kukuřičného škrobu nebo kyseliny polymléčné (PLA). Pro životní prostředí často představují ještě větší problém než “normální” plasty. Proč:

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

• Nelze je recyklovat spolu s “normálními” plasty ve žlutém kontejneru, protože recyklační proces není uzpůsoben na jejich kombinování = když se bioplasty hodí do žluté popelnice, znehodnocují celou várku.
• Tváří se jako kompostovatelné (= zcela rozložitelné), ale vědecké studie ukazují, že v přírodě zůstávají mnoho let, nebo se rozpadnou na menší částice, které vůbec nezmizí. Nepatří tedy ani do kompostu.
• Zbavit se jich lze v podstatě jen spálením.
• Je těžké je od “normálních” plastů odlišit.

Konec vývozů do Číny

Evropa musí svůj plastový problém vyřešit i kvůli tomu, že asijské země dávají postupně najevo stále větší nechuť použité plasty z jiných částí světa dovážet a zpracovávat. Asi 85 % vysbíraného plastového odpadu z EU putovalo až do roku 2018 do Číny, která ovšem právě loni přestala plastový odpad dovážet. Podobným směrem se vydává například Malajsie. Celkem za sebou Evropané každoročně nechají asi 26 milionů tun použitého plastu.

Největší měrou se na tvorbě plastového odpadu podílí plastové obaly (58 %). Průměrně se jich v Evropě 42,5 % zrecykluje. V Česku je to dokonce 59 %, což naši zemi řadí na čtvrtou nejlepší příčku v Unii. Každý obyvatel Česka přitom každý rok vytřídí průměrně 14 kilogramů plastů. K energetickému využití podle Eurostatu směřuje asi 32 % plastových obalů v EU. V Česku je to necelých 13 %.

Nejběžnější odpad na plážích? Cigaretové nedopalky

Seznamu zakázaných jednorázových plastů už v EU předcházela směrnice směřující k omezení igelitových tašek z roku 2015. Jednotlivé země samy rozhodují o tom, jakým způsobem jejich spotřebu sníží. Většina to řeší zpoplatněním tašek, které od ledna 2018 zavedla i Česká republika. Jen během prvního roku se pak jejich množství podařilo snížit na polovinu, spočítalo ministerstvo životního prostředí. V některých evropských zemích se jejich spotřeba snížila podle výpočtů Evropské komise ve srovnání s rokem 2016 až o 90 %.

Šampiony v zákazech výroby, distribuce a používání jednorázových plastových tašek jsou ale africké země. Naopak v Asii, která stojí za čtvrtinou světové výroby plastů, je zakazování složitější.

Plýtvání Potravinami: Další Závažný Problém

Plýtvání potravinami je dlouhodobým problémem, který má ekonomické i environmentální dopady. V roce 2023 se dle dat Eurostatu vyprodukovalo v rámci Unie přes 58 milionů tun potravinového odpadu, což je zhruba 130 kilogramů na jednoho obyvatele. Evropská komise již v roce 2019 přijala Cíle udržitelného rozvoje OSN, jejichž účelem je snížit do roku 2030 plýtvání jídlem v rámci celého potravinového řetězce na polovinu.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Data Eurostatu ukazují, že Česko předloni vyprodukovalo více než milion tun potravinového odpadu, z čehož zhruba 646 tisíc tun připadalo na domácnosti. Výzkumníci zjistili, že každý obyvatel hlavního města ročně vyhodí v průměru 26 kilo potravin.

Plýtvání potravinami má finanční, environmentální, etické i sociální dopady. Běžná domácnost v Praze vyhodí ročně potraviny v hodnotě přibližně devíti tisíc korun.

Jak se plýtvání vyhnout?

Způsobů, jakými se lze plýtvání jídlem vyhnout, je celá řada. Podle odborníků pomáhá už jen to, když si domácnosti dopředu promyslí, co se bude opravdu jíst, a nakupují podle seznamu - místo „impulzivních nákupů do zásoby“. Vyplatí se také připravovat menší porce, případně se s rodinou domluvit, kdo co přinese, aby nevznikaly duplicity na slavnostním stole.

Plasty v Oceánech: Alarmující Statistiky

Je to podobné, jako kdyby každý z milionu obyvatel Prahy dorazil každý den k Vltavě, hodil do ní tašku narvanou pěti kilogramy plastového odpadu - a dělal to tak každý den. Právě tolik plastu - tedy pět tisíc metrických tun - splaví denně řeky do světových oceánů. Víme to díky čerstvé studii holandské organizace Ocean Cleanup, která množství odpadu poprvé globálně kvantifikovala.

Studie Cleanup zjistila, že ze 40 tisíc řek je jich dvacet odpovědných za dvě třetiny celkového odpadu přinášeného do světových moří. Dvěma nejhoršími znečišťovateli jsou čínská Jang c´-ťiang a indická Ganga.

Ročně v oceánech končí říční cestou kolem osmi milionů tun plastových odpadků. A jen Jang-c’-ťiang a Ganga (obě se přetahují o první místo na pozici největšího znečišťovatele oceánů) přispějí 900.000 tunami.

Deset řek, které nejvíce znečišťují oceány plasty:

Asijský Mekong, Amur, Perlová řeka, Ganga, Hai, Žlutá řeka, Indus, Jang-c’-ťiang a v Africe Niger a Nil nesou do oceánů 90 % plastových odpadů.

Celé ostrovy volně plujících plastů hyzdí světové oceány. Celkem se jedná o více než 268 000 tun plastového odpadu. A to jde pouze o váhu plastů plovoucích na hladině, celkové množství plastů včetně těch na dně moře, je odhadem 150 milionů tun! Jedná se o 5,2 bilionu plastových kusů!

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR.

Ptáte se, jaký druh plastového odpadu hraje v mořích prim? Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. Tragédií je, že mikroplasty jsou všude. Dokonce i v tělech mořských živočichů, kteří pak končí na našich talířích.

Závěr

Omezení plýtvání plasty a potravinami je klíčové pro ochranu životního prostředí a udržitelnost. Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou.

tags: #kolik #se #vyhodi #do #more #odpadku

Oblíbené příspěvky:

• Německé emise skleníkových plynů
• Podlahová vpusť a její instalace
• Jak správně třídit plasty?
• Údržba sprchového koutu
• Základ koupelny