Evidence ekologicky významných prvků: Metodika

Významný krajinný prvek podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně přírody a krajiny) "jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.

Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy a území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území podle plánu nebo dokumentace uvedených v § 4 odst. 6. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků.“

Významné krajinné prvky jsou podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k jejich poškození nebo zničení nebo k ohrožení či oslabení jejich ekologicko-stabilizační funkce, je třeba závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

Významné krajinné prvky „ze zákona“

Významné krajinné prvky „ze zákona“ se neregistrují podle § 6 zákona.

• Les
• Rašeliniště
• Vodní tok
• Rybník
• Jezero
• Údolní niva

Pro účely aplikace zákona o ochraně přírody a krajiny lze k určení/vymezení jednotlivých významných krajinných prvků „ze zákona“ použít definice vyplývající z jiných právních předpisů pouze pokud nejsou v rozporu s účelem definice významného krajinného prvku podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Jinak se doporučuje vycházet z výkladů Ministerstva životního prostředí, případně konkrétní případ posoudit v kontextu výše uvedené definice významného krajinného prvku.

Čtěte také: Restaurace a evidence odpadu

Registrované významné krajinné prvky

Registrovaná VKP - registrace VKP je určena k ochraně prvků krajiny, které jsou ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné a utváří typický vzhled krajiny nebo přispívají k udržení její stability, ale které obvykle nespadají do kategorie VKP ze zákona. Registrovanými VKP se tedy mohou stát jiné části krajiny, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy či odkryvy území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území, nebo i cenné plochy porostů v sídelním útvaru, např. historické zahrady nebo parky.

Jestliže se v ploše VKP ze zákona nebo na jeho hranici vyskytuje část krajiny, která plní odlišné ekologicko-stabilizační funkce a je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná odlišně či výrazněji než její okolí, a orgán ochrany přírody vyhodnotí, že tyto funkce a hodnoty nejsou chráněny v rámci VKP ze zákona, může předmětnou část krajiny registrovat podle § 6 zákona o ochraně přírody a krajiny. Tato možnost se týká zejména významných částí krajiny v ploše lesa nebo údolní nivy, kde lze za splnění uvedených předpokladů registrovat např.

Podnět k registraci VKP může dát příslušnému úřadu kdokoliv. Registraci VKP provádějí příslušné orgány ochrany přírody (tj. obecní úřady obcí s rozšířenou působností, na zvláště chráněných územích pak Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, popř. AOPK ČR.

Rozhodnutí o registraci probíhá ve správním řízení, jehož účastníky jsou vlastníci dotčených pozemků. Rozhodnutí se oznamuje též nájemcům dotčených pozemků, územně příslušnému stavebnímu úřadu a obci. Kromě obecných náležitostí musí být v rozhodnutí obsaženo i vymezení VKP a poučení o právních následcích registrace.

Rozhodnutí o registraci může orgán, který jej vydal, zrušit pouze v případě veřejného zájmu.

Čtěte také: Evidence odpadu: Co musíte vědět

Zákon o ochraně přírody a krajiny v § 4, odst. 2 uvádí, že VKP „jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení VKP nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny druhu nebo způsobu využití pozemků, výstavba lesních cest, budování lesních melioračních systémů, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.

V praxi se může jednat i o méně závažné zásahy a ten, kdo zásah zamýšlí, je povinen požádat o souhlas vždy, když je zde pouhá možnost takového ovlivnění. Souhlas je možno vázat na splnění podmínek týkajících se způsobu realizace tohoto zásahu. Smyslem podmínek je minimalizovat možné negativní dopady na významný krajinný prvek.

Evidence ekologicky významných prvků podle zákona o zemědělství

Novelou zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, je upraven § 3aa, kterým je stanovena evidence objektů a evidence ekologicky významných prvků. Tato úprava nahrazuje dříve prováděnou evidenci krajinných prvků. Dále § 3p výše uvedeného zákona stanoví postup evidence ekologicky významných prvků a jejích aktualizace.

Krajinné prvky v evidenci krajinných prvků podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k 1. lednu 2015, se považují za ekologicky významné prvky v evidenci ekologicky významných prvků podle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona 1.

V souladu s nařízením vlády č. 307/2014 Sb., o stanovení podrobností evidence využití půdy podle uživatelských vztahů se v průběhu evidence zohledňují následující kategorie krajinných prvků: meze, terasy, travnaté údolnice, skupiny dřevin, stromořadí a solitérní dřeviny. Tento výčet je od roku 2015 rozšířen o krajinný prvek příkop.

Čtěte také: Důležité informace o odpadu

SZIF zaeviduje ekologicky významný prvek na základě vlastního nebo přijatého podnětu. Po jeho zaevidování SZIF zasílá osobě, jež podnět podala, „Sdělení o provedení aktualizace evidence ekologicky významného prvku“, ve kterém o zaevidování ekologicky významného prvku (např. krajinného prvku) informuje. Toto sdělení SZIF zasílá také uživateli dílu půdního bloku, na němž byl ekologicky významný prvek zaevidován, případně uživatelům těch dílů půdních bloků, k nimž předmětný ekologicky významný prvek přiléhá.

Z pohledu vlastníka pozemku, na němž se krajinný prvek nachází, neznamená zaevidování tohoto krajinného prvku do evidence ekologicky významných prvků zásadní změnu a jakoukoliv další zátěž (např. § 3aa zákona o zemědělství umožňuje za určitých podmínek poskytování podpor vázaných na plochu (jako např. SAPS, agroenvironmentálně klimatická opatření, nebo LFA) i na výměru takto zaevidovaných krajinných prvků, které jsou součástí dílu půdního bloku.

Vlastní evidence ekologicky významných prvků nemá významný vliv na povinnost zemědělců nerušit a nepoškozovat krajinné prvky v souladu s podmínkami Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES).

Ekologická síť a EVP

Kostrou ekologické sítě v České republice je územní systém ekologické stability (A) doplněný chráněnými územími všech kategorií a částí ploch významných krajinných prvků (B).

EVP vykazují zásadní odlišnosti od zaužívaných nástrojů obecné ochrany přírody - tedy zejména od územního systému ekologické stability krajiny (ÚSES) a významných krajinných prvků (VKP). Zatímco skladebné části ÚSES a VKP (ať již registrované, či tzv. „ze zákona“) podléhají zákonné ochraně, resp. jejich funkce, pak EVP, jak je výše uvedeno, takovou ochranu postrádají.

Zatímco skladebné části ÚSES jsou podle metodiky (Bínová et al. 2017) s vysokou odborností vymezovány autorizovanými osobami a schvalovány v rámci složitého procesu územního plánování a VKP jsou definovány přímo zákonem o ochraně přírody a krajiny nebo registrovány orgánem ochrany přírody ve správním řízení, pak EVP „pouze“ eviduje SZIF z moci úřední či na návrh zemědělce (ev. vlastníka či kohokoli jiného) po ověření stavu v LPIS (nad ortofotem), spíše výjimečně v terénu.

U EVP tedy absentuje cíleně nastavená zákonná ochrana, ale vynikají jednoduchostí a aktuálností evidence. Tím největším přínosem EVP však je, že na rozdíl od registrace/schválení vymezení skladebné části ÚSES či VKP mohou být EVP evidovány z vůle vlastníka/hospodáře. Zemědělec má zájem EVP evidovat, aby zachoval plochu daného krajinného prvku v rámci tzv. obhospodařované plochy a měl tak možnost na ni získávat veškeré plošné dotace (přímé platby, AEKO, EZ a další).

Další velkou motivací pro evidenci EVP je osvobození od daně z nemovitosti. Ke zvýšení atraktivity zakládání a evidence EVP také přispěje novela zákona o ochraně ZPF, jejíž účinnost se předpokládá od července letošního roku a která považuje EVP za součást ZPF, nebude tak nutné zemědělskou půdu pro tyto prvky odnímat.

Typy ekologicky významných prvků

• Mez - Souvislý útvar převážně liniového typu sloužící zejména ke snižování nebezpečí eroze, zpravidla vymezující hranici dílu půdního bloku. Součástí meze může být dřevinná vegetace, kamenný snos, kamenná zídka nebo travnatá plocha. Mezí může být i samostatný kamenný snos nebo kamenná zídka.
• Terasa - Souvislý svažitý útvar liniového typu tvořený terasovým stupněm sloužící ke snižování nebezpečí vodní nebo větrné eroze a zmenšující sklon části svahu dílu půdního bloku, zpravidla vymezující hranici dílu půdního bloku.
• Travnatá údolnice - Členitý svažitý útvar sloužící ke snižování nebezpečí vodní nebo větrné eroze, vymezující dráhu soustředěného odtoku vody z dílu půdního bloku, se zemědělskou kulturou orná půda.
• Skupina dřevin - Samostatný útvar neliniového typu tvořený nejméně 2 kusy dřevinné vegetace s nejvyšší možnou výměrou 0,3 ha. Za skupinu dřevin se nepovažuje dřevinná vegetace, která plní funkci lesa podle § 3 lesního zákona.
• Stromořadí - Útvar liniového typu tvořený nejméně 5 kusy dřevinné vegetace a zpravidla s pravidelně se opakujícími prvky.
• Solitérní dřevina - Izolovaně rostoucí dřevina s průmětem koruny od 8 m2 vyskytující se v zemědělsky obhospodařované krajině mimo les.
• Skalka - Povrchový přirozený výchoz hornin nebo nerostů s cílem ochrany geomorfologických a geologických jevů. Skalka může mít charakter jednotlivých kamenů nebo větších skalních útvarů.

Potenciál EVP

EVP, součást ekologické sítě Většinu EVP tvoří krajinné prvky, které lze v teorii ekologických sítí, konkrétně územního systému ekologické krajiny, zařadit pod pojem interakční prvky. Interakční prvky představují důležitý přírodě blízký biotop planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a dalších organismů. Jejich úkolem je podporovat vzájemné vazby mezi organismy v krajině navzájem a mezi organismy a jimi osídlenými prostředími (Míchal & Petříček 1988).

Mezi typické interakční prvky jsou tradičně řazeny přechodové biotopy lesních okrajů (pláště, lemy), remízky, skupiny stromů, solitérní stromy v zemědělské krajině, drobná prameniště, společenstva na mezích a kamenicích, na agrárních terasách, vysokokmenné sady, břehové porosty, parky nebo aleje. Bývají často prostorově izolované a většinou mají menší plochu než bio­centra a biokoridory ÚSES, na které nemusí navazovat, takže vytváří jemnější krajinnou strukturu.

Interakční prvky nejsou výslovně uvedeny v žádné právní normě, proto na rozdíl od biocenter a biokoridorů nejsou v územních plánech závazně zobrazovány nebo pouze informativně. Vzhledem k nápadné shodě výčtu typických interakčních prvků a druhů EVP a kodifikaci tohoto institutu v zemědělské legislativě se nabízí nahrazení interakčních prvků na zemědělské půdě právě EVP.

Návrh řešení

Základ ekologické sítě bude v České republice nadále tvořit soustava chráněných území, ÚSES a vybraných částí VKP a přírodních parků. Tato území mají určené správce, jsou odstupňovaně chráněna, většinou je definován jejich cílový stav a diferencována péče. Tato území jsou zřizována na základě odborných podkladů a návrhů v zákonem nastaveném procesu státem.

Aby byl potenciál EVP plně využit, je třeba zahrnout vnější EVP do výměry zemědělských ploch pro přímé platby (nejen) v rámci SZP, rozšířit evidenci EVP i ze strany nezemědělců (motivací je osvobození od daně z nemovitosti) a zpracovat metodiky pro péči o jednotlivé druhy EVP (připravuje AOPK ČR). K naplnění těchto a dalších kroků byla ustavena společná pracovní skupina MŽP a MZe.

tags: #evidence #ekologicky #vyznamnych #prvku #metodika

Oblíbené příspěvky:

• Kompost a bioodpad
• Cesta Deutsche Bahn ke klimatické neutralitě
• Průvodce žlutými pytli
• Yannick Box
• Život a dílo Grety Thunbergové