Recyklace Světa Václava Moravce: Informace a Perspektivy

Žijeme v záplavě informací, ale známe ty důležité? Nedochází v dnešním světě k takové inflaci informací, že ani ty klíčové informace se ztrácejí? Čtu, čteš, čteme ... ale nejen to, dnes již zdaleka není udržování se „v obraze“ jen o čtení, ale také o poslouchání a sledování (rozhovory, tematické pořady ...).

Zdaleka již nejde jen o knihy, ale i reporty organizací, recenzované články, klíčové odborné časopisy, informační weby, dokumentární filmy atd. I pro ty, co čtou neradi, nemají čas nebo energii, lze jít cestou audioknih či nechat si prakticky jakýkoliv text předčítat v mobilní aplikaci. Při tom všem je ale třeba být nad věcí. Nejen z hlediska kritického posuzování kvality informací či z hlediska nesklouznutí do jedné názorové bubliny, ale také z toho důvodu, že množství informací připomíná oceán, v němž se lze lehce začít topit.

Mnozí kapitulují a, protože nelze nikdy vstřebat všechny dostupné informace, nepřečtou raději vůbec nic. Proto je lépe si vybrat pro začátek jednu dvě zásadní knihy a to takové, které baví a zajímají. Psychologové potvrzují, že pokud člověk prochází nějaké informace, na něž je zvědavý, které ho baví a zajímají, zůstávají mu v paměti jaksi samy od sebe. A naopak, nutíme-li se do čtení něčeho, moc dlouho nám to v hlavě ani v srdci nevydrží.

Jak dlouho již víme, že se světem není z hlediska stavu ŽP něco v pořádku? O zásadních problémech v ŽP víme již opravdu několik desítek let. Do této dnes již klasické literatury stojí za to nakouknout.

Klíčová díla a autoři

• Carson R. (1962): Silent spring
• Meadows D. et al. (1972): The limits to growth
• Meadows D. et al. (1992): Beyond the limits
• Meadows D. (2004): The limits to growth - The 30-year update
• Turner G.A. (2008): A comparison of the limits to growth with 30 year reality
• Gore A. (1992): Earth in the balance
• Colborn T. (1996): Our stolen future: Are We Threatening Our Fertility, Intelligence, and Survival? A Scientific Detective Story

Řadu problémů ŽP nepůjde řešit pouze s pomocí dostatečného poznání přírodních věd (dle hesla „poručíme větru, dešti“), ale zejména změnou fungování celé společnosti a každého člověka. Najednou se chtě nechtě přesouváme z disciplín, která znají pouze fakta do disciplín, které zkoumají svět hodnot (environmentální etika).

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Hledejme je nikoliv v chemii či biologii, ale v chování lidí a celé společnosti. Tohle je velice zajímavé, že? Biologie a chemie nám pomáhá porozumět mechanismu a průběhu environmentálních problémů. Pro hledání řešení však je důležité, ne-li klíčové, pochopení příčin v chování člověka a společnosti - tedy hledat odpovědi v oborech psychologie, etologie, sociologie a antropologie.

Proč stále děláme to, o čem již spolehlivě víme, že je pro ŽP (a tím i pro nás) špatné? Proč nelze poznatky vědců a environmentální smýšlení malých skupin překlopit do politiky a celospolečenské orientace? Jsme opravdu otroky kognitivní konsonance? Lze žít jinak než v oddanosti konzumerismu? Jsme schopni ve vztahu k přírodě vyjít ze své zvířecí podstaty a vstoupit do zodpovědného lidství?

Co konkrétně je „dobré“ pro ŽP a jak to mohu dělat já? A pomůže vůbec změna chování jednotlivce v případě tak rozsáhlých problémů? Nebo je naopak environmentální krize řešitelná jedině revolucí ve smýšlení a postojích každého jednotlivce? Je vůbec možné řešení, aniž bychom opustili mantru neustálého hospodářského růstu?

Doporučená literatura k environmentální etice a sociologii

• Keller J. (2005): Až na dno blahobytu
• Keller (1997): Sociologie a ekologie
• Librová H. (1994): Pestří a zelení
• Librová H. (2003): Vlažní a váhaví
• Kohák E. (1996): Závod s časem - Texty z morální ekologie
• Kohák E. (2000): Zelená svatozář - Kapitoly z ekologické etiky
• Fromm E. (1994): Mít nebo být
• Lorenz K.
• Vácha M. Binka B. (2008): Environmentální etika
• Diamond J. (2008): Kolaps
• Du Nann Winter D. & Koger S. M.
• Bittner M. (2013): Úvod do udržitelného rozvoje: souvislosti environmentálního pilíře
• Gore A.
• Moldan B.

Nenechme se ovládnout chmurami a představami neradostné budoucnosti světa. Tzv. “přetížení zeleným pocitem viny” nás může téměř paralyzovat v jakýchkoliv snahách k řešení situace přispět (ať již v profesionálním, tak soukromém životě). Psychologické průzkumy ukazují, že drobné kroky jsou schůdnějším postupem k ve finále zásadním proměnám. A také to, že mnohem trvanlivější a úspěšnější jsou změny v životním stylu, které vycházejí z radosti, touhy, hodnot a ideí, než ty, do nichž se musíme příliš nutit.

Není to jednoduché v dnešním infocénu. Jsou tu fake new, desinformace, hoaxy, manipulace ... Je dobré znát alespoň pár tipů, jak se před nimi ochránit, jak je rozlišovat. Jen je třeba si dát pozor na to, zda v rámci boje proti fake news nejde opět o manipulaci. Není nic jednoduššího, jak se vypořádat s informací jakéhokoliv typu, než to, že ji označíme jako fake news. I mainstream může být nesprávná informace.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Propaganda neexistuje jen na „proruských a konspiračních webech“, ale je všude. Dělá ji také EU, NATO, USA, politické strany, NGO apod. Navíc zde máme problém „korektnosti“, v rámci níž nelze informace, byť pravdivé, říci jasně a bez obalu. Žel i ve vědě (nedělají ji přeci stroje, ale lidé) se stává, že názor mainstreamový je považován za jediný pravdivý a názor minoritní (například klimaskeptiků) je odsuzován či zesměšňován bez řádné diskuse.

Takže kritické myšlení a další nástroje používat téměř stále a nepolevit v ostražitosti, ať již informace přijde z jakékoliv strany. Tedy i při čtení textů o tom, jak nebýt manipulován, či serverů, které si kladou za cíl identifikovat ty zaručeně falešné informace. To, co dělá z informace „fake news“, hoax či desinformaci, totiž není to, kdo ji sděluje a odkud ji sděluje, či zda nám zapadá či nezapadá do našeho názorového komfortu, ale pouze to, zda je to informace nepravdivá, lživá či nepřípustně zkreslená.

Doporučená literatura k fake news a manipulacím

• Gregor M. a kol. (2018): Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!!
• Nutil P.
• Kahneman D.
• Chatfield T.
• Goldacre B. (2008): Bad Science; Goldacre B.
• Rosling H.

Každým dnem přibývají další - narazíte-li na nějaký velmi zajímavý, proč jej nesdílet se spolužáky i vyučujícími?

Diskuse o odpadech a recyklaci v České televizi

V pořadu Otázky Václava Moravce diskutovali ministr životního prostředí Tomáš Chalupa a bývalý ministr životního prostředí Ladislav Miko o recyklaci odpadů. V programovém prohlášení vlády je uvedeno, že primární bude prevence vzniku odpadů, dále recyklace, materiálové a energetické využití odpadů.

Václav Moravec se ptal, zda je vláda vědoma dluhu vůči tomuto prohlášení, protože není zákon o odpadech a dlouhodobá strategie se neplní. Tomáš Chalupa oponoval, že dlouhodobá strategie existuje, ale byla zmírněna. Původně se počítalo s vyšším procentem recyklovaných odpadů u komunálních odpadů (45-50 %), ale dnes jsme na zhruba 30 %.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Chalupa uvedl, že cílem je dosáhnout kýžených padesáti procent, a některá města, jako například Olomouc, toho již dosahují. Nicméně, problém není jen v nízkém procentu recyklace, ale především v extrémním skládkování.

Ladislav Miko vyjádřil překvapení nad tím, že není možné dosáhnout 50% recyklace, protože to je povinnost vyplývající z evropské legislativy. Upozornil, že Evropská unie opakovaně upozorňuje na nutnost novelizace zákona o odpadech a na to, že hierarchie priorit v našem zákoně neodpovídá evropskému modelu.

Miko uvedl příklad z Vlámska, kde se recykluje 72 % odpadků. Funguje to tak, že každý občan si může koupit pytlík na určitý druh odpadu. Pytlíky na tříděné odpady jsou průhledné a nestojí nic, zatímco pytlík na smíšený komunální odpad je velmi drahý. To vede k tomu, že každý automaticky třídí odpad, protože je to pro něj levné a jednoduché.

Chalupa uvedl, že se vedou debaty o způsobu vykazování statistik pro Evropskou unii a že je možné dosáhnout až dvojnásobného vykázaného podílu recyklace při použití jiné metodiky. Nicméně, Miko doporučil použít metodiku, kterou používá Evropská unie pro všechny státy.

Václav Moravec je publicistický diskusní pořad České televize, který uvádí moderátor Václav Moravec a jehož tématy jsou různé fenomény doby, které mohou ovlivňovat lidskou společnost. Byl vysílán od února 2015 do února 2026, a to jednou měsíčně (první úterý nebo středu), živě na zpravodajském kanálu ČT24.

tags: #recyklace #sveta #vaclava #moravce #informace

Oblíbené příspěvky:

• Role ekologických organizací
• Koše na tříděný odpad
• Tipy na výlety na kole
• Význam ochrany přírody
• Odpadkový koš Petra – recenze