Výzkumný směr Evoluční ekologie studuje, jaký mají ekologické faktory vliv na evoluční změny a jak souvisí určité evoluční znaky s ekologickými procesy. Organismy se neustále přizpůsobují měnícím se podmínkám prostředí. Historické i současné výkyvy různých faktorů prostředí vedou k vývoji adaptací, včetně těch, které reagují na změny prostředí způsobené člověkem.
Konkrétně se evoluční ekologie zaměřuje na to, jak se mezidruhově a vnitrodruhově vyvíjejí znaky spojené s reprodukcí a životními historií. Dále zkoumá, jak jednotlivé druhy reagují na změny prostředí, a zda a jak dochází ke koevoluci fenotypové formy a funkce. Evoluční ekologie představuje studium selektivních tlaků kladených prostředím na organismy a evolučních odpovědí k těmto tlakům.
Pojem ekologie definoval Ernest Haeckel v roce 1869 jako soubornou vědu o vztazích organismů k okolnímu světu a k sobě navzájem, kam můžeme počítat všechny existenční podmínky. Pojem pochází z řečtiny ze slov oikos (domov) a logos (věda). Podle definice Krebse z roku 1972 ekologie vědecky studuje interakce, které ovlivňují výskyt a hojnost organismů. Pro účely předmětu Ekologie a životní prostředí lze pak říci, že ekologie studuje vztahy organismů k okolí a k sobě navzájem.
Je to hledání a tušení souvislostí, ekologické procesy je velice obtížné modelovat a většinu ekologických poznatků získáváme až po výskytu nějakého problému.
Častou chybou, související s inflací pojmu ekologie, je záměna ekologie a environmentalistiky. Environmentalistika je naukou o životním prostředí, zabývající se mimo jiné i ochranou životního prostředí. Souvisí s ní i „neekologická“ témata, jako například utváření legislativy, utváření pracovního či jiného prostředí, etické, estetické, výchovné a jiné otázky atp. Pro vědu zahrnující společenské aspekty se užívá označení sociální ekologie.
Čtěte také: Jak ekologie ovlivňuje evoluci
Rovněž je třeba rozlišovat mezi ekologem, zkoumajícím vztahy organismů k okolí a k sobě navzájem, a enviromentalistou (či ekologickým aktivistou), který se podle svého přesvědčení snaží zabránit devastaci životního prostředí.
Ekologie není ani přes podobný název etologie, která se zabývá vztahy vyšších živočichů s okolím a navzájem.
Již od pravěku probíhá spontánní poznávání přírody, které bylo tehdy nutné pro přežití člověka. Nárůst ekologického poznání roste pak především od neolitu, což souvisí s počátkem usedlého života člověka, pěstováním plodin a chováním dobytka.
Tehdejší náhled na biotop, jakožto stanoviště druhu a zapojení druhu v přírodě živé, se v nedávně době hlavně díky EU a programu NATURA 2000 posunul spíše k pohledu na biotop, jakožto společenstvo druhů i se vztahem na prostředí.
Ekologie byla vnímána jako součást biologie, ve 20. století kolem 1. světové války však dochází k jejímu postupnému osamostatnění jakožto samostatné vědní disciplíny. Od 30. let se objevují snahy o komplexní studium celých společenstev.
Čtěte také: Studijní materiál z ekologie a evoluce
V 60. letech dochází k velkému rozvoji ekologie, mezi hlavní témata patří produkce ekosystémů, koloběh látek a praktické problémy životního prostředí (znečištění, okyselování prostředí).
V souvislosti s problémem hladomoru v Africe byl vyhlášen roku 1965 program Man and the Biosphere (Mezinárodní biologický program). Zabýval se popisem ekosystémů ve světě a jejich „výtěžností“. Součástí byl výzkum produkce ekosystémů a koloběhu látek, rovněž byla v rámci programu řešena devastace ekosystémů.
Program trval 10 let a končí tudíž v roce 1975. Jeho výsledkem byla mimo jiné zelená revoluce, díky níž bylo možné ekosystémy intenzivněji využívat a došlo tak víceméně k ukončení hladomorů v Africe. To umožnilo populační explozi, v současné době však mají ekosystémy opět problém „utáhnout“ nárůst obyvatel a dochází i z těchto důvodů k migraci do Evropy.
V ČR zažívá ekologie explozi až po revoluci, a to mimo jiné i díky přísunu informací a studií. V řadě Materiály vycházejí především sborníky z konferencí a seminářů pořádaných Č(S)BS.
Čtěte také: Uplatnění v ekologické a evoluční biologii
tags: #evoluční #ekologie #materiály