Emise Skleníkových Plynů: Srovnání Evropy, Ameriky a Světa

13.03.2026

Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře jsou velmi ožehavým tématem poslední doby. Zvyšování koncentrací skleníkových plynů (GHGs) v atmosféře způsobuje globální oteplování, což má celou řadu negativních dopadů pro lidstvo. Od doby před průmyslovou revolucí narostla průměrná globální teplota o více než 1 °C.

Každoročně se také zvyšuje množství oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře, které podle expertů ze Světové meteorologické organizace (WMO) stoupá už 30 let v řadě od roku 1984, kdy se s měřením začalo. V roce 2015 hodnota překonala psychologicky důležitou hranici 400 ppm (částic na milion), letos to bylo již 415 ppm. Dalším problémem je zvyšování hladiny moří a oceánů.

Podle Mezivládní skupiny odborníků o změnách klimatu OSN (GIEC) se ve 20. století hladina moře zvýšila o 15 centimetrů. Tempo tohoto nárůstu se zrychluje a hladina oceánů bude po staletí nadále stoupat, což ohrožuje nízké pobřežní oblasti, kde do roku 2050 bude žít více než miliarda lidí. I když se světu podaří výrazně snížit emise, vzestup oceánů by mohl dosáhnout 30 až 60 centimetrů do roku 2100.

Přepočet emisí skleníkových plynů na obyvatele umožňuje srovnání zemí z určitého pohledu, avšak nezohledňuje rozdíly v životní úrovni jednotlivých zemí. Například Norsko má mírně vyšší emise na osobu než Česká republika (průměrný Nor vyprodukuje necelých 14 t ročně, průměrný Čech 12 t CO2eq), zároveň však obyvatelé Norska mají dvojnásobnou životní úroveň oproti České republice. Oproti tomu obyvatelé Běloruska mají ještě vyšší průměrné emise (15,6 t), avšak téměř poloviční životní úroveň v porovnání s obyvateli České republiky.

Globální Emise CO2 a Podíl Jednotlivých Regionů

Zajímavý je jistě také vývoj emisí CO2 dle jednotlivých regionů. Je dobře vidět, že v polovině 18. století lze připisovat takřka veškeré emise CO2 Evropě. Podíl Evropy se poté začal snižovat s tím, jak začaly CO2 emitovat i další části světa. Od poloviny 20. století vidíme výrazně se zvyšující podíl Číny a dalších zemí v Asii. Pokud se podíváme na absolutní škálu, pak kolem roku 1900 činily globální emise CO2 přibližně 2 miliardy tun, zatímco o 115 let později, v roce 2015, už to bylo 36 miliard tun (18násobný nárůst).

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

V současné době je největší množství emisí produkováno v Asii (53 %) - je to ale také kontinent, na kterém žije 60 % světové populace. Celkové emise Asie jako celku jsou tedy na obyvatele pod hranicí světového průměru. Ze všech zemí je nejvyšší množství emitováno v Číně a to s velkým náskokem (9,84 tun ročně), následují pak Spojené státy Americké (5,27 miliard tun). Celkově bylo v roce 2017 vyprodukováno 36,2 miliard tun CO2, Čína tedy emituje téměř 25 % globálního množství. Severní Amerika s 18 % z globálního celku je svými emisemi velmi podobná Evropě (17 % globálního celku).

Odhaduje se, že celkové množství emitovaného CO2 od roku 1751 antropogenní činností je přibližně 1,5 bilionů tun CO2. Největší podíl má historicky stále Evropa (třetinový). Ze všech zemí na světě mají momentálně nejvyšší kumulativní emise CO2 Spojené státy Americké (400 mld. tun, přibližně čtvrtina světových kumulativních emisí CO2 od roku 1751). Kumulativní součet USA je v tuto chvíli víceméně přesně dvojnásobný, než kolik činí součet Číny (200 mld. tun). Významný podíl má také Rusko (100 mld. tun).

Emise CO2 na Obyvatele

Srovnávat emise jednotlivých zemí může být mírně zavádějící. Je totiž logické, že například Čína bude mít vyšší emise než Česká republika, protože se jedná o zemi s téměř 140x více obyvateli a více než stonásobnou rozlohou. V tomto směru je tedy vhodné přepočítat emise na počet obyvatel, tedy spočítat emise CO2 na jednoho obyvatele. Na první pohled jsou vidět velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a celá mapa vypadá o hodně jinak, než mapa ukazující absolutní čísla. Nejvyšší emise na obyvatele mají země na arabském poloostrovu s rozvinutým ropným průmyslem - například Kuvajt nebo Spojené arabské emiráty.

Ze zemí, které mají relativně vysoké emise CO2 na obyvatele v roce 2017 a zároveň se jedná o země s relativně vysokým počtem obyvatel, můžeme jmenovat například Spojené státy americké (16,24 t), Austrálii (16,90 t) nebo Kanadu (15,64 t). Celosvětový průměr činí 4,8 tun na osobu za rok. Například řada velmi rozvinutých zemí v Evropě má na osobu emise CO2 relativně nízké - jmenovat můžeme třeba Švédsko (4,19 t), Velkou Británii (5,18 t), Francii (5,48 t). V České republice to podle tohoto zdroje dat z roku 2017 bylo něco málo přes 10 t na osobu. Podobně jako Česká republika je na tom například Německo nebo Nizozemsko.

Česká republika vyprodukovala více než 12 tun CO2eq na osobu v roce 2015, zatímco světový průměr byl 6,5 tun CO2eq. Průměrný obyvatel České republiky tedy vypouští téměř dvojnásobné množství skleníkových plynů oproti celosvětovému průměru.

Čtěte také: Evropa bez turistů

Ekonomická CO2 Intenzita

Ekonomický růst znamená často vyšší spotřebu energie, vyšší míru dopravy, intenzitu průmyslu atd. Data také naznačují, že je momentálně globální trend snižování rozdílů CO2 emisí mezi jednotlivými zeměmi, avšak narůstá variabilita emisí na člověka v rámci stejných zemí.

Záleží samozřejmě na tom, v čem ekonomický růst spočívá a jak k němu jednotlivé země přistupují. Obecně můžeme tento parametr označit jako ekonomickou CO2 intenzitu.

energetická účinnost - množství energie vyžadované na jednotku GDP. Tento parametr souvisí s produktivitou a účinností použitých technologií.
uhlíková účinnost - emise CO2 na jednotku energie. Tento parametr je závislý především na energetických zdrojích, tedy jak byla energie vytvořena.

Na ose X je vynesen hrubý domácí produkt na obyvatele, na ose Y intenzita CO2. Jak je vidět, trend grafu připomíná oblouk - země s velmi nízkým hrubým domácím produktem na osobu mají také nízkou intenzitu CO2. Země s rozvinutější ekonomikou mají intenzitu CO2 naopak vyšší, avšak od určitého momentu intenzita zase klesá u těch nejrozvinutějších zemí. Tento trend se dá poměrně snadno vysvětlit - nerozvinuté země nemají příliš intenzivní průmysl ani služby. Naopak země s vyšším GDP na osobu mají průmysl a služby rozvinutější a čím rozvinutější daná země je, tím více lze očekávat, že bude například používat nejnovější technologie a mít vyšší účinnost, popř. že velkou část GDP tvoří služby.

Závazky a Snahy o Snížení Emisí

Ačkoliv tedy státy přispívaly a přispívají k vypouštění skleníkových plynů různou měrou, naprostá většina z nich teď bez ohledu na svůj podíl řeší, jak tuto produkci emisí omezit. Přispěla k tomu především Rámcová úmluva o změně klimatu, uzavřená na úrovni OSN, a na ni navazující Pařížská dohoda z roku 2015. V současnosti proto řada států přijímá zákony, hospodářsko-technické plány, závazné emisní cíle a různé strategie, jak emise skleníkových plynů snížit.

USA postupuje cestou jednotlivých závazných strategií a programů na federální úrovni, ke kterým potom schvaluje zákony upravující především finance a detaily provedení. Takto je stanovený pevný cíl dosáhnout do roku 2050 uhlíkové neutrality. Závazný cíl má USA například také v energetice, kterou chce do roku 2035 zcela oprostit od emisí CO2.

Čtěte také: Charakteristika Severní Evropy

Evropské státy řeší snižování emisí na dvou úrovních. Pařížskou dohodu totiž podepsala jak samotná EU, tak i jednotlivé členské státy, takže potřeba snižovat emise se týká jak evropského bloku, tak jednotlivých zemí v něm. Na celoevropské úrovni existuje závazný klimatický zákon, který říká, že starý kontinent bude uhlíkově neutrální do roku 2050 a sníží emise o 55 % nejpozději k roku 2030. Vedle celoevropských strategií ale přijímají vlastní nástroje i samotné státy v EU.

Emise z Lodní Dopravy

Emise globální lodní dopravy se ani přes deklarace IMO krotit příliš nedaří. V loňském roce to bylo 833 milionů tun CO2, což představovalo nárůst o 4,9 procenta proti roku 2020, kdy byl globální obchod kvůli covidu v útlumu. Dlouhodobě se podíl námořní dopravy na celkových globálních emisí skleníkových plynů odhaduje na 3 procenta.

Zhruba 84 procent lodní dopravy prochází přístavy v Evropě, Číně a Spojených státech. Pokud by tyto země nastavily přísná emisní pravidla pro připlouvající lodě, odvedly by za pár let práci, na kterou si IMO vyhradila celá desetiletí. Pokud se podíváme na podíl na emisích připadajících na jednu plavbu, najdeme v čele Čínu (15,1 %), EU (14,4) a USA (7,8). Čtvrtý Singapur se 7,19 procenta se takto vysoko umístil proto, že tamní přístav je největším překladištěm na světě. Následují Japonsko, Austrálie, Brazílie, Indie, Jižní Korea a Indonésie.

EU Energy in Figures

Úřad pro publikace Evropské unie vydal v září 2023 statistickou příručku „EU Energy in Figures“. Směr, který nastoupila EU v otázce snižování spotřeby energií, je pro naši bezpečnou budoucnost, nezávislost na oblastech na Zemi, které s námi nesdílí stejný názor na uspořádání světa, nutný a zásadní. Otázkou je, zda cesta, která vede primárně přes sledování emisí CO2 je ta jediná možná vedoucí k ochraně životního prostředí na celé Zemi. A zda na jejím konci bude i posílení ekonomické síly EU.

Pozitivní vývoj je vidět i v USA, kde v daném časovém období emise CO2 klesly o cca 21 %. Bohužel, na zcela opačné straně stojí především Čína, kde se emise CO2 zvýšily 3,4krát z cca 3 139 na 10 683 MT. K přibližnému zdvojnásobení emisí CO2 došlo v ostatních asijských státech mimo Čínu a také v Africe.

Je více než zřejmé, že čím menší podíl emisí CO2 vzniká v rámci EU v rámci celého světa, tím menší celosvětový význam má jejich snižování. Například velmi razantní snížení emisí CO2 v EU27 na 50 %, tedy z 2 579 na cca 1 289 MT, by se na celkových světových emisích projevilo jejich snížením o pouhá 4 %. Samotná EU svět nezachrání, i kdyby byla bezemisní.

Pokud je cílem opatření na ochranu klimatu zastavení oteplování, pak je třeba sledovat všechny emise, které podporují skleníkový efekt. Emise jednotlivých GHG plynů vzhledem k jejich odlišnému vlivu na skleníkový efekt se přepočítívají na společnou jednotku ekvivalentu CO2ekv.

Infografika: Emise Skleníkových Plynů v EU v Roce 2022

Infografika ukazuje emise skleníkových plynů v EU v roce 2022 rozčleněné podle odvětví, která jsou jejich hlavními zdroji. Dodávky energie byly v roce 2022 zodpovědné za 27,4 % emisí skleníkových plynů v EU, zatímco vnitrostátní doprava se na nich podílela 23,8 %. Emise skleníkových plynů z průmyslu představovaly 20,3 % emisí, rezidenční a komerční činnosti 11,9 % a zemědělství 10,8 %.

Využití půdy, změna využití půdy a lesnictví pomáhají snižovat emise, například tím, že rostliny absorbují oxid uhličitý.

EU je čtvrtým největším producentem za Čínou, Spojenými státy a Indií, následují Rusko a Brazílie.

Skleníkové plyny zůstávají v atmosféře po dobu od několika let až po tisíce let.

tags: #evropa #amerika #rocento #emise #česky