Stanovisko k exekuci Aleše Nováčka

Vrchní soud v Praze rozhodoval v insolvenční věci dlužníka anonymizovaného, narozeného anonymizovaného, bytem Dvouletky 2665/93, 100 00 Praha 10, adresa pro doručování Řadová 775, 687 01 Buchlovice, o zrušení schváleného oddlužení a zastavení insolvenčního řízení.

Předmětem rozhodování bylo odvolání dlužníka a insolvenčního správce: INS-SPRÁVCE v.o.s., IČO 04539982, sídlem Dlouhá 103/17, 500 03 Hradec Králové proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2023, č. j. MSPH 79 INS 4304/2019- B-79, ve znění usnesení ze dne 16. listopadu 2023, č. j. MSPH 79 INS 4304/2019-B-82.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2023, č. j. MSPH 79 INS 4304/2019- B-79, ve znění usnesení ze dne 16. listopadu 2023, č. j. MSPH 79 INS 4304/2019-B-82, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Městský soud v Praze zrušil oddlužení dlužníka anonymizovaného a zastavil insolvenční řízení. Insolvenčnímu správci INS-SPRÁVCE v.o.s. byla určena odměna a náhrada nákladů v celkové výši 68 970 Kč včetně daně z přidané hodnoty (DPH), přičemž tato částka sestávala z:

• Odměny za měsíce duben 2019 až červen 2019 ve výši 2 722,50 Kč včetně DPH.
• Odměny za měsíce červenec 2019 až říjen 2023 ve výši 47 190 Kč včetně DPH.
• Odměny za přezkoumané pohledávky: 30 x 250 Kč, tj. 9 075 Kč včetně DPH.
• Náhrady hotových výdajů za měsíce duben 2019 až říjen 2023 ve výši 9 982,50 Kč včetně DPH.

Z toho bylo správci uhrazeno v průběhu trvání splátkového kalendáře. Správce byl zproštěn funkce a věřiteli č. 38 Mgr. Romanu Kyralovi byla v průběhu trvání splátkového kalendáře zcela uhrazena odměna za přihlášenou přednostní pohledávku P46 z titulu sepisu a podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem povolení oddlužení ve výši 4 840 Kč včetně DPH.

Čtěte také: Klokánky ohroženy exekucí

Insolvenční soud uvedl, že usnesením ze dne 3. 4. 2019 (A-8) zjistil úpadek a povolil řešení úpadku dlužníka oddlužením, načež usnesením ze dne 18. 3. 2019 (B-7) mimo jiné schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že prvou splátku je dlužník povinen zaplatit do 31. 7. 2019. Plnění měl dlužník zajistit jednak ze zákonných srážek ze svého příjmu, jednak plněním formou poskytování renty ve výši 4 500 Kč, kterou se zavázal poskytovat anonymizovano Plecho.

Správce uváděl, že dlužník od počátku neplnil v plné výši svou splátkovou povinnost, a to zejména prostřednictvím plátce renty. Dlužník přes výzvy správce rovněž neuvědomil ani správce (ani soud) o změnách zaměstnání, nepředkládal ve stanovených termínech přehledy svých příjmů a se správcem nekomunikoval. S ohledem na stále reálněji se jevící možnost, že dlužník při skončení oddlužení nebude schopen uspokojit své věřitele ani v rozsahu 30 %, podával správce opakovaně návrhy na zrušení oddlužení (dne 15. 9. 2020, dne 14. 6. 2021, dne 19. 10. 2022, dne 15. 5. 2023 a dne 27. 9. 2023).

Dlužník se ke zprávám podávaným správcem vyjádřil tak, že plátce renty (jeho otec) není s ohledem na zhoršení svých poměrů schopen rentu platit, nicméně že rozdíl doplatí nad rámec zákonných srážek (uváděl rozsah 1 000 Kč až 2 500 Kč měsíčně příplatek). Svou neschopnost plnit rentu potvrdil i její plátce (podáním na B-21). Dlužník kladl k tíži správce, který jej na toto nebezpečí neupozorňoval. Situaci s nedostatečným plněním rovněž postupně odůvodňoval nižším výdělkem v zaměstnání (kvůli němuž zaměstnání v průběhu oddlužení několikrát měnil), epidemií Covid 19, dlouhodobější nemocí manželky, svým zdravotním stavem, a pak probíhajícím rozvodovým řízením. Uvedl rovněž, že si není schopen zajistit sekundární zdroj příjmů. Přehled příjmů správci nedokládal proto, že v něj nemá důvěru, a proto přehledy zasílal přímo insolvenčnímu soudu. Dlužník opakovaně ujišťoval, že se bude snažit navýšit měsíční splátky (podání z 5. 5. 2020 na B-20, z 5. 6. 2020 na B-23, z 13. 10. 2020 na B-31, z 29. 12. 2020 na B-37, z 18. 6. 2021 na B-44, z 25. 10. 2021 na č. d. B-56 doplněné 1. 11. a 15. 11. 2021, B-57, B-58, ze 4. 11. 2022 na B-68 a z 1. 3. 2023 na B-73).

Soud v průběhu trvání splátkového kalendáře i přes postupně se horšící situaci poskytl dlužníkovi šanci, aby mohl stabilizovat výši měsíčních splátek na uspokojivou výši tak, jak to ostatně samotný dlužník opakovaně sliboval, přičemž k tomuto postupu byl veden zejména zájmem věřitelů. Soud proto dlužníka poučil o tom, že pokud by přislíbenou výši splátek nedodržel, bude schválené oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) ve znění do 31. 5. 2019, zrušeno. Současně soud vyzval správce, aby k 30. 9. 2023 podal mimořádnou zprávu o plnění oddlužení (B-76), přičemž tuto zprávu správce podal dne 27. 9. 2023 (B-78), zopakoval svůj návrh na zrušení oddlužení a uvedl, že dlužník stanovené splátky neplní (očekávaná míra uspokojení při skončení oddlužení by činila toliko 20,12 %).

Insolvenční soud dospěl k závěru, že je nepochybné, že dlužník nejevil od počátku snahu plnit v potřebné výši splátkový kalendář, jakkoliv sliboval zjednání nápravy. Pokud pak dlužník viní správce, že jej o nedoplatcích či potřebném navýšení měsíčních splátek včas neinformoval, pak soud konstatuje, že sledovat průběh oddlužení je primární povinností dlužníka, nikoliv setrvávat v pasivním očekávání toho, jak se situace vyvine. Soud má rovněž pochybnost o tom, že by si dlužník nebyl sám schopen uvědomit, že plní splátky v nedostatečné výši, a pokud lehkomyslně spoléhal na to, že z toho nebudou vyvozena opatření ze strany správce či soudu, pak jde tento postoj dlužníka výlučně k jeho tíži. Dlužník však řádně neplnil ani ostatní povinnosti v oddlužení. Správce i soud se dozvídali o tom, že dlužník skončil pracovní poměr u jednotlivých zaměstnavatelů, teprve ze sdělení účtáren příslušných (bývalých) zaměstnavatelů, a se zpožděním. Dlužník nepředkládal rovněž správci pravidelné přehledy o svých příjmech, přičemž nelze akceptovat vysvětlení, že tak nečinil proto, že správci nevěřil. Toto své odůvodnění neplnění uvedené povinnosti ostatně dlužník konkrétními argumenty nijak neosvědčil. Popsané chování dlužníka v průběhu trvání splátkového kalendáře, a to i přes opakovaná upozornění či poučení ze strany soudu, tak naplnilo dvě skutkové podstaty pro zrušení schváleného oddlužení, a to jednak podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, jednak i podle § 418 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, kdy je zřejmé, že při skončení oddlužení nebude možno splnit podstatnou část (celou jednu třetinu) splátkového kalendáře v minimální výši 30 %.

Čtěte také: Legislativa proti exekucím za odpady u nezletilých

Z těchto důvodů insolvenční soud zrušil oddlužení dlužníka (bod I. výroku). S ohledem na to, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující (viz soupis majetkové podstaty na B-3), resp. není žádného majetku, a současně nejsou naplněny podmínky předpokládané zákonem pro prohlášení konkursu (dlužník o prohlášení konkursu nepožádal), rozhodl soud podle ustanovení § 418 odst. 4 insolvenčního zákona o zastavení insolvenčního řízení (bod II. výroku) a o zproštění správce funkce (bod V. výroku). O odměně správce a o náhradě jeho hotových výdajů rozhodl soud podle ustanovení § 3 písm. b) ve spojení s ustanovením § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (bod III. výroku).

Proti tomuto usnesení podal správce včasné odvolání (B-80), jež směřovalo proti části bodu III. týkající se určení odměny za přezkoumané přihlášky pohledávek, jakož i na něm závislém bodu IV. výroku, požadoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ohledně výroku o odměně za přezkoumané přihlášky pohledávek změnil tak, že správci přizná odměnu za přezkoumané pohledávky ve výši 46 x 250 Kč, tj. 13 915 Kč včetně DPH a současně změnil i výrok pod bodem IV. tak, že chybějící částka 4 840 Kč mu bude zaplacena za státních prostředků.

Po podání odvolání správce insolvenční soud usnesením ze dne 16. 11. 2023 (B-82, dále jen usnesení B-82 ) opravil bod III. výroku usnesení ze dne 1. 11. 2023 (B-79) tak, že správně zní: Správci se určuje odměna náhrada hotových výdajů ve výši 73 810 Kč včetně DPH, s tím že sestává: z odměny za měsíce duben 2019 až červen 2019 ve výši 2 722,50 Kč včetně DPH, z odměny za měsíce červenec 2019 až říjen 2023 ve výši 47 190 Kč včetně DPH, z odměny za přezkoumané pohledávky: 46 x 250 Kč, tj. 13 915 Kč včetně DPH, z náhrady hotových výdajů za měsíce duben 2019 až říjen 2023 ve výši 9 982,50 Kč včetně DPH, a bod IV. výroku tak, že správně zní: Z toho správci uhrazeno v průběhu trvání splátkového kalendáře 68 970 Kč; neuhrazená část odměny a hotových výdajů v rozsahu 4 840 Kč včetně DPH bude správci uhrazena státem z prostředků zdejšího soudu po právní moci usnesení.

Proti tomuto usnesení podal též dlužník včasné, tzv. blanketní, odvolání (B-81), jež na výzvu insolvenčního soudu doplnil (B-84), jež směřovalo proti bodům I. a II. výroku, a požadoval, aby jej odvolací soud změnil tak, že řízení bude pouze zastaveno nikoliv zrušeno a bude nařízeno nové jednání/stání, kde budu moci osobně doložit důkazy nebo eventuálně povolat svědky s tím, že cílem tohoto jednání bude dokázání mě pravdy, vyčíslení aktuální částky k plnění 30 % uspokojení mého oddlužení, kterou bych do 30ti dnů uhradil jako mimořádnou splátku jednorázově, a navrhuji být ponechán ve schváleném oddlužení plněním splátkového kalendáře zákonnými srážkami ze mzdy až do konce oddlužení .

Vrchní soud v Praze podle § 212 a 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), ve spojení s § 7 insolvenčního zákona, přezkoumal napadené usnesení ve znění usnesení B-82, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a aniž by podle § 94 odst. 2 písm. d) insolvenčního zákona, nařizoval jednání, dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Čtěte také: Dlužné výživné a exekuce

Podle § 418 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 5. 2019, pro věc rozhodném (srovnej čl. II přechodných ustanovení k zákonu č. 31/2019 Sb.): Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odst. 3). Insolvenční soud nerozhodne spolu se zrušením oddlužení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, zjistí-li, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, ledaže a) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem, b) dlužník požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a c) zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3 (odst. 4)...

Ministerstvo spravedlnosti vydalo nové metodické stanovisko, které se týká problematiky exekuce vyklizením bez náhrady. Vyklizení je způsobem exekuce na nepeněžité plnění, k němuž je přistoupeno, ukládá-li exekuční titul povinnému vyklidit nemovitou věc, stavbu, byt nebo místnost. Vyklizení bytu je formou výkonu rozhodnutí, která velmi citelně zasahuje do soukromí a vlastnictví povinných, tedy do základních práv zaručených články 7 a 11 Listiny základních práv a svobod. Ministerstvo se bude publikovaným metodickým stanoviskem řídit při své dohledové činnosti, tj. při vyřizování stížností na postup soudních exekutorů a při kontrolách exekutorských úřadů.

Podle většiny odpovědí zástupců justice vypadalo vymáhání pohledávek před zavedením institutu soukromých exekutorů před dvaceti lety jako slabá vymahatelnost práva, v podstatě nefunkční systém a příliš dlouho trvající řízení. Naopak na tom, zda by bylo prospěšné zavést pro exekutory princip teritoriality, tedy místní příslušnosti, se špičky justice neshodnou. Novela exekučního a občanského soudního řádu přinášející změny v exekucích, kterou před více než měsícem schválila Sněmovna, nyní čeká na posouzení Senátem. Věřitelé by podle stanoviska Městského soudu v Praze měli mít právo zvolit si exekutora, který jejich pohledávku vymůže.

Při zvažování zavedení teritoriality a tedy odklonu od stávajícího principu volby soudního exekutora oprávněným je podle předsedy ostravského krajského soudu Nováka třeba vzít v úvahu, že uvažovaná změna by se mohla z praktických důvodů týkat pouze exekucí zahájených po změně úpravy a neřešila by tak poměry stávajících povinných, kdy určitá skupina opakovaně exekvovaných osob již „své“ exekutory má. V posledních letech a v období pandemie také nabývá na významu elektronická forma komunikace a případná vzdálenost bydliště povinného od sídla exekutorského úřadu tak nemusí být zásadní.

Podle hlavního autora občanského zákoníku Karla Eliáše bylo vymáhání pohledávek před rokem 2001, pokud dlužník neměl na účtu finanční prostředky, „čirým zoufalstvím“. Dílčí vady zákona postupně odstranily zákonné úpravy. Právo věřitele na výběr exekutora pokládá za hodně důležité. Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy připomíná statistiky ze kterých vyplývá, že procento případů, kdy se podařilo věřitelům vymoci dlužné částky alespoň zčásti zpět, se po zavedení institutu soukromých exekutorů mnohonásobně zvýšilo. Soudům, které neměly na exekuční řízení dostatek kapacit, se přitom výrazně ulehčilo, pro dlužníka a věřitele se celý proces zkrátil. Exekucí je teď navíc mnohem více, než v 90. letech.

Pokud podle něj budou všichni exekutoři přibližně stejně kvalitní, což by měli být, pak ztrácí smysl, aby si je věřitelé vybírali. Podobně situaci vidí i předseda Krajského soudu v Hradci Králové Vladimír Lanžhotský. Místopředseda Nejvyššího soudu zase připomíná, že většina zemí, kde je výkon exekučních titulů svěřen soukromým exekutorům, ponechává věřitelům právo na výběr exekutora. Předsedkyně krajského soudu v Českých Budějovicích Martina Flanderová nepovažuje chyby exekutorů při vymáhání pohledávek za systémový problém, ale o dílčí selhání jednotlivců. Princip teritoriality podle ní podporu justice nemá.

Zavedení teritoriality exekutorů by se podle ústavního soudce Radovana Suchánka nijak nevymykalo tomu, co je obvyklé v naprosté většině evropských států. Subjektivní právo věřitele na výběr exekutora z ústavního pořádku nijak neplyne a je tedy odvislé od aktuální zákonné úpravy, upozorňuje. Zákonodárce podle něj může nepochybně regulovat, resp. Navzdory všem negativům mělo zavedení exekutorů pozitivní dopad na vymahatelnost rozhodnutí podle dalšího ústavního soudce Davida Uhlíře. Podle jeho kolegy Tomáše Lichovníka došlo jednoznačně ke zlepšení vymahatelnosti práva. Soukromí exekutoři se osvědčili, dříve byl systém vymáhání v podstatě nefunkční, míní předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal. Zavedení teritoriality exekutorů ale podle něj samo o sobě podstatnější zlepšení přinést nemůže. Exekutoři se od státu dočkají paušální náhrady nákladů, které vynaloží na zastavení tzv. bezvýsledných exekucí. Počítá s tím novela exekučního řádu, kterou ve středu projedná vláda.

Zastavování tzv. bezvýsledných exekucí je novinkou, která je účinná od 1. ledna a která má podle odhadů EK už letos zbavit exekucí zhruba 50.000 až 80.000 lidí. Týká se exekucí, v nichž se za posledních šest let nepodařilo nic vymoci a které nezahrnují nemovitost. Podle původních pravidel nastavených novelou z roku 2021 by právo exekutora na náklady při zastavení bezvýsledné exekuce většinou zcela zaniklo. Exekutor by tak měl podle ministerstva získat jako náhradu nákladů spojených se zastavením bezvýsledné exekuce paušál ve výši 1050 korun plus DPH. Peníze bude platit stát, respektive exekuční soud. Podmínkou bude, že exekuce byla nařízená před 1. lednem 2022. Podle Rajlichové jsou náklady spojené se zastavením exekuce v průměru 2987,30 Kč, k tomu by bylo na místě připočíst náklady spojené se s předchozím vedením bezvýsledné exekuce. EK se obává, že mnozí soudní exekutoři raději ukončí činnost.

Novela insolvenčního zákona

Ministr spravedlnosti ČR Robert Pelikán uvedl novelu insolvenčního zákona, která je potřebnou šancí pro lidi, kteří upadli do dluhové pasti. Nabízí se zpeněžení zbytného majetku a sedm let úsilí o uspokojení věřitelů pod kontrolou insolvenčního správce. Po sedmi letech splácení zanikne zbytek dluhu. Takové řešení zná nejen celá Evropa, ale zná ho i Amerika. Poslanec Jan Chvojka uvedl návrh novely zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon. Tato novela insolvenčního zákona, kterou budeme projednávat jako sněmovní tisk číslo 71. Novela navrhuje změnu podmínek pro vstup do oddlužení a umožňuje přístup k tzv. sanačnímu řešení úpadku širšímu okruhu dlužníků. Podmínkou oddlužení již do budoucna nemá být předpoklad minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů v období pěti let. Soud bude moci v krajních případech po nově stanovené lhůtě sedmi let oddlužit každého, kdo ke splacení pohledávek vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat.

tags: #exekuce #Aleš #Nováček #stanovisko

Oblíbené příspěvky:

• Služby likvidace vozidel Roztoky
• Přečtěte si recenzi ekologických plyšových hraček
• Příroda a vaše pohoda
• Vzor formuláře pro přepravu odpadu
• Ekozemědělství ve Zlíně