Fakta o změně klimatu přibyl: Státy mluví, ale peníze chybí

09.03.2026

Státy o změnách klimatu mluví, ale na zlepšení neposílají dost peněz. Nyní probíhající klimatická konference COP27 opět potvrzuje, že vedle ambiciózních cílů pro snižování emisí skleníkových plynů je současně nutné celou zelenou transformaci pomoci financovat i těm státům, jejichž ekonomiky si se změnou samy neporadí. Rok za rokem se však ukazuje, že bohatí posílají nesrovnatelně méně, než by měli a mohli. Česko zaostává dokonce významně.

Už v roce 2009 se na klimatické konferenci COP15 rozvojovým zemím slibovalo sto miliard dolarů ročně od roku 2020. Této mety ale nikdy nebylo dosaženo. Za rok 2019 se suma podle OECD blížila 80 miliardám dolarů. Tolik peněz rozvojové státy potřebují, aby mohly skoncovat s fosilními palivy a postupně přejít na obnovitelné zdroje energie a další nízkouhlíkové technologie. Zároveň by jim suma pomohla vypořádat se s již viditelnými dopady klimatické změny, respektive s dopady extrémního počasí.

Téměř dva biliony dolarů by měly do roku 2030 každoročně posílat rozvinuté státy těm rozvojovým, aby mohly čelit klimatické změně. Státy ale nejsou schopny dostát ani už dříve stanoveným cílům.

„S ohledem na tlak na veřejné finance ve všech zemích, bude role multilaterálních rozvojových bank, včetně Světové banky, kritická. Objem peněz plynoucí z těchto institucí by se měl v dalších pěti letech ztrojnásobit ze zhruba 60 miliard dolarů ročně na 180 miliard dolarů.

Česká republika a její příspěvky

Podle organizace Fakta o klimatu se má obecně za to, že příspěvek by měl být úměrný HDP daného státu a zároveň množství emisí, které tato země produkuje. Pravidla jsou přitom zatím poměrně volná. Podle výpočtů organizace jsme pro dosažení férového podílu podle HDP měli v roce 2018 přispět 7,8 miliardami korun ročně (přibližně 0,6 procenta českého státního rozpočtu). Česko v tomto ohledu dramaticky zaostává. Například v roce 2018 přispělo Česko v rámci bilaterálních a multilaterálních smluv podle dat ministerstva životního prostředí 185 miliony korun. V roce 2019, což je zatím poslední známý rok, to bylo 192 milionů korun (přibližně 0,003 procenta HDP ČR).

Čtěte také: Klíčová fakta o znečištění moří

Pro srovnání, ostatní vyspělé státy vynakládají pro tyto účely v průměru přibližně desetkrát více než Česko.

Ministerstvo životního prostředí připouští, že výše příspěvků je nízká. „Naším dlouhodobým cílem je dosáhnout právě celosvětového průměru do roku 2030, což odpovídá částce 1,8 miliardy korun s tím, že indikativní cíle pro roky 2020 a 2025 jsou 0,6 miliardy, respektive 1,2 miliardy korun,“ píše se v odpovědi tiskového oddělení. Ministerstvo si je vědomo, že výše příspěvků byla v roce 2019 stále nízká a neodpovídala cíli dosáhnout úrovně celosvětového průměru do roku 2030. Podle MŽP ale za financování a poskytování české zahraniční rozvojové spolupráce odpovídá Ministerstvo zahraniční.

Vývoj z dnešního dne nasvědčuje tomu, že Česko alespoň symbolicky usiluje o nápravu své reputace „neplatiče“. Premiér Petr Fiala dnes v projevu na COP27 oznámil obnovení českého příspěvku do Zeleného klimatického fondu (GCF). Z rozpočtu MŽP se bude v letech 2024 až 2027 do fondu přispívat částkou jeden milion dolarů ročně. Česko se k plnění tohoto závazku vrací po pauze z období vlády Andreje Babiše.

„Česká republika přijela na klimatický summit jako jedna z mála bohatých zemí, které v období 2019 až 2023 do Zeleného klimatického fondu vůbec nepřispěly. Přispěvateli jsou rozvinuté země světa, v současné době 38 států. Patří sem například celá Evropská unie, USA, Kanada, Japonsko či Austrálie. Příjemci jsou naopak rozvojové země jako jsou Indie, Bangladéš, většina států Afriky, ale třeba i Čína. Takzvané transformativní ekonomiky (například Rusko) nepatří ani do jedné kategorie, Pařížská dohoda je ale vyzývá, aby dle svých možností přispívaly také.

Česko podle nevládních organizací dlouhodobě dostatečně nepřispívá na politiku týkající se změn klimatu v souladu s mezinárodními dohodami. Příspěvky neodpovídají také podílu, jakým se Česko na znečišťování podílí. Dlouhodobě je to 200 až 300 milionů korun ročně. Jde o peníze, které směřují hlavně do rozvojových zemí. Na tiskové konferenci ekologického hnutí Greenpeace ke klimatické konferenci OSN COP 28 to řekl ředitel Českého fóra pro rozvojovou spolupráci (FoRS) Pavel Přibyl.

Čtěte také: Klimatické změny: fakta a argumenty

Přibyl zmínil, že do Zeleného klimatického fondu zřízeného úmluvou OSN, přispěla ČR pěti miliony USD, tedy asi 110 miliony Kč. Poslední tři roky ale nepřispěla vůbec. "Na příští čtyři roky vláda schválila příspěvek ve výši jednoho milionu dolarů ročně. To je asi dvě koruny na obyvatele," poznamenal.

FoRS oslovil vládu s iniciativu držme slovo, ve které neziskové organizace žádají, aby Česko své závazky v boji proti změnám klimatu dodrželo.

Dopady klimatických změn a adaptace

Dynamika klimatických změn je ovlivněná činností lidstva a bude úměrná množství skleníkových plynů, které při spalování uhlovodíků včetně ropy, uhlí, zemního plynu a dalších fosilních paliv vypouštíme do atmosféry. Ty měříme jako množství ekvivalentu oxidu uhličitého - CO2.

Klimatické změny vyvolané oteplováním se projevují řadou negativních jevů. Různé regulace jich zahrnují sedmnáct. Řadí se mezi ně dlouhodobé jevy jako trvalý nárůst teploty vzduchu i náhlé úkazy jako vlny veder a povodně. A právě všechny tyto jevy mohou významně narušit fungování firem a běžné fungování civilizace tak, jak jej známe.

Proto metody boje s klimatickou změnou včetně snižování emisí nejen skleníkových plynů, ale znečištění vůbec, adaptace na změnu klimatu, udržitelné využívání vody, ochrana biosféry, přechod na oběhové hospodářství a další vyžadují změny strategie a zavedení postupů, které povedou k udržení kontinuity aktivit a odolnosti také v případě dlouhodobých i náhlých klimatických negativních dopadů.

Čtěte také: Příroda: fakta a zajímavosti

Obecně lze konstatovat, že klimatické změny nejvíce zasáhnou velké aglomerace, Polabí a jižní Moravu. Typickým projevem bude dlouhodobé sucho, absence sněhových srážek ale také bleskové přívalové deště, což znamená změnu profilu a množství srážek obecně i díky mikroklimatu, kterým se se velké aglomerace vyznačují.

Modely budoucích extrémních klimatických jevů ukazují na jasná rizika a ohrožení i pro budovy v ČR. Nejen tyto problémy budou vyžadovat významné změny v oblasti bydlení. Budovy v EU představují zhruba 40 procent spotřeby energií a zhruba 35 procent emisí skleníkových plynů. Vytápění, chlazení a příprava teplé vody představuje 80 procent energie spotřebované domácnostmi v EU. Primárním zdrojem energie pro vytápění i přes růst instalací úsporných technologií v ČR zůstávají fosilní paliva, především pevná paliva a zemní plyn, která jsou zdrojem emisí včetně emisí skleníkových plynů.

Kritický pohled na "boj s klimatem"

Přestože nelze brát závěry analýzy moc vážně, tak to ale ještě neznamená, že zastánci teorie o antropogenních příčinách změn klimatu nemohou mít pravdu. Ale stejně tak ji mohou mít i její odpůrci. Ve světle této nejistoty se však jeví současný „boj s klimatem“, vycházející z přesvědčení, že pravda je na straně zastánců, jako hodně dobrodružný podnik. A investice do něj jako vyhazování peněz z oken. Což vede k logickému závěru, že skutečným cílem není „záchrana klimatu“, ale pouštění žilou jak veřejným rozpočtům, tak našim peněženkám.

Pokud by se totiž chovala společnost racionálně, tak by přednostně investovala do záležitostí, kde existuje vysoká pravděpodobnost účelnosti vynaložení prostředků. Co to v souvislosti s klimatem je? Nepochybně samotný fakt, že se klima mění, a tedy investice do toho, abychom se jeho změnám dokázali přizpůsobit. Tomu se totiž stejně nevyhneme - bez ohledu na to, zda jsou změny skutečně způsobené člověkem, nebo zda jde o přirozený vývoj na lidské činnosti nezávislý.

Dle mého soudu právě proto cpou tolik peněz do financování propagandistických tažení majících přesvědčit veřejnost o antropogenní příčině změn klimatu. Mají přitom celou řadu znaků kampaní manipulativních a používají praktiky a postupy, jaké jsou spojovány s weby označovanými jako dezinformační.

Investory nepochybně namlsalo, kolik peněz se už v „boji s klimatem“ prošustrovalo. A nás by mělo varovat, že bez valného výsledku.

Ovšem tato ekologická fiaska jsou absolutní nic v porovnání s tím, co na nás „bojovníci s klimatem“ chystají nyní. Pod hesly jako „uhlíková neutralita“ a „bezemisní ekonomika“ se totiž neskrývá nic jiného než další černé díry na peníze, proti kterým jsou ty doposud vyhozené miliardy jen drobné. Jak ovšem předejít tomu, že až lidstvo zjistí svůj omyl, tak už možná nebude mít čas ani prostředky na to, aby se dokázalo měnícímu klimatu relativně plynule a bezbolestně přizpůsobit? Podle mne existuje jediná cesta. Přesvědčit investory „boje s klimatem“, že mnohem víc se dá vydělat na přizpůsobení jeho změnám.

Tabulka: Příspěvky ČR na ochranu klimatu