Farmářské Zpracování Ovoce a Zeleniny v Ekologickém Zemědělství

V současné době přibývá lidí se zájmem o místní potraviny. Veřejnost se stále více zajímá o místní potraviny, o kvalitu jídla a také o způsoby, jakými jsou pěstovány plodiny a chována hospodářská zvířata, jejichž produkty následně konzumujeme. Roste zájem také o možnosti, jak podpořit lokální zemědělskou produkci. Mnohdy však chybí potřebné informace. Zjistěte víc o ekologickém zemědělství a biopotravinách ve vašem kraji.

Nákupem regionálních potravin je dnes možné podpořit lokální ekonomiku, v případě biopotravin navíc tento trend napomáhá také k údržbě tradiční zemědělské krajiny, snižuje znečištění vodních zdrojů průmyslovými hnojivy a přispívá k dlouhodobé půdní úrodnosti.

Zemědělství je tradičním odvětvím a důležitou součástí národního hospodářství s úzkou vazbou na ostatní odvětví, i když se v současné době v ČR podílí na HDP jen cca 4, 3%. Základní funkcí zemědělství jsou jeho produkční činnosti. Zemědělství zabezpečuje naši výživu. Uživil-li jeden zemědělec v roce 1950 deset lidí, dnes by tento počet stoupl na 70. Zemědělství nás zásobuje jednak přímo konzumovatelnými produkty, tak i surovinami pro výrobu potravin. Za potraviny se dnes u nás vydává až 34% rodinných nákladů. Zemědělství produkuje též cenné průmyslové suroviny až 20% tzv. Pro střední Evropu je typické multifunkční zemědělství a lesnictví, ke kterému směřuje i koncept samotné Společné zemědělské politiky EU a které je zabudováno v Modelu evropského zemědělství.

Multifunkční zemědělství ovlivňuje zásadním způsobem venkovský prostor, který je důležitou výchozí základnou pro krajinu, biologickou diverzitu a specifickou tvář určitých lokalit. V rámci tohoto pojetí zemědělství produkuje nejen potraviny a průmyslové suroviny, ale zajišťuje celou řadu dalších funkcí, které jsou pro společnost nepostradatelné a mohou být v určitých regionech dokonce mnohem významnější než vlastní produkční aktivity. Mimoprodukční činnost představuje veřejné statky, které jsou společností požadovány a čím dál více také vysoce hodnoceny, ale nejsou zemědělcům hrazeny. Jde jednak o statky komerčního charakteru, jako je např. přímý prodej, agroturistika, zužitkování některých odpadů, pronájem půdy a budov, apod. a jednak o nekomerční služby v podobě udržování vzácných rostlin, krajových odrůd, plemen zvířat a krajiny vůbec či péče o biotopy.

Dalším požadavkem, které se dnes na zemědělství klade, je požadavek jeho trvale udržitelného rozvoje. Vychází ze vzájemné závislosti všech biologických systémů. Lidé jsou součástí přírody, podléhají jejím zákonitostem, je třeba s ní spolupracovat, ne ji pokořovat. Trvale udržitelné zemědělství je takové, které je ekonomicky soběstačné, ekologicky šetrné, z hlediska společnosti akceptovatelné, uspokojuje současné potřeby a neomezuje potřeby budoucích generací. Současné hospodaření vykazuje řadu vedlejších negativních vlivů od snižování biodiverzity, degradaci půdy, nedostatečné kvality potravin až po kapitálovou náročnost.

Čtěte také: Odpad v České republice

Ekologické zemědělství svým objektem zasahuje do mnoha stránek lidského života. Mým cílem je přiblížit ekologického zemědělství z určitého celkového pohledu. Stěžejní část práce bude představovat čtvrtá kapitola vlastní právní úprava EZ. Po stručném ohlédnutí k situaci ve světě se částečně zaměřím na popis právního stavu do okamžiku vstupu ČR do EU, neboť se hlouběji budu soustředit na platnou právní úpravu, představovanou v první řadě Nařízením Rady ( EHS) č. 2092/1991 a zákonem č. 242/2000 Sb. v platném znění a směrnicemi svazů či certifikačních orgánů.

Co je ekologické zemědělství?

Pojem ekologického zemědělství lze definovat jako systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob, minimalizuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat klade důraz na pohodu zvířat, dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a upřednostňuje obnovitelné zdroje energie a recyklaci surovin.

Jde o velice pokrokový způsob hospodaření, který staví na filozofii holistického pojetí přírody. Příroda je zde jednotným celkem, má svou přirozenou vnitřní hodnotu. Člověk je součástí přírody stejně jako jiní živí tvorové. Proto by veškerá lidská činnost měla pramenit z přírodního řádu a ekologické rovnováhy. Člověk se nemůže zprostit své morální povinnosti a odpovědnosti přistupovat k zemědělskému hospodaření takovým způsobem, aby důsledky jeho činnosti citelně nenarušily harmonii přírody a životního prostředí. Hlavním smyslem tohoto pojetí je vytvořit systém trvalého charakteru, který by byl ekologicky vyvážený, chránil stálé přírodní zdroje, tzn.

Ekologické zemědělství má více pozitivních účinků na ochranu přírodních prvků a na krajinu než zemědělství konvenční. Více respektuje ochranu přírody a krajiny. V jeho rámci je větší biodiverzita flóry a fauny, vyšší obsah organické hmoty v půdě, větší oživení půdy a vyšší biologická aktivita. Půda má také větší potenciál k ochraně před erozí. Při ekologickém způsobu hospodaření také nedochází ke kontaminaci podzemních vod pesticidními látkami, množství vyplavovaných dusičnanů je stejné nebo nižší. Kontaminace ovzduší pesticidy není v zásadě možná. Přebytek živin je v ekologicky hospodařících podnicích nižší a energetická účinnost pěstovaných kultur je mnohem vyšší než v konvenčním zemědělství.

Na základě výše uvedeného můžeme k ekologickému zemědělství přistupovat jako k modelu hospodaření, který se vyznačuje vícero funkcemi. Jde zvláště o funkce ekologické, ekonomické a sociální. Cíle ekologického zemědělství se ve své obecné rovině projevují v zásadách či principech, které byly nastíněny pro jednotlivé oblasti zemědělství platnou právní úpravou předně nařízením Rady EHS č. 2092/913 ( Nařízení) a zákonem č.

Čtěte také: Co je hierarchie zpracování odpadu?

Ekologické zemědělství v praxi

Základem všeho je zdravá půda. Ta vyživuje rostliny a je proto předpokladem našeho života a zdraví. Prostřednictvím půdy vyživuje ekologický zemědělec své rostliny, tzn. nehnojí rostliny, ale půdu. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině jsou rostliny schopné samy se postarat o své zdraví a s úspěchem se bránit proti chorobám a škůdcům.

Struktura plodin musí umožnit střídání plodin se subtilním kořenovým systémem s plodinami s mohutným kořenovým systémem. Menší produkce kořenové biomasy a posklizňových zbytků některých plodin by se měla vyrovnat pěstováním meziplodin. Vegetační kryt půdy má být co nejdelší, pokud možno i přes zimu.

Zvířata se v rámci ekologického zemědělství nacházejí v zavřeném koloběhu. Krmivo dostávají převážně z vlastního ekologického podniku. Při jejich chovu jsou respektovány jejich přirozené potřeby. Díky tomu mají dobré zdraví a jejich produkty jsou vysoké kvality. Ekologická farma chová jen tolik zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Kupírování, zkracování zubů a zobáků a jakékoliv jiné tělesné poškozování a mrzačení není dovoleno.

Kontrolu provádí nezávislá kontrolní organizace přímo v provozu. Na základě zprávy z kontroly proběhne certifikační řízení, v němž může být přihlášený zemědělský podnik uznán jako ekologický s právem používat ochranné známky na svou bioprodukci.

Zemědělství pro společnost dnes již neznamená jen produkci potravin, ale můžeme v něm nalézt i další nezastupitelné funkce, které zastává - zvláště pak z pohledu ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství charakterizuje ekonomická výhodnost z dlouhodobého hlediska, neboť i přes zjevnou dosavadní lepší cenovou dostupnost konvenčních produktů oproti bioproduktům lze očekávat, že se do nákladů nakonec promítnou veškerá negativa intenzivního konvenčního zemědělství a stávající vyšší ceny biopotravin, kde už nyní jsou veškeré náklady na výrobu započítány. Ekologické zemědělství je vhodné pro obhospodařování zvláště chráněných území vymezených v zákoně. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (CHKO, CHOPAV, PHO, atd.). Výhodou v tomto směru je i to, že se vyplácejí dotace na údržbu krajiny a agroenvironmentální programy.

Čtěte také: Zpracování textilu a ekologie

Svůj význam má ekologické zemědělství i v oblastech využívaných pro intenzivní zemědělství z důvodu ochrany čistoty podzemní vody a možnostem zlepšení čistoty povrchových vod. Jak už bylo zmíněno výše, ekologické zemědělství staví na co největší uzavřenosti koloběhů v rámci ekologického podniku. K jejímu dosažení slouží snaha o omezení vstupů z vnější a minimalizaci spotřeby neobnovitelných zdrojů surovin a energie. Snížení nadprodukce je další významnou funkcí, neboť nadprodukce potravin vzniklá v důsledku intenzivního hospodaření přináší řadu problémů, ať už se skladováním, subvencováním exportu, atd.

U nás zatím nedoceněnou funkcí je to, že ekologické zemědělství přispívá ke zlepšení kvality potravin a zdravotního stavu populace. V tomto směru je nanejvýš potřebná další propagace. I když by se z jedné strany (ze strany konzumenta) dalo na ceny biopotravin pohlížet jako na nevýhodu, z hlediska ekologického podniku mu tato vyšší cena umožňuje rozsáhlejší specializaci a zachování drobných prodejen. Výhoda spočívá v produkci místních či regionálních specialit. Charakter ekologického zemědělství s sebou nese nutnost zapojení více pracovníků při hospodaření, zpracování, produkci a výsledném prodeji. Proto nejčastěji funguje ve formě rodinných farem a na okrajových výrobních oblastech.

Vzdělávání v ekologickém zemědělství

Faktem však je, že nejen v Česku, ale v celé Evropě ubývají v krajině zemědělci a zemědělská populace stárne. Třetina (32 procent) vedoucích pracovníků na farmách v EU je starší 65 let. Pouze 11 procent vedoucích farmářů v EU tvořili mladí zemědělci ve věku do 40 let. Stará generace zemědělců často nemá komu předat zavedené hospodaření, a tak farmy získají velké zavedené společnosti, čímž dochází ke zvětšování ploch. To má důsledky jak na menší zaměstnanost na venkově, tak ztrátu biodiverzity (větší plocha pro monokultury), a nižší diverzitu plodin, které jsou k dispozici pro společnost. Pokud chceme v krajině, a zejména té zemědělské, obnovit biodiverzitu a stabilizovat degradovanou a zerodovanou půdu (V ČR je ohroženo erozí přes 50 procent zemědělských půd), neobejde se to bez obnovení zemědělské populace. Jinými slovy, je nutné zvýšit počet a diverzitu ekologicky hospodařících zemědělců různých velikostí a zaměření.

Zajímavé a možná trochu nečekané je, že zájemci o studium a praxi ekologického zemědělství se většinou rekrutují z jiného než zemědělského prostředí. Mezi studenty a studentkami Farmářské školy je například dnes již bývalý advokátní koncipient, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, mladý pár absolventů Přírodovědecké fakulty UK. Ředitel Jiří Prachař k tomu dodává: „V prvních třech letech, kdy běžela neakreditovaná verze, jsem potkal neuvěřitelné mladé lidi, kteří chtějí jít do zemědělství, kteří se opravdu práce nebojí a kteří chtějí dělat takové zemědělství, které je udržitelné a v souladu s přírodou a chtějí vstupovat právě do ekologického zemědělství.

Na začátku září byl zahájen nový vzdělávací program Farmářská škola, který je zaměřený na vzdělávání v ekologickém zemědělství. Vznik tohoto programu lze označit za historický milník ekologického zemědělství v Česku, protože po více jak třiceti letech fungování ekologického zemědělství se u nás díky Farmářské škole cíleně tvoří další generace poučených ekologických zemědělců a zemědělkyň. Farmářská škola je prvním vzdělávacím programem v Česku zaměřeným výhradně na ekologické a biodynamické zemědělství. Studium je tříleté a model vzdělávání je zcela odlišný od současného vzdělávání na středních a vysokých školách nebo univerzitách. Je totiž postaven na získávání znalostí a zkušeností skrze celoroční praxi na ekologických farmách, kde studenti i žijí. Praxe tvoří osmdesát procent náplně studia, teorie dvacet procent.

Aktuálně je do programu zapojeno přes čtyřicet ekofarem v Česku a na Slovensku, každá s odlišným zaměřením, ať už na ekologickou či biodynamickou produkci a zpracování zeleniny, ovoce, chovu zvířat a polařiny, tedy produkce obilovin a dalších polních plodin. Exkurze míří také do švýcarského FiBLu. Tamější Výzkumný institut byl založen v roce 1973 a je tedy nejstarším výzkumným a poradenským centrem pro ekologické zemědělství, kde se v raných devadesátých letech školili také čeští průkopníci. Zde se realizují dlouhodobé srovnávací pokusy ekologického, biodynamického a konvenčního zemědělství.

Dalším unikem Farmářské školy je výuka teorie, která je zajišťována předními experty a expertkami z praxe, akademické sféry, státní správy a výzkumných institucí České republiky, Rakouska, Německa a Švýcarska a reflektuje nejnovější poznání v pedologii, ochraně a výživě rostlin, zpracování půdy nebo osevních postupech. Model vzdělávání ekologického a biodynamického zemědělství postavený na praxi v Německu zažil osobně jako student a později jako lektor také Jiří Prachař, který se po osmi letech vrátil z Německa do Česka, aby se před čtyřmi lety díky zázemí a podpoře Asociace místních potravinových iniciativ (AMPI) poprvé pokusil o českou variantu tohoto vzdělávání. Na otázku, proč se rozhodl pro studium ekologického zemědělství v Německu a proč se rozhodl nabytou zkušenost přenést do Česka, odpovídá: „Před patnácti lety jsem byl v podobné situaci, jako jsou dneska mladí lidé. Chtěl jsem jít do ekologického a biodynamického zemědělství, ale prakticky tady neexistovala cesta, žádné adekvátní vzdělání, vlastně nic, kam by člověk mohl jít, na univerzitách bylo strašně málo praxe. Takže se tak člověk trošku toulal po farmách, ale to nebylo to pravý ořechový, a tak jsem odešel do Německa. Když jsem se vrátil, tak jsem si myslel, že Farmářská škola bude pro mě taková bokovka, ale se vším zamíchal karty covid a nečekaně se ten projekt tak rozjel, že jsme vlastně hned první ročník naplnili a já jsem viděl, že to opravdu funguje.

Před spuštěním akreditovaného studia v září 2023 stihly vzniknout tři ročníky v rámci neformálního vzdělávání, kde je aktuálně kolem stovky studentů. V roce 2024 tak vyjde první skupina asi dvaceti absolventů pilotního, ještě neakreditovaného programu. Do akreditované verze bylo přijato padesát studentů.

Podpora ekologického zemědělství

Do roku 2027 by měli zemědělci v České republice hospodařit ekologicky na 22 % zemědělské půdy. V současnosti je to 15 %. Biopotraviny se mají podílet na celkové spotřebě potravin a nápojů 4 %, zatímco podle údajů z roku 2019 to bylo 1,52 %. Lidé se také víc zajímají o to, v jaké krajině žijí a jaké jídlo jedí. Chceme proto ekologické zemědělství co nejvíce podpořit. Trh s biopotravinami v roce 2019 vzrostl o 19 procent. MZe bude nadále podporovat ekologické podniky i výrobu biopotravin, sdružování zemědělců, výrobců a obchodníků a usnadňovat farmám přístup na trh.

Zásadní pro další rozvoj ekologického zemědělství v ČR je zaměřit se zejména na produkci mléka, produkci na orné půdě, pěstování ovoce, zeleniny a révy vinné. Akční plán navazuje na nový Evropský akční plán pro ekologickou produkci. V ČR funguje více než 4 600 ekofarem hospodařících na 541 tisících hektarech. Ekologičtí zemědělci se starají o 15 % zemědělské půdy, což ČR řadí mezi patnáct zemí světa s nejvyšším podílem ekologicky ošetřovaných ploch v porovnání s celkovou výměrou zemědělské půdy. V EU je ČR na šestém místě.

Je nutné zdůraznit, že přístup k půdě se ve výzkumech a analýzách objevuje jako hlavní bariéra pro začátek hospodaření. Půda se stala předmětem investic a spekulací a její cena vzrostla natolik, že již často nemá ekonomicky smysl ji pořizovat pro zemědělské účely, pachtovné také roste. Další zmiňovanou bariérou je nedostatečný přístup k financím potřebným k založení farmy a rozvinutí faremní infrastruktury. V neposlední řadě je to bariéra přístupu ke znalostem a vzdělání. Tuto „poslední“ bariéru snad alespoň částečně odstraňuje právě Farmářská škola.

Farmářská škola se spojila s Výzkumným ústavem rostlinné výroby v.v.i. v Praze- Ruzyni, který poskytl zázemí a škola zde tedy čerstvě sídlí. Na slavnostním zahájení VOŠ ekologického zemědělství Farmářská škola letos 1. září vystoupila řada významných osobností ekologického zemědělství.

Zakladatel a ředitel Farmářské školy Jiří Prachař na úvod veřejné události, které se zúčastnili dosavadní i nový studenti, zástupci médií, někteří průkopníci ekologického zemědělství a podporovatelé vysvětlil, proč vůbec vznikla akreditace pro tento vzdělávací obor: „Hned když jsme o sobě dali vědět, natočili první video a poslali ho do světa, začaly se nám na sociálních sítích množit komentáře, že taková škola je naprosto zbytečná, protože mladí lidé do zemědělství nechtějí, že se mladým lidem nechce pracovat a že jsou to jen vyhozené peníze. I přes tuto hloubkovou expertizu jsme si dovolili začít a hned prvním ročníkem jsme naplnili kapacitu, která byla na začátku dvacet pět studentů. V druhém a třetím roce jsme museli zájemce o studium odmítat, protože by překročili kapacitu. Během prvních dvou let přibylo třicet farem, kam mohli studenti chodit na praxi a kurz se začal rozrůstat.

Kmotr Farmářské školy a ředitel Výzkumného ústavu rostlinné výroby v.v.i. Mikuláš Madaras popřál studentům sílu a odvahu a uvítal je „ve výzkumném ústavu rostlinné výroby, u nás, a ode dneška je to i u nás na Farmářské škole. Jsme poctěni, že zde můžeme mít sídlo Farmářské školy. Vrací se nám do auly vzdělávání. Historicky resortní výzkumné ústavy byly vzdělávacími institucemi pro doktorandské studium, a to už není, jsou to už jen vysoké školy a akademie věd. A teď s vyšší odbornou školou se nám do této budovy vrací nový duch a začínáme opět možná více plnit své poslání směrem ke vzdělávání. Myslím, že ta spolupráce bude oboustranná. Tak jako naši vědci budou učit ve Farmářské škole, tak i my díky této spolupráci získáváme přístup k ekologickým farmám. A to bylo i smyslem založení společného Centra pro vzdělávání a výzkum ekologického zemědělství, které tímto dnem rovněž vzniká a bude sídlit na VÚRV. Za tu možnost moc děkuji, protože my vědci potřebujeme náš zemědělský výzkum dělat na farmách, in situ, sbírat data, realizovat pokusy, testovat hypotézy.

Ředitel Asociace místních potravinových iniciativ Jan Valeška, který stál u zrodu Farmářské školy a podílí se na jejím provozu, na zahájení poděkoval farmářům, kteří se od devadesátých let věnují ekologii, a dodal: „My jsme si v AMPI před pěti lety říkali, že promujeme místní jídlo a teď kdo ho vlastně bude z Matky Země vydobývat, vždyť tady nejsou lidé. A farmáři Martin a Jana Rosenbaumovi se iniciativně zhostili toho, že je budou na jejich farmě učit.

Milan Hluchý, zakladatel společnosti Biocont Laboratory, zaměřené na biologickou ochranu rostlin, upozornil, že je to právě zemědělství, konkrétně aplikace tzv. přípravků na ochranu rostlin, tedy pesticidů a jedů, které ničí biodiverzitu a hmyz. Vyzdvihl, že za třicet pět let se podařilo převést 80 procent českého vinohradnictví do režimu integrované produkce a certifikovaného ekologického zemědělství. „Nedávno jsem si uvědomil, že je to pouhých šest desetin zemědělské plochy v tomto státě, což je smutné. Přemýšlel jsem, jak to posunout a v tom momentě začala spolupráce s Farmářskou školou a domluvili jsme se na trvalé spolupráci,“ prohlásil k tomu Hluchý.

tags: #farmářské #zpracování #ovoce #a #zeleniny #v

Oblíbené příspěvky:

• Co se děje s odpadem po svozu?
• Celkový ekologický audit
• Svoz komunálního odpadu
• Magnetické samolepky a cedule pro odpad
• Desková hra Strážci přírody: Hratelnost