Filozofie Ekologie: Rozhovor o Udržitelnosti a Vztahu k Ekonomii

Filozofická reflexe ekologie představuje průnikovou polydiskurzívní bázi - což značně rozšiřuje prostor s rozsáhlou výzkumnou agendou, procházející vědecky etablovanými oblastmi. Naším cílem je upozornit na interdisciplinární charakter zkoumané problematiky, jakož i na skutečnost, že koncepcie filozofie ekologie by byly ťažko obhájiteľné a rešpektované bez reflexie výsledkov súčasného vedeckého poznania tak v oblasti ekologických vied ako aj filozofie.

Když se řekne ekonomie a ekologie, je jasné že tyto dva pojmy mají něco společného. Oba názvy mají původ v řeckém jazyce. Ekologie je složenina slov oikos, to je řecky prostředí nebo také dům, a logos, to je věda. Ve slově ekonomie cítíme opět řecké oikos a druhá část slova znamená zákony, zásady nebo pravidla, řecky normos. Jednoduše řečeno ekologie je věda o prostředí, řečeno odborně, je to věda o vztazích mezi organismy, popisuje zákonitosti, do kterých je člověk začleněn jako biologický organismus. Zásadami a pravidly hospodaření v tomto prostředí se zabývá ekonomie.

Historický Kontext

Základy ekonomie můžeme najít již v pracích antických filosofů Xenofóna, Platóna a Aristotela. Ekonomie byla tehdy součástí filosofie a poskytovala lidem převážně praktické rady, například jak zacházet s otroky, jak vést domácí "ekonomiku", na jakou činnost se orientovat a jaké při ní volit pracovní postupy. Proces oddělování ekonomie od filosofie začal ve 14. a 16. století, kdy se synonymem bohatství staly peníze. Zcela samostatnou vědní disciplínou se stala v 18. století a od té doby probíhá její dynamický vývoj.

Pojem ekologie poprvé použil německý filosof a biolog Ernst Haeckel (1834-1919). Ekologii nazýval ekonomií přírody. Přestože pojem ekologie se začal používat asi v roce 1880 ve stejném smyslu jako dnes, základy ekologie v širším smyslu byly položeny teprve ve dvacátých letech tohoto století. Ekologie s dnešní šíří záběru vznikla až v polovině 20. století (E.P.Odum - "Základy ekologie").

Problémy Současnosti

Proč tedy dochází k nadměrnému znečišťování ovzduší, vody a půdy, k hubení rostlin a živočichů, k mýcení tropických pralesů, znehodnocování krajiny, nadměrné těžbě nerostných surovin atd., atd.? Protože jak říká jedna ze základních ekonomických tezí "každý člověk se snaží v rámci svých možností a schopností získat maximum užitku (slasti), a to při vynaložení co nejmenších nákladů (strasti). Osobní zájem je nejsilnější hybnou silou hospodářské činnosti".

Čtěte také: Thoreau a láska k přírodě

Lidé mají různé preference a každému poskytuje maximální uspokojení něco jiného. Potřeba umět získávat peníze, majetek a moc byla jednoznačně silnější než potřeba zkoumat a chránit přírodu. Důvody proč se lidé dvacátého století začali zabývat ekologií jsou notoricky známé - znehodnocení všech složek prostředí, nadměrná výroba a spotřeba, přelidnění. Uvědomili jsme si, že při všem našem konání je třeba dát ekologii na první místo. Zatím tato myšlenka vítězí spíše v teorii než v praxi.

Bylo by bláhové doufat, že zájem chránit své životní prostředí a životní prostředí všech ostatních organismů, které s námi sdílejí tuto planetu zvítězí nad zájmy ekonomickými. Jedině snad až nebudeme mít co jíst, pít a dýchat. To už bude na záchranu planety, která nám byla svěřena do užívání, pozdě.

Příklady Ekologických Iniciativ

Vážnost globální klimatické situace přiměla mezinárodní společenství k uzavření Pařížské dohody o ochraně klimatu. Ať už se bude dařit závazky smlouvy v jednotlivých zemích světa naplňovat, nebo ne, hospodářství největších producentů skleníkových plynů (Číny, USA a EU) se situaci začínají přizpůsobovat. Každý to ovšem dělá po svém.

• Biopaliva zdražují pohonné hmoty, ale současně jsme méně závislí na dodávkách ropy.
• Spotřebu tepla ovlivňují parametry stavby, způsob jejího využívání a také požadovaná teplota v jednotlivých místnostech. Zvažte, kde potřebujete jak topit, a regulujte spotřebu tepla např. použitím termostatických hlavic. Snížení teploty v místnostech o 1 stupeň Celsia ušetří přibližně 6 % nákladů na vytápění. A pro každý další stupeň to platí taktéž.
• O každý vodní zdroj stojí za to pečovat. Problematická se může jevit péče o řeku ve městě, kde se musí brát ohled na povodňovou ochranu a prostorová omezení. Ale i řeky ohraničené betonem a zpevněnými břehy mohou nést přírodě blízké prvky, třeba pestré dno s prohlubněmi, kameny, ostrůvky, které umožní přežít vodním organismům i během sucha. A tam, kde prostor je, je možné vodu zpomalit a začlenit do života města.
• Textilní průmysl má svou odvrácenou stranu. Při výrobě látek se ročně potřebuje 93 miliard kubíků vody, 98 milionů tun nafty a chemikálií, celkem za 21 miliard USD. Oděvní průmysl se také podílí na průmyslovém znečištění vody a produkuje značné množství mikroplastů. Z těchto důvodů se stále častěji skloňuje pojem „slow fashion".
• Dům a hospodářské stavby slovenského farmáře a chovatele koní pod Slánskými vrchy jsou postavené z recyklovaného stavebního materiálu a vybavené použitým nábytkem. Celý koncept slouží jako krásná inspirace pro ty, kteří chtějí minimalizovat svoji ekologickou stopu a žít udržitelně.
• Česká republika má vysoký potenciál využít větru k výrobě čisté energie. Průměrná větrná elektrárna dokáže vyrobit elektrickou energii pro stovky domácností. Při nastavení rozumných podmínek z ní mohou profitovat uživatelé, obce i životní prostředí.
• Vysvětlení významu vodíku jako paliva. Původně byl vodík vyráběn elektrolýzou vody, nyní se vyrábí z obnovitelných zdrojů - slunce a vody.

Josef Petr Ondok: Kněz, Filozof a Přírodovědec

Kněz, filozof a přírodovědec - kombinace na přelomu druhého a třetího tisíciletí poněkud nezvyklá, téměř podezřelá. A přece, vším tím, a nikoli okrajově, byl Josef Petr Ondok (1926-2003). Jeho knihy věnované otázkám bioetiky, ekoetiky, teologie a filozofie náboženství představují důležité orientační body pro každého českého čtenáře, kterého tyto obory zajímají.

Josef Ondok se narodil 2. září 1926 v jihočeské vesnici Mydlovary. V roce 1939 vstoupil do kongregace bratří Nejsvětější svátosti v Českých Budějovicích a přijal řeholní jméno Petr. Tímto jménem jej později také oslovovali všichni jeho přátelé. Roku 1946 maturoval na Jirsíkově klasickém gymnáziu v Českých Budějovicích a odešel do brněnského římskokatolického semináře s úmyslem stát se knězem. Jeho velikou láskou byla však již tehdy filozofie, a proto si současně na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity zapsal obor filozofie-čeština. Po zrušení seminářů v roce 1950 dokončil studia soukromě a tajně přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Kajetána Matouška. Studium na Filozofické fakultě však již nedokončil.

Čtěte také: Pobyt v přírodě a filozofie

Po amnestii v květnu 1963 pracoval J. P. Ondok nejdříve jako stavební dělník v JZD Mydlovary, které převzalo „společenskou odpovědnost za jeho převýchovu“. Tehdy také vystudoval večerní stavební průmyslovku. Rozhodujícím momentem v Ondokově životě však bylo jeho přijetí do Botanického ústavu ČSAV v Třeboni. V hydrobotanickém oddělení Botanického ústavu v Třeboni pak Petr pracoval téměř 25 let. Byl sice přijat jen jako „technik“, ale zanedlouho již školil své spolupracovníky v matematické statistice. Rychle se naučil programovat a vedle intenzivní terénní práce se věnoval matematickému modelování ekologických procesů, zejména v mokřadech. Později byl přeřazen na odborného, a pak na vědeckotechnického pracovníka. Ucházet se o titul kandidáta věd mu však jihočeské stranické orgány nikdy nedovolily.

V době politického uvolnění na konci šedesátých let se Petr dočkal soudní rehabilitace, dokončil v Brně svá vysokoškolská studia a r. 1969 obhájil diplomovou práci z logiky u profesora Pavla Materny. V letech 1968-1970 získal povolení k duchovenské činnosti a pravidelně působil v českobudějovickém kostele P. Marie Růžencové, pořádal akce pro mládež a vedl biblické hovory. To bylo také asi hlavním důvodem k odnětí státního souhlasu s jeho veřejnou kněžskou činností a k pokračujícímu dohledu StB nad ním. Postupně se stal odborníkem v mikroklimatologii a kvantitativní rostlinné ekologii. V jeho pracích je ukázkovým způsobem propojen sběr dat, jejich analýza, konstrukce modelů a jejich ověřování (validace). Série devatenácti Ondokových článků v časopise Photosynthetica je příkladem jedinečné vědecké ukázněnosti.

V roce 1991 vyhověl žádosti tehdy zakládané Teologické fakulty Jihočeské univerzity a ve svých 65 letech začal přednášet obor, který byl vždy jeho srdci nejbližší - filozofii. Litoval jsem tenkrát, že jsem nebyl v Českých Budějovicích, protože například jeho dvousemestrového semináře o Heideggerovi bych se byl rád zúčastnil. Současně Petr přednášel také logiku a filozofii na Biologické fakultě. Roku 1993 se zdravotní stav Petra Ondoka náhle zhoršil. Diagnóza: rakovina a selhání imunitního systému - nesporně důsledek čtyř let práce v jáchymovských dolech (pracoval s čistou smolincovou rudou bez jakékoli ochrany). Během následujících devíti let napsal devět knih. Zemřel v Českých Budějovicích 19. srpna 2003.

Mnohé je v jeho knížkách jen načrtnuto, jsou to první přiblížení. Nicméně jeho zmapování různých aspektů dlouhé řady aktuálních problémů filozofie a teologie je vždy ukázněné a systematické. Velice často nechával otázky otevřené. To může být pro mnohé poněkud neuspokojivé. Končívají tak ovšem často i Platonovy dialogy a vlastně většina opravdové filozofie…

Propast mezi přírodními vědami a teologií (jakož i mezi ateizmem a teizmem) dnes již není zdaleka tak hluboká, jako tomu bylo v polovině minulého století. 2) V řadě svých publikací Petr ukázal, že komunikace mezi přírodními vědami a teologií je nejen možná a užitečná, ale dokonce nutná. Kritické myšlení a spiritualita se vzájemně nevylučují. Kritické myšlení (a rozhodně ne křesťanský fundamentalizmus, který je dnes tak úspěšný v některých denominacích v USA) by také mělo být základem teologie. Přijetí biologické evoluce není „ústupem z pozic“. Evoluci vesmíru a života lze chápat jako integrální součást křesťanské zvěsti.

Čtěte také: Keller o sociálním ekologickém státu

Na tomto místě se Petrovými ústředními tématy staly pojmy „racionalita“ a „život“. Rozbor problematiky a své názory v této oblasti Petr shrnul ve třech knihách: Důkaz nebo hypotéza Boha? (Trinitas 1998), Přírodní vědy a teologie (CDK 2001), Čmelák asketický (Trinitas 2003).

Byl člověkem neobyčejně mírným, ale pokud vím, jednou mu přece jen došla trpělivost. Při neformálním večírku na jedné mezinárodni ekologické konferenci jistý profesor z Curychu hrubě urážel jednu ženu. A tehdy mu Petr prostě vrazil zcela nekněžským způsobem pořádnou facku. Dodnes mi občas bleskne hlavou, že tuhle knížku by si Petr rád přečetl. Anebo se trápím nějakou otázkou a napadne mě, že bych se na to měl Petra zeptat. Ve zlomku vteřiny si ovšem uvědomím, že já, jako agnostik, ne-li dokonce ateista, se ho už nikdy na nic nezeptám. Můžu jen číst, co napsal.

Věda a Náboženství v Kontextu Ekologie

Náboženství je třeba přizpůsobovat současnému stavu vědy, vědeckost se stává kritériem kvality náboženství. Akceptace vědeckých hypotéz či tvrzení pokládaných za výsledky vědy jsou nesnadno odlišitelná od náboženské víry. Náboženství (např. křesťanství) je zjevené od Boha, věda poznává pouze lidskými prostředky, proto se věda musí podřídit náboženství. Věda má obhájit náboženskou nauku. Dnes jde zejména o vědecký kreacionizmus, vědecké odůvodnění stvoření světa v doslovném pojetí v šesti dnech před zhruba 6000 lety: některé evangelikální církve, např. Udržení oddělené identity vědy a náboženství, jejich autonomie. Odmítá se zvěcňování a objektivace náboženských obsahů. Zpochybňuje se slepá důvěra ve výlučnou platnost metod a přesvědčení moderní manipulativní racionality. Představitelé u nás jsou Zdeněk Neubauer, Zdeněk Kratochvíl, Jiří Fiala, Petr Vopěnka, v zahraničí Krzysztof Maurin, David Bohm, Karl Pribram.

tags: #filozofie #ekologie #rozhovor

Oblíbené příspěvky:

• Důležité informace o odjezdu z HK
• Globální dopady znečištění
• Jak zrušit odběr newsletteru Greenpeace
• Hospodaření s odpady v ČR
• Udržitelná domácnost