Financování investičních plánů emisí dluhopisů

Nutnost realizovat, a tím pádem i financovat často rozsáhlé projekty se projevuje jak v rámci podnikové sféry, tak v rámci neziskového sektoru. Těmto aspektům je nezbytné věnovat stejnou pozornost jako všem ostatním přípravným krokům nezbytným pro úspěšnou realizaci a řízení investičních projektů.

Obecně lze financování podnikových investic charakterizovat jako činnost zabývající se získáváním finančních zdrojů (kapitálu a peněz) pro založení, chod a rozvoj podniku, a to v potřebném objemu, čase a struktuře, při optimálních nákladech na jejich obstarání a s definovanou cenou za jejich používání (cena kapitálu, WACC). Financování investic se zabývá soustřeďováním a optimálním složením různých forem finančních zdrojů na úhradu reálných podnikových investic.

V dalším textu této kapitoly jsou uvedeny základní nástroje využitelné pro financování projektů, na jejichž základě jsou stanoveny veličiny, kterými se zabývají i následující kapitoly této publikace. Mezi tyto veličiny patří např.:

• hodnota vážených průměrných nákladů kapitálu (WACC);
• doba splácení úvěru a úroky v případě cizího financování;
• výnosnost vlastního kapitálu očekávaná akcionáři společnosti v případě financování z vlastních zdrojů;
• peněžní toky projektu, zahrnující příjmové i výdajové toky.

Součástí investičního projektu je i zpracování dokumentace nezbytné pro zajištění zdrojů financování, a to jak od bank (nejčastější případ), tak i od vlastníků, případně partnerů poskytujících rizikový nebo rozvojový kapitál. Celé jednání poskytovatelů kapitálu s investorem pak probíhá v několika fázích. Výsledná doba, než dojde k zahájení realizace investice, pak závisí na míře připravenosti podniku realizovat projekt a kvalitě jím dodaných podkladů.

První fáze začíná prezentací investičního záměru klíčovým partnerům (vlastníci, banky, možný strategický partner). Cílem této etapy je vyjasnit základní shodu představ zúčastněných stran o parametrech investice a o případném dalším jednání.

Čtěte také: Greenpeace ČR - financování

Ve druhé fázi je podrobně prověřován předložený investiční záměr a jeho předkladatelé strukturují investici a zpracovávají konkrétní investiční, resp. projektové řešení. Tato fáze bývá časově nejnáročnější částí celého projektu. Cílem podrobného prověřování je nezávisle ověřit údaje uváděné předkladatelem v investičním záměru, analyzovat jeho finanční a technickou proveditelnost i rizika. Probíhá zde rovněž strukturování investice, tj. jednání o objemu, časovém rozložení, způsobu kontrahování a zajištění finančních prostředků. Konečným výsledkem této fáze je investiční záměr obsahující způsob finančního zajištění investice.

Třetí fáze nastává, je-li investiční záměr schválen. Pak probíhají jednání o definitivním textu smlouvy o financování a následné zajištění potřebných finančních zdrojů.

Členění finančních zdrojů

Zdroje financování (kapitál) projektu lze třídit podle více hledisek, z nichž k nejvýznamnějším patří místo, odkud se tyto zdroje získávají, a vlastnictví těchto zdrojů. Podle místa se rozlišují interní a externí zdroje financování, tj. interní a externí kapitál.

Interní zdroje financování

Interní zdroje financování přicházejí v úvahu tehdy, jestliže projekt realizuje již existující firma. Tyto zdroje představují výsledky vlastní podnikatelské činnosti firmy a tvoří je především:

• Zisk po zdanění, který podnik vytvořil v minulosti a nevyplatil jej v podobě dividend a podílů na zisku, přičemž nerozdělený zisk tvoří obvykle zdroj pro rozvojové investice.
• Odpisy a přírůstky rezerv, které představují nákladové položky, jež však nejsou výdaji, přičemž základním interním zdrojem zejména pro obnovovací investice jsou odpisy.
• Odprodej některých složek dlouhodobého majetku, který se málo využívá, resp. přináší malé výnosy (v mnoha případech jsou náklady spojené s udržováním tohoto majetku vyšší než dosažené výnosy, a proto odprodej tohoto majetku a využití takto získaných zdrojů pro financování nových, efektivnějších projektů může významně zlepšit hospodářské výsledky podniku).
• Snížení oběžných aktiv, tj. především zásob a pohledávek. Pokud zásoby, resp. pohledávky překračují optimální úroveň, lze jejich snížením uvolnit prostředky, které mohou být využity pro financování nových projektů.

Externí zdroje financování

Pro realizaci projektů nově vznikajícími firmami lze však použít pouze externí zdroje financování. Mezi základní zdroje externího financování (dostupné i pro existující firmu) projektů patří:

Čtěte také: Financování recyklace v České republice

• původní vklady vlastníků a jejich zvyšování, které mají u akciových společností podobu akciového kapitálu;
• dlouhodobé bankovní, resp. dodavatelské úvěry;
• dluhopisy (obligace);
• krátkodobé bankovní úvěry, sloužící k financování části oběžných aktiv projektu, resp. k překlenování určitých situací okamžitého nedostatku pohotových zdrojů;
• účasti, které představují vklady dalších subjektů, jež se budou podílet na financování projektu (např. daný projekt bude realizovat nově vytvořený společný podnik);
• subvence a dary, poskytované ze státního rozpočtu, ze specializovaných fondů (např. fond na ochranu životního prostředí, fondy pro podporu rozvoje podnikatelské činnosti, vytvářené jak státními orgány, tak zahraničními subjekty) aj.;
• rizikový kapitál (Venture Capital), představující specifický kombinovaný zdroj financování, a to zpravidla formou navýšení základního kapitálů a dlouhodobého úvěru, vstupující do značně rizikových projektů.

Druhé hledisko (vlastnictví) člení zdroje financování na vlastní kapitál (vlastní zdroje) a cizí kapitál (cizí zdroje). Vlastní kapitál tvoří veškeré interní zdroje financování a některé z externích zdrojů financování (podrobněji viz další text). Podstatné přitom je, že vlastní kapitál není třeba splácet a představuje bezpečný zdroj financování investičních projektů. Odlišné to je u cizího kapitálu, u kterého je třeba jednak hradit jeho náklady (např. v podobě úroků z bankovních a dodavatelských úvěrů, emitovaných obligací aj.), jednak tento kapitál splatit (v podobě splátek jistiny bankovních a dodavatelských úvěrů, vyplacení emise obligací aj.). Vzhledem k této vlastnosti představuje cizí kapitál značně rizikovější způsob financování investičních projektů.

Z výše uvedených zdrojů financování mají v naší ekonomice největší váhu dlouhodobé úvěry, případně dluhopisy a finanční leasing. Financování projektů formou navýšení základního kapitálu, resp. emisí akcií u akciových společností je jedním z nejrozšířenějších způsobů financování investičních projektů v zemích s vyspělou tržní ekonomikou.

Financování z vlastních zdrojů

Základní formy financování z vlastních zdrojů tvoří:

• Základní vklad při založení společnosti (základní kapitál).
• Navýšení základního kapitálu (emise akcií v případě akciových společností) nebo jiné vklady do základního kapitálu společnosti (v případě odlišné právní formy společnosti) včetně uplatnění složky rizikového kapitálu spočívající ve vkladu do základního kapitálu, případně tzv. IPO.
• Nerozdělený zisk z minulých období a odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, případně výnosy z prodeje (likvidace) dlouhodobého majetku a zásob a všechny ostatní vlastní zdroje - kapitálové fondy (podmínkou je dostatek hotovostních prostředků na straně aktiv společnosti).
• Účasti, subvence a dary.

Kombinací forem financování v podobě základního kapitálu a jeho navýšení může být využití rizikového kapitálu (Venture Capital), který má obvykle dočasný charakter, přičemž po realizaci projektu je poskytovatel těchto prostředků vyplacen (viz též realizace dle modelu BOOT). Další netradiční formou financování je získání úvěru a jeho splácení z dosažených přínosů projektu (např. z energetických úspor).

Příklady financování z vlastních zdrojů

Příklad 2.1: Vznik společnosti MERO ČR a financování jejího primárního rozvoje základním vkladem

Čtěte také: Financování obcí a skládky

Založení společnosti bylo vyvoláno podnikatelským záměrem a základní vklad je obvykle určen na jeho zahájení. Financování výstavby ropovodu Ingolstadt-Kralupy-Litvínov (IKL) bylo realizováno vkladem zakladatelů (vlastníci rafinérií: Chemopetrol, s. p., Litvínov a Kaučuk, s. p., Kralupy nad Vltavou) do společnosti Chemopetrol IKL, spol. s r. o., v roce 1992 pro získání prostředků na zahájení podnikatelské činnosti společnosti a jejího investičního programu, zejména tedy pro zahájení přípravy realizace výstavby ropovodu IKL a Centrálního tankoviště ropy Nelahozeves. Následně došlo k transformaci společnosti Chemopetrol IKL, spol. s r. o., na akciovou společnost s názvem MERO IKL, a. s. (později MERO ČR, a. s., s vlastní dceřinou společností MERO GmbH působící na německém území), v souladu s vládní koncepcí restrukturalizace rafinérsko-petrochemického průmyslu a s cílem umožnit vstup Fondu národního majetku ČR do financování projektu výstavby ropovodu IKL.

Primární vklad zakladatelů činil 40 mil. Kč (25 mil. Kč Chemopetrol a 15 mil. Kč Kaučuk) s tím, že následně společnost Chemopetrol IKL, spol. s r. o., odkoupila již dříve založenou společnost Chemopetrol Pipelíne, GmbH (založena v roce 1990 pro přípravu projektu, jednání s úřady a projekčními kancelářemi) s navýšením základního kapitálu této společnosti na 1 mil. DEM v roce 1993 (navýšený později v roce 1994 na 15 mil. DEM). Nakonec došlo k postupnému navýšení základního kapitálu mateřské společnosti MERO ČR, a. s., až na 8 431 mil. Kč se současným vykoupením původních zakladatelů státem, což umožnilo financování významné části projektu z vlastních zdrojů. Byla tak zahájena stavba strategického významu, která vytvořila alternativu zásobování českých rafinérií ropou.

Příklad 2.2: Navýšení základního kapitálu a financování strategického rozvojového programu společnosti Česká rafinérská, a. s.

Navýšení základního kapitálu společnosti je uskutečňováno nejčastěji pro realizaci rozvojových záměrů bez nutnosti obstarávání externích zdrojů financování. Proces může být spojen i se vstupem dalších partnerů do stávajícího podniku a získáním jejich podílu na rozvoji podnikání. Navýšení základního kapitálu společnosti Česká rafinérská, a.s., ve výši 173 mil. USD bylo realizováno vstupem nových akcionářů pro získání prostředků na „stabilizaci“ společnosti a zahájení investičního programu podpořeného všemi akcionáři po založení společného podniku v letech 1996-2001. Akcionáři za účelem dosažení rozvojových cílů a nehledě na jakékoli změny plánů podnikatelské činnosti, ekonomické nebo technické výsledky, požadavky na výši provozního kapitálu společnosti, ani na jakoukoli změnu rozvojových cílů se zavázali zajistit, aby společnost v souladu s dohodnutým investičním programem vynaložila investiční výdaje ve výši nejméně 480 mil. USD.

V rámci tohoto programu byly částečně financovány projekty velkých konverzních jednotek a řada projektů ke zvýšení bezpečnosti, ochrany životního prostředí a spolehlivosti provozování rafinérie.

Příklad 2.3: IPO (Initial Public Offering) s cílem stabilizace společnosti Orco Capital

Důvodem k provedení IPO může být buď navýšení kapitálu, prodej části akcií v držení původních vlastníků, nebo, a to dokonce nejčastěji, kombinace obou uvedených procesů. Investoři zase získají záruku likvidity vložených prostředků, jelikož veřejně obchodovatelné cenné papíry jsou na burze rychle a snadno zpeněžitelné. Rozhodnutí o IPO je zásadní strategické rozhodnutí, na které je třeba nahlížet z několika úhlů pohledu. Na jednu stranu přináší do společnosti tolik potřebnou volnost při rozhodování o struktuře financování, na druhou stranu ovšem znamená i jisté povinnosti, které jdou nad rámec požadavků na běžnou akciovou společnost, jejíž cenné papíry nejsou obchodovány na oficiálním trhu cenných papírů. Developerská společnost Orco Property Group vydala nové akcie a jejich prodej realizovala na veřejných akciových trzích pro získání prostředků na „stabilizaci“ společnosti a realizaci dalšího rozvoje. Výnos společnost použila na financování projektů, které kvůli krizi 2008-2010 měly zpoždění. „Registrujeme zájem u části našich akcionářů investovat do společnosti více peněz,“ uvedl na serveru generální ředitel firmy Jean-François Ott. Podle agentury Reuters rovněž řekl, že firma se bude snažit od současných akcionářů získat až 77 milionů eur (zhruba dvě miliardy Kč), a to bez ohledu na případnou dohodu s novými investory. Orco se v současnosti potýká hlavně s velkými dluhy způsobenými zpožděním „inkasa“ z rozpracovaných projektů, ale prostřednictvím IPO se podařilo společnost stabilizovat.

Financování z cizích zdrojů

Cizí zdroje jsou všechny zdroje, které nejsou zdroji vlastními. Cizí zdroje lze klasifikovat jako prostředky, které byly podniku zapůjčeny a které bude muset dříve či později vrátit, nebo financování cizím kapitálem/dluhem je možno charakterizovat jako substituci vlastního kapitálu kapitálem cizím s dodatečnými náklady (úroky).

Bankovní úvěry

V rozvaze se tyto úvěry člení na:

• rezervy;
• dlouhodobé závazky včetně emitovaných dluhopisů a dlouhodobých směnek k úhradě;
• krátkodobé závazky;
• dlouhodobé závazky (bankovní úvěry a výpomoci);
• ostatní pasiva (zejména účty pasiv).

Prostředky pro realizaci projektů se získávají nejčastěji od bankovních institucí (dlouhodobé či krátkodobé úvěry) nebo emisí obligací s tím, že ne všechna uvedená pasiva rozvahy mohou být využita jako zdroje financování investičních projektů.

Samostatnou formou dlouhodobého financování je tzv. projektové financování, kdy jsou prostředky na financování projektů získány investorem cíleně pouze v souvislosti s projektem (prostředky mohou být zajištěny výše uvedenými způsoby, příp. i prostřednictvím dodavatelského úvěru kontraktora, resp. dodavatele projektu).

Každá žádost o bankovní úvěr podléhá analýze bonity žadatele a analýze investičního projektu. Na základě výsledků těchto analýz pak banka rozhodne, zda žádosti o bankovní úvěr vyhoví.

Korporátní dluhopisy

Řada firem si své financování zajišťuje prostřednictvím korporátních dluhopisů. Vydávání korporátních dluhopisů bylo po dlouhou dobu poměrně rigidně upravená oblast práva. Tato oblast byla nicméně postupně rozvolňována. Tím, jak mělo stále více společností možnost získat kapitál skrze relativně jednoduchý proces emise dluhopisů, bylo možné se na trhu setkávat s případy, kdy se postupovalo bez jakéhokoliv racionálního ekonomického odůvodnění či se přímo jednalo o podvody. Pro takto vydané korporátní dluhopisy se následně vžilo označení junk bondy. Tyto dluhopisy vlastníkovi slibovaly úhradu úroků v čase a navrácení jistiny v rozmezí tří až pěti let. Průběžné placení kuponů přitom emitent hravě zvládl, když získané prostředky z bondů použil i na tyto účely.

Společnost e-Finance CZ, a.s. nabízí dluhopisy, které nesou zhodnocení, které je vždy určeno v konečných podmínkách pro danou emisi dluhopisů. Zhodnocení může být dáno pohyblivou nebo pevnou sazbou. Pohyblivá sazba je odvozena od změny bazického indexu spotřebitelských cen. Pevná sazba je fixována ve stejné výši pro všechna výnosová období nebo je určena konkrétní sazba pro každé výnosové období. Dluhopisy jsou vydávány v listinné podobě, na jméno a jsou volně převoditelné rubopisem, přičemž převod nepodléhá schválení a není ani zpoplatněn.

Nejprve uzavřete smlouvu o upsání a koupi dluhopisů, poté uhradíte emisní kurz upsaných dluhopisů, a to buď převodem na účet, který je ve smlouvě uveden, nebo v hotovosti (hotovost pouze do ekvivalentu 250 000 Kč), a následně Vám budou předány dluhopisy. Dluhopisy mohou být také zaslány poštou jako pojištěná cenná zásilka. Nominální hodnota jednoho dluhopisu a minimální výše investované částky činí 50 000 Kč.

Česká národní banka schvaluje tyto prospekty pouze z hlediska toho, že splňují normy týkající se úplnosti, srozumitelnosti a soudržnosti, které ukládá nařízení (EU) 2017/1129. Toto schválení by se nemělo chápat jako potvrzení kvality cenných papírů, které jsou předmětem těchto prospektů. Investoři by měli provést své vlastní posouzení vhodnosti investování do těchto cenných papírů.

tags: #financovani #investicnich #planu #emisi #bondu

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat koš pod dřez do 500 mm?
• Přehled otevřených košů
• PCR v české krajině
• Typy zahradních košů
• Třídění odpadu s Curver