Firmy Zpracovávající Odpad v České Republice

Za nelichotivým označením popeláři se skrývá byznys s úctyhodným obratem 20 miliard korun ročně. Představte si Českou republiku jako jedno velké smetiště s početným hejnem kohoutů. Žárlivě střeží svá zájmová území a mlsně se rozhlížejí po sousedních. To je s trochou nadsázky způsob, jimž si chtějí upevnit své postavení v Česku firmy nakládající s odpady. Lidově řečeno "popeláři".

Bez ohledu na nevábný obsah kontejnerů je to podnikání jako každé jiné. Expandují jen ti nejsilnější, zpravidla se zahraničním kapitálem v zádech.

Klíčoví Hráči na Trhu s Odpady

Trh s odpady v současnosti ovládá sedm klíčových hráčů. Českého vlastníka má pouze jediný. Jsou to Pražské služby, akciová společnost ovládaná hlavním městem.

Generální ředitel Pražských služeb Patrik Roman ve výroční zprávě uvedl, že odvoz a recyklace odpadů loni společnosti vynesl zisk ve výši 96,3 milionu korun. Dalších 47,9 milionu korun vydělala Pražským službám spalovna odpadků v Malešicích. Dohromady je to bezmála 150 milionů korun, které firma dokázala za jediný rok doslova vydolovat z popelnic.

Pražské služby tvrdí, že jsou co do výše tržeb třetí největší společností v odpadovém hospodářství v Česku. Zjistit, na kolik si loni přišli jejich dva úspěšnější konkurenti, připomíná hledání příslovečné jehly v kupce sena. Všechny firmy z oboru sice o překot ujišťují, že právě ony jsou na českém trhu jedničkou, ale finanční ukazatele, jimiž by to doložily, úzkostlivě tají. Přehled o jejich hospodaření nemá ani Ministerstvo životního prostředí.

Čtěte také: Nakládání s Odpady: Kompletní Průvodce pro Firmy

"Firmám žádný zákon neukládá, aby nám posílaly výroční zprávy," říká Marie Vorlíčková z oddělení odpadů Ministerstva životního prostředí. Rameny krčí i mluvčí ministerstva Jakub Kašpar. "Zisk odpadových společností neznáme a nevíme ani, jaký mají obrat," uvedl. Za úspěch považuje už to, že ministerstvo začalo sestavovat databázi podnikatelů v tomto segmentu. Předběžně v ní eviduje 1600 firem.

Sdílnější byl až Arnošt Kastner, generální ředitel společnosti A. S. A.: "My z odpadové branže se bavíme o trhu kolem dvaceti miliard korun za rok." Kastner nepochybně ví, o čem mluví. Zmapovat trh mu uložila mateřská firma FCC ze Španělska. Jejím cílem je do roku 2010 skoupit na středoevropském trhu co nejvíce konkurentů. FCC má pro tyto účely připraveno 2,6 miliardy eur (to je přibližně takřka šest miliard korun).

"Na českém trhu působí sedm klíčových firem, my máme zájem do pátého místa," uvedl Kastner. Do silné pětky s ročním obratem přes miliardu korun zahrnuje kromě vedoucí společnosti A. S. A. svého největšího konkurenta Mariuse Pedersena, vlastněného francouzskou společností Veolia, následovaného Pražskými službami. Je v ní také společnost SITA, rovněž v držení Francouzů, a hornorakouská AVE CZ.

Avizovaný záměr ovládnout některého z největších konkurentů je rozhodně novou strategií firem na tomto trhu. Až dosud polykali velcí hráči ty malé. Nyní velcí zatroubili k útoku na své rivaly.

Vedoucí firmy jsou privátní až na Pražské služby, kde má většinový podíl hlavní město. Přesto se však soukromému kapitálu podařilo ovládnout pouze polovinu českého trhu.

Čtěte také: Odpadová firma Vyškov: hodnocení a recenze

Polovina nezprivatizovaného trhu znamená, že hlavní souboj o české popelnice teprve začne. O popelnice samotné tu samozřejmě nejde. Odpadové nádoby si každá firma dodá vlastní. Důležité je svozové území, hustota jeho obyvatel a společnosti, které na něm podnikají.

Obchodní řetězce, úřady, školy, nemocnice, to všechno jsou klíčoví zákazníci, o které mezi sebou firmy tvrdě soutěží. A. S. A. svému rivalovi Mariusi Pedersenovi dodnes nemůže zapomenout, že se mu podařilo ovládnout Technické služby Hradce Králové, zatímco sama byla ze soutěže vyřazena.

Zvlášť atraktivní sousto je nákup odpadové firmy, která má vlastní zpracovatelské kapacity na třídění a zpracování vyhozených věcí. Vůbec nejžádanější "nevěstou" je firma s vlastní skládkou. Jejich výstavba sice v Česku není zakázána, ale ani podporována, takže nové prakticky nevznikají.

Skládkování a Recyklace

Svaz měst a obcí ve Strategii nakládání s odpady v ČR uvádí, že v republice je celkem 162 skládek. Na nich končí 75 procent komunálního odpadu, kterého se vyprodukuje 4,1 milionu tun za rok. Zhruba deset procent putuje do spaloven. Zbytek, tedy asi patnáct procent, se daří materiálově využít jako druhotné suroviny. Pečlivějším tříděním by se však dalo takto zhodnotit až 36 procent odpadu.

Skládky jsou sice nevítaným sousedstvím českých sídel, pro obce, v jejichž katastru se nacházejí, však představují cenný zdroj do rozpočtu. Za každou tunu uloženého odpadu dostanou 400 korun. Ročně si tak přijdou na 1,64 miliardy korun.

Čtěte také: Proces recyklace ledniček

Dalším zdrojem příjmů jsou poplatky od občanů za odpad. Jeho zákonem stanovená maximální výše představuje 500 korun na hlavu a rok, obce však tvrdí, že skutečné náklady na občana jsou 745 korun, takže doplácejí. Kdyby ale každý z nás zaplatil zmíněných 500 korun, přiteklo by do obecních pokladen dalších pět miliard korun. Nespokojené obce navrhují zvýšit sazbu až na 1200 korun na hlavu a rok.

Jsou stížnosti obcí oprávněné? Možná ve skutečnosti litují, že se ukvapeně zbavily podnikání, které jim mohlo přinášet zisk. Ani malá sídla totiž nemusejí prodávat svá odpadová hospodářství, když se sdruží do společného podniku. Třeba na Třebíčsku si svazek obcí založil společnou firmu ESKO-T, třídí a zpracovává odpad a provozuje skládku.

Vytříděný komunální odpad, tedy papír, sklo a PET lahve, se dá zpeněžit. S komunálním odpadem lze také topit a svítit, protože při spalování vzniká energie, a tu lze prodat.

Změny po roce 1989

Když v Česku do oboru po roce 1989 přišly první zahraniční společnosti, dobře věděly, do čeho se pouštějí. K jejich cti budiž řečeno, že rozbitím socialistického monopolu Technických služeb posunuly byznys o kus dál a přinesly do něj novou kulturu. I popeláři samotní už se chovají jinak. Nerámusí, a dokonce po sobě i uklidí. Stížnost je neklamným znamením, že by se zákazník mohl obrátit ke konkurenci.

Popelářští dělníci se dřív rekrutovali především z propuštěných vězňů. Dnes na jejich místa nastoupili hlavně Ukrajinci.

Na podnikání s odpadem je nejzajímavější to, že jeho proud nikdy nevyschne. Konzumní společnost zkracuje životnost předmětů, takže se jich rychleji a ochotněji zbavujeme. Plné popelnice tu budou vždy.

Příklady Firem Působících na Trhu

• Rumpold: Působí hlavně v jižních Čechách a severozápadě republiky.
• Marius Pedersen: S celostátní působností, s třinácti skládkami.
• SITA: Zaměřuje se na rekultivace skládek, zneškodňování azbestu a sanace ekologických škod.
• Van Gansewinkel: Působí hlavně na Hané kolem Olomouce a také v Opavě, Ostravě a Břeclavi.
• AVE CZ: Vlastní skládku v Benátkách nad Jizerou a Čáslavi.
• A. S. A.: Má deset skládek, kam ročně umístí milion tun odpadu.
• Pražské služby: Loni docílily tržeb takřka 2,1 miliardy korun.

Popelnice v číslech

Třídění Odpadu

Společnost EKO‑KOM se zabývá provozem systému třídění a využití odpadu. V rámci své činnosti se stará o třídění a recyklaci plastů, skla, papíru, nápojových kartonů, kovů a dalších využitelných materiálů.

• Papír: Patří sem časopisy, noviny, sešity, krabice, papírové obaly, cokoliv z lepenky, nebo knihy.
• Sklo: Patří sem lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin. Také tabulové sklo z oken a ze dveří.
• Nápojové kartony: Důležité je označení sbírané komodity oranžovou nálepkou na kontejneru.
• Kovy: Na sběrné dvory lze kromě těchto menších odpadů odvážet i další kovové odpady - trubky, roury, plechy, hrnce, vany, kola a další objemnější předměty.
• Plasty: Moderní technologie dokážou s vytříděnými plasty divy. Výstupní surovina, regranulát, dosahuje čistoty až 99 %!

tags: #firma #ktera #zpracovava #odpad #vcr

Oblíbené příspěvky:

• Speciální odvoz odpadu - co to obnáší?
• Historie a současnost zámku Jezeří
• Význam aktinomycetů pro půdu
• Vodík v přírodě: Podrobný přehled
• Ochrana přírody a záchranné stanice