Klokánek Hostivice: Bezpečný Přístav pro Ohrožené Děti

27.12.2025

Klokánek poskytuje přechodný a okamžitý domov dětem, které byly týrané, zanedbávané nebo jinak ohrožené. Útočiště v něm naleznou děti ve věku od několika dnů po dosažení dospělosti. Pomoc poskytuje nepřetržitě - v kteroukoliv denní i noční hodinu, o pomoc nás může požádat i samo dítě.

Sourozenecká skupina, jakkoliv početná a věkově různorodá zůstává vždy pohromadě. Forma péče o děti se co nejvíce přibližuje rodinnému způsobu života. Teta nebo strýc se věnuje maximálně čtyřem dětem v samostatném bytě. Tráví s nimi volný čas, připravuje je do školy, chodí k lékaři a na třídní schůzky vaří, peče, pere.

Klokánky byly vybudovány díky sponzorským darům.

Jak to v Klokánku vypadá a kdo se o děti stará?

Klokánek není velký ústav. Žijí v menších bytech, které vypadají jako běžný domov - s obývákem, kuchyní, koupelnou a dětskými pokoji.

O děti se starají „tety“ a „strýcové“, kteří jsou s nimi celý týden ve dne i v noci. Chodí děti do školy? Ano. Chodíme spolu ven, jezdíme na výlety, někdy do kina nebo na koupaliště.

Čtěte také: O projektu Klokánek

Snažíme se o to, aby naše zařízení působilo co nejvíce domáckým dojmem. Každé dítě má právo vyzdobit si pokoj podle svého přání. Dítě má právo ukládat si věci do skříněk a na poličky, nosit oblečení, ve kterém se cítí pohodlně. Dítě má právo na aktivizaci v rámci společenských her, na výlety, letní tábory, kulturně společenské akce apod. Dětem nabízíme pomoc v situacích, kdy pomoc potřebují nebo o pomoc požádají. Děti vedeme k samostatnosti. Zajišťujeme dětem hygienické prostředí (úklid, čisté prádlo, hygienické pomůcky).

Každé dítě má právo vlastnit majetek. Může s ním nakládat dle svého přání. Finanční majetek dítěte je stále jeho majetkem, přestože mu při jeho spravování pomáhá druhá osoba (pečující osoba). Umožňujeme dětem, aby si s sebou do zařízení vzaly běžné věci a aby je běžným způsobem užívaly. Neposkytnutí základní nebo odborné zdravotní péče dítěti - nepřípustné. Každé dítě má právo na vzdělání a uplatnění v pracovních činnostech. Děti mladšího věku plní povinnost školní docházky.

Práva dětí v Klokánku

Zařízení se ve své činnosti zavazuje dodržovat základní lidská práva a svobody dětí. Ochrana práv dětí je jedním z hlavních pilířů činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a je rovněž měřítkem kvality poskytovaných služeb. Služby poskytované dětem jsou individuálně nastaveny tak, aby byly dětem oporou v záležitostech, které samy nezvládají a potřebují pomoc druhé osoby. Ve všem ostatním se pracovníci zařízení zavazují respektovat samostatnost rozhodování a konání dítěte, respektovat jeho svobodnou vůli a názor.

Pečující osoby vstupují do života dětí, do intimních situací, které vyžadují diskrétnost (asistence při hygieně, toaletě, či oblékání), a musí proto respektovat intimitu a důvěrnost každého tohoto okamžiku a respektovat důstojnost dítěte. Pečující osoby musí respektovat přání dítěte na soukromí vždy, když dítě o soukromí požádá. Dítě má právo na volný pohyb.

Volný pohyb dítěte je závislý na věku a rozumových schopnostech dítěte. Pokud dítě projeví zájem o samostatné vycházky mimo areál zařízení, lze je uskutečnit po domluvě s pečující osobou. Děti se mohou volně pohybovat ve veřejně přístupných prostorách zařízení. V případě odchodu dítěte na samostatnou vycházku mimo zařízení, je dítě povinno nahlásit pečující osobě místo pobytu a čas návratu. Každé dítě má nárok na doprovod pečující osoby nebo pomocné tety/strejdy při vycházce v rámci aktivizačních činností. Zařízení principiálně podporuje rodinné a přátelské vazby. Porušování práva na kontakt s rodinou a přáteli je nepřípustné. Dítě má právo být pravidelně navštěvováno, přijímat telefonáty a telefonovat, má právo přijímat balíčky, dárky, dopisy aj. od rodičů a blízkých. Právo dítěte (odděleného od jednoho nebo obou rodičů) udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte (nesprávné zhodnocení situace dítěte v rozvodových sporech). Návštěvy jsou povoleny denně.

Čtěte také: Fond ohrožených dětí a Klokánek

Příběhy dětí z Klokánku

Nezl. Petr, Sára a Maruška: Nezl. Petr, Sára a Maruška se již narodili do prostředí, které bychom mohli nazvat sociálně vyloučené. Jedná se o část města, kde podle matky dětí, probíhá největší obchod s drogami. A ani matce dětí se díky úmrtí jejího otce, které velmi těžce nesla, nepodařilo tomuto uniknout a začala užívat pervitin. Vzhledem k tomu, že matka začala užívat návykové látky, začala se postupně dostávat i do finančních a existenčních problémů. Na základě toho tedy matka požádala o umístění dětí v Klokánku.

Děti byly do zařízení přijaty ve velmi špatném zdravotním i psychickém stavu. Adaptace dětí na nové prostředí, ale proběhla velmi rychle. Po umístění dětí matka zcela přestala s dětmi komunikovat. Jediný, kdo děti v zařízení navštěvoval, byla jejich babička. Během pobytu dětí v Klokánku, matka i nadále užívala návykové látky. Zhruba po roce, kdy už se mělo rozhodovat o přemístění dětí do ústavního zařízení, se ale matka z ničeho nic vzpamatovala a drogy užívat přestala. Podmínkou, ale bylo to, že matka během půl roku bude pravidelně dokládat testy z K-centra, najde si práci a nové bydlení. Jako zázrakem, matka všechny tyto podmínky splnila a po zhruba půl roce, kdy děti byly průběžně u matky na dlouhodobějších pobytech, jí byly děti navráceny zpět do péče.

Čtyřletá Petruška: Čtyřletou Petrušku jsme přijímali do Klokánku poté, co jí zajistila hlídka MP v nočních hodinách se zmatenou maminkou, jak se procházejí centrem města s igelitovou taškou v ruce. Po roce pobytu Petrušky v našem Klokánku se ozval bratr z matčiny strany, který chtěl převzít Petrušku do péče společně se svou manželkou. Po necelých třech měsících pobytu v nové rodině nám pěstouni odvezli Petrušku zpět do Klokánku, tvrdili, že si dívka nevytvořila dobrý vztah s jejich dětmi a nemůžou se o ní dále starat. Za několik měsíců se podařilo najít další vhodnou pěstounku, která začala jezdit za Petruškou, společně podnikaly spoustu aktivit a následně si jí vzala k dlouhodobému pobytu. Po necelém týdnu na dlouhodobé propustce nám pěstounka přivezla Petrušku zpátky do Klokánku.

Uvedla, že cestou ze společného nákupu potkaly známé pěstounky, holčička byla během setkání zaražená, nekomunikovala, což přetrvávalo i po návratu domů. Další den našla pěstounka při úklidu pokojíčku několik vytrhaných pramenů vlasů pod postelí a rozhodla se pobyt nezl. v její domácnosti raději ukončit. Petruška pobývala dále několik měsíců v našem Klokánku, než jí byli vytipováni další pěstouni. Dívka pobývala v jejich domácnosti necelý rok, navštěvovala spoustu kroužků, manželé se jí pěkně věnovali, ale občas měla problémy s komunikací, byla zamlklá, nekomunikovala. Po této události se rozhodli manželé vrátit Petrušku do Klokánku a odmítli se o ní dále starat.

Petruška a Petr s alergií na lepek: Dva sourozenci si byli podobní jako vejce vejci. Oba blonďatí a modroocí. Jediné, co chtěli jíst, byly kočičí granule. Z nemocnice putovala pětiletá Petruška a přesně o deset měsíců mladší Petr do Klokánku. Zjistilo se, že mají těžkou alergii na lepek. Tety jim proto začaly připravovat bezlepková jídla a během pár dnů se nestačily divit. Petruška i Petr se neuvěřitelně změnili! Po půl roce ale museli oba do dětského domova.

Čtěte také: Co je ZPF a proč je důležitý?

"Malý Klokánek": Jednoho krásného jarního dne jsme na večer jeli pro sotva dvouletého „Malého Klokánka“. Policie ho našla na ulici se svou maminkou, která se radostí z návratu svého „Klokánka“ zdrogovala takovým způsobem, že se ani neudržela na nohou. Když „Malý Klokánek“ přijel k nám do zařízení, tety se nestačily divit, co všechno „Malého Klokánka“ tatínek nenaučil. „Malý Klokánek“ neuměl sám jíst, dokonce i hrneček viděl poprvé. Nejspíš celé ty dva roky, které strávil na cestách, ho tatínek nosil, protože neuměl moc chodit a stále chtěl být u tety na rukou. Rozhodla se, že z „Malého Klokánka“, který ještě neměl šanci poznat svět, udělá „Velkého statného Klokana“, který pak všem ukáže, zač je toho loket. Tetě se po pár měsících opravdu podařilo, aby byl „Malý Klokánek“ samostatný, už chodil sám na nočník, dokonce se rád koupal. A najednou přišel dopis k tetám do kanceláře! Náš „Malý Klokánek“ byl předán do péče Dětského domova!

Lucinka: Holčička, kterou jsme si jeli vyzvednout z dětského oddělení naší nemocnice nevypadala vůbec zdravě. Nevěděli jsme o ní zhola nic. Jen to, že ji maminka zanechala na chodbě nemocnice a utekla. V klokánku se jí od první chvíle líbilo. Jen podivný bolák, se kterým přišla už z nemocnice, se stále nehojil. Nakonec se vše vysvětlilo. Naši Lucinku pokousala krysa! Uběhlo pár týdnů a z Lucinky se stala krásná holčička. Její maminka svoji dceru zanechala v nemocnici ze zoufalství, aby ji uchránila. Stala se totiž obětí gangu obchodujícího se ženami. Lucinka u nás v Klokánku měla zůstat půl roku, ale těsně před jejím odchodem do dětského domova se na ni usmálo velké štěstí. Přišla ji navštívit paní, co mohla být, ale nebyla, její babičkou. Stala se Lucinčinou pěstounkou a babičkou na plný úvazek. Lucinka už chodí do první třídy. Skvěle prospívá a má také tu nejkrásnější školní aktovku.

Klokánek Hostivice

Klokánek v Hostivici u Prahy byl uveden do provozu v létě roku 2004, kdy pro účel zařízení pro ohrožené děti byla zrekonstruována bývalá škola. Hned po otevření jsme přijali do prvního z bytů osmiměsíční holčičku. V Klokánku máme 5 bytů, ve kterých najde útočiště až 20 dětí. K budově patří rozlehlá zahrada s herními prvky. V okolí města je krásná příroda s několika rybníky a lesoparkem.