Fotky z přírody: Sova

Sovy jsou fascinující tvorové a každé jejich pozorování ve volné přírodě je pro mnohé svátkem. Fotografování sov je náročné, ale přináší úžasné výsledky.

Sova pálená (Tyto alba)

Sova pálená je druh, který v průběhu druhé poloviny dvacátého století na našem území výrazně ustoupil. Dříve hnízdila téměř po celém území, především v nížinách a středních polohách. V současnosti u nás sova pálená hnízdí především v nejteplejších nížinách, jako je Polabí, Poohří a Moravské úvaly.

V České republice je sova pálená ohrožený druh. Za silným ústupem tohoto druhu lze nalézt kombinaci mnoha faktorů. Souhrnně lze problematiku rozdělit do dvou základních okruhů: nejzásadnější okruh je pravděpodobně nedostatečná a nestabilní potravní nabídka. V moderní zemědělské krajině totiž populace hrabošů podléhají silným a plošným populačním výkyvům, které sovám páleným velmi znesnadňují efektivní rozmnožování a přežívání zimních období.

Druhým významným okruhem negativních faktorů je vysoká míra úmrtnosti sov pálených, zapříčiněná například predací kunou skalní nebo kolizemi s dopravními prostředky. Sova pálená je u nás do značné míry potravně závislá na populaci hraboše polního, její hlavní kořisti. Je striktně vázána na otevřenou zemědělskou krajinu, lesům se vyhýbá. Sova pálená je výrazně synantropní druh - hnízdící na různých lidských stavbách, především zemědělského charakteru.

Jak fotografovat sovy

V první řadě musíme nějakou sovu vyhledat… Je třeba mít však neustále na paměti, že sova je rodu ženského z čehož plyne, že se musíme obalit velikou trpělivostí, mít pochopení a neudělat hlavně nějakou nepromyšlenou a bezvýznamnou botu! Sebemenší zakolísání se tvrdě trestá a vězte, sovy si také dobře pamatují! V každém okamžiku buďte ostražití a nenechte se nečekaně oškubat!

Čtěte také: Zelená louka tapeta

Dobře, máme tedy ochotnou a povolnou sovu. Víte i kdy a na jakém místě by to sovičce v letu slušelo, ale nevíte jak takovou trasu sovu naučit!? Roztáhněte ruce a s napodobováním křídel v letu běhejte v požadovaném směru tam a zase zpět! Můžete si pomoci i tím, že si položíte ruce na ramena, čímž se křídla stanou ještě věrohodnější. S nimi pak máváte a kroužíte stále dokola!

Stává se, že letová trasa se zdá pro sovu příliš komplikovaná (požadujete-li při focení i nějakou tu letovou zatáčku). Nevysvětlujte příliš složitě! Jak už to tak bývá, na poprvé se zadaří i v tomto oboru málokdy. Chybu můžete udělat jak vy, případně i samotná sovička s špatně pochopenou dráhou letu nebo nedostatečným proškolením. V tomto případě sovičku pozvěte, ať si sedne někam poblíž, aby dobře a zřetelně viděla a vše ji názorně namalujte!

Nemáte-li po ruce vhodnou školní větvičku, nezoufejte! Jako náhrada za školní lavici se v praxi osvědčila záblesková zařízení, případně i samotný fotoaparát umístěný na samostatném stativu. Za pomocí tabletu a elektronické tužky proveďte v klidu rozbor. Povedlo se a máme vytoužené fotky k postprodukci! Většina výše uvedených bodů je znázorněna na fotografickém schematu!

Výr Blakistonův (Bubo blakistoni)

Výr Blakistonův je nádherná sova a nejvzácnějším druh, který můžete na ostrově Hokkaidó potkat. Sovy mám moc rád, každé jejich pozorování ve volné přírodě je pro mě svátek. Při minulých návštěvách jsem si nemohl nechat ujít příležitost se výrovi trochu věnovat a pár večerů a nocí s ním strávit.

V textech o sově, a to i těch v japonštině, jsem doma před cestou ležel dlouhé hodiny a myslím, že se to vyplatilo. Výr Blakistonův je rybožravá sova, která může mít během zimy se spoustou sněhu trochu problém s obživou. Díky výjimečné příležitosti jsem měl možnost po tři večery a noci pozorovat pár výrů jak si chodí k malému potůčku pro ryby. Díky osvětlení místa, kde si výr ryby z vody tahal, šlo přímo u vody poměrně snadno fotografovat.

Čtěte také: Umělecké foto akty v přírodním prostředí

Že výr Blakistonův není úplně běžný pták mě mohlo napadnout už když jsem sháněl nahrávku ve formátu MP3, kterou bych si nahrál do telefonu pro nějaké lákání v terénu. Nahrávky byly velmi nevalné kvality, v podstatně na nich šlo houkání sovy jen obtížně rozeznat. Při nočním čekání jsem se absenci kvalitního zvukového materiálu už nedivil vůbec.

Výr Blakistonův je doma zejména v pobřežních pohořích Dálného východu, na ostrově Sachalin (i když ho tam prý od roku 1974 nikdo neviděl), v jižní části Kurilských ostrovů, východním Mongolsku, Číně a právě ve střední a východní části ostrova Hokkaidó v Japonsku. Celková početnost je odhadována v rozsahu 1500 - 3000 ptáků.

Bohužel, populace výra Blakistonova klesá prakticky na všech místech jeho výskytu. Příkladem může být právě Hokkaidó, kdy ještě před nedávnem byl výr Blakistonův na celém ostrově, ale nyní pouze v úzkém proužku východního pobřeží. Hlavní hrozbou je pro ně zejména proměna jejich typických stanovišť. Odlesňování, tlak lidské populace je na víc nutí stěhovat se do částí řek, kde není tolik ryb.

Zpočátku na lov létal k vodě pouze jeden pták, ulovenou rybu sežral a hned lovil další. Ale asi při třetím nebo čtvrtém návratu si jednu rybu odnesl. Okem jsem obtížně prohlédl tmu ke vzdálenému neosvětlenému stromu a opravdu, metr od sebe seděly dvě sovy. V hledáčku byla jen černota bez jediného náznaku alespoň trochu světlejší hrany.

Rychle jsem zapnul režim Live View, nastavil ISO 20 000 a fotoaparát Canon EOS 1DX (byl rok 2015, někteří možná pamatují) hned viděl lépe než já. I když jsem je na displeji fotoaparátu velmi dobře rozeznal, a pořád mi vycházel expoziční čas 2 vteřiny, fotil jsem. Na hrdinství dalšího nastavování fotoaparátu nebyl čas, sovy si rybu právě předávaly. Na nalezení sov ve tmě ve vzdálenosti asi 30 metrů, jejich manuální zaostření a nastavení expozice jsem měl asi tři vteřiny.

Čtěte také: Objevte přírodní krásy Velké Británie

V literatuře se uvádí, že obvykle čtyři dny po předávání rybiček se pár výrů odhodlá k páření. Ještě, že už jsme museli na letadlo do Tokia, fotit tmu bych snad znova asi nechtěl. Myslím, že fotografická technika se za těch 10 let dost vylepšila.

Kalous pustovka (Asio flammeus sanfordi)

Kalous pustovka (Asio flammeus sanfordi) Short-eared Owl, Autor: Ondřej Prosický | NaturePhoto.cz, Model: Canon EOS-1D Mark III, Objektiv: Canon EF 500mm f/4 L IS USM, Ohnisková vzdálenost (EQ35mm): 650 mm, fotografováno z ruky, Clona: 5.0, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 2000, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 18.

Sova si nás našla. Asi jsme si to měli zasloužit. Kolik času jsme v té přírodě strávili, nevím. Chtěli jsme se jí věnovali, ale bylo to pouze pár minut. Kalousové pustovky jsou na rašeliništi opravdu dokonale maskovaní.

Dobíhali (to už nebyla chůze) k našim hostitelům na večeři. Ani cestu na bydlení. „Už na to kašlu“. „Zkusíme to znovu“. Zbývá ze západu skoro dvě hodiny. Zítra v poledne pro nás přiletí letadlo, prostě to musí vyjít. Nebudeme se ani o tu večeři starat. Budeme tak dlouho, dokud ji „nedáme“.

Nakonec nás pustila až na osm metrů. Párkrát nás pustila ještě blíže. Zkoušeli jsme to párkrát a vždy to byla poměrně nuda. Pomocí satelitních map a GPS už z domova. Na ostrově Sea Lion. To je to jedno.

Mě zůstala překrásná vzpomínka. Před sebou zvedli překrásnou sovu. Byla jen dva až tři metry nad našimi hlavami. Sotva vteřinách odlétla a posadila se do nízkých drnů asi 50 metrů od nás. Brzo nás nevyplašit.

Nakonec nás pustila až na osm metrů. Pořád se držela od nás ve vzdálenosti 10-20 metrů, až se nakonec zvedne a zmizí za obzorem. Ale mohlo být to lepší u obou. Začali jsme s ní v batohů sovu pronásledovat. Nakonec z toho vznikla jen jedna rozmazaná fotografie. Neuvěřitelné, že nám to trvá pouhých těžko uvěřitelných 5-10 vteřin.

Další data pořízení snímku: Clona: 5.6, Doba expozice: 1/640 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 18. Druhá data: Clona: 5.6, Doba expozice: 1/500 s, ISO: 1000, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 18. Třetí: Clona: 5.6, Doba expozice: 1/320 s, ISO: 2000, Kompenzace expozice: -2/3, Blesk: Ne, Vytvořeno: 18.

Místo na výběr, na každém ostrově je vždy pouze jedna možnost. Člověk v klidu. První krok, bylo jídlo od našich hostitelů. Hosté prostě pozdě přijít nemohli. Jakmile uvidí světýlko, začne se po ostrově běhat. Snažíme se ji mít co nejvíce na tom světle.

Ondřej Prosický

Ondřej Prosický se ve své tvorbě zaměřuje na fotografování divoké přírody. Na snímcích chce nápaditě zaznamenat chování zvířat v jejich přirozeném prostředí. K jeho největším úspěchům patří účast ve finále prestižní fotografické soutěže Wildlife Photographer of the Year. Členem Asociace profesionální fotografů České republiky je od roku 2009. V květnu 2011 udělila Evropská federace profesionálních fotografů Ondřejovi Prosickému titul QEP (Qualified European Photographer) v kategorii Wildlife Photography a v témže roce získal v Bruselu ocenění FEP Landscape Golden Camera.

Při plánování cesty pro fotografy na ostrov Hokkaido v únoru 2027 jsem si vzpomněl na “blakistoňáka”.

Je dobojováno, hlučné závěrky našich fotoaparátů pomalu utichly a víkend se chýlí ke svému konci. Nezapomenutelný čas strávený ve společnosti kamarádů a přátel pohodového fotografování, mě neuvěřitelně nabudil a dodal tolik potřebnou energii pro nadcházející cestu do tropického Ekvádoru. Někdy to není pro mě vůbec jednoduché, poskakuju si z jednoho kontinentu na druhý, a aniž si to uvědomuji, krásný barevný podzim u nás pomalu končí.

Hrozně moc jsem se těšil na krásné barvy podzimu, ve kterých uskutečníme další kurz fotografování. Jako obvykle se sešla vynikající parta lidí s láskou k přírodě, milovníci dobrého humoru a všemožných legrácek a zejména potom lidé s touhou se dozvědět něco o fotografování. Netřeba ani zdůrazňovat, že převažovala uvolněná nálada, hodně smíchu a velká legrace. Smích je základem dobré nálady a naprosté pohody při fotografování.

Věčné téma války mezi červeno žlutými snad ani netřeba zmiňovat, každý si s velkou vervou tvrdě hájil svojí značku. Obecná tvrzení typu, že každý Nikonista je vlastně budoucí Canonista, nenechala nikoho dlouho na pochybách, o čem že se to budou vést dlouhé a nekonečné debaty. Miluji tahle slovní klání, protože u nich zpravidla bývá velká legrace a musím se přiznat, že nejednou mi tekly slzy smíchy. Chtěl bych moc poděkovat Jaromírovi, jak trpělivě a s pokorou snášel naše věčné narážky na jeho žlutý tým. Ani nedokážu popsat, s jakou hrdostí nám to Míra natřel v hlubokém a temném lese, když jsme se pokoušeli nahánět Kvída, ale o tom až později. Přeci jen nakonec další obecné tvrzení, Nikon fotí, zatím co Canon se jen dívá.

Loňský rok jsme se společně s několika kamarády domluvili, že se pokusíme využít krásného podzimního počasí, k ozvláštnění fotografií dravců a sov, které už třetím rokem fotografujeme ve spolupráci s Helenou a Honzou Kuchyňkovými. Podzimní počasí má svoje nesporné kouzlo a krajina Žďárských vrchů přímo vybízí k uskutečnění pár zajímavých nápadů. Důležité pro všechny bylo, jak nejlépe zakomponovat právě probíhající podzim do výsledné fotografie. V hlavě se mi honilo tolik nápadů, že jsem si nebyl chvílemi jistý, jestli se to vůbec podaří. Opět platí další fotografické pravidlo, více fotografů dozajista vylepší vařenou polévku. Každý přidal něco málo ze svých zkušeností a hle, výsledná fotografie byla na světě.

Totálně jsem propadl kouzlu sov, puštíků, kalousů a dalších zástupců těch „velkookých“. Dokonce to došlo až tak daleko, že jsem na místo fotografování orla skalního, zvolil fotografování výrečka malého. Osobně si myslím, že se nikdo nazlobil, ba právě naopak, několik kamarádů propadlo onomu kouzlu velkých očí dozajista také a předpokládám, že na velmi dlouho. Jediný pohled do krásných očí kalouse ušatého a jsem navždy ztracen.

Cíl byl předem jasný, využít maximálně potenciál rozmanitosti nabízených sov a pokusit se vytvořit nějaké zajímavé fotografie. Naštěstí většina účastníků zájezdu sdílela naše šílené nápady s námi, a tak nebyla nouze o nejedno překvapení. Sobotní počasí nám více než přálo a většina zvířat ochotně spolupracovala. Občas se Honza s Helenkou nestačili divit, co za další šílenost se nám podařilo vymyslet.

Tradiční výběr fotografovaných ptáků nám poněkud narušilo netradiční zvířátko, mladé prase divoké, jménem Kvído. Šlo opravdu o neposedného čertíka v krabičce, ale z hlediska fotografování šlo o skutečnou výzvu, která pomohla rozšířit obzory každého fotografa. Kvído je opravdu rychlý, a když přidáte temný les, kde jsme se snažili nasimulovat jeho skutečný domov, jedná se o nelehkou výpravu do neznáma. Naštěstí se všichni účastníci zájezdu s fotografovaným tématem velmi dobře popasovali a každý si mohl vyzkoušet jistá úskalí fotografa divoké přírody. Nakonec právě proto se všichni sešli tady, uprostřed Žďárských vrchů, aby se něčemu užitečnému přiučili.

Další dny se nesly ve znamení fotografování ptáků v různých situacích a za využití nádherné podzimní atmosféry, která tady na nás dýchala opravdu z každého koutu. Moc se těším na další týden, kdy se budu moci do těchto krásných míst opět vrátit a ponořit se do světa kouzelných barev a tvarů.

Moc rád bych poděkoval všem, kteří se kurzu fotografování zúčastnili, a jsem pevně přesvědčen, že se spolu zase brzy někde uvidíme. Na poslední chvíli se uvolnilo jedno místo na víkendový kurz fotografování dravců a sov v podzimních barvách, tak pokud máte zájem, neváhejte mě prosím kontaktovat. Další podobné hrátky s dravci se chystáme podniknout v lednu, pokud máte zájem se zúčastnit extrémního fotografického kurzu na sněhu, neváhejte mě prosím kontaktovat.

tags: #fotky #z #prirody #sovy

Oblíbené příspěvky:

• Fungování Matky Přírody z pohledu neurovědy
• Ekosystém: Definice a klíčové prvky
• Nakládání s odpady v ČR
• Příroda a vznik
• Jak najít ekologické tržní niky