Jižní Čechy jsou ideální destinací pro propojení sportu, kultury, pobytu v přírodě a zábavy. S jarem se opět otevřely dveře památek a pro příznivce pěší turistiky i jízdy na kole jsou jižní Čechy region jako stvořený.
Fotoalba z letošních dovolených budou jistě obsahovat mnoho snímků zachycujících krásy české krajiny. Česká příroda totiž rozhodně není prvoplánově fotogenická jako exotika, kde jsme zvyklí, že stačí tu palma, tam modré moře a je vystaráno.
Jak zachytit krásy české krajiny, na to se můžeme inspirovat u profesionálů.
Prokop Pithart: Filmař a fotograf divočiny Třeboňska
Prokop Pithart je fotograf a filmař, který dokumentuje krásy přírody. Znát ho můžete například ze seriálu České televize Do divočiny. Pochází z Lutové, malé obce na Třeboňsku.
„Od prvních dnů, kdy jsem se naučil chodit, jsem začal pobíhat po naší rozlehlé a zarostlé zahradě. A jako kluk jsem pořád utíkal do lesa. Je to taková moje základní potřeba, vnímat prostředí, kde žiju. Touha svobodně se toulat a objevovat zákoutí džungle Třeboňska pro mě byla silnější než potřeba kontaktu s jinými dětmi. Díky tomu jsem mohl zažívat každodenní svobodu, která je pro mě důležitá i dnes.
Čtěte také: Focení svatby v přírodě
Láska k focení přírody se u něj probudila ve 12 letech, když si začal půjčovat oddílový foťák. Zaměřil se na fotografování ptáků, které má nejraději.
„Vidím velkou sílu ve schopnosti zvládat někdy náročné podmínky v přírodě. Civilizační glazura nás sice chrání od nepříjemných vlivů, ale zároveň přetrhává náš vztah k ní. Jsme závislí na všem, co činí naše životy pohodlnější.
Láska k přírodě ho dovedla na střední školu ekologickou a potravinářskou ve Veselí nad Lužnicí. Po střední škole vyrazil do světa a rok a půl žil v Irsku.
„Hodně jsem se tam naučil při focení mořských ptáků na divokých útesech. Postupem času jsem začal fotit starým analogovým foťákem na film. V Irsku se chtěl naučit anglicky a vydělat si peníze na studium vysoké školy ve Skotsku. Když ale přišla nabídka, aby se jel potápět s velrybami, šlo studium stranou.
„Kamarád Jirka s rodinou mě přibrali na cestu na opačný konec světa, do Království Tongy, kde se rodí mláďata keporkaků. Začal jsem trénovat freediving a dostal na starosti kameru, se kterou jsem keporkaky točil.
Čtěte také: Malý a výkonný Olympus E-400
Díl seriálu Do divočiny, který se věnoval právě zvířecí záchrance, tak natočil až půl roku poté, co z ní odešel. „Ta nejhezčí příroda je hned za domem.
Pavel Semerád: Tipy pro fotografování Šumavy
Jak zachytit krásy české krajiny, na to jsme se zeptali fotografa Pavla Semeráda, který už dvě desetiletí fotí Šumavu. Rozhodně je, nalezneme u nás nížiny i hory, můžeme si vybrat z mnoha typů krajiny, od vinic jižní Moravy přes sopečné České středohoří až po vrcholy a pláně, například Šumavy. Nešťastné je, že vlivem zemědělského hospodaření v padesátých letech došlo scelováním polí k zániku remízků, mezí a krajinných předělů. Tím pádem velká část krajiny dnes vypadá jednotvárně a ploše.
Je prima, když fotky neskončí jen jako krmivo pro sociální sítě, ale vznikne z nich něco hmatatelného. Šumava mě od mládí přitahuje, v určitých ročních obdobích je vyloženě magická. Měl jsem snahu nějak si tu nádheru zdokumentovat, tak jsem ji jako mnoho jiných lidí začal fotit. Jsem samouk, dlouho jsem nebyl s výsledky spokojen a „dával to jen do šuplíku“.
Impulsem pro veřejnou prezentaci bylo, že v roce 2013 přestal vydávat kalendář Šumavy Martin Milfort, ikona fotografie šumavské krajiny, kterého si velmi vážím. Jeho kalendář ve formátu na šířku na trhu chyběl. Následující rok jsem se rozhodl využít něco ze svého fotomateriálu a nástěnný kalendář vydat. Od té doby jej vydávám každoročně. V prodeji je v šumavských infocentrech a v maloobchodní síti knihkupectví a papírnictví, převážně v západních Čechách.
Není to tak, že bych cíleně fotil každý měsíc jeden záběr a měl rovnou hotovou představu. Vybírám i z několika set nastřádaných fotek. Pozoruji na sobě, že rád zachycuji různé křížky, boží muka a kapličky, byť nejsem ortodoxně věřící. Při výběru do kalendáře se pak musím kontrolovat, aby nebyl na každý měsíc jeden křížek a nevypadalo to jako katolický kalendář. Samozřejmě trochu přeháním. Autor má totiž k určitým fotografiím osobní vztah a subjektivní prožitek z místa vzniku snímku. Ten ale divák vůbec vnímat nemusí. Supervizorem při přípravě kalendáře je moje manželka Helena.
Čtěte také: Příjem fotografa přírody v ČR
Letos poprvé vydáváte i stolní kalendář. Zákazníci se po něm ptali a podle prvních ohlasů se velmi líbí. Většina lidí fotí krajinu, když je na dovolené a pohybuje se v ní coby turista. Jsem spíše pro realistické ztvárnění krajiny.
Občas na různých fotofórech vnímám snímky s přehnaným HDR efektem, ty se mi nelíbí. HDR je vhodný nástroj pro kompenzaci dosud stále malého dynamického rozsahu digitálních snímačů, musí se na to ale citlivě a musíte být sebekritický. Něco jiného je pak kreativní zobrazení krajiny, například černobílá fotografie nebo různé LUT úpravy barevnosti - to je relativně nový trend, vhodně změněná barevnost dodá mnohým snímkům zajímavý rozměr.
Osobně mám rád černobílou fotografii, některé záběry si o převod do BW vyloženě říkají. Pokud se ale týká komerční úspěšnosti, například s černobílým kalendářem Šumavy nemáte šanci na úspěch. Stává se mi občas totéž. Pokud jdu na turistický výlet, většinou do cíle dorazím kolem poledne, kdy je světlo pro fotografování nejhorší. Záleží tedy na tom, zda fotografování berete jako dokumentaci onoho turistického výletu, nebo potřebujete udělat fotografii krajiny s dobrým světlem, které je většinou po ránu nebo navečer.
V tom případě je třeba vstát a cíleně jet pouze na fotografování a s turistikou to nespojovat. Jezdím fotit většinou po ránu na předem vybrané místo nebo alespoň do určité oblasti. Znamená to samozřejmě překonat lenost a donutit se vstát. V létě se rozednívá kolem páté, takže vstávám před čtvrtou. Na vyhlášených fotogenických místech bývá i dost lidí. Chápu důvod, proč na taková místa lidé jezdí. Je to jistota hezkého záběru. Snímky z těchto lokalit jsou většinou již okoukané a z daného místa lze jen velmi těžko vytěžit něco úplně nového. Navštěvuji je sporadicky. U nás na Šumavě se jedná především o břízku v Chalupské slati, pohled na hrad Kašperk z Pustého hrádku nebo z rozhledny na Sedle. Mám pár takových míst, na kterých se mi občas nedaří přenést atmosféru do výsledné fotografie…
Odpovím ale na otázku z jiného úhlu - které místo mě skutečně v současné době trápí, je hrozící developerský projekt na Zhůří u Rejštejna, za nímž stojí cyklista Roman Kreuziger. Z této planiny je nádherný rozhled na téměř polovinu Šumavy. I přes odpor veřejnosti se snaží zničit genius loci tohoto místa. Lokace většinou potřebují i počasí, díky kterému z nich fotograf dostane to nej. Počasí je pro krajinnou fotografii to nejdůležitější. Sleduji předpovědi, většinou vycházejí. Ideální podmínky jsou po přechodu fronty, nebo když má být polojasno. A pak už je to vždy risk.
Mnohokrát se mi stává, že slunce vyjde, ale vzápětí jej překryje oblačnost a můžete jet domů. Rovněž je třeba skloubit focení s časovými možnostmi, občas musí být člověk také v zaměstnání… A to pak při dobrém světle trochu závidím těm, kteří jsou v tu dobu venku na správném místě s fotoaparátem v ruce. Současné mobily vytlačily z trhu malé kompaktní fotoaparáty, není divu, máte vše v jednom. A výstupy jsou již dostatečně kvalitní. Pokud je účelem fotografie pouze dokumentace z výletu či foto do rodinného alba, mobil bohatě stačí. Navíc poskytuje i jednoduché efektové úpravy, v podstatě daleko rychleji aplikovatelné, než když upravujete foto ze zrcadlovky v PC. Když ale chcete snímky i nějak prezentovat, tak to bez zrcadlovky nebo bezzrcadlovky s výměnnými objektivy nejde.
Já jsem trochu zamrzl na Canonu EOS 7D s pár objektivy. V současné době pokukuji po nějaké bezzrcadlovce, všichni básní o Sony, já z nějaké nostalgie tíhnu spíše ke Canonu. Ten však zatím v nabídce bezzrcadlovek příliš nevynikl. Letos se snad něčeho dočkáme. Jinak je mým klasickým vybavením polarizační filtr a pár přechodových filtrů, samozřejmě stativ. Okrajově používám i ND filtry. V poslední době vnímám, že se fotovýbava stává i jen prvoplánovou známkou toho, že „na to mám“.
Vaše fotografie mají citlivě komponované kompozice. Co byste poradil ostatním - jak na to? Vycházím často z klasické třetinové kompozice. Většinou je pro mě důležité mít záchytný prvek nějakého objektu v popředí a s ním pak sladit kompozici krajiny za ním. Je dobré si hlídat překrývání a „srůsty“ různých objektů, například aby se větev stromu nedotýkala horizontu. A nejdůležitější je zmíněné světlo. Jsem spíše ranní fotograf, nízké slunce krásně kreslí krajinu. Když se k tomu přidá ještě ideální oblačnost, máte vyhráno.
Myslím, že řadě lidí chybí trochu soudnosti při prezentaci fotografií na sociálních sítích, někdy mi přijde, že je svět fotografiemi úplně zahlcen. A někteří dokumentují a sdílejí naprosto vše, včetně toho, co měli k snídani. Ale z druhé strany - foťte a foťte, hlavně své blízké a snímky spolehlivě zálohujte.
Filmová turistika v Jižních Čechách
Hezké počasí stále více láká vyrazit ven na výlet nebo prodloužený víkend za památkami, krásnou přírodou a nevšedními zážitky. Jižní Čechy již v minulosti navštívili filmaři a vybrali si místní scenérie k natočení filmových a seriálových projektů. Kdo by neznal klasiku všech klasik - Pyšnou princeznu (1952). Z velké části se natáčela na zámku Hluboká, který sloužil jako hlavní sídlo Půlnočního království, ve kterém žila pyšná princezna Krasomila se svým otcem, panem Králem. Právě tady se z krále Miroslava stal zahradník a fontána v zahradách zámku poskytla Krasomile nedobrovolnou koupel mezi lekníny. A jestlipak uhodnete, odkud na Hlubokou král Miroslav přijel?
Velmi oblíbeným filmařským místem je zámek Červená Lhota. Jestlipak si vzpomenete na všechny zde natočené snímky? Začneme od těch nejznámějších: Hudební pohádka Zlatovláska (1973) nedávno oslavila 40. výročí. Červená Lhota se v ní objevuje jako sídlo krále, otce Zlatovlásky, který zde vychovává svých dvanáct dcer. V jednomu z úkolů, které Jiříkovi král-otec zadá hraje velkou úlohu i jezírko. Z jeho dna musí totiž vylovit zlatý prsten. Ten mu přinese rybka. Další z milých pohádek, jejichž princezny obývaly červenolhotecké pokoje je filmová pohádka O štěstí a kráse (1986). V pohádce se objeví bývalý zámecký mlýn, kaple, zemědělský dvůr i prádelna. Ačkoliv je Petr Vok z Rožmberka spjat s jižními Čechami, Červená Lhota v majetku Rožmberků nikdy nebyla. Výjimkou jsou ale filmy o panu Vokovi (1970), kterého ztvárnili Miloš Kopecký a o devět let později Martin Růžek, a které se z části odehrávají právě na Červené Lhotě.
Dalšími filmy na Červené Lhotě jsou Křížová trojka (1948), Martin a červené sklíčko (1966), Princezna na hrášku (1976), To byla svatba, strýčku! (1976), Muzika pro dva (1979), Nárcisz és Psyché (1980), A névtelen vár/ Bezejmenný hrad (1981), Let čarodějnic (1982), Vom Webstuhl zur Weltmacht (1982) a O zatoulané princezně (1987).
„Teď teprve jsme hogo fogo rodina, to je málo platný. Teď teprve nám patří svět,“ pravil pyšně děda Homolka, když si jejich podařená rodinka pořídila vlastní vůz. Radost z koupě by ovšem nebyla dokonalá, kdyby se Homolkovi nemohli svým báječným autem pochlubit příbuzným. V Čimelicích každý díky filmu pozná jak kostel, tak prostor před ním. Téměř na stejném místě je plakátovací plocha, na které Ludva s otcem čte o fotbale, zatímco se babička jde podívat do kostela. Vidět lze i kamenný most, po kterém jede ve filmu vlak. Domek, kde bydleli staří rodiče už nestojí, hostinec Na Hvížďalce ano. A kde, že se to babi topila?
Víte, že... V komedii Jen ho nechte, ať se bojí (1978) s Helenou Vondráčkovou a Luďkem Sobotou poznáte mnoho míst z Českého Krumlova. Trpký český film tzv. nové vlny Intimní osvětlení (1965) se natáčel v Miroticích u Písku. Z Vávrovy husitské trilogie se v jižních Čechách natáčel Jan Hus (1954) a Jan Žižka (1955). Ve Lštění pojí Jan Hus chleba na faře u místního kaplana (Radovan Lukavský). Známějším místem bude památník u Sudoměře, který odkazuje na Jana Žižku. Ve filmu se objevuje Škaredý rybník, kde dostanou železní páni „na frak“. Bitva se odehrála mezi rybníky Markovec, Škaredý a Prostřední.
Jižní Čechy Film Office
Jihočeská centrála cestovního ruchu v dubnu 2023 založila Jižní Čechy Film Office. Česká republika tak má na svém území už 12 regionálních míst pro filmaře. Filmové kanceláře jsou ve světě zcela běžnými institucemi, které svou činností asistují filmovým štábům v lepší orientaci ve svém kraji. Propojují filmaře s úřady a místní infrastrukturou, poskytují orientaci v místních vyhláškách, mají dobře zmapované lokace a veškeré služby, které filmaři při své práci mohou využívat, podílejí se na medializaci natočených děl. Turisté rádi navštěvují místa ze svých oblíbených pořadů, která může filmová kancelář pomoci propagovat.
tags: #fotograf #a #filmar #prirody #jizni #cechy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]