Město Mikulov se aktivně zaměřuje na zlepšení odpadového hospodářství a ochranu životního prostředí. Součástí této snahy je i řešení problematiky vizuálního smogu, který negativně ovlivňuje estetiku a jedinečnost města.
Záměrem města je omezení ""reklamního smogu"", který devalvuje veřejný prostor a v jehož důsledku dochází k pokřivení vnímání kvality místa, ale také k ničení jeho osobitosti a kulturního dědictví.
Město Mikulov se proto rozhodlo vydat NAŘÍZENÍ MĚSTA, kterým se zakazuje reklama šířená na veřejně přístupných místech mimo provozovnu. Dále město zpracovalo MANUÁL Pokyny pro umisťování informačních zařízení na vybraném území města, který podrobně upravuje formy a míru reklamy zejména na objektech v centru. Těmito dokumenty je zajištěna ochrana vzhledu památkově chráněného historického jádra města a těsně navazujících přilehlých lokalit.
Každý reklamní záměr je odborně posouzen podle účelu informačního zařízení - zda se jedná o oprávněný nárok na označení provozovny, nebo se jedná o informační zařízení, které nemá žádný vztah k nemovitosti, na které je navrženo jeho umístění, zda se skutečně jedná o informaci k činnosti, která je v nemovitosti vyvíjena.
Opatření k omezení vizuálního smogu byla zaváděna postupně. Záměrem města není šikanovat podnikatele v centru ani rozdávat velké množství pokut za nedodržení vydaného zařízení. Město usiluje o řešení jednotlivých situací zejména cestou osvěty a diskuse. Vydaný manuál je pro podnikatele vodítkem například co do barevnosti reklam či použitého materiálu.
Čtěte také: Ekologické zóny Mikulov
Před zavedením manuálu město např. zorganizovalo komentovanou procházku městem s odbornicí na vizuální smog Veronikou Rut Fullerovou. Vznikly konkrétní dokumenty (publikace, videozáznamy, metodiky..
V rámci realizace projektu byl velký zájem médií o tuto problematiku, problematiku vizuálního smogu řeší více měst - např. Brno, Znojmo.Na základě publikovaných článků v médiích bylo Českou televizí a také prostřednictvím Českého rozhlasu natočeno a odvysíláno i několik reportáží.
V příštím roce má město záměr rozšířit manuál o část, která bude řešit předzahrádky restauračních zařízení.
Množství vytříděných baterií v ČR stále roste. V roce 2005 sesbírala nezisková společnost ECOBAT 138 tun použitých baterií, loni to byl již téměř desetinásobek - 1 243 tun použitých baterií. Což je o 13 % více než v roce 2014. Zpětně se tak podařilo odebrat již 35 % baterií dodaných na trh.
„Ke stoupajícímu podílu vytříděných baterií přispívá stále větší počet sběrných míst. ECOBAT navíc letos nově spustil mapu sběrných míst, která usnadňuje vyhledání toho nejbližšího. Podíl zpětně odebraných baterií stoupl meziročně o tři procentní body na 35 %. Od letošního roku však budou mít členské země EU dle příslušné směrnice povinnost vytřídit 45 % použitých baterií. Dosáhnout této hranice ale bude pro většinu států včetně ČR velmi obtížné.
Čtěte také: Mikulov zavádí inteligentní systém odpadového hospodářství
ECOBAT proto prohlubuje spolupráci s kolektivními systémy, které sbírají elektroodpad, a zintenzivňuje kontroly sběrných míst. „Všem nám jde o jeden cíl - co nejefektivnější sběr použitých baterií. Hledáme proto společně cesty, jak nabídnout co nejvíce možností zpětného odběru baterií. V neposlední řadě pokračujeme v osvětových kampaních pro veřejnost i školní mládež v médiích i na sociálních sítích. Pro děti se pak podílíme například na projektu Recyklohraní aneb Ukliďme si svět.
V přepočtu na počet obyvatel připadlo loni na každého z nás 4,7 vytříděné tužkové baterie typu AA. Netřídí se ovšem všude stejně. Nejaktivnější „sběrači“ byli i loni tradičně v Praze, kde každý obyvatel vytřídil v průměru 215 gramů, neboli 8,6 tužkové baterie. Naopak nejméně třídil Ústecký a Moravskoslezský kraj s pouhými 50 gramy, což odpovídá dvěma tužkovým bateriím.
Na sběru se ve znatelné míře podílejí i žáci mateřských a základních škol. „Loni se jich do sběrového programu zapojilo přes 1 500 a děti vysbíraly neuvěřitelných 141 tun. To je 11 % veškerého sběru,“ chválí Petr Kratochvíl.
| Kraj | Vytříděno na obyvatele |
|---|---|
| Praha | 215 gramů (8,6 tužkové baterie) |
| Ústecký kraj | 50 gramů (2 tužkové baterie) |
| Moravskoslezský kraj | 50 gramů (2 tužkové baterie) |
Koncem března skončilo období pro splnění ohlašovacích povinností podávané prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) za rok 2015. Do systému hlásilo téměř 60 tisíc subjektů, které podaly více než 138 000 validních hlášení.
CENIA, česká informační agentura životního prostředí dnes uvedla, že v v systému ISPOP je ke konci března zaregistrováno celkem 59 918 subjektů. Ohlašovací období 2016 zahrnovalo tři ohlašovací špičky vymezené zákonnými termíny (31. leden, resp. 1. únor; 15. únor; 31. březen 2016). Další ohlašovací špička proběhne pro poplatková hlášení dle zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a to k 15. 10.
Čtěte také: Informace o svozu odpadu Mikulov
Novela o ochraně ovzduší, kterou projednává Sněmovna, by podle senátorky Jitky Seitlové měla navíc zlepšit možnosti ochrany obyvatel před zápachy z činnosti firem. Ministerstvo životního prostředí se k tomu ale staví zdrženlivě. Chce spíše kraje a obce naučit, jak lépe využívat stávající možnosti ochrany.
Seitlová by si přála v zákoně vymezit alespoň to, co je obtěžujícím zápachem, aby pak mohly úřady účinněji po firmách vymáhat jeho odstranění formou technologických opatření. Náměstek ministra pro životní prostředí Kurt Dědič se ale postavil proti dalšímu požadavku, aby byl zákonem stanoven minimální limit zápachu. Podle něj nelze limity stanovit plošně zákonem kvůli tomu, že by je nebylo možné použít na všechny situace pachového znečištění ovzduší.
Snaha zlepšit ochranu před zápachem vychází z dotazníkového šetření mezi sedmi stovkami obcí i z petice, kterou do konce letošního února podpořily stovky občanů. Sněmovnou projednávaná novela o ochraně ovzduší má podle vládního návrhu umožnit úřadům kontrolovat, čím lidé topí ve svých kotlech. Za nevyhovující otop by úředníci mohli ukládat pokuty.
Zápachy jsou proto v úvodních ustanoveních zákonů o ochraně ovzduší již od roku 2002 zahrnuty mezi znečisťující látky, před kterými mají být občané chráněni. Postupy měření pachů stanovené v roce 2002 a následně v roce 2005 vyhláškou, se v praxi ukázaly jako nevhodné.
Pro desítky měst a obcí se silné zápachy z chemických provozů, bioplynových stanic, živočišných velkochovů nebo ČOV staly neřešitelným problémem omezujícím v některých případech jejich rozvoj. Lidé nechtějí žít v zápachu, stěhují se, jiní podnikatelé nemají zájem zde investovat, cena nemovitostí klesá.
Zastupitelstvo Středočeského kraje uložilo v březnu letošního roku hejtmanovi kraje iniciovat novelu zákona o ochraně ovzduší se stanovením emisního limitu pro pachové látky. Podle dotazníkového průzkumu zkušeností a názorů obcí provedeného v roce 2012 a opakovaně počátkem letošního roku, je zápachy postiženo stále více obcí.
Z 698 obcí, které reagovaly na dotazníky, odpovědělo 609 obcí kladně na otázku, zda má být zákon o ochraně ovzduší doplněn tak, aby mohly úřady účinně ochranu vymáhat. Zápach z průmyslu a zemědělství trápí o 584 obcí více, než v roce 2012. Je evidentní, že snížení kvality života občanů vlivem pachů ze zemědělství a průmyslu stále narůstá, právě z důvodů absence limitů.
Současně běžně dostupné a v praxi uplatňované technologie umožňují zápachy měřit a účinně eliminovat. Řada firem v zájmu dobrých vztahů s okolím zajišťuje technickou ochranu proti znečišťování zápachy dobrovolně. Dobrým příkladem může být Preol, a.s. Lovosice. Ochrana před zápachem není regulována žádným předpisem EU.
Mnoho vyspělých, nejen evropských zemí, občany před znečištěním pachy chrání svými interními předpisy (USA, Kanada, Japonsko, Nový Zéland).
tags: #mikulov #vyhláška #odpadové #hospodářství #motivační #a