Fotografická kniha „Inverze 89“ připomíná ekologické demonstrace, které se v listopadu před 30 lety odehrály v Teplicích. Autoři se snažili objevit i dosud nezveřejněné fotografie - a povedlo se jim to. Snímky doplňuje časová osa, hesla z transparentů a letáků i popis špatného životního prostředí na severu Čech.
Praha/Teplice - Symbolem sametové revoluce se sice stala pražská Národní třída, ale listopadové protesty zahájili vlastně již šest dní před osudným 17. listopadem Tepličtí, a to kvůli životnímu prostředí. Šestnáctiletý učeň tehdy vybídl k protestu proti zamořování ovzduší a pořádně tím vyděsil vládnoucí komunisty. Něžná revoluce tak byla vlastně smogová: Nešlo o kritiku režimu, šlo o čistý vzduch.
Situace v Teplicích před demonstracemi
Situace na severu Čech se vyhrocovala už v polovině října, kdy se stupňovaly nepřetržité smogové inverze. Elektrárny zamořovaly region dlouhodobě, takže koncentrace oxidů síry a popílku mnohonásobně překračovaly limity. Žlutošedá mlha páchla a byla podle pamětníků už tak silná, že přes ni nikdo nedohlédl přes pět metrů. Zatímco vedení města vydávalo stále stejná nařízení, aby Tepličtí vůbec nevětrali a nevycházeli raději z domu, student Zbyšek Jindra se rozhodl jednat.
Podle meteorologa Michala Žáka nebyly v roce 1989 v Teplicích výjimkou průměry přesahující tisíc nebo dokonce 1500 mikrogramů na metr krychlový. Tehdejší demonstrant Robert Appel k tomu nyní uvedl: „Byly to týdny, kdy v Teplicích byla jenom mlha.“
Zbyšek Jindra a svolání demonstrace
Ke svolání nepovolené demonstrace na 11. listopad se 15letý Zbyšek, přezdívaný Oněgin, podle jeho maminky, odvážil kvůli své sestře. Jak vzpomíná Jindrova matka, šestnáctiletý mladík měl k podnícení společenských protestů osobní důvody: „Myslím, že jeho hlavní motivací k ekologické demonstraci bylo to, že jeho sestra měla z ovzduší zápaly plic, mononukleózu i jiná bolestivá onemocnění − tím žil,“ sdělila České televizi paní Jindrová, která o synově plánu do poslední chvíle nic nevěděla. „Zjistila jsem to, až když jsem ho viděla v čele průvodu. Nepřekvapilo mě to vůbec,“ řekla studentova matka s tím, že syn se asi obával, aby mu riskantní podnik nerozmluvila: „Nikdo tehdy nevěděl, co bude, jestli se třeba bude střílet, to nikdo nevěděl, “ vzpomínala.
Čtěte také: Krásy přírody Velely na fotografiích
„Ta z toho ovzduší měla do 2 let třikrát zápal plic, měla mononukleózu, měla ekzém. Když šla do školy a neměla rukavice, tak měla krvavé ruce. V tomhle vyrůstal a nebylo mu to jedno,“ vzpomínala Anna Jindrová. Knihu pak pokřtila čistým vzduchem ve spreji.
Zbyšek Jindra mluvil o nápadu jen s kamarádem Davidem Krčmářem, kterého v polovině října požádal o spolupráci: „Zbyšek za mnou přišel na konci října. Pak jsme udělali 300 letáků, já jsem je psal na psacím stroji,“ vzpomínal na události Krčmář, který jako Jindrovu motivaci k veřejné aktivitě vnímal, že „stejně jako já, neměl rád komunisty“. Proto Krčmář podle svých slov s Jindrovým nápadem souhlasil.
„Pivnici U Ptáčků jsme zvolili proto, že se taky Zbyšek Jindra scházel se svými kamarády, a kde s největší pravděpodobností vznikla myšlenka na to, aby vytvoořil leták, který bude zvát na ekologické demonstrace,“ vysvětlil Martin Fuksa.
Distribuce letáků a zásah VB
8. listopadu se už plakáty šířily po celém městě, a to prostřednictvím kamarádů z undergroundového prostředí. Právě díky kontaktům se Jindrovi podařilo namnožit a rozšířit tři stovky plakátů, což v době cyklostylů nebylo úplně jednoduché. Do distribuce se totiž zapojili i lidé, kteří měli zkušenosti ze šíření ilegálních Lidových novin a dalších zakázaných tiskovin. Ještě během odpoledne se tak aktivním mladíkům podařilo umístit všechny archy na autobusové zastávky, zdi veřejných budov či lampy, ale roznést je i do poštovních schránek.
Tehdy šlo o riskantní aktivitu, která mohla skončit všelijak. Zbyšek Jindra měl štěstí, i když ho kolem deváté večer přistihla Veřejná bezpečnost: „Naložili nás do žigulíku a odvezli na okresní komisařství. Tam nás drželi asi čtyři hodiny. Nadávali nám, křičeli na nás, co si to dovolujeme. Samotný výslech byl ale v klidu, nepamatuji si ani, že by po mně chtěli třeba nějaká jména,“ vzpomínal v rozhovoru pro MF Dnes Jindrův spolupracovník Jindřich Uhlíř.
Čtěte také: Ochrana sovy pálené
Originál letáku se sice nedochoval, z textu ale víme, že vyzýval občany, aby přišli 11. listopadu na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí) a vyjádřili nesouhlas s „nelidským přístupem vůdčích osobností politického aparátu k ochraně životního prostředí a zdraví obyvatelstva“. Organizátoři přitom vyzývali, aby demonstranti přišli v plynových maskách.
Průběh demonstrací
V sobotu 11. Většinou to byli mladí, někteří v plynových maskách, jiní v rouškách. Vedle náctiletých z punkových kapel a studentů konzervatoře přišli i nespokojení rodiče. Podle pamětníků neměla demonstrace politický charakter, protože si to organizátoři nepřáli. Všichni skandovali jen hesla o čistém vzduchu, takže policii nedali záminku k zásahu. Demonstrantům vadily hlavně vysoké koncentrace oxidu siřičitého z elektráren.
Samotné organizátory zaskočila v sobotu 11. září vysoká účast. Druhý den ale už nastaly drobné konflikty s policejními jednotkami. I přes potyčky ovšem tisícihlavé shromáždění odsouhlasilo petici, která požadovala veřejné setkání zástupců města s občany k ekologickým problémům.
Petici převzal v pondělí 13. listopadu předseda městského výboru, načež následovala dosud nejvýbušnější demonstrace. Policejní jednotky vytlačily v pondělí večer dav z Benešova náměstí pomocí obušků. Protestující následně přešli před budovu okresního vedení KSČ, jehož tajemník byl silou davu donucen, aby slíbil veřejnou debatu. Ta se ale konala až po vřavě na Národní třídě 17. listopadu 1989. Dvacátého listopadu se komunističtí politici sešli s demonstranty dle slibu na teplickém zimním stadionu, ekologii už ale překryly aktuální události v Praze, které mezitím dosáhly celorepublikových rozměrů.
V pondělí 20. září 1989 ale právě tam došlo k zřejmě prvnímu dialogu mezi občany a tehdejší komunistickou mocí. I tehdy ale dali komunisté najevo, jak si představují dialog - když chtěl pražský student informovat o událostech na Národní třídě, sebrali mu podle pamětníka Roberta Appela mikrofon.
Čtěte také: Příroda fotky
Zbyšek Jindra, přezdívkou „Oněgin“, si v revoluční atmosféře přál, aby Teplicím přijel vyjádřit podporu Václav Havel. „To se mu však nesplnilo,“ sdělil České televizi jeho kamarád David Krčmář s tím, že Jindra se Havlova příjezdu nedočkal ani později, protože přišel o život při autonehodě v roce 1996.
Teplické demonstrace v listopadu 1989 byly v celorepublikovém srovnání ojedinělé. Šlo o první a nejrozsáhlejší veřejné protesty od Palachova týdne na začátku roku. Informace o nich se rozšířily přes Rádio Svobodná Evropa. „Já o tom volal do Prahy Borkovi Holečkovi, ten to pak předával dál,“ vysvětlil jeden z organizátorů Jan Sajdl, jak se o událostech v Teplicích dověděli i na Západě. Zprávy se ale rychle rozšířily i mezi lidmi, Teplice tak motivovaly organizátory protestů v dalších městech.
Vzpomínky na listopad 1989 v Teplicích
Blíží se 17. listopad a chtěla bych trochu zavzpomínat na události kolem něho. Jsou to mé autentické vzpomínky, o kterých jsem si vedla v té době deník. Listopad 1989. Jako obvykle v této době bylo i listopadové počasí s mlhami, které také jako obvykle byly "nacucané" oxidem siřičitým a dalšími "dobrotami". Stav tedy léta obvyklý, jen se o něm nemluvilo. Mohu to prohlásit zodpovědně, protože měřením stavu ovzduší jsem se již dvacet let pracovně zabývala.
Jen ty výsledky se nesměly zveřejňovat. Většina ostatních obyvatel města o tom buď nevěděla vůbec nebo jen neurčitě. Jedno však věděli všichni: vzduch se nedá dýchat! Tak přišel 13. listopad 1989. Pár lidí to už nevydrželo a sešlo se na "Benešáku", jak bylo tvrdošíjně nazýváno oficiální náměstí Zdeňka Nejedlého. Ozývaly se výkřiky: "To už se nedá dýchat, co s tím národní výbor bude dělat" a podobně. Zatím ale nikdo "nepřevzal vedení", lidé dost dobře nevěděli, co dělat.
Další demonstrace byla následující den, kdy se těchto volajících lidí ujala pracovnice teplického gymnázia a s pomocí dalších sestavila požadavky pro Městský národní výbor v Teplicích. To už ale zasahovaly i oddíly Veřejné bezpečnosti se psy a nezbytnými pendreky. Po menších tahanicích se mluvčí dostali na úřad, kde s nimi ale nikdo nechtěl mluvit a pohovor slibovali za měsíc. Lidé spokojeni nebyli, šli městem až před budovu Okresního výboru KSČ. Po výzvách jim zde okresní tajemník KSČ, soudruh Váňa čili muž č.1, slíbil diskuzi na zimním stadionu na 19.
Na zimní stadion jsem se spolu s kolegy z práce vypravila také. Atmosféra byla od začátku vzrušující, protože se jednalo o mimořádnou událost pro všechny Tepličáky - povolená a vlastně vynucená demonstrace, to tu ještě nebylo. Pohodlně jsme se usadili na tribuně, ale zdálo se nám, že je tam málo lidí. V tom se ozvalo: "Zavřeli dveře, nechtějí sem lidi pustit!" - a to už stadion skandoval!" Pusťte je dovnitř, pustťe je dovnitř"! Pořadatelé se k tomu moc neměli, měli asi své příkazy, ale najednou se ozvala rána - to pod tlakem davu povolily vstupní dveře stadionu a dav se vevalil dovnitř.
Konečně se dostavil i soudruh Váňa a další představitelé města ke slibované diskuzi. Nevím, jak si ji představovali, ale pro jistotu zařídili, aby nefungovaly mikrofony, takže nebylo nic slyšet. To se ale lidem pochopitelně nelíbilo a dávali to hlasitě najevo. Když byl zprovozněn alespoň jeden mikrofon, nic nového jsme se nedozvěděli, jen spoustu známých frází z úst frázistů. Ale stadion už burácel: "Chceme slyšet pravdu, nelžete nám " a podobně.
Atmosféra byla krásná, báječná! I když diskuze nebyla k ničemu, lidi to spojilo, zvláště, když přišel k mikrofonu student z Prahy a snažil se nám říci o událostech 17. listopadu na Národní třídě, o kterých jsme ještě nevěděli. Bohužel, soudruh Váňa mu vzal jediný fungující mikrofon z ruky, a protože lidé už od soudruhů nechtěli nic slyšet, ukončil shromáždění. Dav se vyrojil ze stadionu, ale nerozcházel se, diskutovalo se v hloučcích a hlavně se sháněl student z Prahy. Přešlo se zase na "Benešák", kde se hovořilo dál. Všichni měli výbornou náladu, cítili uvolnění. Později jsme se dozvěděli, že soudruzi si nebyli moc jistí, a proto nechali připravit v sousední ulici stadionu autobusy plné polcajtů, kteří měli "zasáhnout" v případě potřeby.
Dopad a odkaz demonstrací
Sametové revoluci předcházely - už několik dní před zásahem na Národní třídě - protesty v Teplicích. Za demonstracemi, které se staly předzvěstí pádu režimu, přitom stál na první pohled nepolitický motiv - čisté ovzduší. Kvůli neúnosné smogové situaci dotlačili tepličtí občané 13. listopadu 1989 tamní funkcionáře k veřejné debatě. Byl to první takový dialog, se kterým komunisté souhlasili. Samotné setkání se pak uskutečnilo o týden později, když už se politický systém po dění v Praze hroutil.
Na zdech domů v Teplicích se 7. listopadu objevily nalepené letáky. Vyzývaly občany města, aby přišli v sobotu 11. listopadu večer na náměstí Zdeňka Nejedlého a společně požadovali čistý vzduch. Další přibyly 8. listopadu, celkem se jich po Teplicích objevily asi tři stovky. Plakátová výzva měla úspěch, na náměstí se v sobotu sešla asi tisícovka lidí.
Všichni Tepličané oslovení deníkem Aktuálně.cz se shodují v názoru, že čistota ovzduší tehdy a dnes se nedá srovnat. "Je to opravdu nesrovnatelně lepší. "Tehdy byla situace tristní. Lidé se do teplických lázní jezdili léčit, přitom v okolí byly stromy bez jehličí. Moje teta pracovala jako zdravotní sestra v okresní nemocnici a měla přístup k datům, které naměřila hygienická stanice. Bylo to naprosto příšerné, co vše ta teplická mlha obsahovala.
Památné tři listopadové dny připomíná v Teplicích deska připevněná ke kašně, ze které v sobotu 11. listopadu promluvil Zbyšek Jindra. Vedle dlaně se dvěma zdviženými prsty na znak vítězství na ní stojí napsáno: "V těchto místech se ve dnech 11.-13.
tags: #fotografie #demonstrace #za #ovzduší #Teplice #listopad
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]