Společné zapojení ohřívače vody (bojleru) a pračky: Bezpečnost, instalace a údržba

07.03.2026

Ohřívač vody s ocelovou smaltovanou nádobou a zajímavým designem spolehlivě zásobí teplou vodou jedno nebo více odběrných míst - sprchu, umyvadlo a dřez. V tlakovém systému lze připojit více odběrových míst. Nádoba ohřívače je ocelová smaltovaná pro tlakové zapojení, elektrické topné těleso je měděné. Součástí nádoby ohřívače je hořčíková anoda, která pomáhá chránit nádobu ohřívače před korozí. Nádoba ohřívače je opatřena hodnotnou polyuretanovou izolací, vše je uloženo v plastovém vrchním obalu.

Elektroinstalace je umístěna ve spodní (horní) části ohřívače, pod odnímatelnou kapotou ohřívače. Teplotu vody je možné nastavit termostatem v rozmezí 5°C až 75°C, podle symbolů na knoflíku termostatu. Vstup studené vody je označen modrým kroužkem, výstup teplé vody je označen červeným kroužkem. Tento elektrický ohřívač je určen pro přípravu teplé vody v domácnostech, na chatách a různých sociálních zařízeních. Umožňuje instalaci pouze jednoho odběrného místa teplé vody. Jeho přednost spočívá v tom, že ohřev objemu vody elektrickým proudem se zabezpečuje v neomezeném celodenním časovém rozsahu. Výrobek doporučujeme používat ve vnitřním prostředí, s teplotou vzduchu +2°C až 45°C a relativní vlhkostí max.

Bezpečnostní aspekty elektroinstalace v koupelně

Rekonstrukce koupelny bez změn v elektroinstalaci? Odpověď ANO si dovedu představit pouze za předpokladu, že máte elektroinstalaci provedenou podle ČSN 33 2000-7-701. ČSN 332000-7-701 je z roku 1997 a požadavky na chrániče 30mA jsou v ní uvedeny. Takže, pokud tyto zásuvkové obvody nemáte chráněné chráničem 30mA, není to v souladu s ČSN.

Elektrika může být třeba dobrá, ale dovedu si představit např., že při rekonstrukci budete hýbat s vanou sprchovými kouty a tím i se zónami, čímž se můžete dostat do rozporu s ČSN, ale hlavně s vlastní bezpečností. Takhle obecně se strašně špatně radí.

Zrovna dnes jsem viděl koupelnu po rekonstrukci el. instalace. Potřeboval "jenom" revizi ke kolaudaci. No.. koukal jsem jak puk. Na otázku kdo to spáchal se mi dostalo odpovědi. Vždyť mi to dělal táta a ten si udělal el. v celém domě sám a funguje mu všechno tak to asi umí né? Zóny nedodrženy, kovová svítidla ve třídě 1 navíc zapojené dvoudrátem a pro jistotu ani nenulované. Chránič - "co to je?.. joo nějaký elektrikář mi říkal že by tam něco takového mělo být". A Perla.. "futro mám pospojené" a fakt bylo. To pravděpodobně pro jistotu aby opřen o futro sahal na nenulované kovové svítidlo.

Čtěte také: Problémy a řešení: společný odpad pro pračku a WC

Takže pane Novák doporučoval bych odbornou prohlídku nejlépe RT. A ten chránič bude nezbytný, je divné že tam není. Pokud je předepsán chránič kvůli ochrany před NDN (kdekoliv, nejen v koupelnách), je vždy s reziduálním proudem 30mA! Ta vaše revize neměla tedy projít. Dávat však chránič 30mA pro celý dům sice z hlediska ČSN pro koupelny vyhoví, ale je to řešení krajně nevhodné. Při jakékoliv poruše kdekoliv v domě vám vyletí celý dům, nehledě na součet svodových proudů v celém domě. RT, který vám revizi dal už nevěřte a zavolejte si jiného. Je totiž RT a RT jestli mi rozumíte, stejně jako v kterémkoliv jiném druhu činnosti.

Co vám brání dát si chránič 30mA jen pro obvody koupelny? Tomu nerozumím, že samostatné vedení není do koupelny vedeno. Leda, že máte na mysli, že zásuvka v koupelně je na společném okruhu i s jinými zásuvkami - v tom případě nevidím důvod nedoplnit tento okruh o chránič 30mA. Jeden zás. okruh přece není celý dům? Problém sekání by nastal jen v případě, že máte rozvody v TNC, ale to pak nemůže být staré jen 3 roky - v opačném případě by to od těch, co to dělali, byl diletantismus nejvyššího stupně!

Jen tak mimochodem, je možné použít chrániče typu "G", ty by za bouřky vypadávat neměly. Co se týká jednoho chrániče 0,03A na celý dům, osobně v tom nevidím takový problém, pokud je instalace a spotřebiče v dobrém stavu, nebývají s tím problémy - řada lidí to takto má a nestěžují si. Chránič 0,03A si budete muset pořídit stejně, mezi jednofázovým a třífázovým chráničem není takový cenový rozdíl, zkuste nejdříve vyměnit stávající chránič 0,1A za 0,03A - G a uvidíte.

Důležitost správného odtoku pro pračku

Jedním z domácích spotřebičů, který nám nejvíce usnadňuje život je právě pračka. Zkrátit životnost a funkci tohoto cenného pomocníka však může špatně zvolený či zapojený odtokový sifon, který se opakovaně ucpává a ničí pračkové filtry. Předejděte nepříjemným nehodám včas a našimi výrobky od těch nejlepších značek. Nejdůležitější součástí odtoku k pračce je adekvátně široký uzavírací ventil se silikonovým těsněním či kruhovým uzávěrem opatřený těsnící klapkou proti zápachu či vzedmutí. Pro větší estetický dojem doporučujeme nerezové chromované sifony s podomítkovým zapojením.

Změkčovač vody IPS Kalyxx BlueLine

Zařízení IPS (Iontový polarizační systém) - Kalyxx je určeno pro fyzikální - galvanickou úpravu vody pro domácnosti, veřejné budovy a průmyslové provozovny. IPS se dá nainstalovat jak vertikálně, tak horizontálně.

Čtěte také: Český Průvodce: Komunální Odpad a Společenství Vlastníků

Vertikální umístění IPS: délka 50 cm, výška 37 cm
Horizontální umístění IPS: délka 76 cm, výška 37 cm

IPS Kalyxx zachovává ve vodě všechny zdraví prospěšné látky. Zároveň účinně zabraňuje tvorbě pevných usazenin vodního kamene a korozi v potrubí studené i teplé užitkové vody, na topných tělesech bojlerů, vodovodních bateriích, spotřebičích a podobně. Je vhodný jak pro nové potrubní rozvody jako prevence, tak i pro starší, odkud postupně odstraňuje stávající usazeniny.

IPS Kalyxx tvoří průtokové těleso se vstupním a výstupním otvorem. V tělese jsou umístěny elektrody ve tvaru turbín (ne magnety) ze dvou různých elektricky vodivých materiálů. Konstrukční řešení elektrod je patentově chráněno (TGP® - turbulentní galvanická polarizace). Vytváří vířivé proudění vody, čímž způsobuje změnu struktury minerálů. Voda, která tělesem protéká, vytváří s elektrodami galvanický mokrý článek s napětím mezi 4,2 až 6 V. Výsledkem je, že minerály a soli v upravené vodě ztrácejí schopnost vytvářet tvrdé krystalické nánosy (kalcit). Získávají strukturu měkkých částic - kalu (aragonit) a jsou odplavovány společně s vodou.

IPS KALYXXBlueLine Antibacterial - zařízení doporučujeme instalovat na úpravu pitné vody. Kromě redukce vodního kamene a koroze má antibakteriální účinek. Postříbřené elektrody snižují výskyt bakterií v potrubí. IPS zbavuje vodu pachů, zlepšuje její chuť a prodlužuje čerstvost. Také zvyšuje pH vody, která se tím stává zásaditou. Takto upravená voda mimo jiné zlepšuje metabolismus a podporuje trávení. Je vhodná pro dlouhodobé pití. VYUŽITÍ IPS Kalyxx : domácnosti, veřejné budovy, restaurace, hotely, výrobní a zpracovatelské závody. Spolehlivě funguje v předávacích stanicích tepla, při ochraně výměníků a chladicích zařízení.

IPS Kalyxx je ekologický produkt. Pracuje účinně a spolehlivě cca 10 let bez:

vnějšího zdroje energie
obsluhy
provozních nákladů
chemie
magnetů

Zařízení IPS KalyxX BlueLine je vhodné pro rozvody vody, kde je tvrdost max. 2,8 mmol/l. Pokud je Vaše tvrdost vody tvrdší, doporučujeme osadit zařízení IPS KalyxX ACTIVE (do 4 mmol/l), nebo úpravnu/změkčovač vody. Pokud si nejste jisti, zda je pro Vás zařízení vhodné, neváhejte nás kontaktovat.

Čtěte také: Jak zapojit pračku a sušičku

Už vrstva 3mm vodního kamene snižuje účinnost tepelných zařízení o 20% (6mm až o 35%). Má-li například uživatel na spirále elektrického bojleru vrstvu vodníhokamene 4-5mm, musí ohřívat vodu až o 30% déle. V případě vody dodávané vodárenskými společnostmi a tomu odpovídající tvrdostí lze předpokládat u zařízení pracujících s teplou vodou (např. bojler (ca 50◦C)), kde s rostoucí teplotou exponenciálně roste tvorba vodního kamene, s ca 1mm vodního kamene za rok.

IPS Kalyxx šetří Vaše spotřebiče, vodovodní baterie a peníze vynaložené za energie na ohřev vody.

Pojistné ventily u ohřívačů vody

Článek přibližuje problematiku instalace pojistných ventilů u ohřívačů vody. Pojistné zařízení je dle ČSN 06 0830 chápáno jako zařízení, které chrání zdroj tepla proti nedovolenému přetlaku, podtlaku, teplotě a proti nedostatku vody v soustavě. Jaké náležitosti (pravidla) platí při osazování pojistného zařízení u zdrojů tepla, a to včetně metodiky návrhu (výpočtu) pojistného zařízení, přesně definuje výše uvedená norma.

U nepřímo ohřívaných zásobníků teplé vody, kdy ohřev je zajištěn médiem o teplotě nižší než 100 °C, lze podmínku zabezpečení ohřívače vody splnit instalací pojistného ventilu na přívodu studené vody. U ostatních typů ohřívačů vody je nutné dále instalovat teplotně tlakovou pojistnou armaturu v horní části ohřívače nebo na jeho výstupním potrubí teplé vody. Tato armatura může být nahrazena termostatem a pojistným ventilem navrženým pro odvod syté páry. U ohřívačů vody platí, že mezi pojistným ventilem a ohřívačem vody nesmí být osazena žádná uzavírací armatura.

Aktuální norma ČSN 06 0830 z roku 2014 oproti tomu u ohřívačů do objemu 200 litrů předepisuje tlakoměr jako nepovinný a dále definuje obdobně jako nepovinnou tzv. pojistnou skupinu. ČSN EN 806-2 předepisuje, že odtok vody z teplotní pojistné armatury nebo pojistného ventilu musí být umístěn tak, aby neohrozil osoby uvnitř a vně budovy nebo nepoškodil elektrické součásti a vodiče, a byl viditelný. Je důležité si uvědomit, co znamená pojem „a byl viditelný“.

Norma předepisuje pravidla pro tzv. odtokové potrubí s odkazem na ČSN EN 1717, v níž je definováno přerušení tlaku volným výtokem buď úplným odpojením, nebo vniknutím vzduchu. Nutno podotknout, že v ČSN EN 1717 je v obrázku přerušení tlaku volným výtokem (obr. 2 na straně 15) chyba - u kóty b je chybně uvedeno písmeno e. V případě úplného odpojení je normou předepsána vzdálenost minimálního přerušení jako b > G a zároveň bmin ≥ 20 mm, v případě vniknutí vzduchu jsou v normě vzorcem definovány minimální rozměry otvorů S1, S2 atd. Zároveň průměr G musí být schopen odvést celý výtok. To znamená, že jmenovitá světlost odtokového potrubí je nejméně stejná jako jmenovitá světlost výstupního hrdla teplotní pojistné armatury. Světlost odtokového potrubí pojistného ventilu (průměr G) je závislá také na délce odtokového potrubí a jeho sklonu směrem do kanalizačního potrubí.

Typický příklad nedodržení zásad instalace pojistných armatur je vidět na obr. 4. Před nepřímo nabíjený zásobníkový ohřívač o objemu 300 l byl instalován pojistný ventil v dimenzi DN 1“. Napojení odtokového potrubí bylo postupně zredukováno na připojovací rozměr hadice DN ½“ a jako odtokové potrubí byla instalována hadice o vnitřním průměru 9,5 mm. Tento typ hadice odpovídá běžným hadicím určeným k připojení vstupu vody do elektrických spotřebičů, jako jsou např. pračka, myčka apod. Hadice byla vedena v délce cca 3,5 m ke vstupu do odtokového potrubí kanalizace a byla do něj zaústěna v délce cca 30 cm.

Po instalaci a uvedení do provozu systému vytápění a přípravy teplé vody v září 2009 bylo majiteli rodinného domu předloženo vyúčtování vodného a stočného ve výši cca 250 000 Kč za období od 12. 10. 2009 do 12. 4. 2010 (tj. za 182 dní). V uvedeném období činil náměr vodoměru vody na vstupu do rodinného domu 5 623 m3 (tj. Pro zajímavost lze doplnit, že v rodinném domě byl následující počet odběrných míst: 1× pračka, 3× umyvadlo, 1× vana, 2× WC, 2× sprcha a 1× zahradní ventil. Dle sdělení majitele domu byla obsazenost rodinného domu 2 dospělé osoby po celý týden a 1 dospělá osoba přijíždějící pouze na víkendy.

Vyhláška č. 48/2014 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu (dříve vyhláška č. 428/2001 Sb.) uvádí v příloze č. 12 směrnou roční potřebu vody pro rodinné domy 35 + 1 m3/osoba∙rok (jedná se o součet potřeby teplé a studené vody). Z výše uvedeného se dá předpokládat, že celková potřeba vody se u rodinných domů pohybuje v rozmezí od 90 do 130 l/osoba∙den. V případě obsazenosti 3 osob se tedy jedná o potřebu vody v rozsahu od 270 do 390 l/den. To s ohledem na celkový náměr ve sledovaném kritickém období (tj.

Z tab. 1 dále také vyplývá, že v období mezi 12. 4. 2010 až 5. 4. 2011 (tj. celkem 358 dnů) byl celkový náměr spotřeby vody v posuzovaném objektu rodinného domu 104 m3. Zde se může jednat o poruchu na přívodním potrubí mezi vodoměrem a objektem, nebo o poruchu potrubí v objektu. Takto popsaná havárie v takovémto rozsahu úniku vody by byla provázena značnými problémy, které by zřejmě vedly k vážným důsledkům, např. i nemožností užívání domu nebo přilehlého pozemku. Pro představu 30,9 m3/den uniklé vody by za dne naplnilo místnost o rozměrech cca 3,45 m × 3,45 m a výšce stropu 2,6 m.

Poruchu na pojistném zařízení vyloučilo měření v rámci zkušebního protokolu armatur ze dne 11. 11. 2010, kde bylo uvedeno, že pojistný ventil vyhověl zkoušce za studena ve funkčnosti a zadírání při zkušebním přetlaku 5,6 bar. Samozřejmě nelze vyloučit neoprávněnou manipulaci, která mohla vést k úniku vody skrze pojistné prvky. V tomto případě se jedná o opakované zvyšování tlaku v systému teplé vody. Zvýšení tlaku v systému přípravy teplé vody může zapříčinit buď zvýšení tlaku ve vodovodním řadu, nebo zvýšení tlaku vlivem roztažnosti vody při ohřevu zásobníku teplé vody.

O možných tlakových poměrech ve vodovodní přípojce je nutné se informovat u dodavatele vody buď ve fázi projektu vodovodu, nebo při montáži. Řešením tohoto problému je obvykle instalace redukčního ventilu na přívodní potrubí vody do objektu (např. jako součást pojistné skupiny - viz obr. 2). Zvýšení tlaku vlivem roztažnosti vody při ohřevu zásobníku teplé vody má také vliv na práci pojistného ventilu.

Pokud zpětný ventil (nebo zpětná klapka) v přívodním potrubí studené vody těsně uzavírá (což pro zajištění funkčnosti celé soustavy rozvodu studené a pitné vody lze předpokládat) a výtokové ventily (sprchové, vanové, dřezové, umyvadlové baterie apod.) jsou také těsné, dochází ke zvyšování tlaku během ohřevu vody.

Pro příklad lze uvést jednoduchý přepočet: „O kolik se zvětší objem vody a následně i tlak ve zcela uzavřené nádobě, když bude až po okraj naplněna vodou (tj. zcela bez vzduchu) a voda bude ohřáta o Δt = 45 K (ohřev z 10 °C = SV na 55 °C = TV), nebo o Δt = 15 K (ohřev ze 40 °C, tj. spínací teploty dohřevu zásobníku, na 55 °C = TV)?“ Výsledek zvětšení objemu vody je založen na součiniteli objemové roztažnosti vody, která je pro 10 °C vody β = 0,7‧10−4 K−1. Z výsledku vyplývá, že voda o objemu 300 litrů v zásobníku teplé vody při ohřevu o 45 K zvětší svůj objem cca o 0,95 litru a při ohřevu o 15 K cca o 0,32 litru.

Jak je na jednoduchém příkladu vidět, tlakové poměry při ohřevu vody v uzavřené soustavě mohou zapříčinit výrazné problémy právě u pojistných ventilů. Určitou část zvýšení vnitřního tlaku vlivem ohřevu vody v uzavřené nádobě (zásobníku teplé vody) může absorbovat zásobník teplé vody vlivem roztažnosti materiálu stěn zásobníku teplé vody, ale to lze v tomto případě uvažovat maximálně cca 2 % z celkového vypočteného zvýšení tlaku. Nicméně se zde jedná o možnost maximálního dovoleného vnitřního přetlaku zásobníku teplé vody (obvykle dle výrobce 1 MPa = 10 bar), kde zásobník teplé vody je chráněn proti jeho překročení právě pojistným ventilem na přívodním potrubí vody. Otvírací přetlak pojistného ventilu u ohřívačů vody je obvykle 0,6 MPa = 6 bar.

Z tohoto pohledu je proto běžné, že pojistné ventily u ohřívačů nebo zásobníků teplé vody mohou během doby ohřevu tzv. „odkapávat“. Z tohoto důvodu je nutné pojistný ventil sledovat a provádět jeho pravidelnou údržbu. Aby se prodloužil časový úsek před reakcí pojistného ventilu, jsou obvykle před zásobníky teplé vody instalovány membránové expanzní nádoby, které plní bezpečnostní funkci v rámci objemových změn vody. Zároveň mohou při malých odběrech teplé vody (např.

Technická místnost, ve které se nacházel jak zdroj tepla, tak i zásobník teplé vody s instalovaným pojistným ventilem, je umístěna v garáži rodinného domu. Součástí garáže je také dílna, ve které majitel domu provozoval svojí živnost. Z výpovědi majitele domu a zároveň i montážní firmy vyplynulo, že obě strany trvalý výtok vody vyloučili. Majitel domu si během vykonávání své pracovní činnosti přes den (automechanik) nevšiml žádných hlukových projevů, které by signalizovaly trvalý výtok.

Jak ukázalo šetření na místě, v místě připojení rodinného domu byl dispoziční tlak na přípojce vodovodu 0,45 MPa (4,5 baru). Ve večerních a zejména v nočních hodinách docházelo k navýšení tlaku v přípojce v rozsahu od 0,52 do 0,6 MPa, což je nad hranicí otevíracího přetlaku instalovaného pojistného ventilu. Ale zároveň je nutné podotknout, že k úplnému uzavření instalovaného pojistného ventilu docházelo až při poklesu přetlaku v soustavě pod hranici 0,48 MPa, což deklaroval zkušební protokol z měření. Společně s kombinací dohřevu zásobníku teplé vody po večerní odběrové špičce teplé vody (tj. krátkodobé navýšení tlaku v systému vlivem ohřevu vody) tak prokazatelně mohlo dojít k průtoku vody skrze sedlo pojistného ventilu.

Na místě byl tento jev pozorován po tři dny v časovém rozmezí od 22:00 do 5:00 v intervalech trvajících od 10 do 30 minut. V uvedeném časovém rozpětí docházelo k cyklickému otevírání a zavírání pojistného ventilu a výrazným tlakovým rázům v připojené hadici na výtoku z ventilu. Tento jev byl zároveň doprovázen výraznými hlukovými projevy.

Jak potvrdilo šetření na místě, docházelo k časově omezenému výtoku skrze pojistný ventil. Modelový výpočet pro výtok trvající cca 6 hodin/den zároveň prokázal nedodržení podmínek instalace výrobce pojistného ventilu. Výrobci pojistného ventilu pro zajištění bezpečného odtoku obvykle doporučují, aby tlaková ztráta připojeného potrubí k volnému výtoku byla maximálně 10 % otvíracího přetlaku pojistného ventilu, tj. pro tento případ maximálně 590 kPa. Nedodržení této podmínky způsobilo tzv. kmitání ventilu (tj.

Pojistný ventil je velice důležitou součástí jakéhokoli zdroje tepla. Bohužel zejména ze strany montážních firem je problematika instalace pojistného ventilu velmi často hrubě zanedbávána. U projektantů je základní problém v tom, kdo danou část projektu navrhuje. V případě projektanta vytápění je příprava teplé vody většinou podceňována a situaci na přívodu studené vody do ohřívače neřeší. V případě projektanta vodovodu není návrh pojistného ventilu většinou proveden a navrhuje se dle doporučení výrobce, např. zásobník teplé vody by měl být osazen pojistným ventilem s otevíracím přetlakem 0,6 MPa = 6 bar (obvyklá hodnota).

U výše uvedeného příkladu se bohužel sešlo hned několik problémů. V první řadě nedošlo ze strany projektanta vodovodu k ověření provozních podmínek v přípojce vody. Při výskytu vysokého přetlaku v přípojce z vodovodního řadu je řešením instalace redukčního ventilu. V druhé fázi pak montážní firma nedodržela podmínky instalace platné pro pojistné ventily, tj. že jmenovitá světlost odtokového potrubí by měla být nejméně stejná jako jmenovitá světlost výstupního hrdla pojistné armatury a v případě delších potrubních tras může být dimenze odtokového potrubí i větší.

Tabulky průtoků pojistnými ventily

Pro teoretický výpočet výtoku pojistného ventilu pro kapaliny (tj. vodu) lze využít normu ČSN 13 4309-3, resp. ppckonstantní přetlak na výstupní straně pojistného ventilu při uzavřeném ventilu, tj.