Ochrana přírody a nacismus: Paradoxní spojení?

Environmentální témata se stala jednou z dělících linií současné politiky. Ve sporech o klimatická opatření se znesvářené tábory často osočují tím, kdo je a není „ekofašistou“, a ekologická agenda už zároveň zdaleka není vyhrazena jen pro levicové subjekty.

Jaký je ale skutečný vztah pravice a levice k ekologickým tématům a jak se v zelené agendě může zhlédnout radikální pravice? Jsou ekologická témata z podstaty levicová, nebo konzervativní? Myslím si, že obojí.

Rozhodně si myslím, že ochrana přírody a životního prostředí je bytostně konzervativní téma. A proto mě vždycky udivovalo, že konzervativní strana jako ODS nemá coby jednu z důležitých priorit ochranu přírody a že se k tomu vymezuje vysloveně negativně.

Zároveň si ale myslím, že i v levicovém myšlení jsou předpoklady pro to zelenat a zazelenat. V tomhle smyslu je to postavené skutečně nad polaritou konzervativní-liberální-levicové. Ve všech základních politických směrech socialismu, liberalismu a konzervatismu má zelené myšlení místo.

A vždycky jsem si říkal, že je velká škoda, že čeští konzervativci a liberálové se toho tématu nechopili a že se vlastně s tím tématem minuli.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Co znamená pojem ekofašismus?

První důležitou věcí je, že v českém prostředí je tento termín nadužíván ad absurdum. Pokud se podíváte na české environmentalisty, tak mezi nimi budete skutečně těžko hledat reálného ekofašistu.

V českém prostředí se podobné označení používá pro lidi, kteří s reálným ekofašismem nemají vůbec co do činění, a je to spíš taková forma nálepky nebo nadávky pro ty, kteří vyznávají nějaké environmentální hodnoty, anebo ty, kteří environmentální hodnoty vyznávají radikálně.

Ale v žádném případě neplatí, že co radikální environmentalista, to ekofašista. Ekofašistů je v české společnosti nebo mezi českými environmentalisty skutečně velmi pomálu, spíš bych řekl, že žádný.

Kořeny ekofašismu v nacistické ideologii

Z jakých myšlenek tedy vychází skutečný ekofašismus? Kde můžeme najít jeho kořeny? Mohu se sem tam podívat na nějaké hnutí, na nějaký sociologický nebo sociálně politický pohled, ale spíš budu mluvit o myšlenkových konceptech.

Určitě je pravda, že když historicky půjdeme třeba do nacistické Třetí říše či do italského fašismu, tak tam najdeme myšlenky, které měly nějaký environmentální nebo pseudoenvironmentální charakter a které zároveň byly fašistické nebo nacistické.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Určitě v té době existoval myšlenkový směr, který můžeme charakterizovat jako zelený nacismus anebo zelený fašismus. To byli autoři, kteří se snažili vnášet nějaké prvky biologického pohledu do světa lidí.

Říkali, že stejně jako probíhá boj v biologickém zvířecím světě, tak stejný souboj probíhá i ve světě lidském. A že i lidé se dělí do skupin, které mají různou kvalitu. Je to vlastně rasismus, který zároveň oceňuje nějaké prvky toho, co se děje v přírodním světě.

Jednotící je představa, že existuje nějaká biologická charakteristika, která nám umožňuje lidi seřadit na ty vyšší, střední a nižší, a podle toho poznáme, kam patří. A zároveň byl zelený nacismus spojován s myšlenkou, že árijské rasy charakterizuje jejich dobrý vztah k přírodě a hluboké propojení s přírodou.

Tuto myšlenku objevujeme také u některých autorů současných - znovu zdůrazňuji, že rozhodně ne českých. Například u finského autora Penttiho Linkoly se na několika místech tato myšlenka objevuje.

Reflexe environmentálních témat na české politické scéně

Cítím tu velký údiv, protože velká většina české veřejnosti podporuje ochranu životního prostředí, ale u politických stran tento hlas skoro nejde vidět. Máme pár politiků, kteří myslí zeleně, ale vůbec to neodpovídá rozdělení společnosti, kde je těch řekněme antienvironmentálních lidí asi deset procent a dalším dvaceti procentům je příroda lhostejná.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Je to pořád jen třetina společnosti, ale ta je v Parlamentu zastoupena výraznou většinou. Řekl bych, že zelená témata čekají na objevení. Od ODS nebo TOP09 nemůžeme chtít, aby byly hlubinnými ekology, ale mohly by ta témata otevřít jinak, víc pragmaticky, v rámci hledání průniků.

Dveře mají otevřené a udivuje mě, že do nich ještě nikdo nevstoupil.

Zneužití ekologických témat populisty a autoritáři

Myslím si, že ano. Významnost environmentálních témat v čase poroste. Populisté jsou ryzí oportunisté, témata jsou jim v reálu ukradená, ale jakmile budou cítit, že mohou politickou podporu získat skrz téma klimatické krize, tak ho zvednou.

Čím méně budou klasické politické strany zvedat důležitost environmentálních témat, tím víc prostoru bude pro populisty.

Kniha "Zvířata ve Třetí říši"

S Bohuslavem Binkou jsme hovořili i o tom, jak českou pravici odvrátil od zelených témat Václav Klaus, proč je nebezpečné sektářské myšlení nebo aplikace biologických teorií v politice. Jak to, že nacistické zákony na ochranu zvířat i krajiny byly jedny z nejpřísnějších? Jak jde dohromady vegetariánství Hitlera a dalších pohlavárů s jejich touhou po krvi mnohých národů?

Podobné otázky si klade velmi zajímavá kniha historika a lingvisty Borii Saxe Zvířata ve třetí říši. Sax znovu otevírá téma, které není jen věcí historiků, ale musí nutně zneklidňovat ty, kteří mají rádi přírodu a touží ji chránit.

Jde o paradoxní spojení nesmírně citlivého zájmu o ochranu přírody s nelítostným vyvražďováním lidí v nacistické Třetí říši. Autor zkoumá téma z mnoha úhlů pohledu a nabízí velmi zajímavá fakta i úvahy.

Téma knihy navíc není jen nějakou půlstoletí starou historií, vždyť řada dnešních idejí spojených s ochranou přírody je svým způsobem odvozena z tehdejších německých myšlenek. Například Aldo Leopold, jeden z tvůrců severoamerické ochrany přírody, se vyučil ve 30. letech minulého století právě v Německu.

Dodnes čteme a obdivujeme dílo Konrada Lorenze, který byl ale členem NSDAP a podílel se na činnosti rasových komisí.

Boria Sax na mnoha místech analyzuje vztah nacistů k přírodě a jeho původ. Tento vztah byl jednou z jejich zásadních orientací ve světě a zdaleka přesahoval rámec pouhé ideologie.

Už v německém romantismu se objevuje skepse k civilizaci a jejím "výdobytkům". Najednou začínají být kultura a civilizace vnímány, po vzoru Rousseauově, spíš jako úpadek oproti přírodnímu stavu a člověk civilizovaný jako degenerovaný vůči člověku přírodnímu.

Je objevena a obdivována příroda ve své svobodě, volnosti a divokosti. To je jeden ze silných momentů vztahu nacistů k přírodě - divoká zdravá příroda je nadřazena upadlé chorobné civilizaci.

Často se v této souvislosti hovořilo o paralelách mezi domestikovanými a divokými zvířaty. Lidstvo prý začalo v procesu jakési autodomestikace degenerovat, stejně jako zdegenerovalo např. domácí prase vůči divokému.

A právě celá řada německých vědců, mimo jiné Konrad Lorenz, poukazovala na úpadek lidstva, degeneraci, kterou zapříčinila "přílišná" kultura a civilizace, v zásadě "přešlechtění".

Nacisté poukazovali na hluboké kořeny německého vztahu k přírodě a krajině, sahající do dávné pohanské minulosti, kdy Germáni žili v lesích, uctívali přírodní božstva a žili s přírodou v harmonii.

Tento stav podle nich narušila až civilizace, která se již od dob Římanů snažila podrobit si divoké a barbarské Germány. Podařilo se jí to prý v podobě židovsko-křesťanské kultury.

V Německu se najednou jakoby vynořili staré, křesťanstvím násilně potlačené mýty, které nabyly vrchu v často bizarních a děsivých podobách.

Identifikace sama sebe s vlky ze strany nacistů nebyla jen jakýmsi propagačním nátěrem, ale hluboce sdíleným přesvědčením. Vlk se stává ve své nelítostnosti, krvelačnosti, ale současně svobodomyslnosti i schopnosti sdílet societu skutečným totemovým zvířetem.

Sami sebe nacisté ztotožnili s dravcem, ostatní s kořistí. Příroda byla vnímána nejen jako divoká a nebezpečná, ale zároveň i jako místo řádu. Řádu, který člověka přesahuje a kterému se má podrobit, i když může být k jednotlivci krutý.

Na vnímání přírody a místa člověka v ní se ovšem nepodílely jen romantické ideje a obrozená mytologie, ale i filozofie (Nietszche) a především věda. Německá přírodověda, zejména biologie, byla velmi skeptická k pouhému mechanicistickému pojímání světa.

Zdůrazňovala naopak organičnost, živost přírody. Zvířata nebyla žádnými descartovskými stroji, byť komplikovanými, jak hlásal mechanicismus, ale svébytnými a cítícími bytostmi. Živost se přisuzovala celé zemi, celé krajině a lidé tvořili pouze jednu její součást. Nacismus stál proti antropocentrismu.

Člověk byl naopak součástí krajiny, a to do takové míry, že příbuznost byla chápána spíš jako geografická záležitost - Němci byl příbuznější německý les a v něm žijící bytosti než nějaký vzdálený národ lidí.

Nebyla to ale jen německá, zejména vitalistická, biologie, co přispělo k "nacistickému pohledu" na přírodu. Podobný vliv měl z britských ostrovů pocházející darwinismus, který líčil přírodu jako neustálý boj o život, ve kterém zvítězí silnější a lepší.

Věda, jak správně Sax upozorňuje, umožnila ještě jednu věc - představit řadu jevů sociálních a politických jako čistě vědecké, lékařské a hygienické.

Nacistické zákonodárství a ochrana přírody

Z výše uvedených myšlenkových zdrojů vyplývá přístup nacistů k přírodě v praxi. Vzhledem k obrovské důležitosti, jakou příroda hrála v nacistické ideologii, se jí pochopitelně věnovala velká péče a pozornost.

Nacistické zákonodárství bylo a v zásadě i dodnes je k ochraně přírody jedno z nejvstřícnějších. Z idejí zdůrazňujících hodnotu "původnosti" pochopitelně pramenila velká snaha chránit přírodu v jejím divokém stavu.

Odráželo se to zejména v lesnictví, které mělo vytvořit enklávy divokého, původního, "germánského" pralesa. V tomto smyslu byly zakládány nové rezervace, ba plánovalo se zejména v dobytých oblastech vytvoření rozsáhlých chráněných území.

Z těchto východisek pak čerpal i jeden ze zakladatelů ochrany původní přírody a krajiny v USA Aldo Leopold.

Podobně přísná ochrana, jaká se týkala divoké zvěře, se ale týkala i domácích a užitkových zvířat. Nacisté se snažili minimalizovat jejich utrpení, což se týkalo i zvířat používaných ve velkochovech nebo při vědeckých experimentech.

To se ale paradoxně týkalo jen "německých" zvířat, tedy zvířat určitých ras. Existovala i kategorie "židovských" zvířat, která měla být pokud možno bezbolestně utracena.

Je zajímavé, jak se nacisté ve svých činech a myšlenkách inspirovali velkochovy a vůbec šlechtitelstvím. Není zřejmě náhoda, že hlavní ideolog Himmler byl původně chovatelem drůbeže.

Podobné praktiky pak byly aplikovány i na lidi - Židé byli jako drůbež koncentrováni do táborů připomínajících velkochovy a pak "bezbolestně" zabíjeni - ve velkém a mechanizovaně.

V programu Lebensborn se nacisté naopak pokusili šlechtěním jako u zvířat vytvořit nového německého člověka. Při tom všem hrůzyplném mechanizování smrti byl ale stále zdůrazňován princip organičnosti a komplexnosti živého světa.

Člověk, Němec, byl integrální součástí, částečkou, obrovského živého těla druhu, ba dokonce celé německé krajiny.

Význam knihy "Zvířata ve Třetí říši"

Nemáme tu bohužel tolik prostoru, abychom mohli ukázal knihu v celé šíři (například problém symboliky, krve atd.) ale i z předešlých řádek je patrné, proč je text Borii Saxe tak zajímavý. Je to například obdiv k divoké, "původní" přírodě i ke krajině a volně žijícím druhům.

Pociťování sebe sama jako pouhé částečky, součásti přírody. Nedůvěra až odpor k moderní civilizaci proměňující všechny vztahy na peníze, všechno živé na pouhé položky v účetnictví, živé na stroje.

tags: #ochrana #prirody #nacismus

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro ekologičtější život
• Separační vrstva pod beton
• Březnová příprava kompostu
• Vývoj environmentální politiky
• Jak vybrat odpadkový koš