Svým průtokem je sice Ganga po Amazonce a Kongu až třetí největší řekou světa, ale rozhodné světové prvenství drží svým statusem posvátné řeky. Sama je totiž božstvem, symbolem koloběhu života od zrození po smrt, a k jejímu toku se přímo váže náboženství jedné miliardy hinduistů. Věří, že z této řeky vzešli, a že by se sem po skončení svého bytí měli ve formě popela navrátit, aby mohli být v budoucnu reinkarnováni.
Sama posvátnost řeky ale nezajišťuje to, že se k ní lidé v Indii budou chovat nějak odlišně, a z hlediska kvality vody dnes patří mezi nejvíce znečištěné toky celé Asie. Řeka Ganga je největším vodním tokem v Asii, třetí nejvydatnější řekou na světě a současně drží titul i jako jedna z globálně nejšpinavějších řek.
„Tudy do řeky přitéká 150 milionů litrů splašků denně,“ ukazuje na výpusť kanalizace u města Kanpur Rakesh Jaiswal, který v organizaci EcoWatch už pětadvacet let neúspěšně bojuje za čistší Gangu. „Výkaly jednoho milionu lidí se tu setkávají s Gangou. A to je jen jedna výpusť. Po celé délce toku je to miliardy litrů každý den. Kanalizační splašky, průmyslový odpad z továren, barviva a chemické látky z koželužen, biologický odpad z nemocnic léčících pacienty s tuberkulózou. To vše svatá řeka přijímá na denní bázi. A současně přitom slouží jako zdroj vody pro 1,5 miliardy lidí. Negativní důsledky a hygienická rizika jsou zřejmé.
Z chemiček podél břehů sbírá škodlivé látky jako je arsen, chrom nebo rtuť, z měst a továren do vody padají tuny odpadků. Ganga se bohužel v souvislosti s populační explozí stala zároveň nejen místem pro pohřbívání mrtvých. Když není tělo spáleno dokonale, hodí se do vody i tak.
Jednou z příčin znečištění Gangy je také množství odpadních vod z kanalizací i továren, které často volně bez jakéhokoliv filtru nebo čistícího procesu vytékají do řeky.
Čtěte také: Ganga a Yamuna: Ekologická krize
Vědci popsali změny řeky, na které je závislý průmysl, zemědělství i náboženství v nejlidnatější zemi světa. Jde o Gangu v Indii. Za vysychání podle nich mohou změny klimatu i znečištění. Řeka Ganga je některými uctívaná jako bohyně, která přináší život, očišťuje a přináší klid a mír. Životodárná tepna, kterou proudí voda pro přibližně 600 milionů lidí v Indii i sousedních zemích, teď ale vysychá. Podle mezinárodní studie zažívá nejhorší období sucha za posledních třináct set let a hlavním viníkem je člověk.
Podle vědců je současné vysychání řeky závažnější než jakékoli zaznamenané sucho v její historii. Zjistili to poté, co rekonstruovali průtok řeky právě za období třinácti set let a vytvořili pak časovou osu. Aby zajistili její přesnost, porovnali ji s dokumentovanými historickými suchy a hladomory.
Autoři tvrdí, že vysychání řeky Gangy v letech 1991 až 2020 je o 76 procent horší než předchozí nejhorší zaznamenané sucho, ke kterému došlo v šestnáctém století. Řeka je totiž nejen celkově sušší, ale sucha jsou nyní častější a trvají déle. I když podle nich ve změnách hrají roli některé přirozené klimatické vzorce, hlavní vliv má oslabení letního monzunu. A za to je zodpovědná lidská aktivita.
Negativní vliv má rovnou několik lidských aktivit: těmi hlavními jsou oteplování Indického oceánu a také znečištění ovzduší antropogenními aerosoly. Jedná se o drobné kapičky a jemné pevné částice, které pocházejí mimo jiné z továren, automobilů a uhelných elektráren a které mohou snižovat množství srážek. Vědci také zjistili, že většina klimatických modelů nedokázala tento závažný trend vysychání Gangy odhalit.
„Nedávné vysychání daleko přesahuje rámec klimatických výkyvů minulého tisíciletí a většina globálních klimatických modelů jej nedokáže zachytit,“ konstatuje studie. „Naše zjištění podtrhují naléhavou potřebu prozkoumat interakce mezi faktory, které ovlivňují letní monzunové srážky, včetně rozsáhlých klimatických výkyvů a antropogenních vlivů.“
Čtěte také: Ganga a její ekologické problémy
Množství fekálních bakterií ve vodě je 150krát vyšší, než by byl rozumný limit pro koupání, natož pro pití. Ročně tu kvůli požití špinavé vody umře 300 tisíc dětí.
V roce 2014 se v Indii blížily volby do Parlamentu, což byl s velkou pravděpodobností ten hlavní důvod, proč tamní vláda zahájila program Namami Gange. Kampaň, jejíž název můžeme volně přeložit jako „Projevení úcty řece Ganga“, měla tehdy přislíbený rozpočet ve výši 3 miliard dolarů. Bylo to ale zjevně jen politické gesto. Skutečně profinancováno od té doby bylo jen 205 milionů, vesměs na studie toho, co by bylo zapotřebí učinit, aby se řeka stala čistší. Nedošlo ke slibovanému uzavření 48 průmyslových areálů ani vybudování sítě čističek odpadních vod u výstupu městských kanalizací do řeky.
Vlajkový projekt Namami Gange byl indickou vládou schválen již v roce 2014 a ukončen měl být letos, po deseti letech. Zatím ale stále trvá, úkol nebyl zatím splněn. Zda se podaří řeku za současné hospodářské i sociální situace zcela vyčistit, není jasné, přesto úsilí neustává, práce je ještě dost. Původní projekt začínal s investicemi ve výši čtyř miliard dolarů.
Od spuštění projektu Namami Gange bylo 48 jednotlivých odpadních kanálů upraveno a dalších 98 čeká na svou modernizaci nebo výstavbu čistíren. Celkově by nové čistírny měly denně zpracovat pět miliard litrů odpadních vod. To významně zkvalitní vodu především ve velkých městech. Špinavá voda je totiž také zdrojem různých bakterií a nakáz, mnoha obyvatelům přitom slouží nejen jako zdroj pitné vody, ale také k očistným rituálům.
Součástí projektu je i výstavba 152 tisíc toalet a monitorovacích stanic, které budou čistotu řeky hlídat a dohlížet na místní chemické a průmyslové podniky.
Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera
Dalším krokem k očistě má být zalesňování břehů. Ty jsou nyní ve velmi špatném stavu, často slouží jen jako odpadkové pláže a sklady navážek různého materiálu. Kromě zpřírodnění ekosystému by nová zeleň měla posloužit k ukládání sedimentů i škodlivých látek. Cílem projektu je vysázet do roku 2030 zhruba 135 hektarů lesa.
Autoři studie navrhují dva hlavní postupy, pomocí nichž by chtěli situaci alespoň částečně řešit. Tím nejjednodušším by mělo být zlepšení klimatických modelů, které selhávají v tomto konkrétním předvídání daného problému. Současně volají po zavedení adaptivních strategií hospodaření s vodou, které by měly dokázat zmírnit dopady nedostatku vody.
Podle Laury Parkerové se do roku 2040 množství plastů proudící do moře ztrojnásobí na 32 milionů tun ročně. Odpad se tam dostává primárně prostřednictvím řek, zejména těch asijských. Ganga pak patří mezi právě ty řeky, které se na znečištění podílí nejsilněji.
Také ona připomíná, že vládní plány při realizaci projektů zásadně narušuje korupce a byrokracie místních úřadů. Další obecná komplikace při výstavbě indické infrastruktury spočívá v tom, že počet obyvatel subkontinentu roste velmi rychle a indická vláda na to nedokáže reagovat.
Podle Parkerové je dále na vině neefektivita ukládání odpadu a laxnost k životnímu prostředí i zvířatům a místním obyvatelům. Mnoho skládek se nachází přímo na břehu řeky a tak při každém větším dešti velkou část odpadků spolkne právě Ganga.
Z výzkumu provedeného v roce 2019 totiž indická vláda zjistila, že ze společností sídlících na březích řeky jich hrubě porušuje pravidla a znečišťuje své okolí 1072. Od té doby každý rok monitoruje čistotu řek a složení chemikálií v odpadních vodách a udílí značné množství pokut.
I když se poměry za posledních pár let výrazně zlepšily, stále nejsou indické řeky podle západních měřítek čisté. I místní odborníci připouštějí, že zbývá ještě velký kus práce.
tags: #ganga #řeka #znečištění