Základní zásady environmentální politiky

Všestrannou environmentální politiku lze definovat jako široce koordinovanou činnost institucí a občanů, vládních a nevládních organizací, veřejné správy, obecní samosprávy a výrobních organizací, zaměřenou na nastolování vztahů rovnováhy mezi lidskými činnostmi, uspokojováním potřeb současných a budoucích generací a schopností přírody se trvale obnovovat.

Naproti tomu rezortní environmentální politika je zaměřena na konkrétní způsoby předcházení, snižování, a případné vyloučení škod na prostředí.

Zásady environmentální politiky jsou klíčovými prvky ovlivňujícími environmentální politiku, určující její směr. Jsou zásadní pro tvorbu environmentální politiky i pro její uskutečňování.

Klíčovým dokumentem státní účasti při zabezpečování ochrany životního prostředí je Státní politika životního prostředí. V přijaté politice se promítají požadavky programových dokumentů OSN, OECD a EU, zaměřené na ochranu životního prostředí.

Politika stanovuje jednak průřezové prioritní oblasti - ochrana přírody, krajiny a biologické rozmanitosti, udržitelné využívání přírodních zdrojů, materiálové toky a nakládán s odpady, životní prostředí a kvalita života, ochrana klimatického systému Země a omezení dálkového přenosu znečištění ovzduší, kdy pro každou oblast je určena řada prioritních a dílčích cílů.

Čtěte také: Více o vztahu člověka a přírody

Dále obsahuje sektorové politiky, tzn. Státní regulace životního prostředí ve vztahu k mikrosféře by měla prosazovat zásadu ekologické odpovědnosti za škody na životním prostředí, tzn. že negativní efekty by měly být přičteny tam, kde je to možné, a v rozsahu, v jakém je to možné, k tíži jejich původce.

Činnosti škodící životnímu prostředí musí být ekonomicky znevýhodněny vzhledem k činnostem škodícím méně nebo neškodícím vůbec.

Environmentální legislativa

Environmentální legislativa má letitou tradici a postupně se rozrostla do obsáhlého souboru veřejnoprávních předpisů. Na webové stránce ministerstva životního prostředí (www.env.cz) mohou zájemci najít kompletní a aktualizovaný přehled těchto dokumentů, včetně jejich plných textů.

Také skupina norem ISO 14 000 nabízí řadu podpůrných norem. Směrodatná pro zavedení a certifikaci EMS je zejména norma ISO 14 001. Podle této normy bývá zpravidla strukturován EMS popsaný v environmentální příručce.

Udržitelný rozvoj

1. milníkem ve vývoji udržitelného rozvoje bylo vydání publikace Meze růstu (známá jako První zpráva Římského klubu) v roce 1972. V roce 1980 vypracovaly tři světové organizace (Mezinárodní svaz na ochranu přírody - IUCIN, Program OSN na ochranu životního prostředí - UNEP a Světový fond na ochranu přírody - WWF) dokument Světová strategie ochrany životního prostředí (WSC).

Čtěte také: Úvod do krajinné ekologie

V roce 1987 byla přijata zpráva Naše společná budoucnost Valným shromážděním OSN. Důležitým přelomem se stala v roce 1992 v Rio de Janeiru schválená Deklarace o životním prostředí a rozvoji (Charta Země) obsahující 27 principů trvale udržitelného rozvoje a ustanovení Agendy 21, což je podrobný akční plán v oblasti ochrany životního prostředí. V roce 1992 byl v ČR definován trvale udržitelný rozvoj zákonem č.

Existují různé koncepty udržitelného rozvoje:

1. koncept - jde o obecně formulovaný koncept udržitelného rozvoje (definice dle komise Brundtlandové z r. 1987), který je definován jako takový rozvoj, který zajistí potřeby současných generací, aniž by bylo ohroženo splnění potřeb generací příštích a aniž by se to dělo na úkor jiných národů.
2. koncept - udržitelný rozvoj je založen na rovnováze tří pilířů - ekonomického, sociálního a environmentálního (definice ze Světového summitu k udržitelnému rozvoji v Johannesburgu v r. 2002). Udržitelnost je chápána jako vyváženost vývoje mezi těmito pilíři, tzn. mezi vývojem ekonomiky, životní úrovní obyvatel a zátěží životního prostředí.
3. koncept - udržitelný rozvoj vychází z ekonomických principů, resp. z potenciálu kapitálových aktiv (kapitálový přístup k udržitelnému rozvoji). Uvažuje se o kapitálu lidském, sociálním, přírodním, produkčním a finančním.

Definice udržitelného rozvoje:

3. „Udržitelný rozvoj znamená integraci ekonomických, sociálních a environmentálních cílů, vytvořit takový rozvoj, který je sociálně žádoucí, ekonomicky životaschopný a ekologicky udržitelný.“ (Hens, in B. Nath, L. Hens, and D.

4. „Udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.“ (Václav Hála, zákon č.

Čtěte také: Úvod do tropické ekologie

6. „Udržitelný rozvoj je takovým způsobem rozvoje lidské společnosti, který uvádí v soulad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí.

tags: #zakladni #zasady #environmentalni #politiky #definice

Oblíbené příspěvky:

• Proč je ekologický nábytek důležitý?
• Dopady klimatických změn
• Uplatnění v oboru Technické Ekologie
• Hustopeče nad Bečvou a recyklace
• Záhadná místa světa