Geologie: Charakteristika Neživé Přírody

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty).

Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).

Ekologie a Neživá Příroda

Neživá příroda ovlivňuje živé organismy. Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů.

Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. To u živočichů souvisí např. s přítomností určitého zbarvení (mj. výstražného či maskovacího), rostliny na své pestře zbarvené části mohou lákat např. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne.

Organismy mají různé nároky na světlo: živočichové se nedostatku světla (to je spojeno např. s noční aktivitou či životem v podzemí) přizpůsobili např. UV záření má kratší vlnové délky a větší energii než viditelné záření, ničí proteiny a nukleové kyseliny.

Čtěte také: Geologie pro malé objevitele

Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin). Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí.

Suchozemské rostliny udržují teplotu svých těl pomocí odevzdávání a vypařování vody (transpirace). Živočichové mohou být ektotermní (jejich teplota je závislá na teplotě prostředí) či endotermní (udržují si stálou tělesnou teplotu). Stálá tělesná teplota je typická pro ptáky a savce.

Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Rostliny vzduch využívají např. k přenosu pylu či diaspor (plodů, semen). Někteří živočichové mohou vzduchem aktivně létat, živočichové či jiné organismy se mohou nechat pasivně přenášet (tzv.

Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Povrchové napětí vody někteří bezobratlí živočichové využívají k pohybu po hladině. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy). Živočichové se dostupnosti vody přizpůsobují např. určitým množstvím potních žláz či průběhem vylučování.

Geologické Děje a Procesy

Geologie zkoumá neživé procesy v rámci vesmírných těles, zejména na Zemi. Geologické děje souvisejí s postupnými proměnami vesmírných těles, bezprostředně se s nimi lze setkat na Zemi. Mohou se odehrávat na povrchu (pak se označují jako vnější geologické děje) či pod povrchem (vnitřní geologické děje).

Čtěte také: Neživá příroda

Vlivem vnějších geologických činitelů dochází ke zvětrávání. Zvětrávání spojené s odnosem materiálu se označuje jako eroze. Zvětrávání může být mechanické (např. mrazové zvětrávání, působení živých organismů) či chemické (působení \mathrm{O_2}, \mathrm{CO_2}, \mathrm{H_2O}…). Zvětrávání souvisí jak s rušivou činností (dochází např.

Vnitřní geologické děje jsou vyvolané vnitřní energií Země, vyznačují se pohybem tepla a hmoty. Většinou jsou dlouhodobé (např. vznik pohoří, pohyb litosférických desek), mohou ovšem být i krátkodobé (např. výbuchy sopek, zemětřesení, tsunami).

Horniny a Minerály

Minerály a horniny (které se skládají z minerálů) tvoří vesmírná tělesa včetně Země. Horniny jsou přírodniny složené z jednoho či více druhů minerálů. Např. žula je tvořena více minerály: křemenem, plagioklasem, draselným živcem a biotitem. Horniny tvoří geologická tělesa, sestává z nich litosféra.

• Sedimentární (usazené) - Vznikají usazováním úlomků hornin (např. písek, vápenec).
• Magmatické (vyvřelé) - Vznikají tuhnutím magmatu (např. žula, čedič).
• Metamorfované (přeměněné) - Vznikají přeměnou magmatických, sedimentárních i metamorfovaných hornin za působení teploty a tlaku, např. svor, mramor.

Geologie Jeseníků

Širší oblast Jeseníků je v odborné geologické literatuře často uváděn jako geologicky velmi složitý a různorodý. Rozmanitost hornin, jejich výskyt a jejich uspořádání v terénu, jsou výsledkem složitých geologických procesů vývoje, který trval stamiliony let.

Jesenická oblast se dělí na několik hlavních geologických jednotek, které mají charakter kleneb. Jádra kleneb jsou ze starých předdevonských hornin (vznikly před 400 miliony let), obaly kleneb tvoří horniny vývojově mladší. Hlavní hřebeny Hrubého Jeseníku jsou budovány klenbou desenskou na východě a keprnickou na západě. Převládají v nich ruly a svory.

Čtěte také: Geologie a ekologie - pracovní listy

Horniny obalů hlavních kleneb oblasti vznikly většinou v devonu, tj. asi před 360-410 miliony let. V té době bylo území dnešních Jeseníků zaplaveno prvohorním mořem, na jehož dně se usazovaly štěrky, písky, jíly, vápnité kaly i sopečný popel. Z těchto mořských sedimentů vznikly později horotvornými pochody za vysokých tlaků a teplot tzv. přeměněné horniny jako např. metakvarcity, fylity, břidlice, mramory a metatufy.

Sopečnou činností se v devonském moři vytvořil pestrý sled diabasů, spilitů a keratofyrů: v závislosti na vulkanismu vznikaly v těchto horninách také polohy železných rud, barevných kovů i ložiska zlata. Během vrásnění na konci prvohor (v karbonu - tj. asi před 300 miliony let) ustoupilo moře k východu. Z jeho usazenin pak vznikly dnešní mocné polohy drob, pískovců, slepenců, prachovců a břidlic Nízkého Jeseníku, jejichž soubor se označuje jako kulm (spodní karbon).

Ke konci horotvorných pochodů v karbonu se pohoří rozlámalo na mohutné kry, které se různě posouvaly. Ve čtvrtohorách až k úpatí Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor zasáhl severský pevninský ledovec, který výrazně ovlivnil modelaci krajiny a přinesl s sebou kromě štěrkopísků i různě velké úlomky skandinávských hornin - tzv. bludné balvany.

Vrcholy hor pokrýval horský ledovec, jehož pozůstatkem je ledovcový kar a moréna ve Velké kotlině. Periglaciální útvary dodnes tvoří podstatnou součást jesenické krajiny. Známé skály - Petrovy kameny, Vozka, Obří skály či vrchol Keprníku tvořící již z dálky viditelné dominanty jsou výsledkem intenzivního mrazového zvětrávání v předpolí ledovce v dobách ledových.

tags: #geologie #neživá #příroda #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Postup instalace odpadu
• Možné scénáře zániku lidstva
• Problém s odpadky na cyklostezkách
• Cíle environmentální výchovy
• Odpadové kontejnery ve Slatine