Je zřejmé, že lidstvo stojí na pokraji čehosi, co bychom mohli nazvat evolučním skokem. A je také jisté, že tento evoluční skok nemá plně pod kontrolou. Možná se skutečně blíží „konec historie“. Nebude to ale ten, o němž snil v podobě definitivního vítězství liberální demokracie Francis Fukuyama, nýbrž konec živočišného druhu zvaného homo sapiens.
Je možné, jak mnozí doufají, že splynutí lidí s AI povede k jakémusi zlatému věku, ač bytosti, které si ho budou užívat, nebudou „lidské“ v tom smyslu, jak lidství chápeme dnes. Nelze ale také bohužel vyloučit, že se v podobě exponenciálního rozvoje AI naplní temná varování Martina Heideggera. Tedy tentokrát už definitivní ztráta lidské kontroly nad námi vytvořenou technovědou.
Exponenciální rozvoj umělé inteligence
V posledních letech nás umělá inteligence (AI) ohromuje v podobě velkých multimodálních jazykových modelů společnosti OpenAI - jako je naposledy „generativní předtrénovaný transformátor 4“ neboli GPT-4 -, které generují texty z textových a vizuálních vstupů. Už nyní se experimentuje s autonomním řízením aut s pomocí AI. Rozvoj AI je vpravdě exponenciální, přičemž, jak upozorňuje Kurzweil, nedokážeme plně předpovědět, čeho všeho může být umělá inteligence schopná.
Kurzweil patří spíše k optimistům, pokud jde o schopnost lidí AI kontrolovat a produktivně využívat, ačkoliv ve stále větším počtu oblastí už předčí schopnosti inteligence lidské. Přesto jsou jeho předpovědi o brzkém začátku splývání umělé a lidské inteligence znepokojivé.
Pokusy využít umělou inteligenci v organické symbióze s lidskou myslí se odehrávají už nyní-v podobě nejrůznějších čipových implantátů, které pomáhají lidem s různými vadami. Kurzweil je ale přesvědčen, že propojení lidské a umělé inteligence proběhne jinak než s pomocí implantátů nebo zařízení podobných těm, která se dnes používají při elektroencefalografii (EEG), tedy snímání aktivity mozku.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Předpovídá, že vzhledem k ohromujícímu pokroku na poli vývoje nanočástic, je na spadnutí vznik nanobotů, které bude možné ve velkém do lidského těla vpravit s pomocí infuzí. Ty mohou dle něj zřejmě sloužit jako spojení mezi lidským mozkem a umělou inteligencí. Kurzweil mluví o neuronech v iCloudu, o něž bude mozek člověka propojeného s umělou inteligencí „vylepšen“.
Sám Kurzweil upozorňuje, že umělá inteligence se začíná v některých případech projevovat způsobem, který vyvrací předpovědi, že ji některé schopnosti lidí budou navždy odepřeny. Jako příklad uvádí lidskou schopnost humoru. Toho jsou lidé schopní zásluhou určitých center v mozkové kůře, která patří ve vývoji kortextu k těm nejvyšším. Kurzweil uvádí příklady, kdy umělá inteligence reaguje na určité podněty ironicky či humorným způsobem.
Varování před nekontrolovaným rozvojem AI
V roce 2023 varovali vedoucí představitelé technologického sektoru, včetně Muska i šéfa společnosti OpenAI, která vyvinula ChatGPT, Sama Altmana, že umělá inteligence může vést k zániku lidstva. Mezi signatáři jejich prohlášení byl i Geoffrey Hinton, o němž se občas mluví jako o „kmotrovi umělé inteligence“. Vědci a vývojáři AI v prohlášení žádali, aby byl vývoj AI celosvětově nejméně na půl roku pozastaven, což by poskytlo politikům možnost přijmout některá regulační opatření.
Mezi těmi, kdo varují před tím, že umělá inteligence může zničit lidstvo, je i jeden z nejvýznamnějších teoretiků AI Eliezer Yudkowsky, zakladatel Machine Intelligence Research Institute. Ten loni prohlásil, že umělá inteligence by mohla zničit lidstvo již během dvou až deseti let.
Jednou z překážek, které drží umělou inteligenci od toho, aby se potenciálně vymkla z lidské kontroly, je skutečnost, že její další rozvoj závisí na lidském programování. Jakkoliv se nedá vyloučit, že i lidský faktor může spustit v podobě nějakého algoritmu vývoj, který nebudeme mít pod kontrolou, hlavním rizikem je, jak upozorňuje Kurzweil, to před čím varoval už v roce 1965 kolega Alana Turinga matematik Irving John Good.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Ten upozornil, že pokud získají superpočítače schopnost samy programovat, vyřadí rychle z programování mnohem méně výkonné lidské jedince a umělá inteligence se začne exponenciálně (samo)rozvíjet. Teoretici tento moment nazvali „FOOM“, což je výraz používaný v komiksech.
Další hrozby pro lidstvo
V článku obsažené tvrzení, že hlavní příčinou ohrožení biologické diverzity na Zemi je exponenciální růst lidské populace, však nepovažuji za správné. Jiní autoři často uvádějí jako hlavní příčiny poškozování biosféry a úbytku biologických druhů kromě zvyšování početnosti lidské populace také kořistnický přístup člověka k využívání přírodních zdrojů, jeho nedostatečnou znalost a nerespektování ekologických pravidel a konstrukční nedokonalost používaných technických zařízení.
Konec lidstva si lze představit též jako výsledek celoplanetárního válečného (nejspíše jaderného) konfliktu, který může valnou část života (včetně člověka) zlikvidovat úplně. Další možnost je prozaičtější. Řada filantropů mě asi přísně odsoudí, ale lidstvo se ve své dlouhé historii chová téměř stejně, jako populace bakterií v Petriho misce s živným médiem. Po počáteční pomalé fázi roste exponenciálně a vyčerpává exponenciálně i živiny (zdroje), které má k dispozici. Navíc lidská společnost (podobně jako bakteriální kultura) znečišťuje své prostředí zplodinami látkové výměny (odpady, polutanty).
Krize západní civilizace
O krizi Západu se hovoří již celá desetiletí, v posledních letech je však otázka krize západní civilizace zmiňována stále častěji. Ještě více pak vyvstala otázka krize Západu po vypuknutí války na Ukrajině, protože Rusko tuto válku vnímá i jako válku civilizační, jako válku proti vnitřní krizí rozvrácenému Západu. Stejně tak je ale tato válka vnímána i mnohými lidmi na Západě.
Pro zodpovězení této otázky si nejdříve zkusme vymezit základní pojmy. Především onu otázku, co je to Západ. Už jen samo vymezení pojmu Západ je ale velice složité.
Čtěte také: Pracovní rizika
K onomu Západu můžeme zařadit především Evropu. Už jen současný konflikt na Ukrajině nám ale naznačuje, jak je vymezení Evropy ošemetné. K Evropě totiž musíme přiřadit i jak Ukrajinu, tak i Bělorusko. K Evropě ovšem těžko můžeme přiřadit Rusko a Turecko. V euroasijském prostoru ale existují i státy, které s Evropou a Západem úzce spolupracují, a sdílí s ním hodnoty. Jedná se především o strategicky významný Izrael. Stejně tak se ale jedná o malou, ale strategicky důležitou Gruzii.
Oproti tomu k Západu jednoznačně patří země Severní Ameriky, USA a Kanada. USA a Kanada s evropskými státy spolupracují, a to jak hospodářsky, tak i v bezpečnostní politice. Co je důležité, tyto dva státy mají s Evropou blízké hodnoty, které vycházejí z evropské tradice. Velikost a politická váha těchto zemí, srovnatelná s vahou evropských států, pak dává západní civilizaci jasný euroatlantický rozměr.
K západní civilizaci lze poněkud paradoxně přiřadit i tichomořské státy, Austrálii a Nový Zéland. Obě tyto země se západními zeměmi mnoho společného, mají stejné či podobné hodnoty, podobný politicko-ekonomický model.
Velice diskutabilní je postavení ekonomicky silného Japonska. Japonsko sice se západními státy sdílí stejný politický model, je jim i ekonomicky blízké. Japonsko je ale kulturně, duchovně v mnohém odlišné od Západu, jeho postavení je i v důsledku druhé světové války velmi specifické. I proto je vhodné Japonsko považovat spíše za samostatný politický fenomén.
Je zajímavé, jak ono obvyklé vymezení Západu opomíjí Jižní Ameriku. Je Jižní Amerika Západem či Východem? Vždyť mnohé z jihoamerických států se Západem, především pak s USA úzce spolupracují. Jižní Amerika je přitom obrovský kontinent, mnohonásobně větší než Evropa - a proto je chybné jej opomíjet.
Stejně tak je ale i tato válka vnímána i mnohými lidmi na Západě. Velmi podobná je pak i situace středoasijských států, bývalých svazových republik Sovětského svazu.
Za Východ tak lze označit především Rusko a Čínu. Obě tyto mocnosti mají se Západem napjaté vztahy; důležité také je, že tyto země se snaží svůj autoritativní politický model prezentovat jako alternativu, protiváhu západní demokracie, a tedy i Západu.
Krize hodnot a morálky
Opakovaně se totiž setkáváme s kritikou, a to jak od různých západních intelektuálů, ale i od zemí typu Ruska, že Západ je v morální krizi, že ztratil své hodnoty. S nějakým morálním selháním se samozřejmě setkáváme všichni. Ve svých každodenních životech můžeme vidět různá morální selhání, prohřešky proti etickým společenským pravidlům, a to jak u druhých, tak i sami u sebe. Jenže takovýchto prohřešků vůči morálce se dopouštějí lidé žijící ve všech zemích naší planety. Netýká se to tedy jen nás, příslušníků Západu, západní civilizace. I v oněch východních zemích lidé kradou, podvádějí, vraždí.
Důležité je, že tyto poklesky se týkají primárně jedinců, a nikoliv států. I státy řízené politiky a tajnými službami se samozřejmě občas dopouštějí různých chyb a prohřešků, které můžeme posuzovat jako činy nemorální. Jenže opět můžeme konstatovat, že takovýchto chyb a prohřešků se dopouštějí všechny státy světa, a to včetně těch zemí, které Západ tolik kritizují.
Na Západě jsou pak takovéto prohřešky jen více diskutovány, a to proto, že na Západě se takto o politice států veřejně diskutovat může, což se o např. Západ má přitom oproti ostatním zemím jednu zásadní výhodu - Západ má naprosto jasně vyprofilovaný svůj společenský, hodnotový systém. Západ coby dědic židovsko-křesťanské duchovní tradice, ale stejně tak i tradice antického Řecka a Říma a dalších civilizací, postupně jasně definoval hodnoty, jimiž jsou posuzovány činy jak jednotlivců, tak i států.
Nejde přitom jen o tolik důležité desatero, jímž lze posuzovat celý lidský život, ale o široký soubor hodnot, které můžeme označit jako hodnoty evropské, resp. hodnoty euroatlantické, protože se k nim hlásí i USA či Kanada. Důležité je, že tyto hodnoty a principy, jako jsou svoboda, demokracie, lidská práva, právní stát atd. Neméně významné je, že jiné státy, resp. civilizační okruhy takovýto jasně vymezený hodnotový systém nemají.
Jaké hodnoty, jaký hodnotový systém má Rusko? Žádný! Jaký hodnotový systém, srovnatelný se západními hodnotami, má Čína? Opět de facto žádný! I v těchto státech je samozřejmě společnost nějak řízena, i v těchto státech fungují takové věci, jako je státní správa, nebo jako je vymáhání práva. I v těchto státech jejich občané, a to včetně těch, kteří tyto státy řídí, mají své hodnoty, svůj hodnotový žebříček. Ale žádný z těchto států nemá tak jasně vyprofilovaný systém hodnot, jaký má Západ.
Klimatické změny a ekologická krize
Při očekávání ekologické katastrofy jsme přehlédli, že v ní možná už žijeme. Pozdně kapitalistická realita se projevuje jako krize systému, který se chce zachránit doslova za každou cenu. V lednu loňského roku posunul americký Bulletin jaderných vědců ručičku proslulých „hodin posledního soudu“ na obálce časopisu na pozici dvě a půl minuty před celou. Od roku 1947, kdy byly hodiny vytvořeny, byla minutová ručička blíž půlnoci jen jedinkrát. Mezi důvody pro své rozhodnutí zmínil výbor vědců existenční ohrožení lidstva změnami klimatu a narůstající napětí mezi Spojenými státy a Severní Koreou po zvolení Donalda Trumpa prezidentem.
„Pravděpodobnost globální katastrofy je velmi vysoká. Neprodleně musí být provedena opatření ke snížení míry rizika,“ uvedl. Titulky novin z poslední doby takové chmurné soudy potvrzují.
Pokud si připomeneme sérii hurikánů, která zpustošila karibské ostrovy, rekordní lesní požáry v jižní Evropě a na západě Spojených států, mohutné sesuvy půdy v západní Africe či monzunové záplavy v Jižní Asii, zdá se jisté, že jsme v uplynulém roce byli svědky neobvykle vysoké frekvence i intenzity pohrom zaviněných klimatickými výkyvy.
V poslední době velmi rychle přibývá empirických důkazů o tom, že katastrofické změny klimatu způsobené lidskou činností nadále nelze považovat za hrozbu týkající se vzdálené budoucnosti. Jsou tu. Hořce ironickým dokladem této skutečnosti je případ z norských Špicberků. Tamní nouzové úložiště miliard odrůd zemědělských plodin, zbudované pro případ regionálních či celosvětových ekologických katastrof, vyplavila voda z okolní, dříve věčně zmrzlé půdy, která náhle začala tát. „Nepočítali jsme s tím, že by někdy mohlo nastat tak extrémní počasí, aby permafrost roztál,“ vysvětlil zástupce norské vlády. Ta takzvanou Noemovu archu pro rostliny postavila před pouhými deseti lety.
S tím, jak se vedlejší důsledky dvou staletí kapitalistického rozvoje a jeho strukturální závislosti na spalování fosilních paliv začínají po celé planetě projevovat stále nepředvídatelnějším a ničivějším počasím, lidstvu postupně dochází, že se změny klimatu staly mocnou silou, s níž je třeba počítat v každodenní realitě. Nedávná lékařská studie v časopise Lancet například uvádí, že narůstající teploty ovzduší už teď poškozují zdraví milionů lidí po celém světě.
Až na jednu, zato ale výraznou výjimku, jíž je Donald Trump, se dnes hlavy všech států světa alespoň formálně hlásí k závazku z nedávno ratifikované Pařížské dohody snížit emise skleníkových plynů dostatečně rychle na to, aby nárůst globálních teplot oproti předindustriálnímu průměru do konce století nepřekročil již tak nebezpečné oteplení o dva stupně Celsia. Ve skutečnosti ovšem nedělají nic, co by mohlo zabránit i mnohem horším scénářům, než jaké byly představeny. Analýzy Světové banky varují, že v současnosti směřujeme k oteplení o víc než čtyři stupně Celsia - což by podle profesora Kevina Andersona z britského Tyndallova centra pro výzkum změn klimatu znamenalo podmínky „zcela neslučitelné s existencí jakéhokoli uspořádaného, spravedlivého a civilizovaného mezinárodního společenství“.
Přitom odhady Světové banky jsou často považovány za příliš opatrné. Mnozí odborníci varují, že dosavadní vývoj může vést k ještě o poznání horším důsledkům. Kupříkladu Mezinárodní agentura pro energii uvádí, že pokračování současných trendů by do konce století způsobilo oteplení až o šest stupňů, což by převážnou část pevninského povrchu planety učinilo neobyvatelnou nejen pro lidi, nýbrž pro většinu živočichů vůbec.
A na obzoru se rýsuje celá řada dalších ekologických krizí. V listopadu 2017 podepsalo na patnáct set vědců ze 184 zemí světa „Otevřený dopis lidstvu“. V něm varovali před potenciálně katastrofálními důsledky pokračujícího odlesňování a před počínajícím šestém masovém vymírání druhů v dějinách Země. K tomu je třeba přidat tenčící se zásoby pitné vody, vyčerpání zemědělské půdy, úbytek rybích populací, zamoření prostředí plastem a chemickými látkami.
Ještě naléhavější než to všechno se pak zdá vymírání včelstev a polétavého hmyzu vůbec - jen v Německu ho podle jedné nedávné studie za pouhých sedmadvacet let ubylo až pětasedmdesát procent.
Doporučení
Z toho vyplývá, že je třeba nejen snížit emise oxidu uhličitého, nýbrž také konfrontovat mocenskou nerovnost v základech naší společnosti a postarat se o to, aby ti, kdo nejvíc profitovali z těžby, prodeje a spalování fosilních paliv, platili náklady na adaptaci na změněné klimatické podmínky a celosvětový přechod k obnovitelné energetice. V tomto úsilí se nemůžeme spoléhat na dysfunkční mezinárodní rozhovory, spekulativní zázračné technologie ani na deklaratorní závazky ke snižování emisí.
Nezbytně potřebujeme široké občanské hnutí za klimatickou spravedlnost. Prosadit je totiž třeba nejen nezbytnou revoluci v energetice, nýbrž také velkorysý transfer technologií a dlouhodobou výplatu adekvátních finančních reparací.
Jak dokázala nedávno publikovaná studie, 71 procent všech emisí oxidu uhličitého připadá na vrub pouhé stovky megakorporací. Z toho je evidentní, že tu nemáme co do činění s malthusiánskou krizí z přelidnění, jak nám dosud tvrdí někteří liberální ekologové, nýbrž s nefalšovanou marxovskou krizí z nadměrné akumulace, která zavinila „nenapravitelnou trhlinu“ v metabolických vztazích mezi lidstvem a zbytkem přírody.
Jediné udržitelné řešení tudíž leží v hluboké proměně celé globální politické ekonomie a tržních společenských vztahů, jež ji podepírají - zcela změnit se musí formy výroby, distribuce a spotřeby.
Jakkoli již nelze změny klimatu docela zastavit a ekologickou destrukci planety úplně zvrátit, stále ještě se můžeme vyhnout těm nejhorším následkům, přizpůsobit se nevyhnutelným změnám a odvrátit úplný civilizační kolaps.
tags: #ohrožení #existence #lidstva #příčiny
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]