Greenpeace a jaderné havárie: Rizika a kontroverze

Greenpeace je nevládní environmentální organizace s kancelářemi ve více než 55 zemích světa a mezinárodním sídlem v Amsterdamu v Nizozemsku, založena kanadskými a americkými environmentálními aktivisty v roce 1971.

Greenpeace považuje za svůj cíl “zajištění schopnosti Země udržovat život ve vší jeho rozmanitosti” a své kampaně zaměřuje na celosvětové problémy, jako jsou například globální oteplování, odlesňování, nadměrný rybolov, komerční lov velryb, šíření geneticky modifikovaných organismů či jaderné hrozby.

V předvečer 19. výročí černobylské havárie publikovala mezinárodní ekologická organizace Greenpeace rozsáhlou studii o jaderných rizicích v současném světě.

Kritika jaderné energetiky

Česká republika se opět pustila do nesmyslné diskuze o nové jaderné elektrárně. K prakticky stejným argumentům, které jsme slýchali takřka před 30 lety při dostavbě jaderné elektrárny Temelín, přibývají nové o ochraně ovzduší a klimatu. Ani v jednom nám ale jaderná energetika pomoci nedokáže. Spíše než řešení přináší stavba nových jaderných reaktorů jen nové problémy.

Argument, který zazníval již při stavbě elektrárny Temelín, byla ochrana zdraví obyvatel ČR a jejich práva na čisté ovzduší. Nové jaderné bloky nám totiž údajně dovolují zavírat uhelné zdroje. Kdyby tento argument ale myslela Česká republika opravdu vážně, byla by zavřela uhelné zdroje již po dostavbě Temelína a dnes by nepokračovala ve znečišťování ovzduší a nevyvážela energii vyrobenou z uhlí za hranice.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Je bláhové si myslet, že jaderná energie má nulové emise skleníkových plynů. I existující elektrárny mají na svědomí emise, především kvůli těžbě a zpracování uranu. U nových elektráren se nejvíce emisí uvolní právě při jejich stavbě - samotná stavba je obří projekt, který je energeticky i materiálově náročný.

Podle zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu, musíme do roku 2030 snížit emise CO2 o 50 % a do roku 2050 mít emise víceméně nulové, abychom zabránili katastrofickým scénářům po zvyšování globální teploty. Stavba JE ale v tomto kontextu nepřiměřeně dlouho. Plán naší vlády počítá se začátkem stavby v roce 2028. V takovém případě by mohla nová elektrárna spuštěna mezi lety 2038 až 2047. Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, postavit jednu elektrárnu trvá 10 - 19 let.

Postavit reaktory dokáže nyní jen hrstka firem z několika zemí, z nichž některé jsou problematické. Francouzská Areva je vyčerpána stavbou elektrárny Hinkley Point a americký Westinghouse si prošel bankrotem. S čistým štítem nepřichází ani firma z Jižní Korei, ve své domovině je totiž spjatá se skandálem s falšováním dokumentace, který vedl k odklonu země od jaderné energetiky a k tomu, že firma chce expandovat k nám, když pro ni možnosti na domácím trhu vyschly. Čínské a ruské reaktory jsou zase spojeny s rizikem pro národní bezpečnost. To jsou jen v bodech hlavní výhrady, které máme vůči stavbě nového jaderného reaktoru v ČR.

Finanční rizika

Odhad nákladů na stavbu je nyní velmi optimisticky předpovídán na 250 miliard korun. Jak velmi dobře upozornil Jiří Hlavenka: “U posledních čtyř dostavěných jaderek v Evropě došlo k překročení nákladů, vyjádřeno procentuálně takto: 332 %, 330 %, 283 %, 219 %. To jsou rozdíly mezi „má stát“ a „jé, fakt to tolik stálo“. Počítejme tedy spíše minimálně s dvojnásobkem ceny. A to ještě chceme stavět reaktory dva. Pak se cena šplhá na úroveň neuvěřitelných 1000 miliard, což je více jak polovina současného dluhu České republiky. Na stavbu nové jaderné elektrárny tak ČR nemá a nebude mít peníze.

Problémy s jaderným odpadem

Stále nemáme připraveno úložiště jaderného odpadu. Podle přístupu úřadů se zdá, že jej chtějí protlačit silou, což rozhodně nepomáhá smysluplnému řešení. Není ovšem jasné ani, zda jsme schopní úložiště jaderného odpadu postavit. Zde se totiž dostáváme do časových měřítek, které se nedají příliš přepočítávat na délku lidského života ani na délku trvání naší civilizace. Samotné palivo budeme potřebovat bezpečně skladovat minimálně 100 tisíc let. Což jen pro představu je zhruba 21x déle, než nás dělí od stavby Velké pyramidy v Gíze (postavena v 25. století před Kristem). Na tak dlouhé projekty opravdu nejsme připraveni.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Bezpečnostní rizika a havárie

Podle profesora Marka Z. Vzhledem k obrovským následkům spojených s havárií jaderné elektrárny, potřebujeme 100 % bezpečnost. Kvůli hrozbě jaderné havárie je stát jediným subjektem, který je schopen takovou stavbu pojistit. A pokud je cena za samotnou stavbu astronomická, v případě havárie je ještě násobně vyšší. Jen pro představu, náklady řešení havárie v elektrárně Fukušima Dai-ichi se odhadují na 460 - 640 miliard dolarů.

Ta uvádí, že vzhledem ke stárnutí reaktorů jaderných elektráren, deregulaci trhu s elektřinou a zásadním konstrukčním nedostatkům je nyní hrozba havárií „západních“ jaderných reaktorů mnohem větší než kdykoli předtím.

Hlavní závěry studie Greenpeace:

• všechny fungující jaderné reaktory mají zásadní konstrukční nedostatky, které nelze odstranit žádnými dodatečnými bezpečnostními opatřeními;
• možná havárie v lehkovodním reaktoru, s nimiž operuje naprostá většina jaderných reaktorů v celém světě, může způsobit radioaktivní únik řádově několikrát vyšší než ten, k němuž došlo v Černobylu, a zhruba 1000krát větší než únik z jaderné hlavice; taková havárie by si vyžádala relokaci obyvatelstva z oblasti o rozloze až 100 000 km2; počet úmrtí na rakovinu by překročil 1 milión;
• průměrné stáří všech reaktorů na světě je 21 let a mnoho zemí plánuje prodloužení jejich životnosti za původně plánované datum; znamená to degradaci důležitých komponentů a další zvýšení rizika havárií;
• deregulace (liberalizace) trhů s elektřinou vedla jaderná zařízení ke snížení investic v oblasti bezpečnosti provozu; jaderná zařízení také zvyšují výkon svých reaktorů zvyšováním tlaku a teploty, což zrychluje stárnutí reaktorů;
• není možné dostatečně zabezpečit reaktory před možnými teroristickými útoky, které by mohly vést k vážnému ohrožení;
• vysoce radioaktivní vyhořelé palivo musí být po vyjmutí z reaktoru ochlazováno, pokud by však došlo k jeho přerušení hrozí značný únik radioaktivity, mnohem vyšší než v Černobylu v roce 1986.

„Jaderný průmysl se nás snaží přesvědčit o zářné nukleární budoucnosti a všemi silami se také snaží zakrýt hlubokou krizi, v níž se toto odvětví nachází a kterou charakterizují vysoké náklady, často dotované ze státních rozpočtů, stárnutí reaktorů a provozní problémy. O mnohém také vypovídá fakt, že rapidně klesl počet nově budovaných jaderných reaktorů,“ vysvětlila konzultantka energetické kampaně Greenpeace ČR Hana Gabrielová.

Výše zmíněné nedostatky se podle Gabrielové v plné míře týkají i jaderných elektráren v České republice. Jaderná elektrárna Dukovany není vybavena ochranou betonovou schránkou, a tím také není chráněna před případným pádem byť jen malého sportovního letadla. Největším problémem v jaderné elektrárně Temelín je pak utajovaná a nedozorovaná oprava z roku 1994 přímo na reaktorové nádobě 1. bloku. V jejím důsledku vykazují dnes svary na hlavním cirkulačním potrubí výrazně zhoršenou kvalitu.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Příklady jaderných havárií

Je čtvrtek 30. září 1999, 10 hodin 30 minut. jaderného paliva v Tokaimuře se rozbíhá nekontrolovaná řetězová reakce. Následuje výbuch. Nejhorší jaderná havárie v dějinách Japonska. Dne 30. září neselhala v japonské Tokaimuře technika, ale lidé. se dočkalo nejhorší atomové nehody ve svých dějinách.

V roce 1970 se sám od sebe zapnul reaktor na ponorce K-320, čímž uvolnil velké množství radiace, která zasáhla stovky lidí. Nehoda při doplňování paliva do jiné jaderné ponorky v roce 1985 zasáhla 290 pracovníků, vyžádala si 10 životů a 49 zranění.

Aktivity Greenpeace

2 dubna 1984 aktivisté Greenpeace vylézají současně na celkem osm komínů po celé Evropě a vyvěšují na ně jednotlivá písmena slova STOP. Akce je součástí kampaně proti znečištění ovzduší a jeden z komínů se nachází i v tehdy komunistickém Československu, v Karlových Varech. Uskutečnit takovou akci za železnou oponou sice není jednoduché, ale Greenpeace se to přesto daří. Podruhé se zde Greenpeace v době komunistického režimu objevuje 26. dubna 1987. V den prvního výročí havárie v Černobylu vyvěšují rakouští aktivisté obrovský transparent z ochozu Národního muzea v Praze.

Během ikonické akce 26. dubna 1990, v den čtvrtého výročí černobylské tragédie, vyvěšuje 13 aktivistů z devíti zemí na 155 metrů vysokou chladiící věž rozestavěné elektrárny obrovský transparent s nápisem ČSFRnobyl!

tags: #greenpeace #jaderná #havárie

Oblíbené příspěvky:

• Rozmanitost živé přírody
• Události v Otrokovicích zaměřené na ekologii
• Popis odpadu 170904
• Ekologie populací
• Soudní spory o ovzduší v Ostravsku