Co dělá Greenpeace: Historie, cíle, aktivity a kontroverze

Všichni známe organizaci Greenpeace především jako skupinu lidí, kteří se rozhodli určitým způsobem bojovat proti současné ekologické situaci ve světě. Je na každém z nás, aby posoudil, zda je tento způsob vhodný a do jaké míry. Musíme si ovšem přiznat, že ač v jistých případech hraničí jednání některých členů Greenpeace s extremismem až s nerozumem, je hnutí Greenpeace jedno z mála, které se skutečně snaží pro přírodu něco dělat a slouží zároveň jako mediální informátor veřejnosti.

Historie a vznik Greenpeace

Historie a vznik Greenpeace sahá do roku 1971, kdy Spojené státy prováděly atmosférické testy atomových zbraní na jednom z ostrůvků v souostroví Aluety u západního pobřeží Aljašky. Tehdy zde žilo množství ohrožených druhů zvířat, například sokol stěhovavý a jiní. Navíc zde byla zaznamenána četná zemětřesení.

Dvanáctičlenná skupina mužů pocházejících z Vancouveru se rozhodla testům atomových zbraní zabránit. Před padesáti lety, 15. září 1971, se vydala loď jménem Greenpeace zastavit americké testování jaderných zbraní na Aljašce. Tak začal příběh nejznámějšího a nejviditelnějšího nevládního environmentálního hnutí na světě.

Organizace Greenpeace vznikla v kanadském Vancouveru, kde se uvnitř mírového hnutí začala utvářet skupina lidí, kteří chtěli kromě kampaně proti válkám usilovat i o ochranu životního prostředí. Vznikla iniciativa Don’t Make a Wave Committee (komise Nedělejte vlny), která se stavěla proti plánovanému testu jaderné bomby na ostrově Amčitka v Aljašce. Její členové a členky sehnali starou loď Phyllis Cormack, kterou přejmenovali na Greenpeace a na které vyplula dvanáctičlenná posádka přímo na místo plánovaného výbuchu, aby mu zabránila. Do svého cíle loď Greenpeace nedoplula, protože ji zastavila bitevní loď amerického námořnictva. Po jejím návratu jí však i přesto vítaly tisíce lidí. A příběh lidí, kteří jeli zastavit jadernou explozi, vyvolal celosvětovou debatu, která znamenala začátek konce jaderných testů.

Nakažlivá povaha jejich odvahy a jejich důvtipné a neotřelé používání médií k vyprávění příběhu o míru a ekologii spolu s konfrontací moci však podnítilo vznik tohoto celosvětového hnutí. Spojené státy ukončily jaderné testování na Amčitce na Aljašce následující rok. Greenpeace následně vzrostlo do celosvětových rozměrů, které je dnes rozšířeno do pětapadesáti světových zemí. Podílí se na něm desítky milionů dobrovolníků, dárců a podporovatelů.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Cíle a aktivity Greenpeace

Greenpeace je mezinárodní ekologická organizace s cílem chránit životní prostředí a upozorňovat na jeho poškozování. Dodnes celosvětová organizace připomíná problémy životního prostředí a ovlivňuje soukromý a veřejný sektor.

Z mladých aktivistů a členů hnutí hippie se postupem času stali lobbisté. Hnutí kombinuje přímé akce s vyjednáváním a lobbingem. Má za sebou řadu úspěchů i kontroverzí. U těch si zakládají na přímé akci a občanské neposlušnosti. Řada z protestních akcí se pohybuje nejen na hranici zákona, ale i zdraví aktérů, někdy i života a smrti.

Po padesát let bojuje Greenpeace zejména s jaderným testováním či vyhazováním toxického odpadu do moře. Rovněž chrání Antarktidu, vyšetřuje velká znečišťování, stojí mezi velrybami a jejich lovci. Zastává se také domorodých kmenů, komunit, odborů. To vše s vidinou spravedlivé, zelené a mírumilovné budoucnosti, uvádí hnutí v prohlášení.

V současné době se zaměřuje zejména na životní prostředí, snižování emisí, transformaci produkce jídla, ochranu oceánů a pralesů. Kromě toho jsme v květnu zahájili celosvětovou kampaň na záchranu Amazonie. Vážné je také znečištění biosféry toxickými látkami. (Organic Polutants, pozn. red.). To jsou takoví neviditelní zabijáci. šíří tisíce kilometrů od místa svého původu. DDT nebo dioxiny.

Mezi hlavní oblasti zájmu patří:

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

• Omezování letecké dopravy
• Uhelná energetika
• Toxické látky
• Záchrana Amazonie
• Ochrana velryb
• Boj proti geneticky manipulovaným organismům

Ikonické kampaně Greenpeace se často odehrávaly na mořích. Lodě Greenpeace konfrontovaly velrybářské flotily, které dostaly populace některých druhů velryb na pokraj vyhynutí. Podle odhadů dosahoval počet plejtváků obrovských sotva šesti tisíc kusů. Svět obletěly záběry velrybářů střílejících harpuny přes protestující aktivisty, kteří bránili destruktivnímu lovy vlastními těly. V roce 1982 pak na nátlak Greenpeace Mezinárodní velrybářská komise schválila zákaz komerčního lovu velryb.

Testy amerických jaderných zbraní v Tichomoří v okolí atolu Rongelap měly nezpochybnitelný negativní vliv na místní domorodé obyvatele, na které se snesl radioaktivní spad. Marshallovy ostrovy se obrátily na Greenpeace, aby evakuovala lidi z atolu do bezpečí.

Antarktida je kontintent, který není trvale obydlený a na její území si v minulosti dělalo nároky hned několik sousedních států či světových mocností. Organizace Greenpeace prosazovala, aby byla unikátní panenská příroda Antarktidy přísně chráněna. Vzhledem k tomu, že k budoucnosti Antarktidy se mohly vyjadřovat jen subjekty, které zde prováděly výzkum, organizace Greenpeace zde založila svou vlastní vědeckou stanici World Park Base. Během svého několikaletého působení kromě výzkumu upozorňovala organizace Greenpeace na znečištění pocházející z ostatních stanic a zamezila stavbě francouzského letiště v sousedství hnízdiště tučňáků: V roce 1991 se podařilo prosadit novou smlouvu o Antarktidě, která na 50 let zaručila velmi přísnou ochranu, zákaz těžby nerostů a další průmyslovou činnost na celém kontinentě.

V 90. letech vědci zjistili, že používání freonů vede k ničení ozonové vrstvy a že je potřeba tyto chemické látky používané ve sprejích a při chlazení nahradit. Kancelář Greenpeace v Německu se spojila s vědci z Dortmundu, s nimiž dala dohromady plán na technické řešení bez freonů. Následně našla starou továrnu na ledničky, která byla před krachem a přesvědčila vedení, aby začalo s výrobou testovacích prototypů. S rozjezdem projektu pomohly příspěvky dárců Greenpeace. Technologie se osvědčila a patent byl dán celosvětově volně k užití. Chladničky s technologií Greenpeace tak začaly vyrábět velké firmy, díky čemuž se stala řešením problémů s ozonovou dírou.

Greenpeace v České republice

Zároveň byla v roce 1991, tedy před 30 lety, založena kancelář Greenpeace v tehdejším Československu. Československá centrála pak vznikla v roce 1992, jejím prvním ředitelem byl jeden ze zakladatelů ekologického sdružení Dětí Země - Ivo Šilhavý. Později se pobočka rozštěpila na samostatnou českou a slovenskou centrálu. Současným ředitelem českých Greenpeace je dr.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Na území Československa se již v 80. letech odehrály dva protesty Greenpeace. V roce 1984 pronikl mezinárodní lezecký tým Greenpeace na teplárnu u Karlových Varů, aby zde upozornil na znečištění ovzduší a kyselé deště. Na komínu vyvěsili aktivisté písmeno T - na dalších místech v Evropě pak vyvěsili jejich kolegové další písmena, která dávala dohromady nápis STOP. V roce 1987, na první výročí od utajované havárie v jaderné elektrárně Černobyl, pak organizace Greenpeace vyvěsila transparent proti stavbě elektrárny Temelín na balkoně Národního muzea v Praze.

Jen několik dní po listopadových událostech přijel na Václavské náměstí v Praze duhový autobus Greenpeace Rakousko. Bylo to poprvé, co Greenpeace oficiálně působilo za Železnou oponou. Zájem lidí byl obrovský - na nálepky Greenpeace se stály fronty a petici proti elektrárně Temelín podepsalo 80 tisíc lidí.

V ČR se Greenpeace dlouhodobě věnuje především uhelné energetice, která je největším zdrojem znečištění ovzduší a skleníkových plynů. První polistopadová vláda Petra Pitharta schválila územní ekologické limity povrchové těžby uhlí, které měly ochránit lidská sídla před rozšiřováním dolů. Těžaři se však rozhodli zničit další vesnici - Libkovice - s tím, že zde budou těžit hlubinně. I přes občanské protesty a blokády Greenpeace Libkovice padly a staly se mementem bezohlednosti uhelného průmyslu. Paradoxně se zde ovšem nikdy netěžilo.

Uhelné společnosti chtěly prolomit limity těžby prakticky od chvíle, kdy vešly v platnost. Po dlouholeté kampani Greenpeace, místních lidí a mnoha dalších spojenců se v roce 2015 podařilo zachránit město Horní Jiřetín před rozšířením dolu ČSA. Vláda ovšem posvětila prolomení na dole Bílina. Od té doby se organizace Greenpeace aktivně zapojuje do diskuze o konci uhlí v České republice, například v Uhelné komisi prosazovala nejprogresivnější scénář, který byl na stole. Nyní Greenpeace prosazuje konec těžby a spalování uhlí v Česku v roce 2030.

Dalším velkým tématem Greenpeace v Česku byly toxické látky. Organizace Greenpeace úspěšně usilovala o omezení vypouštění toxických látek do řek a zapojila se do kampaně za evropskou legislativu omezující nebezpečné látky REACH. Několik odebraných vzorků z řeky Labe s výskytem nebezpečných látek pocházející z praní textilu pomohlo nastartovat globální kampaň Detox, která pomohla očistit od problematických chemikálií světový textilní průmysl. I díky Greenpeace jsou dětské hračky bezpečnější, protože neobsahují ftaláty a kojenecké lahve neobsahují nebezpečný bisfenol A.

Organizace upozorňovala také na zamoření chemických továren a jejich nedostatečnou ochranu před úniky toxických látek do životního prostředí. Ukázkovým příkladem byla Spolana Neratovice, kterou organizace Greenpeace tlačila k sanaci objektů zamořených dioxiny a zároveň upozorňovala na nedostatečnou ochranu před přírodními živly. Při povodních v roce 2002 došlo v areálu k ekologické havárii. Firma jakýkoli problém v areálu odmítala, ale organizace Greenpeace přinesla letecké fotografie, které ukazovaly zaplavení areálu vodou, únik chemikálií a výbuchy v areálu. Aktivity Greenpeace výrazně přispěly ke zpřísnění pravidel pro chemický průmysl a k sanaci ekologických zátěží.

Ze svého mezinárodního působení těžila česká pobočka Greenpeace v roce 2013, když Greenpeace Afrika mapovala cestu nelegálně vytěženého dřeva z Konga pomocí GPS lokátorů umístěných do kmenů. Velká zásilka dřeva wenge skončila v dýhárně v Horních Počáplech, aktivisti a aktivistky Greenpeace přímou akcí na přítomnost ilegálního dřeva upozornili. Po této kauze se zpřísnily pravidla pro dovoz dřeva v celé Evropské unii. V nedávné doby vedla organizace kampaň Plast je past, která pomohla zviditelnit téma plastového odpadu a přispěla k zákazu těch nejzbytečnějších jednorázových plastů, které nejvíce zamořují přírodu.

Kontroverze a kritika

Hnutí je však občas kritizováno za nedostatek vědeckých podkladů pro své teze a jejich přehánění. Také se organizaci vytýká, že používá agresivní rétoriku. Dále se objevuje kritika ohledně vnitřní organizace hnutí a její byrokracie. Některé hlasy rovněž hnutí obviňují, že je proti technologii.

Proti Greenpeace bylo podáno množství žalob kvůli ušlým ziskům, poškození pověsti a neoprávněnému vstupu například na lodě. Na druhou stranu se hnutí stalo terčem infiltrací a odposlechů, výhružek násilím a smrtí i nařčení ze státního terorismu. Jejich přímé akce vedly k řadě pokut nebo k podmíněným trestům. Motivy i metody organizace jsou často na hranici zákona.

Dva aktivisté byli v Japonsku obviněni z krádeže a vloupání poté, co v roce 2008 ukradli dodávku velrybího masa ze skladiště. Chtěli údajně odhalit veřejnosti zpronevěru masa. Podle Amnesty International po zatčení následovaly razie v kanceláři hnutí a domovech pěti jeho zaměstnanců.

Skandál nastal v roce 2012 poté, co se objevily zprávy o tom, že programový ředitel Greenpeace International Pascal Husting několikrát letěl 400 km pracovně letadlem. V roce 2014 poškodili aktivisté v rámci protestu část obrazců na planině Nazca v Peru. Mezi liniemi jednoho z obrazců napínali transparent. Obrazec kolibříka tak měli poškodit kráčením v nesprávné obuvi. Přístup je sem obvykle zakázán, oblast je na seznamu Světového dědictví OSN.

V roce 2010 nalezla společnost Cairn Energy v Grónsku ve svém testovacím vrtu stopy zemního plynu. Greenpeace tak vyslala loď Esperanza do sporu s dánským námořnictvem. Mnoho členů zdejší komunity mělo být podrážděných, když jim organizace radila, aby nejedli velryby a tuleně, jak to činili po staletí. V důsledku toho se dostalo Cairn Energy vřelejšího přivítání, než v jaké ekologové doufali.

V březnu 2021 se devět aktivistů dostalo na letiště Charlese de Gaulla v Paříži. Poškodili barvami na válečku letoun Air France, chtěli tak údajně upozornit na změny klimatu a životního prostředí. Letos v červnu se snesl na paraglidu aktivista Greenpeace na fotbalový stadion v Mnichově, kde se odehrával zápas mezi Německem a Francií v rámci Evropského šampionátu. Zranil několik lidí.

Hnutí kritizuje například bývalý člen hnutí, kanadský ekolog Patrick Moore. V sedmdesátých letech byl proti jaderné energii, dnes ji však podporuje spolu s obnovitelnými zdroji energie. Podle Greenpeace je jaderná energie nebezpečná. Moore odešel z Greenpeace v roce 1986 a tvrdil, že hnutí motivuje zejména politika.

V roce 2016 podepsalo více než sto laureátů Nobelovy ceny dopis adresovaný Greenpeace, který je vyzývá, aby přehodnotili svou opozici ke geneticky modifikovaným organismům. Ty by měli být bezpečné a šetrné k životnímu prostředí.

Útok na Rainbow Warrior

Plavidlo Rainbow Warrior bylo nástrojem kampaní hnutí, díky kterému aktivisté bojovali například proti lovu velryb. Loď v roce 1985 zasáhly dvě bomby francouzské tajné služby z důvodu právě probíhající kampaně Greenpeace proti jaderným pokusům v blízkosti atolu Mururoa vedeným francouzskou vládou. Zemřel zde jeden člen posádky, portugalský fotograf Fernando Pereira.

Stalo se to před čtyřiceti lety, 10. července 1985. Loď byla vlajkovým plavidlem flotily ekologického hnutí Greenpeace a exploze nebyly náhoda. Nálože, které výbuchy způsobily, totiž do lodi nastražil tým francouzské tajné služby. Snažili se sice „jen“ zničit techniku, ale nevědomky i zabíjeli: v době exploze byl totiž na palubě jeden člověk, pětatřicetiletý fotograf ve službách hnutí Fernando Pereira, kterého čin zabil.

Akce měla odvrátit ekologické hnutí od toho, aby mohlo pokračovat v protestech proti francouzským jaderným zkouškám. Francie totiž v osmdesátých letech dvacátého století zkoušela na tichomořském atolu Mururoa své nové jaderné zbraně. Hnutí Greenpeace, které bylo proti těmto zkouškám, plánovalo připlout s několika loďmi k atolu a protestovat tam.

Útok okamžitě odsoudil celý svět, a to včetně Francie, která jednozančně popřela jakékoli napojení na akci. Většina francouzských agentů DGSE zmizela, dva z nich - major Alain Mafart a kapitánka Dominique Prieurová - byli ale s falešnými švýcarskými pasy jako manželé Sophie a Alain Turengeovi zadrženi novozélandskou policií. A oba se po krátkém výslechu přiznali.

Po dvaceti letech, v červenci 2005, pak Lacoste řekl, že Mitterrand celou operaci osobně schválil. Premiér Laurent Fabius totiž uznal plnou odpovědnost Francie za celou akci a prezident Mitterrand pak zastavil jaderné zkoušky. Obnovit si je dovolil až o deset let později prezident Jacques Chirac v roce 1995.

V roce 1987 Francie zaplatila odškodné i Greenpeace a pozůstalým. Ekologickému hnutí se na základě mezinárodní arbitráže dostalo satisfakce za zničenou loď a za další újmy ve výši přesahující osm milionů dolarů.

Gigantický spor o ropovod Dakota Access Pipeline (DAPL)

Gigantický spor o 300 milionů dolarů (přibližně 6,8 miliardy korun), vedený ropnou společností Energy Transfer Partners, ohrožuje americkou pobočku neziskové organizace Greenpeace. Podle představitelů organizace ji může finančně zdevastovat a vytvořit precedens pro protestní hnutí ve Spojených státech amerických. Právní bitva trvá už osm let, rozhodnutí poroty přitom může padnout už tento týden.

V malé soudní síni v Severní Dakotě se odehrává bitva, jež může mít dalekosáhlé důsledky pro ekologický aktivismu v celých Spojených státech amerických. Ropná společnost Energy Transfer Partners žaluje organizaci Greenpeace o 300 milionů dolarů. Protesty začaly v roce 2016. Severoamerický indiánský národ Siouxů z rezervace Standing Rock se tehdy postavil proti výstavbě ropovodu Dakota Access Pipeline.

Demonstranti se báli znečištění řeky Missouri, která je jejich zdrojem vody, a poškození posvátných kmenových míst. Do protestů se nakonec zapojily tisíce lidí, včetně zástupců více než sta kmenů a desítek neziskových organizací. Společnost Energy Transfer Partners s protesty nesouhlasila a obvinila Greenpeace International z jejich organizování. Firmě podle jejího vyjádření způsobily nemalé finanční ztráty. Po Greenpeace proto požaduje 300 milionů dolarů a navíc dvojnásobek této částky jako náhradu škody.

„Protestující se dopustili řady protiprávních činů, včetně poškozování majetku a šíření dezinformací. Společnost Greenpeace se proti obvinění společnosti ohradila. „Soudní spor je pokusem umlčet kritiky a potlačit svobodu projevu. Česká pobočka Greenpeace na svých stránkách většinu obvinění odmítla. „Žaloba je vedená nejen proti pobočce Greenpeace USA, ale i proti naší mateřské organizaci Greenpeace International. Případný neúspěch u soudu v Americe by tak měl dopad i na Greenpeace v Česku. Už proto, že peníze, kterými disponuje Greenpeace International, jsou tvořeny příspěvky od jednotlivých národních či regionálních kanceláří. Případné zaplacení vysoké částky by podle něj činnost Greenpeace International ochromilo. Omezilo by to její služby, včetně správy IT systémů či globálního archivu fotek.

Česká pobočka chce také pomoci v boji proti takzvaným SLAPP žalobám. Na svých internetových stránkách vybírá peníze na soudní náklady, právní poplatky na ochranu aktivistů. Takzvané strategické žaloby proti účasti veřejnosti (anglicky Strategic lawsuit against public participation), někdy se používá kratší označení zastrašovací žaloby, jsou žaloby určené k cenzuře, zastrašování a umlčování kritiků tím, že je zatíží náklady na právní obranu, dokud nepřestanou s kritikou či protesty. Řada států už má proti SLAPP zákony.

Nevládní environmentální organizace nyní podala na Energy Transfer protižalobu v Nizozemsku. Odvolává se v něm na evropskou legislativu proti takzvaným SLAPP žalobám (Strategic lawsuit against public participation - česky strategická žaloba proti účasti veřejnosti). Případ má totiž podle některých právníků znaky žaloby proti účasti veřejnosti s cílem umlčet kritiky a odradit protestující. Greenpeace zdůvodňuje podání protižaloby v Nizozemsku i tím, že se někteří experti obávají neobjektivnosti americké poroty.

Soud se odehrává v Severní Dakotě, v srdci energetického průmyslu, kde drtivá většina voličů podpořila Donalda Trumpa, známého svým chladným postojem k environmentální politice. Právník Marty Garbus prohlásil, že mnoho porotců je také přímo napojeno na ropný a plynárenský průmysl.

Soudní proces v Severní Dakotě pokračuje a očekává se, že verdikt porota vynese v následujících týdnech. Pro případ, že prohraje, Greenpeace už předem avizovalo, že se odvolá. Rozsudek ukládající povinnost finančního odškodnění by podle něj pro pobočku neziskovky v USA znamenal likvidační ránu a ochromil by aktivity na ochranu životního prostředí v celé zemi. Někteří právníci varují, že případná prohra Greenpeace by mohla mít negativní dopad na všechna protestní hnutí v USA.

tags: #greenpeace #co #dela

Oblíbené příspěvky:

• Ellenbergovy indikační hodnoty
• Generál Pavel o klimatu
• Procesy recyklace polovodičových součástek
• Explore Czechia's Natural Beauty
• DIY podzimní dekorace zdarma