Hadi a volná příroda v České republice

Hadi jsou užitečnými společníky, kteří jsou nedílnou součástí zdravého ekosystému. Hadi hrají v přírodě důležitou roli, protože pomáhají regulovat populace škůdců, zejména hlodavců, ale i některých druhů hmyzu. Přestože přítomnost hadů v zahradě příliš mnoho lidí neocení, není dobré je hned zatracovat.

Zatímco v mnoha zemích světa je přítomnost hadů na zahradě opravdu nebezpečná, v českých zahrádkách se tolik bát nemusíme. V České Republice žije jen 5 druhů hadů: zmije a 4 druhy užovek.

Druhy hadů v České republice

Ať už si chcete hady v zahradě ponechat, nebo se jich naopak zbavit, vždy je dobré vědět, s kým máte tu čest. Základem je rozpoznat druh. Než se tedy rozhodnete plazů zbavit, dobře zvažte všechna pro a proti. Užovka v zahradě vám nijak neublíží, a je vyloženě prospěšná. Pomůže vám v boji s hlodavci, kteří často úspěšně likvidují úrodu a jsou přenašeči nebezpečných chorob. Hadi si hravě poradí s myší, ale i hrabošem nebo třeba potkanem.

Zmije obecná

Co se týče hadů jedovatých, v našich končinách se setkáme pouze se zmijí. Zmije je jediný jedovatý had v Česku a bývá relativně malá, dorůstá obvykle do délky okolo 50-70 cm. Ta vyhledává spíše suché a kamenité oblasti, najdete ji tedy třeba vyhřívat se na skalce. Jak bylo již zmíněno výše, zmije žijí hlavně v kamenitých a suchých oblastech, ale mohou se vyskytnout i v lesních porostech nebo na pastvinách.

Zmije obecná se kromě nížin vyskytuje téměř na celém území České republiky. Zmije dává přednost vlhkým a chladnějším místům s přístupem slunečního světla. Typicky ji tak potkáte na okraji lesa nebo na kamenité stráni. Nemá ráda nížiny, obvykle ji najdete až ve středních a vyšších polohách. Samci a samice se od sebe odlišují svým zbarvením. Samci mají spíše šedohnědé či stříbřité zbarvení s velmi výrazným hřbetním pruhem. Oproti tomu samice jsou spíše hnědé až červené s méně viditelným hřbetním pruhem. Hlavní poznávací znak zmije, tedy klikatá čára, je tvořena z na sebe navazujících kosočtverců. Ne u všech zmijí je ale tento hlavní znak dobře viditelný, existují například i zcela černé exempláře. Zmije obecná dorůstá délky od 60 do 75 cm.

Čtěte také: Přečtěte si o hadech

Samice dorůstají délky 70 cm, samci 60 cm a dožívají se 25 let. Barvu mají šedou až modrošedou s výraznou tmavou klikatou čárou na hřbetě. V Česku a na Slovensku se vyskytuje ještě černá a červená forma. Jasným rozlišovacím znakem je štěrbinovitá zornička.

Užovky

Mezi další skupinu hadů patří užovky. Ty jsou neškodné, mají raději travnatí porosty, stromy, ale i vodní plochy. Dalším užitečným a neškodným živočichem který vypadá jako had je užovka.

Užovka obojková

Užovka obojková je nejrozšířenějším hadem u nás a můžete ji potkat na celém území České republiky. Tento neškodný had je velmi rozšířený a snadno ho poznáte podle charakteristických žlutých skvrn za hlavou. Tyto skvrny jsou navíc na obou stranách lemované černou barvou. Tělo užovky může být jak hnědé, tak i šedé či namodralé. Spodní část užovky je obvykle černá s nepravidelnými bílými skvrnami. Svou délkou se řadí spíše mezi menší zástupce v hadí říši, samci dorůstají délky mezi 50 až 85 cm, naopak samice jsou obvykle mohutnější s délkou od 60 do 150 cm.

Užovku obojkovou nejčastěji najdete v okolí vody, a to především z toho důvodu, že je poměrně dobrým plavcem. V blízkosti stojaté i tekoucí vody číhá hlavně na obojživelníky, ještěrky a hmyz. Nejčastější kořistí bývají skokani a ropuchy.

Užovka stromová

Tento druh užovky se v České republice vyskytuje jen na několika málo místech. Narazit na ni můžete například v Bílých Karpatech, Podyjí a na Karlovarsku. Užovka stromová vsadila při výběru kamufláže na žlutou a olivovou barvu. Celé její tělo pokrývají malé světlé skvrny, břicho je světle šedé až žlutavé. Velikou zajímavostí je zbarvení mláďat, která se svým zbarvením výrazně odlišují od dospělých jedinců a vzhledem spíše připomínají užovky obojkové. Užovka stromová obvykle dorůstá délky mezi 90 až 140 cm.

Čtěte také: Bezpečné spaní v přírodě: hadi

Jídelníček užovky stromové tvoří především hlodavci, obojživelníci, ještěrky a ptáci. Obzvláště snadnou kořistí jsou pro užovku například vejce či ptačí mláďata.

Užovka podplamatá

Pokud byste chtěli tuto užovku zahlédnout ve volné přírodě, pak byste se rozhodně měli vydat do blízkosti větších řek. Užovka podplamatá se nejčastěji vyskytuje v povodí Berounky, Sázavy, Moravy a Dyje. Zbarvení je obvykle hnědé, ale k vidění bývají i jiné barevné odstíny. Na hnědém základu pak dominují tmavé a světlé skvrny, které svým umístěním připomínají šachovnici. Břicho je černobílé se skvrnami, které připomínají kostky či pruhy. Tyto skvrny často vytváří kostkování a někdy i náznak černého pruhu. Užovka podplamatá nejčastěji dorůstá velikosti od 80 do 100 cm.

Jak jsme již zmínili na úvod, užovka podplamatá je hodně vázaná na okolí vody, především pak na řeky a nemá ráda stojatou a bahnitou vodu. Hlavní složkou její potravy jsou ryby a obojživelníci.

Užovka hladká

Posledním zástupcem užovek je užovka hladká, která svým zbarvením může připomínat vzhled zmije. Užovku hladkou si laik z větší vzdálenosti snadno splete se zmijí. Zavádějící je totiž nejen místo jejího nejčastějšího výskytu, ale i zbarvení. Tuto užovku najdete na celém území České republiky, libuje si v přítomností křovin a kamenů. Základním podkladem je hnědá a šedá barva, na které vynikají malé hnědé skvrny. Tyto skvrny jsou seřazeny za sebou a mohou vyvolávat dojem jednotných pásů. Od zmije ji rozeznáte především při bližším ohledání. Výše zmíněné skvrny totiž netvoří celistvý pruh, jako je tomu u zmije. Užovka hladká dorůstá velikosti 50 až 70 cm. Hlavní složkou potravy jsou ještěrky, příležitostně i hlodavci a hmyzožravci.

Jak se zbavit hadů v zahradě

Pokud se chcete hadů ze zahrádky za každou cenu zbavit, je v první řadě nezbytné udělat prostor pro hady neatraktivním. Hadi potřebují k životu úkryty a dostatek potravy. Základem je minimalizace všech úkrytů, tedy hromad kamení, dřeva, někdy i listí nebo větví. Zahradu tedy pravidelně udržujte.

Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o hadech

Dalším důležitým krokem je eliminace zdrojů potravy. Pokud máte na zahradě problém s hlodavci, jako jsou myši, hraboši nebo potkani, přítomnost hadů se dá očekávat, jedná se totiž o jejich hlavní zdroj potravy. Zaměřte se tedy v první řadě na likvidaci hlodavců. Ideální je použití různých pastí.

Další variantou je přilákat do zahrady přirozené nepřátele hadů. Někteří z nich dokonce pomůžou v boji s přemnoženými hlodavci i hady zároveň. Sem patří třeba draví ptáci a sovy. Tito predátoři se rádi zabydlí například ve velkých budkách ukrytých v hustých větvích vyšších stromů.

Odpuzovače hadů

• Vibrační plašič hadů - tato zařízení vysílají do půdy jemné vibrace, které jsou hadům nepříjemné. Hadi vnímají vibrace velmi citlivě a pokud se jim nelíbí, raději si najdou jiné místo. Vibrační plašiče lze umístit na různá místa v zahradě a tím zajistit, že hadi nebudou mít kde setrvávat.
• Chemické odpuzovače - na trhu jsou dostupné i chemické prostředky, které odpuzují hady svým specifickým zápachem.
• Přírodní odpuzovače - hady údajně odpuzují i některé druhy rostlin. Mezi ně patří především cibule a česnek, jejichž silné aroma narušuje hadům citlivé vnímání okolních pachů.

Uštknutí zmijí - první pomoc

Nejjedovatějším, a zároveň jediným jedovatým hadem volně žijícím na území České Republiky je zmije obecná. Jed zmije obecné obsahuje látky, které způsobují bolest, otok a místní poškození tkáněje. Jed zmije poměrně silný, ale zmije ho má málo. Smrtelná dávka jedu je kolem 15-20 miligramů, a zmije ho má v průměru jen 10 miligramů. Pro zdravého člověka by uštknutí zmijí nemělo být smrtelně nebezpečné. Za posledních 50 let je v ČR zdokumentováno jen jediné úmrtí po uštknutí zmijí. Přesto je každé uštknutí rizikové, zejména pro děti, starší osoby a alergiky.

Co dělat, když mě uštkne zmije?

Pokud zmije obecná někoho uštkne, první pomoc je klíčová. Nepanikařte, a snažte se zachovat klid - panika nebo běh pro pomoc může způsobit rychlejší šíření jedu v těle. Ihned znehybněte postiženou část těla, aby se jed nešířil dál. Ranku po kousnutí nevysávejte, neřežte ani neškrťte.

Při uštknutí je nejdůležitější zachovat klidnou hlavu a rychle se zorientovat v tom, jaký had vás právě ochutnal. Může se totiž stát, že vás užovka jen chtěla odehnat ze svého území a tak se rozhodla, že vám dá menší lekci. Kousnutí užovkou je sice nepříjemné a bolí, rozhodně vás ale neohrozí na životě. Pokud jste se dostali do křížku se zmijí, je možné že vás podobně jako užovka jen výhružně kousla, protože si na vás nebude plácat svůj drahocenný jed. Stejně tak je možné, že vstříkla jed do vaší boty nebo oblečení a pak vám nehrozí žádné nebezpečí. Je ale dobré vědět, že i když do vás zmije opravdu vypustí svůj jed, pak se zdravý dospělý člověk nemá čeho obávat. Pro způsobení vážných zdravotních komplikací by byla nutná čtyřnásobná dávka jedu.

Z těch méně závažných je to například bolest v místě poranění, místní otok a zduření místních lymfatických uzlin, zimnice či zvýšená teplota.

Pozor si musí dát zejména alergici, kterým mohou otoky v oblasti rtů, jazyka a tváří způsobit dechové obtíže. Převezte pacienta do nemocnice.

Mýty o první pomoci při uštknutí hadem

Ohledně první pomoci při uštknutí hadem koluje spousta mýtů. Vybrali jsme si pro vás ty nejnebezpečnější, které mohou nadělat více škody než užitku:

1. Zaškrtím končetinu a zabráním průtoku jedu.

   Postiženou končetinu v žádném případě nezaškrcujte. V lepším případě můžete dotyčnému způsobit přechodné potíže, v tom horším kvůli vám může přijít o končetinu. A to navíc úplně zbytečně, protože je prokázáno, že škrtidlo nedokáže zastavit šíření jedu.

2. Proti jedu nejlépe pomůže oheň!

   Vypalováním rány pacientovi opět jen ublížíte, a to bez jakéhokoliv přínosu. Pokud chcete ránu vydezinfikovat, raději použijte klasické dezinfekční přípravky.

3. Ten jed vysaju, žádný strach!

   Možná tušíte, že ani to nebude ten správný způsob ošetření rány. Uštknutému člověku tím vůbec nepomůžete a kromě toho se vystavujete zbytečnému riziku.

Prevence uštknutí

Ačkoliv zmije potkáváme v naší přírodě často, v naprosté většině případů k ničemu nedojde. Když už se nechá překvapit, v zoufalství člověka může uštknout. Nejlepší prevencí je tedy správné oblečení. V přírodě bychom se měli pohybovat zásadně v pohorkách nebo jiných vyšších botách ze silného materiálu. Lehké tenisky by nemusely proti útoku hada stačit. Opatrnost neuškodí při vstupu na osluněné paseky, skalnaté terasy a stráně. Dávka zmijího jedu není smrtelná u nás v mírném zeměpisném pásmu a středoevropských poměrech. Není tedy potřeba po případném kousnutí panikařit. Postiženého necháme v klidu. Nebudeme ho znervózňovat ani vlastní horečnatou aktivitou či lamentováním. Zavoláme lékařskou pomoc, nejlépe telefonicky na linku 112 (tísňové volání) nebo 155 (zdravotnická pomoc). Uštknuté místo se snažíme umístit pod úrovní srdce. Tělo okolo rány znehybníme. Můžeme ji chladit, dezifikovat a případně překrýt obvazem nebo čistým kapesníkem. Pokud je k dispozici stín, umístíme pacienta tam. Ránu nerozřezáváme, nezaškrcujeme, nevysáváme ani nevypalujeme!

Hadi v lidské péči

Málokterá zvířata vyvolávají v lidech tak širokou škálu emocí, jako právě hadi. Někdo se jich bojí nebo štítí, někdo je jimi fascinován. Tak jako u jiných domácích zvířat platí, že s chovem by měli souhlasit všichni v rodině. Pokud se například desetileté dítě "zamiluje do hadů" a chce nějakého chovat doma, pak vztah ostatních členů rodiny k těmto zvířátkům by měl být přinejhorším neutrální. Rodiče musí být schopni péči o zvíře převzít zcela do svých rukou, kdyby to bylo nutné. Hlavní nevýhodou hadů je určitý typický zápach. Další nevýhodou většiny druhů je nutnost krmení živou potravou. Krmení hadů není zcela triviální záležitostí. Když jej však dobře zvládneme, můžeme ocenit jednu velkou výhodu chovu hadů - totiž skutečnost, že vydrží dlouhou dobu bez potravy (dny, týdny, až měsíce, záleží především na stáří a velikosti). Většina hadů se obejde bez přisvěcování UV lampou, pokud jim v potravě podáváme přiměřené množství vitaminu D (pozor však na předávkování, vitamin D se musí podávat současně s vápníkem, jinak odvápňuje organismus!). Hadi se většinou mezi sebou navzájem velmi dobře snášejí, nevadí jim však ani samota. V přírodě žijí solitérně a setkávají se jen v období páření a někdy také před zimováním, kdy se soustřeďují ve vhodných úkrytech, kterých je málo. Doma chovaný had může ovšem zimovat sám, aniž by mu bylo "smutno". Začátečník rozhodně udělá nejlépe, když bude v jednom teráriu chovat jen jedno zvíře. Předejde tak nebezpečí, že jeden had omylem začne žrát druhého, když se oba najednou pustí do stejné kořisti (následkem toho se obvykle oba zadusí). Plánujeme-li do budoucna odchov hadů, budeme nutně potřebovat další terária k oddělení mláďat, ale i samce od samice. Je-li pár pohromadě stále, může u některých druhů docházet k rozmnožování častěji, než je přirozené. Počet mláďat bývá velmi rozdílný u jednotlivých druhů i u různě velkých samic jednoho druhu - může jich být jen 5, ale také několik desítek.

Mnoho teraristů začíná chovem hadů z čeledi užovkovitých (Colubridae). K nejkrásnějším hadům vůbec - alespoň z pohledu dětí - určitě patří americké korálovky (rod Lampropeltis). Český název dostaly podle toho, že některé z nich napodobují svým nápadným zbarvením jedovaté korálovce. Nejsou jim však příbuzné a narozdíl od nich jsou zcela neškodné. To samozřejmě neznamená, že nás nemohou kousnout, když s nimi budeme nesprávně zacházet. Chovu v zajetí se přizpůsobují velmi dobře. Potřebují suché, dobře větrané terárium s menší nádobou na vodu a úkryty např. z kamenů nebo kůry. Střídání světla a tmy (tzv. fotoperioda) může odpovídat našim venkovním podmínkám. Co se týče vhodných teplot, jsou právě u těchto hadů velké rozdíly nejen mezi druhy, ale i poddruhy, případně populacemi. S tím souvisí i různé nároky na zimování. korálovka mexická (Lampropeltis mexicana) a korálovka červenošedá (Lampropeltis alterna). První z nich bývá 60-90 cm dlouhá, druhá běžně dorůstá přes metr. Zimování u těchto hadů není nezbytné, pokud je nechceme množit. V literatuře i u obchodníků se zvířaty se často setkáme také s korálovkou sedlatou (Lampropeltis triangulum). Je to sice krásný, ale poněkud "splašený" had, takže se s ním hůře manipuluje. Velmi atraktivním hadem pro začátečníky je rovněž americká užovka červená (Elaphe guttata). Zbarvení záleží na poddruhu a barevné formě, kolísá od základní oranžové barvy přes šedou až po hnědou; chovají se i čistě bílé (albinotické) formy. Běžně dorůstá okolo jednoho metru; může však mít až 180 cm. Vyhovuje jí polosuché terárium s několika větvemi a s vrstvou mechu na dně. Úkryt vytvoříme z kůry a mech pod ním pravidelně vlhčíme. Samozřejmostí je miska s vodou. Jako potrava jsou vhodné laboratorní myši a mláďata laboratorních potkanů. Zimování je možné, ale není nutné. Velkou výhodou je, že užovka červená se většinou snadno naučí požírat i mrtvé myši.

Existuje mnoho pozorování socializace hadů ve volné přírodě, která nebyla následována, částečně proto, že studium by bylo příliš obtížné. Laboratorní prostředí je ze své podstaty umělé, takže vždy existuje možnost, že se hadi chovají v experimentech jinak, než by se chovali ve volné přírodě. Ale podle vlastních pozorování Dinetse říká, že je rozumné předpokládat, že mnoho druhů je v zajetí ve skutečnosti méně společenských, než jsou v přírodě. Jinými slovy, laboratorní experimenty pravděpodobně odhalují nižší úroveň sociálního chování, než hadi projevují ve svém přirozeném prostředí.

tags: #hadi #ve #volne #prirode #v #cr

Oblíbené příspěvky:

• Dopady ropného znečištění
• Průvodce fotografováním přírody s Google
• Adaptace na změnu klimatu v ČR
• Turistika Ústí nad Orlicí
• Význam lesa pro ekologii