Hadi jsou užitečnými společníky, kteří jsou nedílnou součástí zdravého ekosystému. Hadi hrají v přírodě důležitou roli, protože pomáhají regulovat populace škůdců, zejména hlodavců, ale i některých druhů hmyzu. Přestože přítomnost hadů v zahradě příliš mnoho lidí neocení, není dobré je hned zatracovat.
Zatímco v mnoha zemích světa je přítomnost hadů na zahradě opravdu nebezpečná, v českých zahrádkách se tolik bát nemusíme. V České Republice žije jen 5 druhů hadů. Zmije, a 4 druhy užovek.
Ať už si chcete hady v zahradě ponechat, nebo se jich naopak zbavit, vždy je dobré vědět, s kým máte tu čest. Základem je rozpoznat druh. Než se tedy rozhodnete plazů zbavit, dobře zvažte všechna pro a proti. Užovka v zahradě vám nijak neublíží, a je vyloženě prospěšná. Pomůže vám v boji s hlodavci, kteří často úspěšně likvidují úrodu a jsou přenašeči nebezpečných chorob. Hadi si hravě poradí s myší, ale i hrabošem nebo třeba potkanem.
Co se týče hadů jedovatých, v našich končinách se setkáme pouze se zmijí. Zmije je jediný jedovatý had v Česku a bývá relativně malá, dorůstá obvykle do délky okolo 50-70 cm. Ta vyhledává spíše suché a kamenité oblasti, najdete ji tedy třeba vyhřívat se na skalce. Jak bylo již zmíněno výše, zmije žijí hlavně v kamenitých a suchých oblastech, ale mohou se vyskytnout i v lesních porostech nebo na pastvinách.
Zmije obecná se kromě nížin vyskytuje téměř na celém území České republiky. Zmije dává přednost vlhkým a chladnějším místům s přístupem slunečního světla. Typicky ji tak potkáte na okraji lesa nebo na kamenité stráni. Nemá ráda nížiny, obvykle ji najdete až ve středních a vyšších polohách. Hlavní potravu tvoří drobní savci, dále ještěrky a žáby.
Čtěte také: Tipy pro kempování v Chorvatsku
Samci a samice se od sebe odlišují svým zbarvením. Samci mají spíše šedohnědé či stříbřité zbarvení s velmi výrazným hřbetním pruhem. Oproti tomu samice jsou spíše hnědé až červené s méně viditelným hřbetním pruhem. Hlavní poznávací znak zmije, tedy klikatá čára, je tvořena z na sebe navazujících kosočtverců. Ne u všech zmijí je ale tento hlavní znak dobře viditelný, existují například i zcela černé exempláře. Zmije obecná dorůstá délky od 60 do 75 cm.
Samice dorůstají délky 70 cm, samci 60 cm a dožívají se 25 let. Barvu mají šedou až modrošedou s výraznou tmavou klikatou čárou na hřbetě. V Česku a na Slovensku se vyskytuje ještě černá a červená forma. Jasným rozlišovacím znakem je štěrbinovitá zornička.
Mezi další skupinu hadů patří užovky. Ty jsou neškodné, mají raději travnatí porosty, stromy, ale i vodní plochy. Dalším užitečným a neškodným živočichem který vypadá jako had je užovka.
Užovka obojková je nejrozšířenějším hadem u nás a můžete ji potkat na celém území České republiky. Tento neškodný had je velmi rozšířený a snadno ho poznáte podle charakteristických žlutých skvrn za hlavou. Tyto skvrny jsou navíc na obou stranách lemované černou barvou. Tělo užovky může být jak hnědé, tak i šedé či namodralé. Spodní část užovky je obvykle černá s nepravidelnými bílými skvrnami. Svou délkou se řadí spíše mezi menší zástupce v hadí říši, samci dorůstají délky mezi 50 až 85 cm, naopak samice jsou obvykle mohutnější s délkou od 60 do 150 cm.
Užovku obojkovou nejčastěji najdete v okolí vody, a to především z toho důvodu, že je poměrně dobrým plavcem. V blízkosti stojaté i tekoucí vody číhá hlavně na obojživelníky, ještěrky a hmyz. Nejčastější kořistí bývají skokani a ropuchy.
Čtěte také: Krásy Polska
Tento druh užovky se v České republice vyskytuje jen na několika málo místech. Narazit na ni můžete například v Bílých Karpatech, Podyjí a na Karlovarsku. Užovka stromová vsadila při výběru kamufláže na žlutou a olivovou barvu. Celé její tělo pokrývají malé světlé skvrny, břicho je světle šedé až žlutavé. Velikou zajímavostí je zbarvení mláďat, která se svým zbarvením výrazně odlišují od dospělých jedinců a vzhledem spíše připomínají užovky obojkové. Užovka stromová obvykle dorůstá délky mezi 90 až 140 cm.
Jídelníček užovky stromové tvoří především hlodavci, obojživelníci, ještěrky a ptáci. Obzvláště snadnou kořistí jsou pro užovku například vejce či ptačí mláďata.
Pokud byste chtěli tuto užovku zahlédnout ve volné přírodě, pak byste se rozhodně měli vydat do blízkosti větších řek. Užovka podplamatá se nejčastěji vyskytuje v povodí Berounky, Sázavy, Moravy a Dyje. Zbarvení je obvykle hnědé, ale k vidění bývají i jiné barevné odstíny. Na hnědém základu pak dominují tmavé a světlé skvrny, které svým umístěním připomínají šachovnici. Břicho je černobílé se skvrnami, které připomínají kostky či pruhy. Tyto skvrny často vytváří kostkování a někdy i náznak černého pruhu. Užovka podplamatá nejčastěji dorůstá velikosti od 80 do 100 cm.
Jak jsme již zmínili na úvod, užovka podplamatá je hodně vázaná na okolí vody, především pak na řeky a nemá ráda stojatou a bahnitou vodu. Hlavní složkou její potravy jsou ryby a obojživelníci.
Posledním zástupcem užovek je užovka hladká, která svým zbarvením může připomínat vzhled zmije. Užovku hladkou si laik z větší vzdálenosti snadno splete se zmijí. Zavádějící je totiž nejen místo jejího nejčastějšího výskytu, ale i zbarvení. Tuto užovku najdete na celém území České republiky, libuje si v přítomností křovin a kamenů. Základním podkladem je hnědá a šedá barva, na které vynikají malé hnědé skvrny. Tyto skvrny jsou seřazeny za sebou a mohou vyvolávat dojem jednotných pásů. Od zmije ji rozeznáte především při bližším ohledání. Výše zmíněné skvrny totiž netvoří celistvý pruh, jako je tomu u zmije. Užovka hladká dorůstá velikosti 50 až 70 cm. Hlavní složkou potravy jsou ještěrky, příležitostně i hlodavci a hmyzožravci.
Čtěte také: Cestování s batohem
Pokud se chcete hadů ze zahrádky za každou cenu zbavit, je v první řadě nezbytné udělat prostor pro hady neatraktivním. Hadi potřebují k životu úkryty a dostatek potravy. Základem je minimalizace všech úkrytů, tedy hromad kamení, dřeva, někdy i listí nebo větví. Zahradu tedy pravidelně udržujte.
Dalším důležitým krokem je eliminace zdrojů potravy. Pokud máte na zahradě problém s hlodavci, jako jsou myši, hraboši nebo potkani, přítomnost hadů se dá očekávat, jedná se totiž o jejich hlavní zdroj potravy. Zaměřte se tedy v první řadě na likvidaci hlodavců. Ideální je použití různých pastí.
Další variantou je přilákat do zahrady přirozené nepřátele hadů. Někteří z nich dokonce pomůžou v boji s přemnoženými hlodavci i hady zároveň. Sem patří třeba draví ptáci a sovy. Tito predátoři se rádi zabydlí například ve velkých budkách ukrytých v hustých větvích vyšších stromů.
Nejjedovatějším, a zároveň jediným jedovatým hadem volně žijícím na území České Republiky je zmije obecná. Jed zmije obecné obsahuje látky, které způsobují bolest, otok a místní poškození tkáněje. Jed zmije poměrně silný, ale zmije ho má málo. Smrtelná dávka jedu je kolem 15-20 miligramů, a zmije ho má v průměru jen 10 miligramů. Pro zdravého člověka by uštknutí zmijí nemělo být smrtelně nebezpečné. Za posledních 50 let je v ČR zdokumentováno jen jediné úmrtí po uštknutí zmijí. Přesto je každé uštknutí rizikové, zejména pro děti, starší osoby a alergiky.
Pokud zmije obecná někoho uštkne, první pomoc je klíčová. Nepanikařte, a snažte se zachovat klid - panika nebo běh pro pomoc může způsobit rychlejší šíření jedu v těle. Ihned znehybněte postiženou část těla, aby se jed nešířil dál. Ranku po kousnutí nevysávejte, neřežte ani neškrťte.
Při uštknutí je nejdůležitější zachovat klidnou hlavu a rychle se zorientovat v tom, jaký had vás právě ochutnal. Může se totiž stát, že vás užovka jen chtěla odehnat ze svého území a tak se rozhodla, že vám dá menší lekci. Kousnutí užovkou je sice nepříjemné a bolí, rozhodně vás ale neohrozí na životě. Pokud jste se dostali do křížku se zmijí, je možné že vás podobně jako užovka jen výhružně kousla, protože si na vás nebude plácat svůj drahocenný jed. Stejně tak je možné, že vstříkla jed do vaší boty nebo oblečení a pak vám nehrozí žádné nebezpečí. Je ale dobré vědět, že i když do vás zmije opravdu vypustí svůj jed, pak se zdravý dospělý člověk nemá čeho obávat. Pro způsobení vážných zdravotních komplikací by byla nutná čtyřnásobná dávka jedu.
Z těch méně závažných je to například bolest v místě poranění, místní otok a zduření místních lymfatických uzlin. zimnice či zvýšená teplota.
Pozor si musí dát zejména alergici, kterým mohou otoky v oblasti rtů, jazyka a tváří způsobit dechové obtíže. Převezte pacienta do nemocnice.
Ohledně první pomoci při uštknutí hadem koluje spousta mýtů. Vybrali jsme si pro vás ty nejnebezpečnější, které mohou nadělat více škody než užitku.
Ačkoliv zmije potkáváme v naší přírodě často, v naprosté většině případů k ničemu nedojde. Když už se nechá překvapit, v zoufalství člověka může uštknout. Nejlepší prevencí je tedy správné oblečení. V přírodě bychom se měli pohybovat zásadně v pohorkách nebo jiných vyšších botách ze silného materiálu. Lehké tenisky by nemusely proti útoku hada stačit. Opatrnost neuškodí při vstupu na osluněné paseky, skalnaté terasy a stráně. Dávka zmijího jedu není smrtelná u nás v mírném zeměpisném pásmu a středoevropských poměrech. Není tedy potřeba po případném kousnutí panikařit. Postiženého necháme v klidu. Nebudeme ho znervózňovat ani vlastní horečnatou aktivitou či lamentováním. Zavoláme lékařskou pomoc. nejlépe telefonicky na linku 112 (tísňové volání) nebo 155 (zdravotnická pomoc). Uštknuté místo se snažíme umístit pod úrovní srdce. Tělo okolo rány znehybníme. Můžeme ji chladit, dezifikovat a případně překrýt obvazem nebo čistým kapesníkem. Pokud je k dispozici stín, umístíme pacienta tam. Ránu nerozřezáváme, nezaškrcujeme, nevysáváme ani nevypalujeme!
Kempování je jeden z nejlepších způsobů, jak na cestách ušetřit na bydlení. A krom toho je to nejen sranda, ale často i to pravé dobrodružství. Vyrazit s batohem s kamarády do hor a přespat v závětří pod skalním převisem, kde široko daleko nikdo jiný není, je skvělý zážitek.
Pravidla pro wild camping se v jednotlivých zemích liší, určitě si proto před cestou vyhledejte, jak to aktuálně vypadá v místě, kam jedete. Neopomeňte rozdíl mezi kempováním a bivakováním, můžete z toho mít profit.
Než člověk vyrazí (ať už na den, nebo na týden), je dobré mít alespoň trochu představu, zda bude možné cestou někde nabrat vodu. Ze studánky, z horského potoka nebo třeba poprosit někoho ve vesnici (popřípadě koupit).
Před cestou se také informujte o zvířecích domorodcích. V Evropě je to poměrně jednoduché, protože tu kromě zmijí nic moc extra nebezpečného nežije. V případě (nejen) wild kempování v zemi, kde žijí jedovatí pavouci, mravenci, člověku nebezpeční štíři a podobné potvory, je víc než důležité vždy ráno před obutím vyklepat boty a prohlédnout všechno, co na sebe oblékáte, jestli se v tom neschovává nějaký nezvaný návštěvník.
Pokud vyrážíte do hor či do jakékoli jiné divočiny (i kdyby pouze na den), je dobré o tom někomu říct a sdělit, kudy a kam máte v plánu jít a kdy se míníte vrátit.
V případě cestování autem a hledání vhodného místa k přespání je dobré sjet z hlavní silnice a popojet někam mimo města a zástavbu, kde budete zastrčení a nebude tam provoz. Samozřejmě ale pozor, abyste nespali někomu na soukromé zahradě. V takovém případě je víc než vhodné dojít se zeptat, zda by to dotyčnému nevadilo.
Každý by si měl alespoň jednou vyzkoušet spaní pod hvězdnou oblohou - jak se hezky česky říká, pod širákem. Při spaní v přírodě prosím dávejte pozor, ať po vás nezůstanou ani nejmenší stopy. Odvezte si vše, co jste přivezli, nerozdělávejte ohně, když si nejste na 120 % jistí, že od nich nemůže nic dalšího chytit, a nekempujte týden na jednom místě.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že noční stěhování stanu kvůli stoupající vodě v řece není nejpříjemnější probuzení. I pokud nespíte někde u vody, je dobré nelehat si do dolíku nebo kamkoli, kam by při dešti mohla stékat voda. Pohlídejte si, abyste neleželi pod nahnilým stromem, který vypadá, že každou chvíli spadne. Hodí se myslet také na závětří (nejen v případě přespávání na hřebeni hor či na nějakém větrném místě). I když je večer bezvětří a klid, ráno může na hřebeni fičet tak, že budete mít problém stan či spacák zabalit. Na závěr je také dobré zkontrolovat, zda stan nestavíte na bodlácích nebo na nějakých ostrých kamenech, v mraveništi a podobně.
tags: #spaní #v #přírodě #hadi