Andulky a jejich výskyt v přírodě

Andulky jsou nejznámější ptáci chovaní v zajetí. Dají se ochočit a při velké trpělivosti se některé mohou naučit napodobovat slova (mluvit). Andulky jsou velice společenští ptáci, které můžeme bez problémů chovat po párech, ale i ve velké skupině.

Kromě toho se dobře snášejí i s jinými druhy. Andulky můžeme chovat v kleci, v pokojové voliéře, v chovné kleci i ve venkovní voliéře. Nemá smysl jejich obydlí osazovat zelení, protože jí ptáci obvykle zničí.

Život v přírodě

Životní podmínky andulek jsou v teplém, suchém klimatu centrální Austrálie extrémně tvrdé. Někdy zde neprší celé měsíce, ba i celé roky. Teplota už ráno a ve večerních hodinách dosahuje 38ºC a přes den vyšplhá až ke 45 ºC a výše.

Horké polední hodiny tráví proto andulky ve skupinách po 50 ptácích na vrcholcích eukalyptových stromů, které rostou podél periodicky zavodněných toků (creeks). Tam sedí nenápadně tiše a díky svému zbarvení jsou sotva rozpoznatelní. Tichý způsob života v období sucha je smysluplný, čím méně je živočich aktivní, tím má i menší spotřebu vody. Svou potravu hledají andulky po ránu a k večeru cupitajíc po zemi.

V noci klesají teploty rapidně dolů, po půlnoci až k minusovým hodnotám. Díky těmto chladným až studeným nocím nalézají naštěstí ráno na rostlinách rosu, která jim v obdobích sucha nahrazuje vodu. Pokud je v řekách nebo skalních štěrbinách voda, pijí andulky každé tři hodiny, narozdíl od jiných druhů papoušků, kteří pijí ráno a večer.

Čtěte také: Příprava hnízda pro andulky

Když v oblasti dlouho neprší, uschne i tráva a byliny, jejichž semena vyzobávají. Australský světadíl trpí velkým nedostatkem vody. Vedro a s ním spojené sucho je nemilosrdným nepřítelem andulek.

V abnormálních vedrech v lednu 1932 se stěhovala miliónová hejna andulek ze suchých oblastí. Když teplota kolísala mezi 48 - 53º C ve stínu, byli ptáci u konce svých sil.

Pouště a polopouště se v Austrálii rozprostírají přes tisíce kilometrů, ptáci musí mnohdy uletět několik stovek kilometrů, než přilétnou do krajiny, kde je dostatek potravy. Velké vzdálenosti nelétají v malých skupinách, ale ve velkých hejnech. Když se andulky při svém tahu krajinou dostanou do oblasti, kde krátce předtím pršelo nebo ještě prší, začíná pro ně zcela jiný život.

Déšť přináší vodu a trochu chladu, vyráží nová zeleň a zakrátko také napůl zralá semena pro výživu mláďat. Samečci začínají ihned tokat, aby přivedli své samičky do svatební nálady. Ty jsou zase horlivé ve vyhledávání hnízdní dutiny. Vysoko položená dutina v eukalyptovém stromě je ideální. Samičky zobákem zvětšují vnitřní prostor a hnízdní dolík a opracovávají vletový otvor. Napadané "piliny" slouží jako vystýlka pro vejce a později mláďata.

Z tažného hejna se oddělí menší hejnko, které zůstává pohromadě, mezi několika blízko položenými stromy dochází k čilému ruchu. Na jednom stromě hnízdí více párů. Tok u samečků a horlivost samiček působí nakažlivě. V několika dnech jsou místa rozdělena, všude se to žení a vdává a brzy se již v chráněných dutinách objeví první vejce.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Nyní jsou již samičky vidět řidčeji, bez přerušení hnízdí, z dutiny vyletují jen tehdy, když se chtějí vyprázdnit. Během hnízdění samečci své samičky krmí. Samička tedy opouští svou snůšku jen na velmi krátkou dobu a při krmení jen vystrkuje hlavičku. Sameček v přírodě nemá do hnízdní dutiny přístup.

Každý druhý den snese samička jedno vejce. Začíná sedět hned od prvního vajíčka. Vejce jsou v pravidelných intervalech převracena. Chce-li se mládě po 18 dnech vylíhnout, ohlásí se své matce pípáním již ze skořápky. Zároveň dře zevnitř vajíčka skořápku svým vaječným zubem (speciální útvar na zobáku), dokud nepraskne. Trvá to 20 hodin, nežli se ptáče dokáže díky neustálému otáčení a natahování osvobodit ze skořápky.

Ptáčata se většinou líhnou v takovém pořadí, v jakém byla snesena vajíčka. Jsou holá a slepá, ihned se ukryjí pod opeření matky a jsou jí krmena. Mladí opustí svou hnízdní dutinu a otec se o ně ještě asi dva týdny stará.

Andulka je považována za nejtiššího papouška Austrálie. Její hlasový repertoár je málo variabilní, zejména v pozorování s našimi zpěvnými ptáky. Jak již bylo zmíněno, během suchých období žijí andulky tak nenápadně, že mnozí pozorovatelé je jen stěží postřehnou.

Chov andulek

Andulky jsou typickým příkladem ptáka, který se dokonale přizpůsobil novému způsobu života v klecích a voliérách. Nejenže za dlouhá léta nezdegeneroval, ale dožívají se více let (ve volné přírodě průměrně 8-mi let, v zajetí cca 12-ti let a je znám příklad i 20-ti leté andulky) a jsou větší a krásnější než ti, kteří zůstali ve volné přírodě.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Přece však se dostaly některé andulky do rukou nesvědomitých lidí, kteří ze ziskuchtivosti měli jen jediný cíl: odchovat co nejvíce mláďat. Tito lidé chovají andulky v malých nehygienických prostorách, bez čerstvého vzduchu a slunce, nechávají hnízdit i nevyspělá mláďata z jednoho hnízda a při nedostatečném krmení opakují hnízdění až do jejich úplného vyčerpání.

Správná cesta k chovu andulky (-ek) je důkladně si "přírustek" do rodiny ověřit a vidět prostředí ve kterém žije. Je možno si s ptákem rozumět jako se psem? Ano, to vše je možné, musíte ale získat ptáka mladého, umět s ním zacházet a mít potřebnou dávku trpělivosti.

Pokud si přejete andulku jako přítulného člena rodiny, myslete na to, že tento malý, chytrý ptáček pro svůj život u vás taky něco vyžaduje - totiž lásku a společnost, volnost k létání a větve s kůrou na oštipování a šplhání, hračku ke shazování a někoho, kdo by ji zase zvedal, a samozřejmě mnoho dalšího.

Chovatelé mají andulky připravené k odběru. -Tip: Chovy, které se nejvíce vzdálily od původního typu (zbarvením), bývají nejnáchylnější k nemocem. Stáří ptáka při koupi: Andulka by měla být mládě, asi pět týdnů staré. V tomto věku si rychle zvyká na nové prostředí a na lidi. Záleží čistě na vašem vkusu, ale rozhodně se vyhněte hypermarketovým klecím.

Klec musí být dostatečně velká, aby pták mohl alespoň roztáhnout křídla. Dno by mělo být vysouvací už pro vaše pohodlí při čištění. Jako bidýlka používejte přírodní větve o průměru 12 až 20 mm, k obrušování drápků a zobáku nemůže nic posloužit lépe.

Výživa andulek

Biologicky plnohodnotná výživa rozhoduje převážně o dobrém zdravotní stavu ptáků. Znalost složení, dietetického účinku krmiv je základem krmení, které podstatně ovlivňuje plodnost, růst a vývin mladého organismu, vnější vlastnosti i odolnost vůči chorobám.

Ve své australské vlasti se andulky živí semeny trav a bylin. Při neustálém hledání potravy musí proletovat i suchými oblastmi, kde se zdržují v blízkosti vodních toků. Vodu potřebují ke změkčování suchých zrn ve voleti. Pokud jsou řeky a tůně vysušeny, ptáci se potulují a při ranním hledání potravy pijí rosu, která se drží na travách.

Je dokázáno, že andulky při tom přijímají i trochu písku bohatého na minerály a nejmenší kamínky jako pomoc při trávení a také čerstvou zeleň. Jakmile se spustí zadržovaný déšť, začínají andulky hnízdit.

Ptáci jako všichni živočichové potřebují látky tvořící živou tkáň - bílkoviny, zdroje energie - glycidy (uhlohydráty) a tuky, dále minerální látky a konečně nepostradatelné složky rostlinného původu - vitamíny.

Podle poznatků o obživě andulek v přírodě jsou našim domácím ptákům podávány vyvážené směsi zrní jako základ stravy. Obsahují 30% lesknice, 45% prosa, 15% loupaného ovsa a 5% nigeru.

Správné skladování: Zrní skladovat na vhodném suchém, tmavém a větraném místě a to v sáčcích z přírodního vlákna. Kolik zrní denně ? Pro jednu andulku ráno nasypte dvě čajové lžičky, v časné odpoledne a v předvečer odstraňte prázdné slupky od zrní, protože andulka by se k zrnkům vespod nedostala.

Není správné dávat andulce málo zrní, abychom ji ochránili před tloušťkou. Andulka potřebuje samozřejmě denně čerstvou vodu. Voda z vodovodu je dobrá, nesmí ale být příliš studená.

Nevzdávejte se, když pták vámi nabízenou dobrotu nepřijme. Nejprve se jí bude dotýkat zobákem, chuťové buňky přijdou do styku se šťávou, potom sebere odvahu a ochutná. Potravu andulce nedávejte přímo z lednice, vše podávejte při pokojové teplotě a předem omyjte vlažnou vodou a otřete do sucha.

-Tip: Andulky nemají schopnost velkých a středních papoušků přidržovat si během jídla potravu končetinou. Mnohé andulky mají rády zrníčka z jahod, ale mohou je nejlépe ozobávat, když jim plod přidržíme. Stejně jako člověk je potřebuje i andulka jen v minimálním množství. Trochu je obsahuje zrní a čerstvá strava.

Klasy prosa jsou nejdůležitějším obohacením stravy a ptáci je mají nejraději. Jako vysoce hodnotný přírodní produkt jsou ideální pro hnízdící páry, mladé ptáky, stejně tak i pro ptáky nemocné a slabé. Moje andulka při pojídání klasu udělá strašný nepořádek, a proto jsem do vrchu koupelničky vyvrtal dírku o průměru stonku klasu.

Natvrdo uvařený žloutek smíchaný s trochou nízkotučného tvarohu dodá andulce plnohodnotnou bílkovinu. Půlka čajové lžičky jednou týdně by měla stačit. Půl čajové lžičky hlavní stravy (pšenice, ovsa může být i proso) zalít v hrníčku 2 cm vody a nechat 24 hodin namáčet.

Jakmile začnou zrna přijímat vodu, začíná v nich chemická reakce, která dává podmět ke klíčení. Poté zrna omyjte vlažnou vodou a nechejte okapat. Jakmile vyrazí klíčky, můžete naklíčené zrní andulce nabídnout. Předtím je ale properte v sítku vlažnou vodou a nechte okapat.

Život s andulkou

Tak jste si vybrali a koupili andulku, a už ji máte doma a víte co taková andulka potřebuje k jídlu a jak si žije ve své vlasti, a teď se podíváme na to, jak vlastně vypadá takový život s andulkou. Prvních pár dní poznává andulka své okolí pouze ze své klece, ale lepší způsob jak získat důvěru ke svému okolí je volný let místností.

Let ji nejen poskytuje poznat svoje okolí, ale také je důležitý pro její zdraví, protože jen ptáci, kteří mají dostatek pohybu (a jsou dobře živeni) netloustnou. Uvědomte si, že vaše andulka pravděpodobně ještě nikdy nelétala - hnízdní budka je příliš těsná, ve společné kleci si mohla maximálně zamávat křídly - a proto nečekejte, že se vznese a hned bude kroužit po místnosti.

Nejlepší je, aby na vás už byla andulka zvyklá, protože když ji vytáhnete z klece, bude vyhledávat vaši společnost jako ochranu. Vytáhněte ji tedy z klece, dejte si ji na stůl nebo na postel a chvíli si s ní povídejte nebo hrajte, a když zpozorujete, jak si protahuje křídla, sedněte si na zem a vyslovujte její jméno a nastavte ukazováček tak, aby si na něj mohla přiletět.

Je lepší, když ji chcete navést na sebe, než aby se ještě "neletu schopná" andulka spouštěla z klece a vrazila třeba do skříně. Napoprvé určitě nepřistane na vašem prstu, ale někde na zemi, ale když to takhle s tím prstem budete stále opakovat, tak si za nějaký čas vryje do paměti, že prst znamená "přileť".

Jeden z "nežádoucích efektů" létání je přistávání andulek na hlavách svých majitelů. Když ji na své hlavě budete nechávat, zvykne si na to jako na přistávací plochu, a to potom když máte návštěvu není zrovna příjemné (chudáci plešatí). A proto ji nenechávejte přistávat, kde se jí zachce (např. na květinách). Pamatujte: "Strom se dá ohýbat, když je mladý.

Toto je kapitola sama pro sebe, protože asi šest z deseti domácích ptáků uletí. To je smutná bilance, když pomyslíte, že v našich podmínkách nemají šanci na přežití. Andulka není schopná se orientovat ve volné krajině podle markantních a viditelných bodů, protože to pro svůj kočovný život v Austrálii nepotřebuje.

Z tohoto důvodu nenalezne ulétlá andulka nikdy cestu zpátky domů, a pokud ji náhodně nenalezne člověk, zahyne. Pozornost proto věnujte trvale zavřeným oknům, nebo svá okna opatřete zarážkami, které nechají okno pootevřené, ale nenechají ho při průvanu dále otevřít. Záclona před otevřeným oknem neochrání před únikem, protože pták po ní šplhá nahoru, protáhne se mezi kroužky garnýže a je pryč.

Kdo má doma andulku, měl by myslet na to, že tento tvor nemůže žít v bytě bez komunikace s člověkem. Ani pár není v zajetí dostatečně zaměstnán. Ptáci nemusí vydávat energii ani čas na hledání potravy, zřídka nebo nikdy nemají otcovské nebo mateřské starosti a povinnosti, samička nemusí upravovat hnízdní dutinu, sameček nemusí zapuzovat rivaly ani být neustále ve střehu před nepřáteli.

Kromě oštipování větví se andulka dokáže zaměstnat také různými věcmi na hraní. Hračka: Plastiková napodobenina andulky na zavěšení, nebo stojící na zatížené kouli. Nejvíce atraktivní jsou hračky, v nichž vidí svůj odraz - domnělého rivala, kterého klovne, potom musí sama uhnout, pokud nechce aby do ní komíhající se hračka strčila.

Kuličky a mřížové balónky s rolničkou z umělé hmoty. S nimi si andulka dokáže správně hrát jen s vaší účastí. Postrkává balónek až ke kraji stolu a pak pozorně přihlíží pádu. U této hry vydrží i půl hodinu, když ji budete míček podávat a různě házet na druhou stranu stolu. Zkuste si taky dát míček do pusy a zatřepat s ním.

Všechny hračky, které se dají zavěsit, zavěste tlustším provázkem z přírodních materiálů - z žádných umělých vláken. Takový provázek se dá koupit např. Mnoho lidí si myslí, že tyto věci do klece nepatří, většinou jsou to chovatelé méně inteligentních kanárů, protože kanáři tyto hračky nepotřebují - ve volných chvílích si zpívají.

Ne vždy si chce andulka hrát, něčím se zaměstnávat nebo odpočívat. Nejhezčí chvilky dnes jsou pro ni ty, kde sedí na prstu nebo na rameni a může naslouchat vašemu hlasu. Pokud často uslyší své jméno, krátké melodie nebo věty, bude se vás snažit napodobovat. Pokud z jeho tlachání porozumíte prvním slovům, vyplatí se ho v tom podporovat. Těmto slovům bude oddaně naslouchat i vícekrát za den a přitom přijímat nová. Možná je ale více nadaná na pískání nebo opakování jiných tónů.

Pozornost vaší andulky získáte nejlépe, když je v místnosti ticho, denní světlo pozvolna ustupuje a pták není ničím rušen. To je také čas začít andulku opatrně drbat. Musíte ji na to zvykat pomalu, protože ze začátku bude k vašemu prstu nedůvěřivá. Zkuste to nejprve špičkou prstu nebo vypadlým pírkem. Nejraději se nechá škrábat na hlavičce nebo na krku, prostě tam kde svým zobákem sama nedosáhne.

Nadané andulky opakují hodně z toho, co často slýchávají ve svém okolí. Ve stále opakujících se situacích opakujte stále stejná slova, např. Když vás andulka soustředně a plná očekávání pozoruje, vezměte si ji na prst a dejte si ji co nejblíže k tváři, tak aby měla hlavu u nosu.

Jako všechna domácí zvířátka. i andulka udělá trochu nepořádku. "Stopy", které zanechá po bytě se lehce odstraní vysavačem. Trochu náročnější je péče o její klec, strom a všechny její hračky. Bez dostatečné hygieny by mohla i trochu onemocnět. Vyprázdněte všechny nádoby včetně napáječky, vše opláchněte horkou vodou a osušte.

Tak to by bylo zatím vše podstatné k tomuto tématu . Drobné oděrky na noze můžete zakápnout Novikovem (zelený tekutý obvaz, k dostání v lékárně) nebo ošetřit jódem. Nepoužívejte masti. Aksamitník (tzv.

Chovatelské zařízení a péče

• Andulky můžeme chovat v kleci, v pokojové voliéře, v chovné kleci i ve venkovní voliéře.
• Nemá smysl jejich obydlí osazovat zelení, protože jí ptáci obvykle zničí.
• Těmto ptákům dáváme jako základ krmivo pro andulky, které doplňujeme senegalským prosem v klasech, kousky ovoce a zeleným krmením.
• Velice vhodné jsou kousky jablka a ptačinec žabinec.
• V hnízdním období andulky velmi potřebují také vaječnou směs.

Rozmnožování

• Tito populární ptáci se rozmnožují velice jednoduše, například v chovných klecích o šířce 60 centimetrů.
• Andulky si nesplétají hnízdo.
• Speciální hnízdní budky pro andulky mají na dně mělký důlek, který zabrání tomu, aby se vejce rozkutálela od sebe.
• Hnízdo má rozměr dna asi 15 x 15 centimetrů o výšce 20 centimetrů.
• Na vletový otvor stačí pro běžnou andulku průměr 5 centimetrů.
• Samička snáší 4 až 6 bílých vajec, na kterých sedí po dobu 18 dnů.
• Jakmile se mláďata vylíhnou, začnou je krmit oba rodiče.
• Po dosažení asi čtyř týdnů vylétají mláďata z budky.
• Ještě se o sebe neumějí úplně postarat, a rodiče je proto asi týden vodí a přikrmují.
• Asi ve třech až čtyřech měsících se mláďata plně vybarví.

Barevné mutace

Od doby, kdy se andulky začaly chovat v zajetí, vznikly vlivem barevných mutací a selekce četné formy andulek s různými barvami a kresbami. Tyto mutace se obecně dělí na "normální barvy" a "tukové barvy". Za normální barvy se považují ptáci divokých forem. Příkladem jsou různé odstíny zelené (světlá, tmavá, olivová, šedozelená) a modrá (blankytně modrá nebo kobaltově modrá). Mezi tuková barviva patří například albíni a mutace lutino. To jsou bílí a žlutí ptáci s červenýma očima. Také se vyskytují žlutí a bílí ptáci s tmavýma očima. Dále jsou známé ještě strakaté andulky, andulky s vyjímečnou kresbou (lemovaná, opalínová a přelitá) a ptáci u nichž je normální černá kresba vybledlá nebo má odlišnou barvu (šedokřídlí a bělokřídlí nebo škořicoví).

Typy andulek

Kromě různých barev také vznikly andulky, které se od divoké formy odlišují svou strukturou peří. Tak známe chocholaté andulky, a dokonce andulky s nakadeřeným peřím.

Invazní druhy papoušků v Evropě

Nejen Španělsko nebo Velká Británie se potýkají s invazními druhy papoušků. V celé Evropě žije volně celkem 11 druhů papoušků, které lze označit za invazní. To znamená, že se dokázali přizpůsobit životu ve volnosti a úspěšně se rozmnožují, přičemž konkurují původním druhům ptáků a způsobují škody v zemědělství. Nejnovější statistiku zveřejnili zástupci projektu ParrotNet v odborném časopise NeoBiota.

tags: #andulky #výskyt #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Odkládání odpadu v Praze
• Vztah člověka a přírody v historické ekologii
• Velkoobjemový odpad – co to je?
• Lesní ekosystémy a klimatická změna
• Výzvy a perspektivy obnovitelných zdrojů