Ekologický dopad na životní prostředí z pohledu křesťanství

Emauzský klášter v Praze hostil dne 5. října 1996 konferenci, které se zúčastnili specialisté různých oborů. Cílem bylo diskutovat o ekologických otázkách a jejich souvislostech s křesťanskými hodnotami.

Životní prostředí a ohrožení života (nejen lidského) jsou nepopiratelnou skutečností. Následky jsou celoplanetární, dlouhodobé a nevratné. Tento stav je současným stavem západní civilizace.

Je nutná zásadní civilizační reorientace a osvojení jedince. Nastává odcizení: vše, hmotné i nehmotné včetně člověka samého, mění na zboží. Ve světě převládá utilita, člověk si podmaňuje a využívá přírodu, ale nepěstuje ji. Starost o bytí, ochranu tradice a kultury ustupuje do pozadí.

Ekologie je mnohoznačný pojem, který by se měl upřesnit. Je třeba se zaměřit na "křesťanskou" ekologii, která zakotvuje věci v Bohu. Křesťanský přístup vidí člověka jako správce svěřených hodnot.

Je nutné hledat kladné možnosti, ekologicky šetrné výrobky a technologie. Je třeba se zaměřit na ekologicky čisté a šetrné technologie, ale i na případná omezení nadbytečného pohodlí. I tzv. neúměrné zátěži životního prostředí je třeba se vyhnout.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Doprava představuje značnou zátěž životního prostředí, ročně se vyrobí 35 milionů aut. Je třeba převést dopravu na železniční a lodní dopravu. Hromadná doprava, zejména městská a příměstská, by měla hrát svou roli. Úloha státu je v tomto ohledu klíčová.

Koncepce trvale udržitelného rozvoje by měla být nahrazena trvale udržitelným životem. Důležité jsou daně a cenová politika, dotace. Je třeba se zaměřit na péči o životní prostředí a na povinnosti vlastníků (moře, vody, ovzduší, krajina).

Problém nedostatku pitné vody je alarmující, mnoho milionů lidí trpí nedostatkem, ročně umírá mnoho lidí. Koncepce trvale udržitelného rozvoje, ne trvale ekonomického rozvoje.

Příroda je přirozenost, především naše vlastní. Já dochází zároveň k odcizení od hlubinných kořenů našeho bytí. S rozvojem techniky dochází zároveň k odcizení od hlubinných kořenů našeho bytí. Člověk novověku se ztotožňuje s rozumem a city. Je třeba dosáhnout stavu, kdy se již nebude ničit příroda. Je třeba se vrátit k přírodě, umět ji vnímat a s láskou o ni pečovat. Člověk není pánem přírody, ale jen součástí.

Skutečný kořen ekologické krize spočívá v morálním úpadku a změně vztahu člověka s rozvojem techniky k celé přírodě. Důležitá je Evropská charta o životním prostředí a zdraví Frankfurt 1989.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Křesťanství je v krizi. Je třeba se vrátit k úctě ke všemu stvořenému a oslavovat Boha. Křesťanství nenabízí návod na řešení ekologického problému, ale nabízí svědectví o Bohu. Na základě toho je možné formulovat odpovídající životní styl v dlouhodobé perspektivě.

Člověk žije v prostoru, v krajině. Krajina je svědectvím přítomnosti Božího řádu. To, jak člověk žije, svědčí o člověku, o tom, zda žije v řádu a z řádu tvoří. Je třeba pečovat o Boží stvoření. Sv. Bazil Veliký tvrdil, že krásu země zařadil mezi důkazy Boží existence. Neměli bychom toto stvoření ničit, neměli bychom jej ani opravovat, ani zdokonalovat. Člověk by měl stát před přírodou v úžasu a rádi by s ní souzněli, splynuli. Lidé mají různá svědectví a hodnoty, které je vedou. Lidé mají tušení, že se od nich něco očekává. Moderní člověk je cizincem v prostoru a krajině kterou obývá, žije v prostředí znečistěného, pokřiveného a zničeného. K záchraně ohroženého člověka je třeba dobře odlišit svědectví o řádu a neřádu. Moderní člověk má jen tušení, neboť jako ukazatele cesty má pouze materiální statky.

Ekologie není jen záležitost technická nebo politická, ale i pastorační. Jan Pavel II. vidí ekologickou krizi jako mravní problém. Důležitý je pokrok, je především úcta k životu a k důstojnosti lidské osoby. Je třeba chránit dobro budoucích generací.

Nelze zanedbávat ani estetickou hodnotu stvoření. Se naléhavostí se objevuje nová solidarita. Pokud nezměníme vztahy mezi státy, neodstraníme hrozbu válek a chudoby. Důležitá je spolupráce jednotlivců, národů a mezinárodních společenství. Každý má svůj úkol od Boha - být a být člověkem co nejlépe, nejen se všemi lidmi, ale se vším živým, se vším stvořením Božím.

Je třeba správně užívat stvořených věcí, respektovat neporušitelnost stvoření, dbát na obecné blaho, odpovědnost a participaci, lidskou solidaritu. Rakouský morální teolog Gunther Virt zdůrazňuje přednost země před nároky odvozenými z lidských sociálních systémů, jeho začlenění do přírodního koloběhu a přednost regenerovatelné energie před neregenerovatelnou (např. úspory).

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Vše závisí především na iniciativě a dobré vůli lidí. Každý se musíme na svém poli zapojit. Úkoly nás křesťanů jsou dány konstitucí. Tedy nejen potřeb vlastních, ale i potřeb životního prostředí.

tags: #heller #pastyr #ekologie #dopad #na #životní

Oblíbené příspěvky:

• Co je hluboká ekologie a proč je důležitá?
• Argumenty o ohroženém životním prostředí
• WC kombi se spodním odpadem - recenze
• Zajímavosti z přírody
• Hodnocení podnikového klimatu