Hluboká ekologie: Co to je?

Hlubinná ekologie je filozofie radikálního ekologického hnutí. Výraz „e.h.“ je překladem anglického „deep ecology“, který začátkem 70. let 20. století použil jako první Arne Naess právě pro označení orientace radikálního ekologického hnutí.

Toto hnutí spatřuje překonání ekologické krize v hluboké proměně současné civilizace, na rozdíl od reformistického směru, který se soustřeďuje na dílčí technologická, ekonomická či legislativní řešení. Zatímco pro reformistické ekologické hnutí je cílem uchování životního prostředí a přírodních zdrojů pro uspokojení lidských potřeb, pro hlubinně orientované ekologické hnutí je naopak cílem vytvoření nového harmonického vztahu mezi lidmi a pozemskou přírodou.

Základní principy hlubinné ekologie

Stoupenci hlubinné ekologie se shodují v názoru, že rozmanitost forem života je hodnotná nejen svou skutečnou či možnou užitečností, ale také sama o sobě. Lidé proto nemají právo redukovat bohatství a rozmanitost živé přírody - s jedinou výjimkou: když je to nezbytné k uspokojení jejich životních potřeb, které lze ovšem vymezit pouze se zřetelem k daným geografickým a kulturním podmínkám.

V jejich rámci se lidé mohou rozhodovat, co uznají za své životní, tj. nezbytné potřeby. Je uznána nutnost postupného, nenásilného snižování lidské populace prostřednictvím plánovaného rodičovství. Kvalita života je preferována před růstem životní úrovně. V souvislosti s tím jsou nutné změny ekonomických, politických a ideologických struktur.

Naess předpokládá, že každý, komu jsou zásady hlubinné ekologie blízké, si vytvoří vlastní filozofii, ekosofii, která mu pomůže, aby je pochopil a přijal. Svou koncepci ekosofie Naess opírá o pojetí seberealizace osobnosti jako identifikace s druhými a o uznání zásady biocentrického rovnostářství.

Čtěte také: Udržitelné zemědělství

Arne Naess a jeho přínos

Ačkoliv je Arne Naess právem považován za zakladatele hlubinné ekologie, nepatří k lidem, kteří svůj život strávili budováním filosofického systému. Na rozdíl od Barucha Spinozy, Immanuela Kanta, Charlese Darwina či Karla Marxe Naess nikdy nenapsal dílo podávající originální a ucelenou myšlenkovou konstrukci.

Jeho přínos filosofii, vědě i ekologismu spočívá ve schopnosti přesně pochopit myšlenkové konstrukce jiných autorů a následně je podrobit pronikavé a zároveň nepředpojaté kritice. Zakladatelský text hlubinné ekologie, článek „The Shallow and the Deep, Long-Range Ecology Movements: A Summary“, je v první řadě vynikající ukázkou kritického srovnání dvou přístupů k ochraně přírody.

Stejně jako nebyl myslitelem-zakladatelem, nebyl Arne Naess ani rozeným vůdcem, ačkoliv ho jako vůdčí postavu hlubinné ekologie a zeleného hnutí vůbec uznává mnoho příznivců. Už od dětství měl Arne Naess silnou potřebu s ostatními lidmi nesdíleného jádra vlastní osobnosti. Nejenže ke svému životu potřeboval nutně samotu, ale princip samotářství navíc instaloval do každého ze svých vztahů k druhým lidem.

Naessovy myšlenky

Dostáváme se k vlastnímu obsahu Naessem přeformulovaných myšlenek. A i tento poslední bod je poznamenán jistým naessovským paradoxem. Ačkoliv totiž Arne Naess koncem 30. let definitivně odmítnul velkou část evropské kultury a soustředil se na studium jejích nejvýznamnějších kritiků - Petera Wessela Zapffa, Martina Heideggera či Mahátma Gándhího, nebyl zároveň schopen opustit tu nejdůležitější hodnotu, kterou západní kultura přinesla světu -ocenění názorové plurality a pestrosti.

Takže Naessem znovu zformulovaný koncept hlubinné ekologie, ačkoliv vychází z fundamentalisticky-náboženských myšlenek Mahátmá Gándhího, otevírá evropskému myšlení dveře svojí otevřeností a explicitní výzvou ke kritice a k tvorbě vlastních, konkurenčních konceptů.

Čtěte také: Stavební suť Hluboká - ceník

Naess především jako jeden z prvních identifikoval rozdíl mezi reformním (mělkým) environmentalismem, který nezpochybňuje vývoj moderní společnosti jako takový, a radikálním (hlubokým) ekologismem, který se snaží o zásadní společenské změny. Je pravda, že ti hlubinní ekologové, kteří přišli po Naessovi, jeho nedogmatičnost, laskavou vstřícnost a ocenění názorové pestrosti většinou nesdíleli, ovšem sám Naess se ani jedné z uvedených hodnot nikdy nezřekl.

Hlubinná ekologie - klíčové myšlenky

• Dualistické rozdělení světa na já a okolní svět neodpovídá realitě.
• S využitím zvláštní poznávací metody můžeme tento dualismus překonat a spatřit skutečnost, ve které hranice mezi vlastní osobou a okolním světem mizí.
• Poznávací metoda, která nás může dovést k pochopení jednoty našeho individuálního já a okolního světa, se nazývá ztotožnění (identifikace).

Ztotožnění je a-racionální proces, který za pomoci vcítění se do existence jiných bytostí, ekosystémů či vyšších celků umožňuje dosáhnout pocitu sjednocení individuálního já s širším sociálním Já, ještě širším ekologickým Já a nakonec nejobsáhlejším metafyzickým Já. Aby mohl jedinec dosáhnout ztotožnění, musí racionální složku své osobnosti zahrnout do, či podřídit, své schopnosti emocionálního vnímání světa.

Přestože proces vcítění se a ztotožnění umožňuje poznání objektivních entit, které nejsou přístupné rozumu, sám o sobě je subjektivní, a proto neexistuje jediná hlubinná ekologie, ale tolik hlubinných ekologií, kolik existuje hlubinných ekologů. Každý má právo i povinnost vytvořit si vlastní formu hlubinné ekologie a vlastní cestu k jednotě se světem.

Pojem ekosofie zavedl společně s pojmem hluboká (resp. hlubinná) ekologie v 70. letech 20. století do pojmosloví environmentální etiky norský filosof Arne Naess. V jeho pojetí je ekosofie osobní filosofický systém vztažený k přírodě a životnímu prostředí. Ekosofií myslím filosofii ekologické harmonie či rovnováhy (equilibirium). Filosofii jakožto druh moudrosti, jež je otevřeně normativní, obsahuje normy, zákony, postuláty, hodnotové priority a hypotézy a zabývá se stavem věcí v našem universu.

Ekofilosofie je studijní obor, zabývající se otázkami vlastními jak ekologii, tak filosofii. Měl by být popisný, rozlišování mezi základními hodnotami není jeho úkolem. Ekosofie je systémem výroků, které by měly být provizorní a modifikovatelné dle měnící se situace na niž ekosofie reaguje. Výroky v systému se pak člení na jednoduché výroky, které jsou důvodem či pobídkou k nějakému druhu akce - normy, a výroky, které slouží k odvozování norem - hypotézy.

Čtěte také: Navigace v klimatické tragédii

Normy lze obrazně uspořádat do tvaru komolé pyramidy, kde vrchol tvoří normy, které jsou obecné a nekonkrétní, které již nelze z ničeho odvodit a které byly postulovány intuitivně. Tyto základní normy jsou dále za pomocí hypotéz zpřesňovány odvozením. Odvození ovšem podle Naesse nemusí nutně snižovat etickou hodnotu normy. Naess dále dělí normy na ryzí, které platí bez ohledu na cíle a prostředky, a pomocné, které slouží jako prostředek k dosažení předešlých.

Svůj filosofický systém nazývá Naess ekosofií T (písmeno T upomíná na Tvergastein, horský srub, kde Naess na své filosofii pracoval) Klíčovým pojemem ekosofie T je Seberealizace (uváděno i jako Sebe-realizace), a to taková seberealizace, která není pouhou realizací omezeného ega (seberealizací s malým s), nýbrž realizací univerzálního Já (Naess používá též výraz átman). Odtud odvozuje kupříkladu N2: Seberealizace všech živých bytostí!, N4: Komplexnost života! , N7: Místní autonomie! nebo N9: Zrušení třídní společnosti!

Někteří - ne však všichni - z autorů rozvíjejících podle Naessova vzoru vlastní ekosofie přijali i Naessovu základní tezi Seberealizace širšího ekologického Já.

tags: #hluboká #ekologie #co #to #je

Oblíbené příspěvky:

• Příklady a úvahy o recyklaci
• Průvodce výběrem drtiče odpadu
• Emisní normy a volnoběh
• Důsledky nošení těžkých břemen na zádech
• Jak vybrat stanoviště pro rajčata