Ekologie krajiny v České republice v roce 2009

Zpráva o stavu přírody a krajiny představuje souhrn aktuálních dat a trendů ve vývoji české přírody a krajiny.

Nejvážnější problémy české přírody a krajiny

„Nejvážnější problémy české přírody a krajiny se dají popsat několika nečeskými slovy: urbanizace, fragmentace, unifikace a extensifikace versus intensifikace. Přibývá zastavěného území, výstavbou silnic se krajina drobí na menší plochy, takže se zmenšuje prostor pro život a migraci živočichů a rostlin.

Vybetonovaná krajina hůř odolává přívalovým dešťům a zvyšuje riziko povodní. Krajina se sjednocuje, ubývá pestrosti a různorodosti. A v neposlední řadě zatímco v některých regionech se zvyšuje intenzita využití půdy, například zástavbou či intenzivním zemědělstvím, jinde se nechává půda zcela ladem.

Od roku 2000 každý den ubývá 10,7 hektaru zemědělské půdy. Tento trend má přitom stoupající tendenci. V období 1980-2005 klesl podíl dopravou nefragmentované krajiny z 81 % na 64 % rozlohy ČR. Tento trend stále pokračuje. Dochází tak k ohrožení existence významného počtu druhů.

Jen asi 17 % plochy státu je tvořeno přírodními nebo přírodě blízkými stanovišti. Tři čtvrtiny z nich jsou navíc v nepříznivém stavu a proto hůř odolávají vnějším vlivům. Zánikem jsou ohrožena vzácná stanoviště, která jsou vázána na specifické podmínky.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Naopak běžná stanoviště se kvůli svým nárokům na prostředí mají tendenci rozšiřovat. Mizí tak různorodost, krajina se unifikuje. Česká republika je z hlediska počtu vyskytujících se druhů (doposud zaznamenáno přibližně 80 tis. druhů) relativně bohatá.

Třetina druhů je však na území ČR hodnocena jako ohrožená, stovky druhů u nás již vymřely či vymizely (84 druhů hub, 27 mechorostů, 118 cévnatých rostlin, 627 bezobratlých, 22 obratlovců). Přestává tak postupně platit, že území České republiky je v rámci evropských měřítek druhově rozmanité.

Mezi vymírajícími druhy jsou především ty specializované, pokles je zaznamenán ale i u některých druhů dříve běžných (například skřivan polní). Původní druhy jsou také ohrožovány desítkami invazních druhů, které je často úplně vytlačí z jejich areálu.

Faktografická zpráva o stavu české přírody a krajiny - stav k roku 2009

Faktografická Zpráva o stavu české přírody a krajiny - stav k roku 2009 je unikátním souhrnem dostupných informací. Je členěna na tři části: krajina, přírodní stanoviště a druhy. Obsahuje řadu grafů, fotografií a především konkrétních a srozumitelných příkladů.

Poskytuje informace v širších souvislostech a bude sloužit jako podklad pro tvorbu politik, strategií a programů. Celá zpráva je k dispozici v tištěné podobě na Informačním středisku MŽP a pracovištích Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (www.nature.cz).

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Krajina 1. dubového vegetačního stupně

V nejteplejších a nejsušších oblastí ČR, se zastoupením druhů ponticko-panonských a submediteranních, z nichž některé nevystupují do vyšších VS. Souvisle rozšířen na jižní Moravě na území náležícím do panonské biogeograf. provincie.

Na Moravě se vyskytuje na menších často izolovaných plochách v regionech navazujících na panonskou provincii, v předhoří Českomor. vrchoviny a jižních částech Moravského krasu. V Čechách se sem řadí extrazonální lokality výrazně teplomilné bioty v Poohří, Českém středohoří, Polabí a na teplých vápencích Českého krasu.

Zaujímá pouze 3 % území! Rozšířen v oblasti nížin, pahorkatin a nejteplejších částí členitých vrchovin do nadm. výšky 300 m, výjimečně kolem 500 m (např. Děvín v Pavlovských vrších). Souvislý výskyt spraší s černozemními půdami.

V širokých říčních nivách jsou na podloží pleistocenních štěrků hluboké fluvizemě, vzniklé sedimentací povodňových hlín v historickém období na bazických horninách (vápencích a hadcích) Klima je subkontinentálně teplé, častým výskytem suchých period.

Průměrná roční teplota 9 oC. Průměrný roční úhrn srážek je velmi nízký, kolem 500 mm. Vegetář. doba delší než 170 dní.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Ekologická stabilita krajiny

Ekologické sítě jako ilustrace uplatnění krajinoekologických principů v plánování krajiny.

Doporučená literatura

• FORMAN, Richard T. T. a Michel GODRON. Krajinná ekologie. Vyd. 1. Praha: Academia, 1993, 583 s. ISBN 8020004645.
• LIPSKÝ, Zdeněk. Krajinná ekologie : pro studenty geografických oborů. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 129 s. ISBN 8071845450.
• MÍCHAL, Igor. Ekologická stabilita. 1. vyd. Brno: Veronica, 1992, 243 s. ISBN 8085368226.
• SÁDLO, Jiří; Petr POKORNÝ; Pavel HÁJEK; Dagmar DRESLEROVÁ a Václav CÍLEK. Krajina a revoluce : významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí. Vyd. 1. Praha: Malá Skála, 2005, 247 stran. ISBN 8086776026.

tags: #hen414 #ekologie #krajiny #jaro #2009

Oblíbené příspěvky:

• Citroen C3 1.4 HDI a ekodaň
• Vytápění v ČR a ekologická daň
• Test univerzálního čističe
• Zlepšení veřejného prostranství v Ústí
• Škola v přírodě: Co nezapomenout v lékárničce?