Historie ekologického zemědělství

Ekologické zemědělství (EZ) je moderní formou zemědělské výroby s historií sahající do začátku 20. století. Jeho smyslem je produkce zdravých a kvalitních potravin trvale udržitelným způsobem. Ekologické zemědělství pracuje s nejmodernějšími vědeckými poznatky ve spojení s osvědčenými tradičními postupy. Patří sem zejména postupy zamezující poškozování půdy a široká podpora biodiverzity v krajině. Pracuje, mimo jiné, s vyloučením agrochemikálií a geneticky modifikovaných organizmů (GMO).

Ekologické zemědělství (resp. ekologická produkce) je legislativně pevně ukotvený systém s přísně nastavenými a kontrolovanými pravidly. Ekologický způsob zemědělství je schopen setrvale zajistit dostatečně vysoké výnosy i v období nepříznivých klimatických změn. Dále poskytuje celou řadu významných a vyčíslitelných ekosystémových služeb např. v podobě zvyšování retence vody v krajině či snižování nákladů na čištění vod, neboť nezatěžuje životní prostředí agrochemickými látkami. Zároveň svým přístupem zajišťuje nadstandardní životní podmínky chovaných zvířat, odpovídající co nejvíce jejich přirozeným potřebám. Výsledkem je pak produkce kvalitních biopotravin bez reziduí agrochemických látek, hormonů nebo léčiv.

V České republice je ekologické zemědělství charakteristické především extenzivním chovem masného skotu, koz a ovcí v zemědělsky méně příznivých oblastech. Na trhu se pak uplatňují zejména maso, mléko a mléčné výrobky. Pozitivním trendem je sice pomalý, ale stálý růst ploch s rostlinnou výrobou. Ekologické zemědělství nese i rozměr sociální. V rámci České republiky přispívá k zaměstnanosti a udržení obyvatel zejména v ekonomicky i geograficky okrajových regionech. Ministerstvo zemědělství proto podporuje ekologické zemědělce v rámci národních dotací i Programu rozvoje venkova.

Počátky ekologického zemědělství

Historie uvažování o alternativách konvenčních způsobů hospodaření sahá až do prvních desetiletí 20. století, kdy byly zaznamenány první dokumentované údaje o poškozování půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech, které souvisely s chemickou a technickou intezifikací zemědělství, především s prudkým rozvojem biochemie, rozšířením a tedy zlevněním výroby dusíkatých hnojiv (poprvé syntetizovaných již v polovině 19. století). Začaly být diskutovány otázky chemických versus biologických základů úrodnosti půd. Již v té době byl zaznamenáván zvýšený výskyt chorob, škůdců a snížení kvality potravin. Docházelo k růstu zprůmyslnění výroby a zpracování potravin a k postupným změnám, které vedly i ke změně výživových zvyklostí. Právě to byly důvody, které vedly k diskusím o stávajícím systému zemědělství a k promýšlení alternativ.

Historie vzniku ekologického zemědělství jako takového sahá až do počátku 20. století, přesněji do období po první světové válce. Ekologické zemědělství vznikalo téměř souběžně v Indii a Střední Evropě a jeho vznik je spojen se jmény britského botanika Sira Alberta Howarda, který pracoval v Bengálské Puse a se jménem Rudolfa Steinera zakladatele systému biodynamického zemědělství, které bylo pravděpodobně prvním uceleným systémem ekologického zemědělství vůbec.

Čtěte také: Přečtěte si o historii hnutí výchovy v přírodě

Mezi další významné směry patří:

• Přírodní zemědělství (počátek 20. století - spojené s únikem z měst na venkov, vegetariánstvím a prací E.)
• Biodynamické zemědělství (30. léta 20. století, R. Steiner)
• Organicko-biologické zemědělství (40. léta 20. století, Dr. Hans Müller, H. P. Rusch)
• Organické zemědělství (30. léta 20. století, Lord Northbourne)
• Biologické zemědělství v německy mluvících zemích (50. a 60. léta 20. století)
• Biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích (50. a 60. léta 20. století, J.P. Lemaire)

Vývoj ekologického zemědělství v České republice

V České republice se vznik ekologického zemědělství datuje od roku 1990, kdy byly za součinnosti Ministerstva zemědělství ČR (MZe), Sdružení Libera a Svazu PRO-BIO (svazy sdružující ekologické farmáře) položeny základy celého systému. Již před listopadem 1989 hospodařily na území dnešní ČR tři zemědělské podniky podle zásad ekologického zemědělství. V roce 1990 začalo podniků přibývat, vzniklo několik svazů s vlastními produkčními směrnicemi a postupně vyvstala potřeba vytvořit jednotné směrnice, kontrolu, certifikaci a označování produkce.

Dohodou svazů a MZe ČR byl od roku 1993 zaveden tzv. Metodický pokyn pro ekologické zemědělství - MZe ČR Praha č.j.: 655/93-340 ze dne 22. června 1993, který se stal jednotnou produkční směrnicí. Zásadní posun ve vývoji ekologického zemědělství znamenal rok 1990, kdy byly uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků. V letech 1990 a 1991 prosadil tehdejší náměstek ministra zemědělství dotace ekologickým zemědělcům, které vedly k nastartování tohoto systému hospodaření u nás. Dotace pokračovaly až do roku 1992 a byly zřejmě hlavním důvodem nárůstu ploch až na 15 tis. ha. V té době v ČR působilo pět svazů ekologických zemědělců.

Rozhodnutí MZe ČR zrušit dotace způsobilo v letech 1993-1996 stagnaci ploch, ale zároveň mělo pozitivní vliv na kvalitativní rozvoj ekologického zemědělství. Řada podniků hospodařících ekologicky jen z důvodů dotací ukončila svou činnost, počet svazů se redukoval na dva a MZe ČR se věnovalo především přípravě metodických a legislativních kroků a sjednocování celého hnutí. V letech 1993 až 1997, kdy se dotace nevyplácely, počet ekozemědělců stagnoval. Díky aktivitě rolníků však byly v té době nastartovány první odbytové bioprogramy.

V roce 1994 bylo rozhodnuto o zavedení jednotné ochranné známky pro biopotraviny a to zejména z důvodů marketingu a zviditelnění produkce na veřejnosti. V této době začali působit na českém trhu větší zpracovatelé a obchodníci a postupně se zvyšovalo povědomí spotřebitelů o tomto typu produkce. K novému oživení rozvoje EZ došlo až s novou podporou státu od r. 1998. Posledními důležitými kroky pak bylo v roce 1998 obnovení finanční podpory pro ekologické farmáře a v roce 1999 vznik nezávislé kontrolní organizace K.E.Z. o.p.s., která je zárukou dodržování přísných pravidel ekologického hospodaření.

Čtěte také: James Cook a Havaj

V roce 2000 došlo ke schválení zákona o ekologickém zemědělství, který stanoví pravidla pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat, dále pro zpracování, dovoz, vývoz a označování bioproduktů a biopotravin. Zákon je v souladu s platnou legislativou EU o ekologickém zemědělství, tj. nařízením č. 2092/91/EEC. Od počátku roku 2001 je u nás ekologické zemědělství upraveno zákonnou normou: zákonem č. 242/2000.

Od 1.4.1999 je výkonem kontroly ekologického zemědělství v ČR pověřena K.E.Z. o.p.s. (Kontrola ekologického zemědělství, obecně prospěšná společnost) se sídlem v Chrudimi, www.kez.cz. Kontrolu provádí zvlášť vyškolení inspektoři, kteří musí splňovat stanovené požadavky na vzdělání a praxi.

Ekologické zemědělství je dnes v ČR stabilizovaný zemědělský systém, který je státem podporován a je dobrou alternativou vývoje zemědělství v ČR do budoucnosti.

Celkový obrat s biopotravinami na českém trhu dosáhl v roce 2004 234 milionů Kč, což je růst o 30 % oproti roku 2003. Od roku 2002 trh vzrostl celkově o 56 %. Znamená to, že každý Čech utratil v roce 2004 průměrně přibližně 23 Kč za biopotraviny, nejvíce v řetězcích: 65 %, v bioprodejnách a prodejnách zdravé výživy: 25 %, v ostatních prodejnách potravin 2,5 % a přímo z ekofarem nebo jiným přímím marketingem se prodalo 7,5 % z celkového obratu. Počet ekologických farem se zvýšil jen o 3,26 % na 836, počet bio výrobců vzrostl během roku 2004 o 17,25 % na 116.

Bioakademie

Každoročně se koná letní Bioakademie ekologických zemědělců v Lednici.

Čtěte také: Šumava: Příroda a historie v jednom

• BIOAKADEMIE 2001
  • Cíl prvního ročníku Bioakademie 2001: výměna zkušeností s ekologickým zemědělstvím mezi členskými státy EU a kandidátskými zeměmi.
  • Hlavní téma Bioakademie 2001: zapojení kandidátských zemí do vytváření společné zemědělské politiky a do diskusí o evropském akčním plánu.
  • Další témata Bioakademie 2001: ekologické zemědělství a agrární politika v EU, podpora ekologického zemědělství, biopotraviny z pohledu vědy o lidské výživě, bezpečnost a kvalita potravin a kontrolní systém ekologického zemědělství.
  • Účastníci společně přijali deklaraci o nové koncepci zemědělské politiky EU.
  • Konference se zúčastnilo 180 zástupců více než dvaceti zemí Evropy.
• BIOAKADEMIE 2002
  • Cíl Bioakademie 2002: odborné vzdělávání osob z praxe a poradenství.
  • Témata Bioakademie 2002: trh s bioprodukty, produkce mléka v ekologickém zemědělství a biodiverzita.
  • Bioakademie 2003 byla zaměřena především na praxi, přesto se účastníci shodli na tom, že je nutné zajistit budoucnost ekologického zemědělství pomocí budování samostatné agrární politiky pro ekologické zemědělství.
  • Konferenci navštívilo 140 účastníků z devíti evropských zemí.
• BIOAKADEMIE 2003
  • Program Bioakademie 2003 rozdělen na dvě samostatné konference.
  • Konference A „Ekologické zemědělství - šance pro produkční oblasti“ určena pro zemědělce, odborníky a poradce. Hlavní téma: modelová řešení pro pěstování tržních plodin a zeleniny na orné půdě.
  • Konference B „Ekologické zemědělství = zdravá Země, zdravé potraviny, zdraví lidé“ určena pro prodejce biopotravin, lékaře, úředníky a angažovanou spotřebitelskou veřejnost. Hlavní téma: filosofické a etické kořeny ekologického zemědělství, nové pohledy na zdravotní pozitiva, které ekologické zemědělství a biopotraviny přinášejí.
  • Další témata Bioakademie 2003: GMO a budoucí rozvoj ekologického zemědělství.
  • První náměstek ministra zemědělství ČR Dušan Vaněk představil nový Národní akční plán rozvoje ekologického zemědělství v ČR zaměřený na životaschopnost celého systému po vstupu do EU.
  • Byla podepsána rezoluce týkající se GMO.
  • Ministr životního prostředí Libor Ambrozek zdůraznil spolupráci Ministerstva životního prostředí ČR v oblasti osvěty a propagace ekologického zemědělství a biopotravin.
  • Zúčastnilo se více než 250 návštěvníků ze sedmnácti evropských zemí.
  • Bioakademii 2003 navštívil český ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek, první náměstek ministra zemědělství ČR Dušan Vaněk, náměstek ministra zemědělství a životního prostředí Rakouska Reinhard Mang a ředitel nejstaršího výzkumného ústavu ekologického zemědělství „FIBL“ ze Švýcarska Urs Niggli
  • Exkurze: trasa Česká republika (farma Kropáček, farma Dobrovolný), Slovensko (Bioaspa s.r.o. Kúty, Zemědělský podnik Gajáry, Ekotrend Myjava s.r.o.) a Rakousko (farma Schmidt, farma Demeterhof).

tags: #historie #ekologickeho #zemedelstvi

Oblíbené příspěvky:

• Pracovní list: Koloběh látek
• Recyklace skla a emise
• Dopady pyrotechniky na přírodu
• Objevte nejlepší přírodu Střední Ameriky
• Informace o odpadkovém koši Dinova