Hlavní ekologická období vývoje

Ve druhé polovině 20. století převládl v České republice trend destabilizace a destrukce krajinných systémů. Ve snaze přizpůsobit krajinu unifikovaným technologickým postupům zemědělské a lesní výroby a potřebám urbanizace vznikaly co největší bloky orné půdy, co nejdelší úseky napřímených, vybetonovaných nebo dokonce zatrubněných koryt potoků, v lesích byly vytvářeny rozsáhlé, ekologicky labilní smrkové a borové monokultury.

Během relativně krátkého období tak byl narušen staletý a v pravěkých nížinných sídelních oblastech i tisíciletý vývoj venkovské krajiny, směřující k postupnému dosahování rovnováhy přírodních a člověkem podmíněných krajinotvorných složek.

Koncepce územního zajištění ekologické stability

Kulturní krajina nemůže být harmonická bez trvalého zachování biodiverzity, biologické rozmanitosti, která je v současné době chápána jako rozmanitost druhů živých organismů, jejich populací i jako rozmanitost celých společenstev planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, jejich abiotického prostředí a život podporujících procesů. Trvale zajistit biodiverzitu v současné kulturní krajině není možné pouze prostřednictvím pasivní konzervační ochrany přírody, je potřeba promýšlet účelnou aktivní péči o stávající přírodní hodnoty krajiny a také vytvářet podmínky pro jejich další rozvoj.

Proto byla od konce 70. let 20. století v České republice rozvíjena koncepce územního zajištění ekologické stability.

Koncepce územního zajištění ekologické stability krajiny od počátku vycházela ze dvou základních operací:

Čtěte také: Taxi Liberec: Aktuální Změny

• vymezování kostry ekologické stability jako souboru existujících relativně ekologicky stabilních segmentů krajiny významných z hlediska biodiverzity bez ohledu na jejich prostorové a funkční vztahy,
• navrhování územních systémů ekologické stability jako soustavy existujících i navrhovaných, účelně prostorově propojených segmentů krajiny.

Obě operace na sebe logicky navazují, jsou při nich využívána shodná přírodovědná východiska a geoekologické podklady, ale výrazně se odlišují jak nároky na zajištění adekvátní péče, tak i nároky na kvalifikaci zpracovatelů projektů. Výsledkem obou operací je návrh ekologické sítě v krajině, tvořené všemi existujícími a navrhovanými relativně ekologicky stabilními segmenty, které přispívají nebo budou přispívat k zachování biologické rozmanitosti krajiny.

Ekologicky významné segmenty krajiny jsou členěny podle prostorově strukturních kritérií na ekologicky významné krajinné prvky, celky, oblasti a liniová společenstva. Podle funkce v územních systémech ekologické stability krajiny se rozlišují biocentra, biokoridory a interakční prvky. Podle biogeografického významu jsou ekologické sítě a jejich skladebné části členěny na místní, regionální, nadregionální, provinciální a biosférické.

Základ pro přírodovědná východiska při koncipování metodiky ÚSES poskytovala aplikace biogeografické teorie ostrovů v podmínkách kulturní krajiny, vycházející z analogie mezi ostrovy v moři a „ostrovy“ ponechanými přirozenému vývoji v „moři“ ekologicky nestabilní agroindustriálně přeměněné krajiny. Biogeografická teorie ostrovů upozornila na význam prostorových aspektů pro biodiverzitu, konkrétně jak velikost a vzdálenost ostrovů ovlivňuje složení bioty.

Přesto pojetí ekologicky stabilních segmentů krajiny jako specifických „ostrovů“ vystupujících z ekologicky méně stabilního základu kulturní krajiny inspirovalo k analýze prostorových vztahů mezi různými ekosystémy v krajině a k hledání kritérií a parametrů pro takové uspořádání, které by co možná nejlépe zajistilo uchování genofondu populací organismů a také příznivě působilo na ekologickou stabilitu celé krajiny.

Vymezování kostry ekologické stability

Kostru ekologické stability tvoří v současné době existující ekologicky významné segmenty krajiny, což jsou jednoznačně vymezené a ohraničené krajinné prostory různé velikosti, ve kterých převažují přírodní nebo člověkem podmíněná přirozená společenstva. Přírodní společenstva se dlouhodobě vyvíjela v závislosti na přírodních podmínkách bez podstatného vlivu lidské činnosti.

Čtěte také: Egyptská metropole: klima

V krajině ČR mezi ně patří především vzácně zachované zbytky pralesních, skalních a rašeliništních společenstev. Člověkem podmíněná přirozená společenstva buď vznikla, nebo jsou udržována lidskými zásahy. Patří k nim např. louky, pastviny, staré vysokokmenné sady, lada, výmladkové lesy, rybníky a některé mokřady, vyznačující se vysokou druhovou rozmanitostí planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, a tedy i vysokou ekologickou stabilitou.

Člověkem podmíněná přirozená společenstva jsou výslednicí staletého harmonického využívání krajiny. Kostra ekologické stability je vymezována na základě celoplošného průzkumu krajiny v katastrech obcí, nejlépe pomocí mapování biotopů v krajině.

Jsou do ní zařazována především přírodní a přirozená společenstva, např. zbytky lesů s dřevinnou skladbou odpovídající přírodní, louky s převahou přirozeně rostoucích druhů, mokřady, úseky vodních toků s přirozeným řečištěm a břehovými porosty, rybníky s druhově bohatými pobřežními lemy, skalní společenstva a druhově bohatá postagrární lada, především stepní a lesostepní.

V intenzivně využívané zemědělské krajině, v zemědělsko-lesní krajině s převahou jehličnatých monokultur a v urbanizované krajině je takových zbytků přirozených společenstev obvykle velmi málo. Proto je třeba uplatnit princip relativního výběru a do kostry ekologické stability zařadit i území z hlediska biodiverzity méně hodnotná.

Součástí kostry ekologické stability se tak může stát např. polní lesík v bezlesé zemědělské krajině, sloužící jako útočiště některých druhů živočichů, nebo starý zatravněný vysokokmenný sad, poskytující hnízdní a potravní podmínky ptactvu, či opuštěný lom zarůstající keři a stromy. Ve venkovských sídlech jsou významnou součástí kostry ekologické stability zámecké parky, především jejich části se vzrostlými domácími dřevinami a květnatými loukami, obdobně ve městech náležejí do kostry ekologické stability významné parky s přírodě blízkou úpravou.

Čtěte také: O ekologických sítích

Zachování území tvořících kostru ekologické stability má pro biodiverzitu a ekologickou stabilitu krajiny zásadní význam. Příznivé stabilizační působení těchto území se totiž projevuje již v současnosti. I nejdokonaleji vyprojektovaná navrhovaná biocentra, biokoridory a interakční prvky, které je třeba v krajině teprve vytvořit, začnou fungovat až po mnoha letech od svého založení.

Trvalou existenci území tvořících kostru ekologické stability zajišťuje jejich zákonná ochrana. Z hlediska biodiverzity jsou nejcennější lokality zpravidla vyhlašovány podle zákona ­č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, jako maloplošná zvláště chráněná území. Další ekologicky významná území mohou orgány ochrany přírody registrovat podle ZOPK jako významné krajinné prvky.

Jejich registrace vytváří podmínky k zachování relativně ekologicky cenných území tvořících ekologickou síť v katastru každé obce. Na území České republiky bylo v roce 2006 registrováno více než 5 600 významných krajinných prvků na správním území 183 obcí s rozšířenou působností. Pouze v 11 % obcí s rozšířenou působností nebyl registrován žádný významný krajinný prvek.

Hodnocení dynamiky vývoje území zařazených do kostry ekologické stability ukázalo, že ve všech případech se stav ekologické sítě ve sledovaných obdobích mírně zhoršil. V okolí energetické soustavy Dukovany-Dalešice bylo v letech 1974-1978 vymezeno a charakterizováno 61 ekologicky významných segmentů krajiny.

Obdobné výsledky poskytlo i po 15 letech opakované šetření stavu ekologicky významných segmentů krajiny na území CHKO Žďárské vrchy, kde se zlepšení stavu projevilo pouze u malé části území, vesměs byl hodnocen jako setrvalý a u poloviny segmentů se projevilo zhoršení stavu působením různých negativních vlivů. Hodnocení vývoje ekologické sítě ve správním obvodu města Brna v letech 1998-2009 ukázalo, že stav 25 ekologicky významných segmentů se zlepšil, u 139 segmentů byl hodnocen jako setrvalý, u 29 se zhoršil a dva segmenty podlehly destrukci.

Mírné zhoršení stavu těchto tří hodnocených ekologických sítí tedy ukazuje celkový trend vývoje současné kulturní krajiny na převážné části území ČR v posledních desetiletích.

Za nejdůležitější kroky při vymezování ekologické sítě lze považovat vymezení kostry ekologické stability a následnou evidenci a registraci významných krajinných prvků, případně vyhlášení maloplošných zvláště chráněných území v nejcennějších, dosud nechráněných lokalitách. Přehled stávajících skladebných součástí ekologické sítě tvořících kostru ekologické stability je vhodné zpracovat formou generelů, sestavených podle jednotlivých katastrálních území a pověřených obcí.

Tento oborový dokument by měl být projednán v orgánech státní správy i samosprávy a měl by se stát podkladem pro územní plánování, komplexní pozemkové úpravy i pro lesní hospodářské plány, ale i základem pro soustavnou péči o ekologicky významné segmenty krajiny. Zastavit trend zhoršování stavu skladebných částí kostry ekologické stability lze pouze zajištěním soustavné péče o všechny ekologicky významné segmenty krajiny.

Finanční prostředky, které jsou v současné době k dispozici v rámci vládních krajinotvorných programů, jsou ovšem dlouhodobě nedostatečné.

Projektování územních systémů ekologické stability krajiny

Ve venkovské krajině Čech, Moravy a Slezska je jen málo oblastí, kde kostra ekologické stability funguje jako optimálně propojený územní systém. Ekologicky významné segmenty krajiny tvořící kostru ekologické stability, které zůstaly zachovány zpravidla v místech zemědělsky a lesnicky obtížněji využitelných, jsou obvykle prostorově izolovány, nepravidelně rozloženy a velmi často mají nedostatečnou rozlohu.

Proto je třeba kostru ekologické stability doplnit nově navrhovanými skladebnými prvky, účelně rozmístěnými na základě prostorových a funkčních kritérií tak, aby vznikl optimálně fungující územní systém ekologické stability krajiny. Cílem vytváření územních systémů ekologické stability krajiny je zachování přirozeného genofondu krajiny a unikátních krajinných fenoménů, zajištění příznivého působení na zemědělsky a lesnicky využívané části krajiny a na urbanizovaná území a podpora možnosti mnohostranného funkčního využívání krajiny.

Při projektování územních systémů ekologické stability krajiny v ČR je používán metodický postup založený na uplatnění pěti základních kritérií: rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů, prostorové vztahy ekosystémů v krajině, aktuální stav krajiny, prostorové parametry biocenter a biokoridorů, společenské limity a záměry.

Kritérium rozmanitosti potenciálních přírodních ekosystémů

Kritérium rozmanitosti potenciálních přírodních ekosystémů slouží především pro lokalizaci biocenter. Jeho správné uplatnění zaručuje, že v ekologické síti budou zastoupeny všechny typy ekosystémů určité krajiny. Při projektování ÚSES se vychází z rozmanitosti potenciálních přírodních ekosystémů, tedy takových, které by v krajině vznikly, kdyby zde nepůsobily vlivy činnosti člověka.

Pestrost přírodních ekosystémů v určité krajině je závislá na geografické poloze a na pestrosti trvalých ekologických podmínek, především na charakteru geologického podloží, reliéfu, půd a klimatu. Rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů v krajině vystihují výsledky biogeografické diferenciace krajiny v geobiocenologickém pojetí, především individuální biogeografické členění a typologické geobiocenologické členění krajiny.

Vyhodnocením zastoupení současných společenstev v kostře ekologické stability lze zjistit, jsou-li v biocentrech v určitém biogeografickém regionu a biochoře zastoupeny všechny charakteristické skupiny typů geobiocénů a jaká společenstva a co je případně nutno na konkrétních lokalitách v územním systému doplnit a nově vytvořit.

Kritérium prostorových vztahů potenciálních ekosystémů v krajině

Kritérium prostorových vztahů potenciálních ekosystémů v krajině slouží především pro navrhování tras biokoridorů. Podkladem pro jeho aplikaci jsou mapy skupin typů geobiocénů a poznatky o ekologických nikách, kontaktech, šíření a migracích organismů v krajině. Jednoznačná je lokalizace biokoridorů vodní, mokřadní a nivní bioty, určovaná hydrografickou sítí.

Proto biokoridory vodních toků a jejich lemových společenstev vždy tvoří v podmínkách naší krajiny základní osu ekologické sítě. U terestrických ekosystémů není lokalizace biokoridorů tak jednoznačná, závisí jednak na mozaice potenciálních geobiocenóz v krajině, jednak na individuálních nárocích jednotlivých populací tvořících společenstva.

Pro přesuny jedinců a kontakty populací rostlin jsou nejvýznamnější modální biokoridory, které spojují stejná nebo podobná společenstva. Význam biokoridorů pro jednotlivé populace je závislý na způsobu jejich šíření, je odlišný u anemochorních a zoochorních druhů. Pro ty druhy živočichů, jejichž ekologickou niku tvoří společenstva výrazně rozdílných biotopů, jsou nezbytné kontrastní biokoridory.

Jen ty součásti ÚSES, které vyhovují alespoň minimálním prostorovým parametrům, mohou plnit své poslání. U existujících biocenter s menší plochou je třeba navrhnout zvětšení, chybějící biocentra bude nutno postupně vytvářet. Ještě častěji než biocentra chybí v kulturní krajině jejich spojnice - fungující ...

Vliv chemického průmyslu na životní prostředí

Chemický průmysl v ČR zaznamenal v roce 2021 stabilizaci a oživení po pandemii COVID-19. Nicméně, nárůst cen energií na konci roku způsobil pokles ziskovosti. Konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu je ovlivňována omezenou dostupností podpůrných programů kompenzujících dopady implementace legislativy evropské Zelené dohody.

Vzduch: Chemické společnosti produkují oxid uhličitý (CO2), oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx) a těkavé organické látky (TOL). Emise CO2 kolísaly, emise SO2, NOx a TOL se od roku 2010 snížily. Voda: Dusík a fosfor jsou živiny, které mohou způsobit problémy ve vodních ekosystémech. Chemická spotřeba kyslíku (ChSK) je měřítkem organických sloučenin ve vodě. Ani u jednoho ze sledovaných parametrů kvality vypouštěných odpadních vod z chemického průmyslu se nepodařilo v posledních deseti letech zásadně snížit jeho hodnoty.

Energie: Od roku 2010 došlo u chemických firem k nárůstu výroby vlastní energie z obnovitelných zdrojů cca na trojnásobek. Využívání obnovitelných zdrojů při vlastní výrobě energie a např. i odpadního tepla patří k důležitým realizovaným úkolům, jejichž význam neustále poroste. Výroba vlastní energie z obnovitelných zdrojů zatím zaostává za průměrem České republiky.

Ekologická periodizace vývoje Země

• Předgeologická etapa: Převládající vliv vesmíru.
• Protogeologická etapa (archaikum): Vlivy vnitřní diferenciace Země.
• Fanerozoikum: Uplatňují se vlivy organismů.
• Antropogenní etapa (technogeneze): Činnost člověka ovlivňuje geologické procesy.

Antropogenní geologické procesy působí přímo i nepřímo. Antropogenní vlivy se vyvíjí a stupňují, antropogenní procesy se neřídí přírodními zákony a často směřují spíše k jejich narušení, dosahují intenzity přírodních, ale jsou mnohem rychlejší a drastičtější.

Krajinné složky a faktory

• Primární krajinná struktura: Původní, člověkem neovlivněná.
• Druhotná krajinná struktura: Soubory člověkem ovlivněných přirozených a člověkem pozměněných systémů.

Jednotlivé krajinné (ekologické) faktory vyvolávají krajinotvorné procesy. Působí-li tento faktor v krajině, stává se spouští pro tyto krajinotvorné procesy. Krajinotvorný proces je ovlivněno spolupůsobením několika faktorů.

Krajinotvorné procesy

• Endogenní: Zemětřesení, vulkanismus.
• Exogenní: Klimatické, geomorfologické, půdní a biotické pochody.

Exogenní procesy zahrnují zvětrávání (mechanické, chemické, biologické), kryogenní procesy, krasové procesy, činnost vody (eroze, sedimentace), glaciální procesy (činnost ledovců) a eolické procesy (činnost větru).

Grafické znázornění

Níže je uvedena tabulka s emisemi vybraných látek chemickým průmyslem v ČR od roku 2010.

tags: #hlavní #ekologická #období #vývoj

Oblíbené příspěvky:

• Nové povinnosti v recyklaci demolic
• Změny klimatu a skleníkový efekt
• TFA monitor klimatu - recenze
• Důležité informace o svozu odpadu v Chržíně
• Nákladní doprava v okolí Kolína