Hlavní Principy Ekologického Zemědělství

Ekologické zemědělství je přesně definovaná forma hospodaření, založená na produkci potravin optimální kvality a množství, používající praktiky trvale udržitelného rozvoje, s cílem vyhnout se používání agrochemických vstupů a minimalizovat poškození životního prostředí. Je to způsob hospodaření, který klade značný důraz na opatření chránící půdu a přírodu, zajišťuje ohleduplné zacházení se zvířaty a nepoužívá syntetické pesticidy ani umělá hnojiva. Ekologické zemědělství, v němž je striktně zakázáno použití umělých chemických látek, nabízí řešení jak omezit množství nebezpečných látek v potravinách na minimum. Odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které již neplní pouze produkční funkci, ale především funkci mimoprodukční. Je vnímáno také jako alternativa pro řešení problémů vylidňování venkova, odlivu pracovníků ze zemědělské prvovýroby a částečně i pro řešení nerovnoměrnosti regionálního rozvoje.

Ekologické zemědělství upravuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Produkce potravin vysoké kvality a přiměřeného množství, postupy v souladu s přírodními systémy a cykly na všech úrovních od půdy, po rostliny až ke zvířatům, udržování a/nebo zvyšování dlouhodobé úrodnosti a biologické aktivity půdy, plevele jsou potlačovány agrotechnickými metodami, herbicidy nejsou povoleny, ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je založena na podpoře samoregulující funkce agro-ekosystému, biologických a biotechnických metodách, fungicidy a insekticidy nejsou povoleny, etické zacházení se zvířaty respektováním jejich vrozených potřeb a chování, podpora druhové pestrosti a ochrana vzácných přirozených stanovišť a přírodních útvarů, maximální využití obnovitelných zdrojů a recyklace, využívání místních zdrojů, minimalizace znečištění a odpadů, pěstování geneticky manipulovaných organismů (GMO) není povoleno, minimum zpracování při zachování charakteru upravované potraviny, zakázané postupy: iontové měniče, bělení, působení syntetických hormonů, ozařování, mikrovlnný ohřev, používání barviv, arómat a sladidel syntetického původu, zajištění spravedlivé a přiměřené kvality života, pracovního prostředí a uspokojení z práce pro zemědělce a jejich rodiny.

Dodržování stanovených pravidel je v systému ekologického zemědělství přísně kontrolováno na všech úrovních, od vstupů do zemědělské výroby přes zpracování bioproduktů až po prodej konečnému spotřebiteli. Na základě výsledků kontrol se provádí certifikace bioproduktů a biopotravin vydáním tzv. "Osvědčení o původu bioproduktu (biopotraviny)" a jejich označení ochrannou známkou BIO - Produkt ekologického zemědělství oprávněným certifikačním orgánem. resp. biopotravina je vypěstovaný postupy ekologického (biologického, organického) zemědělství, tedy bez použití umělých hnojiv, škodlivých chemických postřiků či geneticky modifikovaných organismů (GMO) a výrobků na jejich bázi. Je možné vnímat bioprodukt a biopotravinu jako odlišné pojmy. Zatímco bioprodukt je surovina (nebo přímá poživatina), která může být rostlinného nebo živočišného původu, vzešlá z ekologického zemědělství, biopotravina je většinou zpracovaným bioproduktem. Při jejich produkci nesmí být užito chemických hnojiv, ošetřovacích prostředků a jiných látek, které narušují životní prostředí nebo se v něm přirozeně nevyskytují. Producent bioproduktů musí mít uzavřenou řádnou smlouvu o kontrole biokvality s úředně uznávanou kontrolní organizací, která u celého procesu výroby bioproduktu (provozovny, sklady, balírny, přeprava) kontroluje dodržování zákonem stanovených směrnic pro ekologické zemědělství.

Zemědělci (zejména země západní Evropy, USA, Japonsko) mají snahu hospodařit "biologicky". Usilují o tak hospodaření zcela nebo jen s omezeným využíváním průmyslových hnojiv a chemických prostředků na ochranu rostlin. Současně se sleduje požadavek vyrábět biologicky hodnotné produkty s minimálním obsahem reziduí cizorodých látek a dusičnanů. Hlavní důraz je kladen na zemědělské hospodářství jako uzavřený cyklus živin, proto jsou vyloučeny všechny vstupy zvenčí (hnojiva, chemické látky, ale i nákup krmiv). Organické zemědělství je systém zemědělské výroby zamezující používání syntetických hnojiv a pesticidů, založený na střídání plodin, obohacování půdy organickými složkami (chlévská mrva, veškeré anorganické, zelené hnojení), zvýšeném podílu jetelovin a vikvovitých rostlin, na mechanické kultivaci a zvyšování kyprosti půdy a na biologické ochraně proti škůdcům a chorobám. Připouští obohacování půdy přírodními minerálními látkami (mletý vápenec, přírodní fosfáty apod.).

Upřednostňuje environmentální aspekt - zemědělství nesmí znečišťovat prostředí. Zdůrazňuje udržování a zvyšování přirozené půdní úrodnosti pomocí organického hnojení, zdravá půda je základem produkce zdravých potravin. Zdůrazňuje význam zeleného hnojení pro tvorbu humusu, význam udržování dynamické ekologické rovnováhy agroekosystémů pro biologické způsoby potlačování škůdců a chorob. Je opakem konvenčního zemědělství, je způsob zemědělské výroby mající minimální nepříznivý vliv na přírodní složky životního prostředí, vyrábějící své produkty bez reziduí cizorodých látek a při minimální závislosti na neobnovitelných zdrojích. Půdu je taková zemědělská výroba, která udržuje nebo zvyšuje produkční schopnost půdy bez zhoršování životního prostředí. Významný rozdíl oproti konvenčnímu zemědělství spočívá v organizaci osevních postupů, které jsou širší a využívají jeteloviny, luskoviny a co nejvíce meziplodin. Ochrana rostlin spočívá ve výběru rezistentních odrůd a v dodržování agrotechniky. Odolnost rostlin lze zvyšovat i výtažky z řas, někteří používají i sírné fungicidy, nebo i síran měďnato-vápenatý, i když v nízkých koncentracích. Proti škůdcům se používají extrakty z rostlin (kopřiva, přeslička aj.) působící repelentně. Některé směry biologického zemědělství připouštějí použití rostlinných insekticidů. Někteří biologičtí zemědělci nepoužívají pesticidy a chemická hnojiva v žádném případě, druzí ano, ale selektivně a v nízkých dávkách. Alternativní hospodářství mají větší spotřebu lidské práce na jednotku produkce, avšak nižší náklady na energii a různé materiály. Produkty jsou často prodávány rovnou z farem.

Čtěte také: Taxi Liberec: Aktuální Změny

Musí být založeno na obdělávání půdy schopném naplnit v delší době, místně, individuálně nebo kolektivně tři základní funkce, které se týkají zemědělců a chovatelů dobytka. Trvale udržitelné zemědělství podle výše zmíněných funkcí je charakterizováno následujícími hodnotovými úkoly: sociální spravedlností, právem na zaměstnání, využíváním zemědělské půdy, ochranou životního prostředí a biodiverzity. Trvale udržitelné zemědělství je otázkou politické volby v oblastech výroby a spotřeby a technologického pokroku.

Zemědělství a lesnictví jsou tvůrci krajiny. Jsou částí národní ekonomiky a bez nich dochází k destrukci života na venkově, ohrožení potravinové bezpečnosti a k destabilizaci sociální struktury země. Chápání role zemědělce je i chápáním multifunkční úlohy zemědělství a venkova v rámci EU. Vlastní role pak přesahuje pouhou ekonomickou výrobu potravin, je to role sociálně-kulturní, role tvorby krajiny a životního prostředí. Zemědělství i lesnictví jsou součástí života na venkově. Podporují další odvětví ekonomiky (např. stavebnictví, dopravu, venkovskou turistiku, služby). Zemědělství poskytuje pracovní místa, produkuje potravinářské i nepotravinářské produkty (např. energetické rostliny). Ovlivňují kvalitu přírody a ráz krajiny, vodní hospodářství. Umožňuje rekreaci (chaty na venkově apod.). Venkov je místem udržování tradic a folklóru.

Moudrý a kol. (2007) definuje ekologické zemědělství jako zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky. Jsou stanovena omezení či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce.

Chcete sklízet zdravé a odolné plodiny? Stačí se obrátit k principům udržitelného zemědělství, které přinášejí jednoduchá, avšak mimořádně účinná řešení. Jedním z nejdůležitějších aspektů ekologického zemědělství je ochrana půdy. Klíčové je udržování životodárného uhlíku v půdě, což přináší její zdraví a kvalitu. Aby se vám to povedlo, nemusíte být agronomickým géniem. Namísto tradiční orby celého pole vyzkoušejte techniku "strip-till". Ta spočívá v provzdušnění pouze úzkých pruhů půdy, zatímco zbytek půdy zůstává nedotčený. Docílíte tak hlubšího a silnějšího kořenového systému rostlin, díky čemuž budou lépe absorbovat vodu, živiny a další důležité látky z půdy, a tím sílit. Dodejte svým polím rozmanitost, potlačte růst plevele a přitáhněte prospěšný hmyz, který se postará o přirozenou kontrolu škůdců. Mulčování organickou hmotou je efektivním způsobem, jak zlepšit strukturu půdy. Aplikací mulče na povrch půdy totiž vytváříte ochrannou vrstvu, která účinně zabraňuje vypařování vlhkosti a udržuje konstantní teplotu půdy, což příznivě ovlivňuje růst a vývoj rostlin. Je-li půda ve špatném stavu, dochází při dešti k tzv. kapkové erozi, která může být pro vaši úrodu ničivá. Během tohoto procesu nárazy dešťových kapek odtrhávají částice půdy a vytvářejí prohlubně na jejím povrchu. To vede k ucpání půdních pórů, omezení správné absorpce vody a zrychlenému odtoku prasklinami. Organická hnojiva a kompost nabízí přirozené živiny, které podporují zdraví a odolnost vašich rostlin. Díky tomu získají vaše plodiny výraznější chuť, a jsou tak více žádané. Také snížíte riziko kontaminace půdy a vodních toků chemikáliemi. Pro dosažení dlouhodobé udržitelnosti hospodaření je klíčové propojení všech tří principů. Mějte na paměti, že jejich následování přináší nejen zdravé a odolné plodiny, a tím i vyšší zisk, ale také zajišťuje ochranu životního prostředí pro budoucí generace.

Ekologické zemědělství je podle Mezinárodní federace hnutí ekologických zemědělců (IFOAM) zemědělským produkčním systémem, díky kterému se zachovává zdraví ekosystémů, půd a lidí. V tomto systému se místo využívání vstupů, které mají následně nepříznivé dopady, spoléhá spíše na ekologické postupy. Ty zahrnují rozmanitost a koloběhy přizpůsobené podmínkám daného místa.

Čtěte také: Egyptská metropole: klima

Princip zdraví spočívá v udržování a zlepšování zdraví půdy, rostlin, zvířat, lidí a planety jako takové. Zdůrazňuje, že zdraví společnosti by nemělo být oddělováno od zdraví ekosystémů, protože je vše propojeno. Zdravá půda totiž produkuje zdravé rostliny, které dále podporují zdraví lidí a zvířat. Zdraví v tomto případě znamená zajištění fyzické, duševní, sociální a ekologické pohody. To podporuje cíl produkovat kvalitní, nutričně bohaté potraviny, které pomáhají v prevenci zdravotních onemocnění a udržení zdraví. Princip ekologie určuje, že by zemědělství mělo být založeno na živých ekologických systémech a kolobězích. Následně s nimi pracovat, napodobovat je a pomáhat jejich udržení. Produkce by měla být založena na ekologických postupech a recyklaci. Výživa a pohoda by měly být dosaženy pomocí ekologie daného produkčního prostředí. V praxi to znamená, že pro plodiny je zde živá půda, pro zvířata ekosystém farmy, pro ryby vodní prostředí. Potřeba vstupů by měla být omezena opětovným použitím, recyklací a efektivním řízením surovin a energií. Dalším principem je spravedlnost, která spočívá ve vztazích, které zajišťují spravedlnost s ohledem na sdílené možnosti člověk a životního prostředí. To znamená, že by spravedlnost měla být zajištěna v několika rovinách. Například lidé zapojeni do ekologického zemědělství by měli vytvářet a následně udržovat vztahy tak, aby byla zajištěna spravedlnost na všech úrovních. To znamená pro zemědělce, zpracovatele, distributory, zaměstnance, obchodníky a zákazníky. Ekologické zemědělství by všem měla poskytovat dobrou kvalitu života. Ta spočívá v zajištění potravinové nezávislosti a snižování chudoby. Dále by hospodářská zvířata měly mít takové životní podmínky, které jsou v souladu s jejich přirozeným chováním a pohodou. Posledním je princip péče, který určuje, že zemědělství je řízeno zodpovědným způsobem, který má za cíl chránit zdraví a pohodu všech generací a životního prostředí. Proto by mělo reagovat na vnitřní i vnější požadavky a podmínky. Podnikatelé sice mohou zvyšovat efektivitu a produktivitu, ale ne v případě, kdy by to mělo být na úkor zdraví a pohody. Při řízení, rozvoji a výběru technologií v ekologickém zemědělství je klíčová předběžná opatrnost a odpovědnost. Zároveň by mělo předcházet značným rizikům, přijímáním vhodných technologií.

Čtěte také: O ekologických sítích

tags: #hlavní #principy #ekologického #zemědělství

Oblíbené příspěvky:

• Dopady ropného znečištění
• Kuna a její srst
• Neziskové organizace a ekologie
• Udržitelné využívání dřeva: Role třídění
• Správné skladování dřeva